Evropská kosmická agentura (ESA) bude v průběhu tohoto měsíce rozhodovat o mimořádně zajímavé misi. Němečtí odborníci již několik let rozvíjí projekt automatického přistávacího systému, který by měl sloužit k dosednutí na povrch Měsíce. ESA se nyní rozhodne, zda projekt přijme za svůj cíl a nasype do něj potřebnou sumu peněz.
Od dávných dob si lidé vyprávěli různé báje o dalekých zemích, kde se o zlato a jiné poklady doslova zakopává. Někteří dobrodruzi se chtěli přesvědčit, co je na těch povídačkách pravdy a vydali se na dlouhou cestu do neznámých končin. Museli čelit mnoha nebezpečím a nástrahám. Však také mnoho z nich za touhu po bohatství zaplatilo životem. Ale tahle „zlatá horečka“ neuvěřitelně nastartovala ekonomiku Severní Ameriky. Ať už se bavíme o té, která propukla v kalifornii, Britské Kolumbii, nebo okolo řeky Klondike. A teď , po mnoha desítkách let se možná blíží horečka nová. Jen s tím rozdílem, že tentokrát leží onen zlatý důl mimo naši planetu. A těžba v něm bude opět vyžadovat hodně odvahy, kumštu a píle.
Přistání kosmické lodi je jednou z nejnebezpečnějších částí vesmírné mise. Už samotné brzdění z 1.kosmické rychlosti připomíná průlet ohnivým peklem, ale ani druhá podstatná pasáž návratu, sestup na padáku, není zcela bez rizika. Ostatně, o tom se přesvědčil kosmonaut Sojuzu 1, Vladimír Komarov, pro kterého byla bohužel osudná.
Parašutisté strefující se se sportovními padáky přesně doprostřed kříže 1×1 metr se mnou asi nebudou moci souhlasit když napíši, že i při správné funkci mají padáky kosmické lodi jednu zásadní nevýhodu. Nemůžete s nimi ovlivnit místo přistání, alespoň tedy nějak výrazně. Proto se již několikrát v minulosti pokoušeli konstruktéři kosmických plavidel přijít s něčím, co by tuto nevýhodu eliminovalo. Když pominu raketoplán, který problém vyřešil takřka dokonale, jsou zde ještě další dva koncepty. Tím prvním je přistání pomocí raketových motorů a tím druhým, které se nyní dere na scénu, je přistání pomocí vrtule.
Ten den začal v Goddard SpaceFlight Center v Marylandu jako každý jiný. Přesto všichni cítili, že se blíží něco velkého. Do tohoto střediska, které spadá pod NASA totiž měla dorazit vzácná zásilka – první dvě dokončená zrcadla nástupce Hubbleova kosmického teleskopu, tedy Dalekohledu Jamese Webba. 17. září je vyexpedovala firma Ball Aerospace a nyní se konečně všichni dočkali. Bylo to vůbec poprvé, kdy NASA přijala zrcadla pro tento nový dalekohled. Jedná se o významný krok k realizaci této mise, která se má v příštím desetiletí stát vlajkovou lodí NASA.
Když se řekne Angara, zeměpisci si jistě vzpomenou na ruskou řeku v Irkutské oblasti, která odtéká z jezera Bajkal. Nebude to ale zase tak dlouho trvat a tohle jméno budeme slýchat v jiných souvislostech. Právě název Angara totiž ponese nová rodina ruských nosných raket. Tyto stroje se mají v příštích letech stát hlavními nosiči ruských projektů a na zasloužený odpočinek odsunou některé dnes používané rakety. Není se co divit. Angary totiž budou existovat v mnoha různých verzích, které dokáží obsloužit všechny typy nákladů. Od těch lehkých až po těžké.
Kosmické lodě Sojuz – jen stěží byste ve světě kosmonautiky hledali ozkoušenější dopravní systém. Loď určená původně pro let k Měsíci se stala klíčovým prvkem pro obsluhu Mezinárodní vesmírné stanice. Sojuzy od svého vzniku prošly několika modernizacemi, které jim měly pomoci udržet krok s rozvíjející se technikou. Ale jelikož vývoj jde nezadržitelně dopředu, přišel čas poohlédnout se po nástupci legendární lodě. Tím by se měl stát projekt PPTS. U ní je krásně vidět, jak se historie opakuje – i ona je, stejně jako původně Sojuz, určena k letům na Měsíc. Není to ale její jediný úkol.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ... 
3. listopadu 2012 
Rubrika 
Štítky: 
