sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Lunar Outpos oznámila 21. listopadu, že podepsala dohodu se SpaceX o použití kosmické lodi Starship pro přepravu lunárního roveru Lunar Outpost Eagle na Měsíc. Společnosti nezveřejnily harmonogram spuštění ani další podmínky obchodu.
Společnost Maxar Intelligence se zaměřuje na začátek roku 2025, kdy dojde k vynesení poslední dvojice družic WorldView Legion. Znamená to tak dokončení ambiciózní konstelace pro pozorování Země.
Agentury JAXA a ESA 20. listopadu v Tsukubě v Japonsku vydaly společné prohlášení, ve kterém načrtli novou spolupráci v oblastech planetární obrany, pozorování Země, aktivity po ISS na nízké oběžné dráze Země, vesmírná věda a průzkum Marsu.
Společnost SEOPS na Space Tech Expo Europe 19. listopadu oznámila, že podepsala smlouvu se společností SpaceX na vynesení mise plánované na konec roku 2028 z Floridy. Do roku 2028 také získává kapacitu pro blíže nespecifikované další starty SpaceX.
Francouzský startup Latitude podepsal víceletou smlouvu se společností Atmos Space Cargo, společností vyvíjející komerční návratová zařízení. Atmos koupí minimálně pět startů rakety Zephyr ročně, a to v letech 2028 až 2032.
Německý společnost Exolaunch použije svůj nový adaptér Exotube počínaje rokem 2026. Exotube je univerzální modulární adaptér pro integraci, start a rozmístění družic od cubesatů až po 500 kg družice.
Čína provedla úspěšný test oddělení aerodynamického krytu užitečného zatížení pro raketu Dlouhý pochod 10. Test hodnotil design krytů, strukturu připojení, plán oddělení a maximální dostupnou obálku. Všechny testované parametry splňovaly jejich konstrukční požadavky.
Společnost Lockheed Martin 19. listopadu oznámila, že její nová družicová platforma střední velikosti LM 400 bude mít svou orbitální premiéru příští rok na palubě rakety Firefly Aerospace.
Společnosti Teledyne Space Imaging a Satlantis oznámily partnerství na Space Tech Expo Europe. Jedná se o vývoj elektroniky senzoru pro pozorování Země a planetární průzkum. Satlantis vyvine Front-end Electronics (FEE) pro vyvíjený detektor CIS125 TDI Teledyne.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Na elektronické vybavení marsovského vrtulníku Ingenuity byly při stavbě kladeny protichůdné nároky. Na jedné straně tu byl omezený rozpočet a také šibeniční termíny. Na druhé straně však vrtulník potřeboval systémy, které odolají kosmickému záření a poradí si také s nepříjemnými výkyvy teplot. Vše se nakonec podařilo vyřešit chytrou kombinací komerčně dostupných dílů a součástek určených pro leteckou a vojenskou techniku. Výsledkem je až nečekaně odolný stroj, který nevídaným způsobem překonává počáteční předpoklady.
Začátek dubnových Vesmírných výzev bude patřit startu českého CubeSatu BDSAT. Další čtyři reportáže budou z ranku pilotované kosmonautiky, konkrétně o misích Axiom-1, Crew-4 a Shenzhou 13. Pilotovaný blok zakončíme dvěma výstupy z ISS do volného prostoru. Poté se podíváme jaká dostala NASA vědecká doporučení na další desetiletí. Pořad zakončí starty družic NROL-85 a Starlink. Přijměte naše pozvání ke společnému sledování premiéry tohoto videa, dnes tradičně ve 20:00.
To, že si marsovský vrtulník Ingenuity vede tak dobře, je určitě způsobeno tím, že inženýři při jeho návrhu a stavbě využili chytré postupy a řešení. Dokázali tak připravit odolný stroj, který výrazně překonává původní očekávání. Do okamžiku vydání tohoto dílu už v řídké marsovské atmosféře provedl 27 letů.
Největší překážka, která komplikuje provoz vrtulových strojů v atmosféře Marsu, se týká nízkého tlaku zdejší atmosféry. To má vliv na hustotu plynů, která by byla pro vrtulníky běžně používané na Zemi až příliš nízká. Experti z několika středisek NASA proto hledali způsob, jak tuto výzvu překonat. Výsledkem jejich snažení je vrtulník Ingenuity, který velmi výrazně překonal prvotní očekávání.
Létání v atmosféře Marsu je dnes známé díky americkému vrtulníku Ingenuity, který si vede nad očekávání dobře. Než se však v našem seriálu dostaneme k jeho popisu, rádi bychom Vám představili historii dříve plánovaných a nakonec nerealizovaných projektů, které měly větší či menší šanci stát se prvním letadlem v atmosféře Marsu. První úvahy jsou staré již půl století a tato myšlenka podněcovala fantazii inženýrů z USA, Sovětského svazu, Japonska i Evropy.
Po nehodě, která potkala družici Kosmos 954, o které byla řeč v minulém díle, prošly sovětské radarové družice US-A konstrukčními změnami, které měly zabránit opakování takové nehody. Ovšem problémy se nevyhýbaly ani některým následujícím misím, takže v roce 1988 byla vypuštěna poslední družice řady US-A. Sovětský svaz také dvakrát na oběžné dráze vyzkoušel nový typ jaderného reaktoru TEU-5 alias Topol, či Topaz-1.
V úvodu březnových Vesmírných výzev se budeme zabývat dopady ruského vpádu na Ukrajinu na kosmonautiku. Poté se podíváme na vývoz rakety SLS na rampu. Záběry z dvou výstupů do volného kosmu z paluby ISS nás čekají v další reportáži. Následují start Sojuzu MS-21 a přistání Sojuzu MS-19. Vesmírné výzvy uzavřou starty tří misí Starlink. Přijměte naše pozvání ke společnému sledování premiéry tohoto videa, dnes tradičně ve 20:00.
Provoz sovětských radarových družic US-A, které používaly jaderné reaktory, se utěšeně rozbíhal. Po fázi testů se přistoupilo k vypuštění ostrých družic, které ve většině případů fungovaly bez problémů. Ovšem družice Kosmos 954 si vybrala porci problémů měrou vrchovatou. Družice se vymkla kontrole řídícího střediska a neřízeně vstoupila do zemské atmosféry. Dopad jejích trosek na území Kanady způsobil významný diplomatický spor.
Sovětské družice US-A sloužily ke sledování lodí a ponorek v oceánech. Jelikož využívaly radar, měly poměrně velké nároky na napájení elektrickou energií. Tehdejší doba však neumožňovala stavbu vysoce účinných fotovoltaických panelů. Ty by tak musely být hodně velké. Jelikož se však tyto družice pohybovaly na velmi nízké oběžné dráze Země, způsobovaly by takto velké panely rychlejší klesání družice do zemské atmosféry. Zdrojem energie těchto družic se proto staly jaderné štěpné reaktory Buk.
Zatímco v minulých dílech věnovaných americkým či sovětským jaderným štěpným reaktorům v kosmonautice byla řeč o projektech, které se buďto vůbec nedostaly do kosmického prostoru, nebo šlo o jedinou misi, dnes to bude jinak. Sovětský jaderný štěpný reaktor Buk (alias BES-5) se totiž mezi roky 1967 a 1985 dostal na oběžnou dráhu Země v celkem 36 případech! Primárně měla tato technologie sloužit k napájení radarových družic pro sledování lodí a ponorek v oceánech.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
