Archiv rubriky ‘Aktuální dění’

Nehoda Crew Dragonu ovlivní nejbližší misi

Exploze lodi Crew Dragon během příprav na zkoušku záchranného systému za letu je stále předmětem vyšetřování, takže si na výsledky budeme muset chvíli počkat. Již krátce po nehodě se však objevily spekulace o tom, zda tato anomálie nezpůsobí odklad startu nákladní lodi Dragon, který je zatím plánován na 30. dubna. Nebylo to příliš pravděpodobné, protože k nehodě došlo těsně před zážehem motorů SuperDraco, které se na nákladních Dragonech nenachází. Přesto jsme neměli jistotu a v rámci předběžné opatrnosti by se odklad dal pochopit. Jelikož však pár dní po nehodě začal prodej lístků na start Dragonu, je jasné, že start zůstává neovlivněn. Ale přesto bude mít nehoda vliv na průběh mise.

Míří NASA skutečně na Mars?

Ve Space News vyšel dne 18. dubna článek Jeffa Fousta “Independent report concludes that a 2033 human Mars mission is not feasible” (Nezávislá zpráva se závěrem, že mise na Mars v roce 2033 není proveditelná). Článek popisuje jak STPI (Science and Technology Policy Institute), podle pokynů NASA, použil za základ své zprávy strategii, kterou NASA předložila ve zprávě ‘Exploration Campaign’, která navrhuje pokračující využívání nosiče SLS, lodě Orion a vybudování stanice u Měsíce – Gateway ve dvacátých letech. Potom by měla následovat nová pilotovaná loď Deep Space Transport (DST), která by měla letět od Měsíce k Marsu a zpět. NASA kontraktovala STPI, aby splnila požadavek Kongresu vložený do zákona o financování NASA pro rok 2017 – připravit posouzení pilotovaného letu na Mars, který odstartuje v roce 2033. STPI svou zprávu uzavírá konstatováním, že termín mise na Mars v roce 2033 nemůže být realisticky stanoven (podle současných ani teoretických plánů NASA). Pro tento termín by musely být zahájeny testy kritických technologií v roce 2022, což je krajně nepravděpodobné. Analýza STPI ukazuje, že nejbližší možný termín pro pilotovaný oblet Marsu je rok 2037. STPI také odhadla celkové náklady potřebné pro misi v roce 2037 na 120,6 miliardy (tj, cca 6 současných ročních rozpočtu NASA), z toho odhadem 33,7 miliardy USD pro další vývoj SLS a Orionu a 29,2 miliardy USD pro DST.

Kosmotýdeník 344 (15.4. – 21.4.)

Dnes se v Kosmotýdeníku můžete těšit na jedno velké téma. Tím je výrazná úprava lodě Cygnus NG-11, která je aktuálně připojená k Mezinárodní kosmické stanici a úprava její nosné rakety Antares 230. Společnost Northrop Grumman má s lodí i raketou velké plány zahrnující například i zásobování stanice u Měsíce. Jak toho chtějí dosáhnout, které novinky obsahuje aktuální loď a co nás ještě čeká, vám představí hlavní téma Kosmotýdeníku. Dále se podíváme na fotografie rozbitého centrálního stupně Falconu Heavy a zamíříme i na Mars. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli. 

Zkouška Crew Dragonu skončila havárií

Krátce před půlnocí zveřejnil žurnalista Emre Kelly na svém Twitteru aktuální zprávu. S odvoláním na 45. letku uvedl, že při testech kosmické lodi Crew Dragon došlo k anomálii a nehoda byla spojena i s požárem. Na přiložené fotografii z nedaleké pláže je vidět oblak naoranžovělého kouře. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale okamžitě se začalo spekulovat, k čemu přesně vlastně došlo. Sama SpaceX vydala za pár desítek minut oficiální stanovisko, ale jeho obsah přinesl jen minimum nových informací a šlo spíše jen o základní informování o situaci bez bližších detailů.

Malý infrateleskop stále pomáhá vědcům

Teleskop WISE

Americký teleskop WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer) byl do vesmíru vypuštěn v prosinci roku 2009 a měl za úkol zkoumat vesmír v infračervené části spektra. Měl zmapovat celou oblohu a sledovat asteroidy, hnědé trpaslíky i vzdálené galaxie. Jeho primární mise skončila podle očekávání v únoru 2011, kdy mu začalo docházet chlazení citlivých detektorů. NASA však teleskop, který při startu vážil jen 660 kg, neodepsala. Místo toho přešel do hibernace, ze které byl oživen v září 2013 – v rámci nové mise NEOWISE (Near-Earth Object Wide-field Infrared Survey Explorer) měl studovat především blízkozemní planetky. Tento úkol se mu daří plnit skvěle a 11. dubna byla zveřejněna již pátá roční várka objevů.

Angara 3 skončila na rýsovacích prknech

Znělo to jako skvělý nápad – k centrálnímu stupni nosné rakety připojíme různý počet urychlovacích bloků, které s ním mají podobnou konstrukci a tím získáme raketu schopnou vynášet široké spektrum nákladů při zachování jednotné výroby. Tak by se dal ve stručnosti shrnout projekt ruské rakety Angara. Její verze Angara 3 s dvojicí urychlovacích bloků (tedy podobně jako to známe od Falconu Heavy či Delty IV Heavy) měla svými parametry cílit na náklady, které jsou moc těžké pro lehkou verzi Angara 1 (centrální stupeň bez pomocných bloků), ale pro těžkou Angaru 5 (čtyři urychlovací bloky na centrálním stupni)  byly moc lehké. Angara 3 měla podle plánů ze začátku nového tisíciletí nahradit ukrajinské rakety Zenit. Nyní se však nad touto verzí pomalu, ale zřejmě jistě zavírá voda, aniž by přešla do skutečné výrobní fáze.

Pohon a znovupoužitelnost nosičů čínských start-upů

launcher-manufacturing-startups-1

Tento článek je dalším z řady pohledů, kterými Jean Deville (kterého zdravím a děkuji za souhlas s převáděním jeho článků do češtiny) zkoumá čínské reálie v pátém roce politiky otevřených dveří pro komerční vesmírný průmysl. V této době vzniklo mnoho start-upů, ze kterých je cca 15 zaměřeno na vývoj nosičů (viz článek Mapování čínských vesmírných start-upů) a všechny doufají, že během 1-3 let budou poskytovat služby vynášení satelitů. Pozorovatelé se shodují, že tento výjimečně vysoký počet výrobců raket povede dříve nebo později ke konsolidacím a bankrotům těch méně úspěšných. Většina z těchto start-upů zřejmě postupně skončí v rukou silných hráčů. Aby zvítězily v tomto čínském závodě nových raket, bude muset každý prokázat kombinaci výjimečné efektivity výroby, silného financování a pokročilého průmyslového managementu. Pro tento článek Jean vybral 11 společností, které uveřejnily alespoň nějaké podrobnosti o svých nosičích.

Soutěž DARPA – rychlé vypouštění satelitů

DARPA-launch_illustration

Při tiskové konferenci 10. dubna DARPA oznámila, že společnosti Vector, Vox Space a zatím utajená další společnost (její identita bude před zahájejím soutěže zveřejněna) se kvalifikovaly k účasti na soutěži „DARPA Launch Challenge“ na začátku roku 2020. Vybrané společnosti, které obdrží každá 400 000 USD, mají prokázat schopnost rychlé reakce na požadavek pro vypuštění konkrétního satelitu. Z 55 zájemců vstoupilo do předkvalifikace této soutěže 30 společností a později bylo 18 z nich pozváno do kvalifikačího procesu. Řada z nich ovšem neprošla náročným licenčím procesem FAA.

Christina Koch – z nováčka rekordmankou

Spekulovalo se o tom už několik týdnů, ale teď je to již oficiální – NASA se dohodla s ostatními agenturami na změně harmonogramu pilotovaných výprav. Do kosmu poletí Jessica Meir, Andrew Morgan si střihne prodloužený pobyt na stanici, stejně jako Christina Koch, která se navíc stane rekordmankou. Tato žena dorazila na ISS 14. března a podle nového plánu se má vrátit až v únoru 2020! Stane se tak držitelkou rekordu za nejdelší nepřerušený pobyt ženy na oběžné dráze. Toto prvenství zatím drží Peggy Whitson, která na přelomu let 2016 a 2017 pobývala na ISS 288 dní. Christina bude nejen součástí dříve plánovaných expedic 59 a 60, ale i 61 – a to vše při své první kosmické misi v životě! Jen o pár dní jí uteče celkový americký rekord, který drží Scott Kelly. ten na přelomu let 2015 a 2016 strávil na stanici 340 dní.

Tak trochu jiný raketový motor (2/2)

V roce 1987 byly Spojené státy v kosmonautice v nezáviděníhodné pozici a samozřejmě hledaly cestu ven. V předcházejícím roce totiž utrpěla nejen národní bezpečnostní komunita USA, ale i veřejnost hned dvěma bolestnými ránami v řadě. Tou první byla smutná havárie raketoplánu Challenger v lednu 1986 a o tři měsíce později přišla druhá, již sice méně tragická, ale neméně udivující. Vojenská nosná raketa Titan 34D-9 již podruhé v řadě selhala, ale tentokrát připravila přihlížejícím divákům nevídanou a velmi nebezpečnou podívanou. Nosič explodoval krátce po startu nad rampou SLC-4E na Vandenbergově letecké základně a napáchal škody doslova po celém kosmodromu, který nakonec i vyřadil na rok a půl z provozu. Množství menších požárů na místě hořelo po celé dva dny a vážně poškozeny byly i okolní budovy. Kosmodrom byl zamořen jedovatým spadem a několik lidí muselo být následně ošetřeno. Incident se jen jako zázrakem obešel bez ztrát na životech. Tyto tragické nehody však patří dodnes mezi nejhorší katastrofy, které se v historii kosmických letů odehrály, a v obou případech za jejích vznik s největší pravděpodobností vděčíme selhání pomocných motorů na tuhé pohonné látky.