NewOrbit Space
NewOrbit Space, britský startup vyvíjející družice pro velmi nízkou oběžnou dráhu Země (VLEO), získal v investičním kole série A 18,5 milionu dolarů.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
NewOrbit Space, britský startup vyvíjející družice pro velmi nízkou oběžnou dráhu Země (VLEO), získal v investičním kole série A 18,5 milionu dolarů.
Společnost Axiom Space odhalila návrh dalšího prvku lunárního skafandru, který vyvíjí pro NASA ve spolupráci s návrhářskou společností Prada.
Společnost Quantum Space, vedená bývalým administrátorem NASA, která vyvíjí vysoce obratné kosmické družice pro mise národní bezpečnosti, vstoupí na burzu sloučením se společností pro speciální akvizice SPAC.
Společnost The Exploration Company provedla pádové testy kosmické lodi Nyx, kterou vyvíjí pro přepravu nákladu na nízkou oběžnou dráhu Země před zkušebním letem v roce 2028.
Italský operátor Leaf Space 27. května představil novou službu vesmírného připojení. Technologie s názvem TreeNet si klade za cíl usnadnit bezproblémovou vesmírnou komunikaci tím, že s jednotlivými družicemi zachází jako s uzly v propojené komunikační síti.
Společnost Apex získala více než 200 milionů dolarů na rozšíření vlastních výrobních kapacit pro družice a 5. června oznámila kolo financování, které podle slov společnosti téměř zdvojnásobilo hodnotu výrobce na 2,3 miliardy dolarů.
Společnost Amazon koncem tohoto měsíce vynese při startu rakety Ariane 6 svůj dosud největší počet širokopásmových družic Amazon LEO s využitím modernizovaných nosičů.
Startup AstroForge, který se zabývá těžbou z asteroidů, dokončil montáž své nejnovější družice DeepSpace-2, která bude vypuštěna koncem tohoto roku. Startup přitom využil poznatky z neúspěšné mise v loňském roce.
Společnost Axiom Space 4. června oznámila, že do svého nejnovějšího kola financování přidala více než 175 milionů dolarů, přičemž se k investorům společnosti připojila největší japonská banka.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Začátek únorových Vesmírných výzev budeme věnovat úniku chladicího média z Progressu MS-21. Poté se podíváme na start lodi Sojuz MS-23. Pokocháme se statickým zážehem 31 motorů Raptor. Dále nás čeká reportáž z americko-japonského výstupu do volného prostoru. Po kosmonautice v kostce můžeme porovnat jak vypadá oproti němu čínský výstup do volného prostoru. Následovat bude začátek mise zásobovací lodi Progress MS-22. Na závěr shlédneme starty družic Amazonas Nexus, Inmarsat-6 F2 a také čtyř misí Starlink. Přijměte naše pozvání ke společnému sledování premiéry tohoto videa, dnes netradičně ve 20:30.
Když se řekne Mezinárodní kosmická stanice ISS, každý si asi hned vybaví její obrys, kterému dominuje osm dvojitých panelů fotovoltaických článků SAW, které jsou stranově symetricky instalovány na obou koncích průběžné příhradové konstrukce. Konstrukce těchto fotovoltaických panelů, jejichž životnost pomalu končí, vsadila na inovativní design. Stejně tak i nové panely iROSA, které je mají doplnit, představují technologický krok vpřed.
V minulém díle popsaný vývoj příprav ke vzniku Mezinárodní kosmické stanice ISS rozhodně nebyl koncem příběhu. I poté, co NASA do společného projektu přizvala partnery z Evropy, Kanady a Japonska, se několikrát změnila podoba plánované stanice. Poslední významná změna nastala, když bylo k projektu přizváno Rusko. Poté již návrh kosmické stanice začal připomínat podobu ISS, kterou známe dnes. Ostatně projekt Mezinárodní kosmické stanice před několika týdny oslavil krásné 25. výročí od podstatného milníku, který celý projekt posunul vstříc realizaci.
Mezinárodní kosmická stanice je dnes projektem, který zná celá řada lidí, z nichž mnozí se o kosmonautiku ani nemusí moc zajímat. Ze stanice ISS se stal také symbol mezinárodní spolupráce v kosmonautice. Cesta k tak komplexnímu a rozsáhlému projektu však nebyla jednoduchá a i zde platí, že se vycházelo ze zkušeností nasbíraných při předešlých misích. Za zlomový okamžik v jejím vývoji můžeme považovat proslov prezidenta USA, Ronalda Reagana, který uložil NASA za úkol vývoj trvale obydlené pilotované kosmické stanice a také americkou agenturu pobídl k zapojení ostatních kosmických agentur.
Raketovým motorům RD-170 a RD-171 jsme se věnovali v několika uplynulých týdnech. Tímto dílem tuto minisérii zakončíme a ukážeme si, které raketové motory z těchto legendárních motorů vychází. Ačkoliv se v současné době ani jeden původní typ již nepoužívá, jejich nástupci jsou stále v provozu a dokonce probíhá vývoj nových typů, které se mají dočkat nasazení až v dalších letech. Odkaz legendárních motorů RD-170 a 171 tak stále pokračuje.
Na začátku roku se podíváme na starty misí USSF-67 a Transporter-6. Poté přijde na řadu první test WDR sestavy Super Heavy Starship
a po něm japonsko-americký výstup do volného prostoru z paluby Mezinárodní kosmické stanice. Po kosmonautice v kostce se můžete podívat na transport první letové rakety Vulcan. Lednové Vesmírné výzvy završí tři starty, konkrétně družice GPS-III 06, mise OneWeb F16 a tří mise Starlink. Přijměte naše pozvání ke společnému sledování premiéry tohoto videa, dnes tradičně ve 20:00.
V minulém díle jsme si popsali cestu pohonných látek (kapalného kyslíku a leteckého petroleje) motorem RD-170. Dospěli jsme až ke vstřikovací hlavici. Právě tam dnes začneme a podrobně si popíšeme celou kriticky důležitou součást tohoto motoru – od vstřikovací hlavy a vstřikovačů, přes spalovací komoru až po trysku. Kromě toho se budeme věnovat i popisu nastartování tohoto raketového motoru.
V minulých dílech jsme si představili velmi složitou cestu k nejsilnějšímu sovětskému raketovému motoru, tedy RD-170. Nyní si posvítíme na jeho konstrukční řešení, které si zaslouží velkou pozornost. Tento čtyřkomorový raketový motor na kapalný kyslík a kerosin totiž dosahoval na hladině moře tahu 7,26 MN a každou sekundu dokázal spolykat 2 393 kilogramů pohonných látek. Z těchto čísel je vidět, že jeho konstrukce musela odolávat opravdu extrémním podmínkám.
V minisérii věnované vývoji raketových motorů RD-170 a 171 jsme se dostali až k ostrému nasazení prvních jmenovaných motorů na nové těžkotonážní rakety Energija. Kromě toho ale pokračovaly i jejich statické zážehy, kterých byly provedeny stovky. Celý příběh však skončil nečekaně brzy. Těžká raketa Energija nakonec letěla pouze dvakrát – v obou případech však odvedla svou práci správně, což byla i zásluha jejích raketových motorů. V roce 1993 byl program Energija/Buran ukončen, ale raketové motory RD-170, které pro něj byly vyvíjeny, přežily.
Poté, co se podařilo otestovat a také za letu prověřit raketové motory RD-171 si mohli technici oddechnout, ale pořád před sebou měli testy motorů RD-170, které byly určeny pro sovětskou těžkou nosnou raketu Energija. V dnešním díle si dovolíme na chvilku odbočit od tématu motorů RD-170 a zaměříme se na související vývoj rakety Energija, konkrétně na testy jejího centrálního stupně s kyslíko-vodíkovými raketovými motory RD-0120. Ani tento program se totiž nevyhnul komplikacím a velmi razantním změnám plánů.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.