sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Čína provedla úspěšný test oddělení aerodynamického krytu užitečného zatížení pro raketu Dlouhý pochod 10. Test hodnotil design krytů, strukturu připojení, plán oddělení a maximální dostupnou obálku. Všechny testované parametry splňovaly jejich konstrukční požadavky.
Společnost Lockheed Martin 19. listopadu oznámila, že její nová družicová platforma střední velikosti LM 400 bude mít svou orbitální premiéru příští rok na palubě rakety Firefly Aerospace.
Společnosti Teledyne Space Imaging a Satlantis oznámily partnerství na Space Tech Expo Europe. Jedná se o vývoj elektroniky senzoru pro pozorování Země a planetární průzkum. Satlantis vyvine Front-end Electronics (FEE) pro vyvíjený detektor CIS125 TDI Teledyne.
Společnost Lockheed Martin začala spolupracovat s konsorciem vedeným společností Iceye, finskou společností provádějící pozorování Země, která se specializuje na družice pro radarové zobrazování. Společnosti pracují na vývoji technologií rozpoznávání cílů s umělou inteligencí pro finskou armádu.
Společnost Inversion Space získala 44 milionů dolarů na další vývoj návratových pouzder pro náklad vracející se z vesmíru. Inversion použije finanční prostředky na další vývoj zařízení Arc.
Generál Chance Saltzman, velitel vesmírných operací U.S. Space Force, navštívil Starbase v Boca Chica během šestého zkušebního letu rakety SH/SS. Saltzman byl pozván SpaceX, aby sledoval zkušební let a zúčastnil se dvoudenního hodnocení programu.
Středisko pro sdílení a analýzu vesmírných informací (Space ISAC) otevřelo své první mezinárodní operační středisko v Austrálii. Expanze přichází v době rostoucích obav o zranitelnosti kybernetické bezpečnosti v orbitálních systémech.
ESA 19. listopadu oznámila, že prodlužuje smlouvy se společnostmi HyImpulse, Isar Aerospace, Orbex a Rocket Factory Augsburg (RFA) v celkové hodnotě 44,22 milionů eur prostřednictvím svého programu „Boost!“, který má pomoc při integrovaném testování nosných raket
Arianespace oznámila kontrakt na vynesení zařízení společnosti Exotrail raketou Ariane 6. Start se uskuteční z evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně v druhé polovině roku 2026.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
31. května provedla sonda Juno plánovaný korekční manévr před příletem k Jupiteru. A za měsíc, v noci 4./5. července 2016, nás čeká velké finále v podobě navedení sondy na protáhlou oběžnou dráhu kolem Jupiteru. V perijovu se sonda dostane těsně nad oblaka (asi 5000 km) a bude na ni působit nebezpečné prostředí plné nabitých částic. Zvolená dráha jí pomůže se vyhnout nejnebezpečnějším oblastem radiačních pásů. Vědci budou spokojeni, pokud kamery sondy přežijí alespoň 8 obletů. Po prvním průletu 4./5. července se sonda vzdálí a podle simulace NASA Eyes by se k Jupiteru měla dostat opět 27. srpna a 19. října. Zatím se předpokládá, že by sonda mohla obíhat asi dva roky, než by se mise mohla přiblížit k závěru.
Ve čtvrtém dílu jsme konečně pohlédli na povrch Venuše prostřednictvím kamer Veněry 9 a Veněry 10. Čistě sovětský blok nyní opět naruší další americká mise, která byla nachystána na rok 1978. Tentokrát šlo o program Pioneer Venus a mise to byla ambiciózní. K planetě se vydal mapovací radarový orbiter a také čtyři přistávací pouzdra. Ovšem ve stejném roce se k Venuši vydaly také dvě Veněry s pořadovým číslem 11 a 12. Na rozdíl od předchozí dvojice neletěly orbitery, ale pouze průletové sondy, které vysadily dvě přistávací pouzdra. Úspěch předchozí dvojice ale zcela zopakovat nedokázaly.
Minulý díl jsme věnovali dvěma velkým úspěchům. Sovětská Veněra 7 dokázala dosednout na povrch a z analýzy signálu původně utopeného v šumu se ukázalo, že chvíli vysílala z povrchu jiné planety jako první sonda v historii vůbec. Další velký úspěch zaznamenal americký Mariner 10, který jako první přinesl nádherné fotografie Venušiny atmosféry. Ačkoli šlo jen o průlet směrem k Merkuru, byl to úžasný počin. Marineru předcházelo ještě druhé úspěšné dosednutí na povrch planety zásluhou Veněry 8. Na toto přistání se tedy ještě podíváme v úvodu dnešního článku. Hlavní snahou a nakonec i úspěchem dalších výprav ale bylo dostat na povrch sondu, která by jej vyfotografovala. Sedmdesátá léta 20. století však byla i ve znamení nových výsledků studia atmosféry.
Když se v roce 1998 konečně dostaly na oběžnou dráhu první dva moduly Zarja a Unity, začala se psát další kapitola z dlouhé knihy výzkumu na oběžné dráze. Tato nová kapitola, nazvaná ISS, International Space Station, měla na co navazovat. Byly to nejprve první kratší pobyty v rámci misí na Saljuty a Skylab, na něž navázal větší a první opravdu modulární exemplář, orbitální stanice Mir. Ta však dosloužila v devadesátých letech a v roce 2001 byla navedena do atmosféry. Od 2. listopadu 2000 je ale trvale obydlen nový vesmírný ostrov Mezinárodní vesmírné stanice a ta má od pondělí 16. května 2016 za sebou už sto tisíc oběhů kolem Země. Aktuálně zde výzkumy v prostředí mikrogravitace provádí šestičlenná posádka a vůbec jí nevadí, že přitom uhání rychlostí bezmála 27 600 km/h při oběhu kolem Země každých 90 minut.
V předcházejícím dílu jsme se rozloučili v situaci, kdy se konečně zadařilo také Sovětům, když jejich Veněra 4 přinesla první měření přímo z atmosféry planety. Stalo se tak až sedm let od prvních pokusů o dosažení Venuše. Mezitím nezaháleli ani Američané. Jejich Mariner 2 proměřil planetu již v roce 1962 a také v dalších letech měli úspěch. Namátkou Mariner 3 a 4 byly sesterské sondy k Marsu, přičemž trojka selhala, ale čtyřka jako první přinesla fotografie povrchu Rudé planety. To se psal červenec 1965. V roce 1967 pak přišel Mariner 5 a cílem se stala opět Venuše. Zatímco předchozí lety měly úspěšnost 50 na 50, tentokrát si USA vystačily se sondou jedinou a tak měli v roce 1967 k dispozici další data o atmosféře Venuše. Nezahálel ani SSSR a tak se k Venuši vydaly sondy Veněra 5 a 6. Ty však, i když ani to není málo, jen zopakovaly úspěch Veněry 4. To pravé přistání a měření z povrchu přišlo až v dalším desetiletí.
Jaro na Zemi je v plném proudu a také na Marsu roboti nezahálejí. Věnujme jim proto malé ohlédnutí. Podíváme se na to, jaké výzkumy plánuje tým kolem stařičké Opportunity a co zajímavého právě prováděla větší Curiosity. V úvodu článku vidíme mimořádný snímek. Pořízen byl sice již 31. března tohoto roku během solu 4332, ovšem podobných záběrů jsme se nedočkali již léta. Na snímku je krásně vidět větrný prachový vír (anglicky dust devil), který se proháněl pláněmi uvnitř velkého kráteru Endeavour (kráter o průměru 22 km je tak velký, že vypadá jak rovná pláň s dunami). V popředí jsou svahy tvořící vlastně valy kráteru a stopy vozítka v nich. Opportunity totiž aktuálně opět popojíždí a cílem jsou smektity. To je minerál ze širší skupiny jílovitých minerálů, které by měly být v této oblasti Marsu hojné.
První díl jsme věnovali úvodnímu seznámení s Venuší jako planetou a nahlédli na první, často nepříliš úspěšné pokusy o dosažení planety. V polovině šedesátých let tedy bylo zřejmé, že s Venuší, jako mírumilovnou, obyvatelnou planetou, je konec. Měření Marineru 2 jasně potvrdila, že povrch je rozžhaven na teplotu stovek stupňů a že planeta je zahalena do husté atmosféry. Zatímco první polovina let šedesátých přinesla první pokusy o průlety, v druhé polovině už jsme se dočkali přímého zásahu planety. Jak bylo patrné z častých sovětských neúspěchů, neváhali jít na průzkum hrubou silou a přes velký počet ztracených sond se jim postupně dařilo dostat se nejprve na dráhu průletovou a posléze i naměřit nějaká data. Ovšem nepoučeni z předchozích nezdarů, řada následovnic první a druhé Veněry byla nakonec odsouzena k roli pokusných králíků a jedna za druhou hynuly pod drtivým tlakem Venušiny atmosféry. Američané na to šli jinak. Kromě selhání nosné rakety u prvního Marineru, hned při druhém pokusu přinesli vědecká data a také další mise byla velice úspěšná. Na rozdíl od Sovětů se ale nepokoušeli o přistání, což jim situaci
Jak jste se dostali k astronomii a kosmonautice? Nebylo to náhodou díky fascinujícímu svitu jasné hvězdy večer na západě, o kterém vám někdo pravil, že to je Večernice, planeta Zemi nejbližší? Nebo to bylo nad knihami, kde popisovali úžasná přistání sond Veněra i to, jak si s nimi drsné prostředí na Venuši pohrálo… Nebo vás přitáhl vzácný přechod Venuše přes Slunce? Planeta pojmenovaná po bohyni lásky určitě přitahovala lidi odpradávna. Ale to pravé zkoumání přišlo samozřejmě až s nástupem kosmonautiky a o tom hlavně bude náš seriál. Naší snahou bude přehled o výzkumu Venuše z pohledu astronomů, ale především pomocí kosmických sond a rádi bychom tím navázali na předchozí seriál o výzkumu Merkuru. Koneckonců, letět k poslovi bohů, po němž je planeta Slunci nejbližší pojmenována, je přece kolem Venuše tak výhodné.
Před rokem, 6. března 2015, se začala DAWN pomalu usazovat na oběžné dráze kolem obří planetky pásu asteroidů. Planetky tak veliké, že podle nové definice spadá do kategorie trpasličích planet. Ceres, jež byla v tomto pásu objevena vůbec jako první již 1. ledna 1801, je skutečně výjimečný svět a dokazují nám to i fotografie z nízké oběžné dráhy, které k nám proudí už od začátku roku. Na fotografiích jsou vidět velmi zajímavé struktury, jako třeba řetízky kráterů nebo strmé svahy relativně mladých kráterů. Ovšem to, na co veřejnost bezpochyby lačně čeká nejvíce, to jsou záběry na pozoruhodnou horu Ahuna Mons, nebo kráter se světlými skvrnami Occator. A již jsme se dočkali. Hora z orbitální výšky 385 km v celé své kráse je tu.
Následující článek je věnován pěkné animaci změn, které byly zaznamenány v okolí slunečních hodin na palubě Curiosity. Ano těch hodin, nebo chcete-li, toho kalibračního terčíku, který vám byl zamlčen v našem posledním článku o dvanáctiletém výročí Opportunity. Zkrátka když se daří, tak si najde cestu na světlo světa i takový šotek a ne a ne se jej zbavit. Dnešní krátký článek je tedy zároveň omluvou našim čtenářům, že jsme je uvedli v omyl, neboť Curiosity tento kalibrační terčík má, podobně jako jej najdeme na Opportunity, ale také poděkováním za toleranci podobných omylů. Mimochodem, toho prachu se za ty roky usadilo celkem dost, že?
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
