sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Josef Aschbacher 13. května při slyšení před výborem Evropského parlamentu prohlásil, že je „zázrak“, že Evropa dosáhla vedoucí role v některých vesmírných oblastech, jako je pozorování Země a navigace, vzhledem k tomu, že její výdaje na vesmír značně zaostávají za Spojenými státy a Čínou.
Norská ministryně obchodu a průmyslu Cecilie Myrsethová podepsala Artemis Accords během akce v sídle Norské kosmické agentury v Oslu, které se zúčastnil šéf agentury a chargé d’affaires velvyslanectví USA v Oslu.
Startup Solestial, který se zabývá solární energií získal v rámci financování série A 17 milionů dolarů na rozšíření výroby křemíkových fotovoltaických panelů pro vesmírné aplikace.
Společnost Ramon.Space, specialista na vesmírné výpočty, 14. května oznámila dohodu o dodávce systémů digitálních komunikačních kanálů pro nejméně 70 připravovaných družic OneWeb, což pomůže s přechodem konstelace na softwarově definovanou síť, kterou lze aktualizovat na oběžné dráze.
Zeno Power, startup financovaný rizikovým kapitálem, který vyvíjí jaderné baterie pro extrémní prostředí, 14. května oznámil, že získal 50 milionů dolarů v rámci financování série B na urychlení své práce v oblasti vesmírných a podvodních energetických systémů.
Kanadská společnost Kepler Communications 14. května oznámila, že poprvé úspěšně demonstrovala optické datové spojení mezi prototypem družice na nízké oběžné dráze Země (LEO) a pozemní stanicí partnera.
Saúdskoarabský geostacionární operátor Arabsat podepsal 14. května dohodu o poskytnutí širokopásmové kapacity z navrhované konstelace na nízké oběžné dráze Země se společností Telesat.
Společnost Varda Space Industries oznámila, že 13. května úspěšně přistála její návratová kapsle W-3 v Jižní Austrálii, čímž dokončila svou třetí misi. Mise W-3 se zaměřila na shromažďování dat pro vojenský hypersonický výzkum.
NASA 14. května oznámila, že společnosti Rocket Lab zadala zakázku na vynesení mise Aspera raketou Electron. Start je naplánován nejdříve na první čtvrtletí roku 2026 ze startovacího komplexu 1 společnosti na Novém Zélandu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Někdy se najednou sejde víc zpráv, které v úhrnu vydají na samostatný článek. Protože další díl našeho tradičního komplexního čtvrtletního seriálu o přípravách na let Orionu k Měsíci je ještě daleko, přinášíme Vám v tomto článku souhrn aktualit, které se nakupily během tohoto týdne. Řeč bude jednak o problémech a incidentech ve svařovacím zařízení VAC v Michoudově středisku v New Orleans, ale budeme se věnovat také výsledkům studie, která však nedostala šanci změnit tento let na pilotovaný.
Po vydání článku se soupisem aktivních ruských kosmonautů jsme se rozhodli provést inventuru i v oddílu amerických astronautů. NASA nyní disponuje celkem 44 astronauty, z nichž 32 má letovou zkušenost. Z nich má 26 astronautů zkušenost z letu raketoplánem (tři na pozici pilota a 23 jako letový specialista), a letovou zkušenost z této éry, byť pouze se Sojuzem, má i Shannon Walker. Od roku 2013 počet letících astronautů doplnilo pět astronautů z 20. skupiny, vybrané v roce 2009. Zbylí čtyři kandidáti z této skupiny byli nominováni do posádek Sojuzů do roku 2018. Současně získal letovou nominaci i první kandidát z 21. skupiny z roku 2013.
Vztah nové americké administrativy k programu SLS/Orion byl zprvu nejasný. Počáteční obavy se postupně rozplývaly, ale pádnou odpověď dal až zveřejněný předběžný obrys požadavku na rozpočet NASA na období 1. října 2017 až 30. září 2018. Zatímco Obamova administrativa žádala pro fiskální rok 2017 na tyto programy 3,3 miliardy dolarů (NASA nakonec obdržela 4,3 miliardy), Trumpova administrativa předběžně žádá pro fiskální rok 2018 celkem 3,7 miliardy. Přípravy na první misi se však potýkají s jinými než finančními problémy. Všeobecně se předpokládá, že z důvodu problémů při montáži centrálního stupně nosné rakety a servisního modulu kosmické lodi bude v příštích dnech termín startu oficiálně odložen na rok 2019. Stejně jako v minulém článku z 1. ledna zrekapitulujeme práce provedené v uplynulém čtvrtletí a podíváme se na aktuální plán dalších prací.
Včera kolem poledne místního času byla v souvislosti s přechodem studené fronty pohybující se přes jižní část Spojených států zasažena velmi silným tornádem výrobní budova NASA Michoud Assembly Facility (MAF) ve východní části New Orleans. Oko tornáda prošlo v těsné blízkosti budovy MAF, rychlost větru byla pomocí radaru odhadnuta přibližně na 240 kilometrů za hodinu. Přesný rozsah poškození budov se zjišťuje, hlášeny jsou i drobné úrazy zaměstnanců NASA. Tornádo vyrazilo otvory ve střeše a stěnách hlavní budovy MAF, kterou NASA v současné době používá pro stavbu centrálního stupně rakety SLS.
Včera uvolnila NASA zprávu, že pouhý den před odstoupením Charlese Boldena z funkce administrátora NASA, souvisejícího s koncem funkčního období prezidenta Baracka Obamy, tedy dne 19. ledna 2017 úspěšně dokončila předběžný přezkum návrhu (preliminary design review – PDR) horního stupně EUS pro raketu SLS. Osobně se domnívám, že nešlo o časovou náhodu, nýbrž o to, že vzhledem k mezistřediskovému charakteru vyžadovalo formální schválení dokumentu PDR podpis administrátora NASA.
V předchozím článku z 1. října byl popsán stav příprav k prvnímu letu nosné rakety SLS a 26-denní kosmické misi bezpilotní kosmické lodě Orion. S čtvrtletním odstupem se dnes opět podíváme na postup prací. I přes odklady, které si popíšeme, současné vedení NASA stále tvrdí, že se let může uskutečnit v plánovaném datu do listopadu 2018.
Víte, kdy lidé letěli poprvé k Měsíci? Jaké zkušební lety předcházely této misi? Jaké byly její alternativy? A jak by mohl vypadat příští „první“ let k Měsíci? V dnešním článku se pokusíme na všechny tyto otázky zodpovědět. Právě dnes totiž přichází výročí, které se nerozlučně pojí s historickou výpravou zástupců lidského pokolení k našemu nejbližšímu kosmickému sousedovi. Ale v článku nebude řeč jen o minulosti. Právě naopak. podíváme se na zoubek i pilotované výpravě v lodi Orion. I na ni totiž čeká v dalších letech velmi podobná mise. Srovnání se tedy samo nabízí.
V březnovém článku jsme pro vás přeložili z ruštiny komplexní tabulku kosmických těles, které mají být podle tehdy schváleného Federálního kosmického programu vyneseny v období let 2016 – 2025. V tabulce jsou obsaženy jen kosmické mise, které jsou financovány ze státního rozpočtu v rámci FKP. Nejsou tu tedy vojenské satelity, navigační družice Glonass ani komerční kosmické starty zahraničních družic. Ze čtyř ročně plánovaných startů pilotovaných lodí Sojuz MS do roku 2018 jsou zde uvedeny dva, neboť polovina křesel je vyhrazena pro NASA.
Zatím poslední nosná raketa Zenit vzlétla z Bajkonuru dne 11. prosince 2015 se stacionární meteorologickou družicí Elektro-L2. Na archivním snímku z montážní haly na kosmodromu je tento exemplář Zenitu se zmíněnou družicí Elektro-L2 vlevo, zatímco po pravé straně je ještě jeden Zenit. S ním se tehdy počítalo jako s nosičem pro astrofyzikální observatoř Spektr-RG se startem v roce 2017. Nad startem však vznášel otazník. Velký počet součástek nosiče má krátkou dobu záruky, takže bez jejich výměny byla tato raketa použitelná jen do léta 2016. Výměnu prošlých jednotek přímo na Bajkonuru může provést pouze tým specialistů z ukrajinského výrobního závodu Južmaš, kde se Zenity vyráběly. RKK Energija ale nyní nemá s dněpropetrovským Južmašem žádné regulérní kontakty.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
