sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Softwarová společnost Sedaro zaměřená na vesmírné technologie získá od vlády financování až ve výši 45 milionů dolarů na rozšíření platformy, která pomáhá americkým vesmírným silám analyzovat, jak spolu fungují různé družice, senzory a další schopnosti.
Společnost Rocket Lab 18. září vynesla na oběžnou dráhu radarovou zobrazovací družici pro japonskou společnost Synspective. Šlo již o pátý let rakety Electron během pouhého měsíce a půl.
Německý startup Isar Aerospace zahájí komerční starty své rakety Spectrum po úspěšném zkušebním letu na začátku tohoto měsíce. Společnost zároveň pracuje na rozšíření výrobních kapacit, aby dokázala uspokojit vysokou poptávku.
Společnost Space Cargo Unlimited podepsala smlouvu na přepravu nákladů na palubě návratového modulu Starfall společnosti SpaceX. Firma tak rozšiřuje širokou nabídku možností pro výzkum a výrobu v podmínkách mikrogravitace.
Americké vesmírné síly dávají společnosti SpaceX volnost při návrhu jedné z nových vojenských družicových sítí na nízké oběžné dráze Země (LEO). Stanovují přitom požadavky na výkon, místo aby předepisovaly počet a konfiguraci družic potřebných k jejich splnění.
Kolaborace vědeckého projektu JWST UNCOVER získá ocenění Berkeley Prize za rok 2027 od Americké astronomické společnosti. Cenu obdrží tým projektu UNCOVER za výzkum vzdálených galaxií a kup galaxií.
Společnost Impulse Space, která se zabývá vesmírnou mobilitou, přidala do svého finančního kola dalších 308 milionů dolarů. Celková hodnota kola, které společnost oznámila v červnu, tak činí 500 milionů dolarů.
Bulharský výrobce družic EnduroSat získal 205 milionů dolarů na rozšíření výroby družic v Evropě a Spojených státech, protože roste poptávka po jeho modelu konstelace jako služba (constellation-as-a-service). Společnost to oznámila 16. září.
United Launch Alliance se připravuje na návrat rakety Vulcan do provozu prostřednictvím mise Amazon Leo. Americké vesmírné síly však budou před povolením obnovení startů v rámci misí pro národní bezpečnost vyžadovat samostatné přezkoumání, uvedl 16. září vysoký představitel akvizičního oddělení této složky.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Galaxie, gravitačně vázané systémy hvězd a dalších kosmických objektů, jsou velmi často zkoumány předními astrofyziky i špičkovými kosmickými observatořemi. Odborníky, kteří se zabývají fyzikou vysokých energií, zajímají především galaktická jádra, konkrétně tzv. aktivní galaktická jádra. Jejich zástupců se v kosmu vyskytuje velké množství a také jednotlivých typů aktivních galaktických jader rozlišujeme celou řadu. Ostatně, na našem webu jsme už v jednom z delších článků hovořili o kvasarech. Dnes se ale podíváme podrobněji na blazary, zvláště pak na jeden zkoumaný sondou IXPE.
V průběhu uplynulých třiceti let se nám podařilo najít několik tisíc extrasolárních planet a celou paletu jejich typů. Od horkých Jupiterů přes super-Země až po mini-Neptuny. Nyní se zdá, že se astronomům podařilo identifikovat planety, které by mohly nápadně připomínat planetu Kamino známou ze světa Star Wars. Tato planeta je proslulá tím, že se na jejím povrchu nachází obrovské množství vody, takže jde vlastně o jediný velký oceán. Tento výsledek byl získán díky americkému teleskopu Kepler. Jak je to ale možné, když již není v provozu? A co víme o zmíněných planetách? Na to se podíváme v dnešním příspěvku.
V našem kosmu existuje jen málo událostí více energetických a kataklyzmatických, než jsou gama záblesky. Tyto ultra zářivé astronomické objekty přicházející k nám často z obřích kosmologických vzdáleností přitom astronomové znají poměrně krátce. Historie jejich objevu, do níž byla velmi silně zapojena armáda, navíc ukazuje jak fascinujícími a nepředvídatelnými cestami může někdy lidstvo dospět k zásadním poznatkům. O tom, jakož i o mnoha jiných důležitých aspektech gama záblesků si dnes budeme povídat. Začít ale musíme tím, jak vlastně lidé poprvé detekovali samotné gama záření.
Před týdnem jsme tu hovořili o Euclidu, ale vědecké výsledky ve skutečnosti přišly v nedávné době ještě z jedné evropské mise, sondy Gaia. A zatímco Euclid byl nyní ve středu zájmu a téměř všichni se na něj těšili, na chudinku nebohou Gaiu tak nějak skoro všichni pozapomněli, přešli její výsledky mlčky a nebo si jich dokonce ani nevšimli. A to je velká škoda, neboť zjištění této observatoře jsou vždy extrémně zajímavá. Mimochodem, možná se pamatujete, že jsme se tu před rokem a několika měsíci a sondě Gaia bavili. Rok se s rokem sešel a jsme tu s podobným tématem znovu. Dnes konkrétně s některými průběžnými výsledky zveřejněnými na počátku října.
O velké spirální galaxii NGC 7469 vzdálené 200 milionů světelných let ve směru souhvězdí Pegase jsme už docela podrobně hovořili v třetím díle našeho seriálu S Webbem za hlubokým nebem, který vyšel letos v únoru. NGC 7469 patří mezi první galaxie, jež astronomové tímto novým přístrojem nasnímali. Krásný snímek této spirální galaxie byl uveřejněn týmem JWST 21. prosince loňského roku, na oslavu premiérových Vánoc v kosmickém prostoru. Ale galaxie NGC 7469 nabízí i zajímavé příležitosti k vědeckému bádání.
Objekty v našem vesmíru nezůstávají v čase neměnné, ale vyvíjejí se a pohybují se. Někdy jde přitom i o dosti dramatické události. Zvláště, když hovoříme o tak velkých objektech jako jsou mnohé galaxie. Ty se navíc velmi často nevyskytují jednotlivě, ale v gravitačně vázaných skupinách, jimž říkáme kupy a které obsahují stovky až tisíce jednotlivých galaxií. Kupy galaxií se mohou sdružovat do ještě větších struktur zvaných nadkupy. Těch známe ve viditelném vesmíru zhruba 10 milionů, kup ještě řádově více.
Mise vesmírné observatoře Euclid byla některými skupinami astronomů a fyziků očekávána téměř stejně, jako Vesmírný dalekohled Jamese Webba. Jejím úkolem je totiž přispět k objasnění dvou entit, které náš vesmír téměř jistě obsahuje, ale o jejichž původu a podstatě máme zatím jen dosti kusé informace. Hovořím nepřekvapivě o temné hmotě a temné energii. Pomoci s jejich vysvětlením by mohl i Webb, ale na rozdíl od něj nemá Euclid v podstatě žádný jiný program, než právě kosmologická pozorování. Před několika dny poslal Euclid své první výsledky, které naznačují, že by má všechny předpoklady své poslání velmi dobře plnit.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba má mnoho možných aplikací. Ať už jde o kosmologii, astrofyziku, astronomii nebo planetologii. Dnes nás bude nejvíce zajímat právě kosmologie, konkrétně měření vzdáleností ve vesmíru. I v této oblasti nám může nový přístroj velmi významně pomoci. Je skoro až neuvěřitelné, že první alespoň trochu spolehlivá měření vzdáleností v kosmu na delších škálách (miliony světelných let a více) jsou stará sotva 100 let a ty výrazně přesnější jen kolem 70 a méně let. Základem všeho jsou proměnné hvězdy, kterým říkáme cefeidy.
V minulém období jsem si musel dokonce vybírat co se do seriálu dostane, a co nikoliv, jinak by délka posledního dílu překročila veškeré únosné meze. Na některé zajímavosti se tedy proto už nedostalo. S potěšením kvituji, a jistě i vy budete, že v posledním dvouměsíční se situace uklidnila, a nemusel jsem tedy opakovat variantu s vyřazováním některých výsledků. Vše co se objevilo na oficiální stránce ESA jako fotografie bylo zařazeno. Dnes se proto podíváme na dvě zajímavé galaxie, mlhovinu, známou supernovu či zcela nový typ objektů, o nichž jsme zde ještě nehovořili. Začneme ale u jedné dosti pozoruhodné hvězdy.
Ještě ve druhé polovině 19. století se mohlo zdát, že veškerá zásadní fyzika byla objevena a na budoucí generace odborníků čeká již jen upřesňování konstant na pátém desetinném místě. Nic však nemohlo být dále od pravdy. Nebylo totiž daleko období, kdy se začaly naplno projevovat nedostatky klasické fyziky, což vyvrcholilo velkou revolucí v prvních letech 20. století. O novém přístupu ke gravitaci, obecné teorii relativity Alberta Einsteina jsme zde už hovořili. Dnes se podíváme podrobně na druhou novou oblast, kvantovou fyziku. Při pokusu vysvětlit nesmyslné předpovědi klasické fyziky se tak trochu nechtěným ničitelem starých pořádků stal rozvážný německý fyzik a filosof Max Planck. Plný dosah Planckových kvant však dohlédl právě až Albert Einstein, jenž svým vysvětlením fotoelektrického jevu připravil půdu pro zásadní pokrok Nielse Bohra, Erwina Schrödingera, Wernera Heisenberga, Paula Diraca a dalších. Dnes si povíme více o tom, jak zdánlivě drobný nevyřešený problém ve staré fyzice přerostl všechny meze a vedl až k laserům, počítačům a kvantové komunikaci.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
