Archiv rubriky ‘Aktuální dění’

Kosmotýdeník 286 (5.3. – 11.3.)

Další týden utekl jako voda, máme tu neděli a s ní i čas zrekapitulovat si, co nám přinesl právě končící týden. Rozhodně jsme se nenudili a byli jsme svědky mnoha zajímavých momentů, které jsme Vám v průběhu týdne přinášeli ve formě článků. V Kosmotýdeníku si nejen shrneme všechny naše vydané články, ale podíváme se i na jedno větší téma, na které se v minulých dnech nedostalo a přesto by naší pozornosti nemělo ujít. Týká se totiž významného pokroku na cestě k možná nejvýznamnějšímu letošnímu evropskému startu. Kromě toho se můžete těšit na tradiční rubriky jako je Video či Snímek týdne.

Jak otestovat intertank obří rakety?

Jak asi pravidelní čtenáři našeho webu vědí, mám rád infografiky. Tento svébytný styl popularizace má totiž úžasný potenciál. Obrázek, který zjednodušenými kresbami a krátkými trefnými popisky dokáže popsat složité téma, není jednoduché vytvořit. Autor musí balancovat mezi informačním přínosem a grafickou atraktivitou, ale když se infografika povede, je to radost. Tento popularizační nástroj s přesahem do grafického umění může velmi často zasáhnout i čtenáře, kteří o kosmonautiku jako takovou zatím zájem nejevili. Dobře udělaná infografika ale dokáže zaujmout a přinést všechny důležité informace na jednom místě a navíc zabalené do působivého grafického kabátu. Proto se snažíme ty nejzajímavější a hlavně aktuální infografiky překládat do češtiny, aby se z nich mohli těšit i anglicky nemluvící čtenáři. Dnes Vám přinášíme infografiku, která se věnuje strukturálním zkouškám tzv. intertanku z centrálního stupně rakety SLS.

Nejnovější hledač exoplanet finišuje přípravy

NASA po dohodě se SpaceX plánuje vypuštění teleskopu TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) nejdříve 16. dubna. Sonda samotná je v cílové rovince předstartovních příprav. TESS nepatří mezi rozměrově velké sondy, ale vyniká naopak svým očekávaným výkonem. Za úkol má hledat a prozkoumávat exoplanety včetně těch, které by mohly teoreticky hostit život. Kdybychom hledali historii celého projektu, dostali bychom se až k návrhové studii vytvořené na MIT v prvních letech nového milénia. Návrh byl přihlášen do výzvy NASA Astrophysics Explorer a v roce 2012 byl vybrán do finále jakožto nástupce teleskopu Kepler, který v té době fungoval v primární misi.

ŽIVĚ: Sojuz vynáší čtyři komunikační družice

Družice O3b jsou mezi komunikačními satelity poměrně unikátní. Jejich oběžná dráha se totiž nachází pouze 8 063 kilometrů nad rovníkem, takže nevisí nad jedním místem, jako to dělají geostacionární družice. Jejich služby jsou cílené především na rozvojový svět, kterému mají poskytovat služby s nízkou latencí. Ostatně i sám název O3b vychází z anglického výrazu Other 3 billions, tedy Další tři miliardy, což odkazuje na počet lidí v rozvojových státech, které se za současného stavu nemohou připojit k internetu. Projekt O3b probíhá pod křídly telekomunikačního giganta SES a k vynášení využívá „poevropštěné“ rakety Sojuz. O vynesení družic s hmotností 700 kilogramů se postará horní stupeň Fregat.

Duben přinese kanonádu Falconů

Málo platné detaily rozsvítí každou galerii. Povšimněte si čísla 29 pod přistávacíma nohama. Počínaje tímto startem SpaceX své první stupně čísluje, aby v nich bylo jasno.

Jestlipak víte, fanoušci kosmonautiky, jakou má takovej Falcon 9 kadenci. Nevíte, co? Tsch! Chacha! Podívejte se, já vám to řeknu naprosto přesně, přátelé: takovej Falcon má kadenci ta-ta-ta-ta-ta-ta-ta! Někdy ještě mnohem rychlejší! — Tak by se dal parafrázovat známý výrok z Černých baronů, který krásně ilustruje to, co nás možná již za pár týdnů čeká.  Letos v lednu předvedla SpaceX dva starty z Floridy, únor přinesl také dva starty včetně premiéry Falconu Heavy, v březnu zatím máme za sebou jeden start a jeden nás ještě čeká. To není vůbec špatné tempo, ale ve srovnání s tím, co se připravuje na duben, je to jen slabý odvar. Jak informoval portál Teslarati, mohli bychom být v dubnu svědky mimořádné kadence. V období mezi 29. březnem a 30. dubnem by totiž mohlo přijít stěží uvěřitelných šest startů, které by například během jediného týdne stihly využít všechny tři rampy, které má SpaceX k dispozici. Pojďme se tedy podívat, co nás možná za pár týdnů čeká, tedy pokud nepřijdou odklady a komplikace.

Jak se Aeolus usadí na raketu?

Navrhnout, postavit, testovat a vypustit družici není nic snadného. V celém procesu je ve hře celá řada předpisů, specifikací a průvodní dokumentace, které s sebou nesou nutnost nejrůznějších zkoušek, ověřování a kontrol. O mnoha z nich se přitom mluví jen málo a mezi takové nepříliš známé zkoušky patří i testovací usazení družice na nosnou raketu. Ve francouzském Toulouse tuto zkoušku podstoupila družice Aeolus, na které se ověřovalo, jak bude spojena s nákladovým adaptérem rakety Vega. Start na tomto nosiči je plánován už na letošní podzim a družice se po usazení na oběžné dráze zaměří na globální monitoring proudění vzduchu.

První pohled na nový svět

Jako když rozbalujete dáreček – podobný pocit zažívají fandové kosmonautiky vždy, když se nějaká sonda blíží k objektu, který jsme ještě nikdy dříve neměli možnost spatřit zblízka. Je jedno, zda je tím objektem trpasličí planeta, asteroid či kometa – vždy s sebou tato přibližovací fáze nese úžasný nádech odkrývání tajemného hávu a každý týden se můžeme těšit na stále podrobnější snímky. Letos tento úžasný pocit zažijeme hned v trojitém měřítku – neustále se zlepšující fotky neznámých světů nám nabídnou japonská sonda Hayabusa 2 a americké OSIRIS-REx a New Horizons. Dnes se blíže podíváme na japonského průzkumníka, který míří vstříc asteroidu Ryugu.

OBRAZEM: Inženýrský model sondy pro Merkur

Tenhle týden bylo v německém Darmstadtu hodně živo. Do zdejšího střediska ESOC totiž dorazil takzvaný inženýrský model projektu BepiColombo. Jde o věrnou repliku klíčových systémů, které se nachází i na letovém hardwaru. Konkrétně se jedná o nejrůznější počítače, komunikační, pohonné a energetické systémy. V řídícím středisku ESOC bude tento inženýrský model vystavený po celou dobu samotné mise. Právě na něm se budou testovat a ověřovat programy a procedury předtím, než se odešlou do vesmíru ke skutečné sondě.

Vesmírná architektura (9. díl)

V minulém díle jsme opustili Mezinárodní vesmírnou stanici – obří laboratorium v kosmu. Za to tentokrát se vydáme do „vod“ zatím stále ještě neznámých. Nahlédneme totiž do možné budoucnosti, která v podstatě mohla být v některých případech dokonce i realitou, protože některé projekty a revoluční myšlenky jsou stejně staré, ba i starší, než kosmonautika sama. Mnohdy jejich uskutečnění brání technická proveditelnost a jindy zase vůle či prostředky nebo dokonce chybí odvaha vydat se za hranice možného. Vždyť už sám slavný kosmonaut Alexej Leonov jednou řekl, že pokud by se tehdejší vedení pořád něčeho nebálo, mohli Rusové obletět Měsíc v kosmické lodi Zond ještě před Američany. „Nevím, čeho se pořád báli“ vzpomíná. „ My jsme byli připraveni. Jenomže byrokrati start stále odkládali…“ Víme také, že i Sergej Koroljov od začátku snil o cestách na Mars či základně na Měsíci a pozadu nezůstal ani jeho oponent Wernher von Braun, který zacházel ve svých představách mnohdy ještě dál. Například často vyprávěl o obřích stavbách na orbitu Země, jako by měly být doslova „zítřejší realitou“ a nebál se přitom řádně přehánět. Ve skutečnosti jsou ale i dnes jejich sny stejně vzdálené jako kdysi.  Zato zajímavých projektů od té doby značně přibylo a pokud některé z nich mají být opravdu někdy realizované, neobejdou se bez vesmírných architektů. Na opravdové „vesmírné radovánky“ si však musíme ještě nějaký ten čas počkat.

3000 kilometrů dlouhá cesta kosmického laseru

Po podzimním vypuštění na oběžnou dráhu bude americká družice ICESat-2 kroužit rychlostí 28 000 km/h. Před dvěma týdny se ale hlavní přístroj sondy vydal na cestu z Marylandu do Arizony a jeho rychlost nepřesáhla 100 km/h. Družice, jejíž start je plánován na září má měřit výšku zemského povrchu s důrazem na změny topografie polárních ledovců. Právě k tomu využije přístroje ATLAS (Advanced Topographic Laser Altimeter System), který umí vlemi přesně změřit, jak dlouho trvá částicím světla, než se odrazí od Země a vrátí se k satelitu.