Jedna z hlavních událostí tohoto týdne je určitě skok rakouského parašutisty Felixe Baumgartnera z výšky 39 kilometrů. Svým skokem překonal hned tři rekordy. Dále se podíváme na možné problémy sondy New Horizons, která právě teď míří k trpasličí planetě Pluto a na novou technologii přistání, která se testuje ve slavné montážní hale VAB v Kennedyho vesmírném středisku.
Ten pohled byl úžasný… Dole ubíhala Země, tak nádherná… A nahoře naprosto černé nebe s tisíci, ne- přímo s miliony hvězd. Tenhle pohled si bude pamatovat po celý život. Bude se jej snažit přivolat zpět v kresbách a malbách, ale nikdy se mu to nepodaří… Vznášel se přibližně 400 kilometrů nad zemským povrchem a od okolního vakua jej nedělilo více, než pár vrstev tkanin a helma s průzorem. Krom šumu kyslíku, který jej udržoval při životě a občasného zapraskání statiky ve sluchátkách neslyšel naprosto nic. Po chvíli však jeho sluchátky a také reproduktory těch, kteří hluboko dole naslouchali, zaduněl hlas, který oznamoval: „Prosím pozor! Lidská bytost vykonala první kosmickou vycházku. Přímo v tuto chvíli volně letí kosmickým prostorem.“ Blondýn právě vstoupil do historie.
Dnes, ve čtvrtém díle Kosmotýdeníku, si připomeneme start kosmické lodě Dragon od soukromé firmy Space X, který neproběhnul zcela bez problémů a jeho spojení s ISS. Dále se podíváme na start dvou evropských satelitů systému Galileo, které teď obíhají Zemi ve výšce 23 000 km a na zajímavé obrázky z první zkoušky přistání na vodní hladinu lodě CST-100 od firmy Boeing.
V dnešním díle Kosmotýdeníku se podíváme na novinky okolo Mezinárodní vesmírné stanice, kterých se událo více než dost. Na americký bezpilotní raketoplán Boeing X-37 (neboli Orbital Test Vehicle) vynášený raketou Atlas V, který se chytá na svoji třetí cestu do vesmíru a sondu Venus Express, která po dlouhodobém zkoumání Venuše zjistila jednu velice zajímavou věc. V určitých oblastech atmosféry planety klesají teploty až pod 150 stupňů Celsia.
Tento týden pro vás mám zase pár zajímavých informací. V první řadě se podíváme na převzetí prvních dvou zrcadel pro vesmírný teleskop Jamese Webba (V originále James Webb Space Telescope – dále jen JWST) v Marylandu. Poté shrneme práci vozítka Curiosity na Marsu a nakonec se podíváme na připravovaný let Dragonu k Mezinárodní vesmírné stanici a test stupně rakety Falcon 9 – Grasshopperu.
Znáte tu stupnici? Jde to, jde to blbě, nejde to. Pro pozorování rentgenového záření z vesmíru bez použití kosmických sond platí druhý stupeň: sice to jde, ale o detailnějším průzkumu nemůže být řeč. Rentgenové paprsky totiž zemskou atmosférou neprocházejí. Jakkoli většina populace tento fakt považuje za šťastný, astronomové naše nadšení tak úplně nesdílejí, jelikož díky tomu jim rentgenové pozorování přináší zásadní obtíže.
Vážení čtenáři, dovolte mi představit novou rubriku na našem blogu. Kosmotýdeník bude každý týden informovat vás, čtenáře, o novinkách v kosmonautice. Doufám, že se dozvíte něco nového a články se vám budou líbit. Dnes si povíme něco o přesunu raketoplánu Endeavour z Kennedyho vesmírného střediska do muzea v Kalifornii, shrneme Expedici 32 a podíváme se na japonskou solární plachetnici IKAROS.
V tomto seriálu se budeme věnovat rentgenovému průzkumu vesmíru. Podíváme se jak na bližší údaje o konstrukci nejdůležitějších observatoří, tak i na výsledky jejich činnosti. Rentgenová astronomie má oproti své starší optické sestřičce svá specifika: nejen že za předmětem svého pozorování musí nejlépe úplně za hranice atmosféry nebo alespoň nad její nejhustší vrstvy, rentgenové paprsky se ještě navíc odrážejí pouze za určitých specifických podmínek, jinak materiálem procházejí. Tyto vlastnosti rentgenového záření zásadním způsobem ovlivňují konstrukci jak optiky, tak detektorů rentgenových teleskopů.
