Artemis Accords
Lotyšsko podepsalo Artemis Accords a připojilo se tak nyní ke skupině 60 zemí.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Lotyšsko podepsalo Artemis Accords a připojilo se tak nyní ke skupině 60 zemí.
Společnost Momentus 30. října oznámila partnerství se společností DPhi Space, jejímž cílem bude začátkem příštího roku provozovat hostovanou platformu pro užitečné zatížení švýcarského startupu.
Bulharská společnost EnduroSat oznámila 30. října další investici rizikového kapitálu ve výši 104 milionů dolarů na rozšíření své výrobní kapacity malých družic.
Čínská komerční firma StarDetect získala předběžné finanční prostředky, aby se etablovala jako poskytovatel řešení pro sledování vesmíru a družicové výpočetní techniky.
Společnost SpaceX oznámila, že vyvíjí zjednodušenou architekturu pro přistání na Měsíci a zároveň obhajuje pokrok, kterého dosáhla na lunárním modulu Starship pro program Artemis.
Saúdskoarabská telekomunikační společnost stc Group podepsala desetiletou smlouvu, která zahrnuje závazek předem splatit 175 milionů dolarů za využívání plánované vesmírné mobilní širokopásmové sítě společnosti AST SpaceMobile.
Společnost Slingshot Aerospace jedná s dalšími zeměmi o vytvoření nebo rozšíření kapacit pro sledování vesmíru poté, co prodala optické senzory Spojenému království, což je první obchod této kalifornské společnosti s hardwarem, který stojí za jejím monitorovacím softwarem.
Federální komunikační komise (Federal Communications Commission) 28. října hlasovala pro návrh na vytvoření modulární licenční linky, která by přepracovala proces podávání žádostí k družicím s cílem urychlit jejich posuzování a snížit byrokracii.
Společnost Iridium Communications plánuje v příštím roce uvést na trh malý čip, který bude chránit zařízení závislá na navigačních družicích před rušením a spoofingem. Tím posílí jednu z hlavních silných stránek operátora v pásmu L.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Dlouho se spekulovalo o tom, že by sonda Rosetta mohla svou mimořádně úspěšnou misi korunovat přistáním na povrchu jádra komety 67P-Čurjumov/Gerasimenko. Ale nyní se zdá, že už je tato atraktivní možnost schválená a příští rok v září se máme skutečně na co těšit. Bude to zajímavé i z vědeckého hlediska – zatímco Philae klesal neřízeně volným pádem, Rosetta bude moci svůj sestup mnohem přesněji řídit. Díky tomu bude klesat pomaleji než Philae, což přinese více naměřených informací i kvalitnější fotky.
Na vypuštění evropsko-ruského projektu ExoMars 2018 si ještě pár let počkáme, ale už nyní je potřeba vybrat lokalitu, kam evropský rover dosedne. Přitom je potřeba brát v úvahu řadu faktorů – inženýři touží po bezpečné lokalitě s malými svahy, vědci naopak touží po oblastech, které by mohly přinést posun v našem chápání Marsu. Skloubit někdy protichůdné požadavky není snadné, přesto se evropským odborníkům podařilo vytipovat lokality, kam by vozítko mělo dosednout.
Když v roce 2012 dostala NASA od amerického průzkumného úřadu NRO dva kompletní fotoprůzkumné satelity, byla to pro kosmickou agenturu velmi zajímavá situace. Šlo o teleskopy s průměrem zrcadla 2,4 metru, které svými parametry velmi připomínají Hubbleův teleskop. Ten totiž vznikl z návrhu průzkumných družic třídy KeyHole-11 Kennan. Na rozdíl od Hubbleova teleskopu ale optika těchto družic mířila na zemský povrch. Kancelář NRO v roce 2012 usoudilusoudila, že dva téměř dokončené exempláře nebude používat a darovala je NASA. Ta tak stála před otázkou, jak s darem, který byl postaven někdy v devadesátých letech naloží.
I tak by mohl znít nadpis původního článku, který mě zaujal novátorským využitím dávno známé technologie. Zatímco dnes již příslovečný galaktický stopař pro své cestování potřeboval především ručník a uklidňující knihu, my se dnes budeme zabývat cestováním mezi malými tělesy Sluneční soustavy za použití harpuny. Vlastně je to geniálně jednoduché, ovšem nebyla by to kosmonautika, kdyby věc neměla nějaké to „ale“, plynoucí z tradičně specifických nebo extrémních požadavků.
Společnost ULA, která momentálně provozuje rakety Atlas V a Delta IV připravuje zbrusu nový nosič pojmenovaný Vulcan. Ten by měl vyřešit řadu současných problémů. V první řadě má zbavit Spojené státy závislosti na dodávkách ruských motorů RD-180, které pohání první stupně raket Atlas V. Kromě toho by měla ušetřit i samotná firma – momentálně provozuje dva typy raket s velmi podobnými parametry. Nasazením Vulcanu proto dojde k tlumení jejich provozu. Už nyní je ale potřeba řešit, odkud budou nové rakety startovat.
Americký vědecký program Discovery vznikl v roce 1992 a jeho cílem je podporovat a realizovat nepilotované sondy, které zkoumají Sluneční soustavu a přitom mají jen omezený rozpočet. Doposud se v rámci tohoto programu podařilo vypustit 12 sond včetně známých jmen jako třeba MESSENGER, Dawn, Stardust, Deep Impact, Genesis či GRAIL. Na start příští rok čeká lander InSight, který také spadá pod křídla programu Discovery. Jenže na to, aby se tento program nezastavil ani v dalších letech je potřeba navrhovat nové projekty. NASA proto před pár dny vybrala pětici horkých kandidátů.
Země se již nespočetněkrát střetla s kosmickým kamením různých velikostí. Malých střetů jsme si ani nevšimli, jiné byly dobře pozorovatelé, ale způsobily jen minimální škody, některé však ovlivnily život na celé planetě. Aby bylo lidstvo připravené jednou odvrátit hrozící srážku, musíme nejprve dobře prozkoumat protivníka. Ačkoliv se od sebe asteroidy liší, některé vlastnosti mají podobné. Právě na výzkum jejich vnitřního složení cílí společný evropsko-americký projekt AIDA, o kterém jsme na našem webu psali již před rokem.
Okolo rakety SLS začíná být živo. Momentálně má schválené pouze dva starty – nepilotovaný v roce 2018 a pilotovaný o tři roky později. Odborná veřejnost se ale snaží přicházet i s návrhy na další využití budovaného nosiče, který je od začátku prezentovaný jako stroj, který dostane lidstvo na Mars. Na webu nasaspaceflight.com vyšel článek, který představuje projekt označovaný jako „Evolvable Mars Campaign: Status Update to SLS Evolvability TIM (Technical Interchange Meeting)“, který byl představen letos v létě. Projekt není schválený, proto berte tento článek s rezervou – teprve až další roky ukáží, kolik na něm bude pravdy.
S tím, jak se pomalu blíží rok 2017, tedy doba, kdy se loď CST-100 Starliner poprvé vydá do kosmu, je potřeba řešit stále více důležitých detailů, které jsou klíčové pro úspěšnou misi. Jedním z nich je výběr přistávacích oblastí. Odborníci ze společnosti Boeing již vytipovali pět lokalit na jihozápadě USA, kde by loď mohla dosednout na své přistávací airbagy. Jihozápad USA není vybrán náhodou – v Novém Mexiku a Utahu jsou rozlehlé lokality s rovným, pevným povrchem pouští a vyschlých jezer a navíc na příletové dráze k nim může loď odhodit nepotřebný servisní modul nad Tichým oceánem, kde bezpečně shoří a neexistuje tak žádná šance na ohrožení obyvatel.
Pro kamenné planety a měsíce s poměrně velkou gravitací se skvěle hodí k cestám po povrchu vozítka s koly. Ostatně rovery jako Curiosity a Opportunity na Marsu nebo Lunochod a Yutu na Měsíci to jasně potvrdily. Ale co na malých tělesech jako jsou komety či asteroidy? Tam je gravitace tak nízká, že i sonda o hmotnosti 100 kg váží na povrchu takového tělesa jako list papíru na Zemi. Zdá se, že JPL, Stanfordská univerzita a MIT si ví rady.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.