Věřím, že mi laskavý čtenář promine článek se jistým osobním podtextem. Ovšem platí, že sdílená radost je větší – a já mám nyní kosmickou radost převelikou. Splnil se mi sen, o kterém jsem se svého času ani neodvážil snít. Stručně: mám kompletní sbírku podpisů všech mužů a žen, kteří se kdy dostali na oběžnou dráhu. Pokud teď ohrnujete nos, nikdo vás nenutí trpět nad dalším čtením. A pro vás ostatní: ono to není jen o nějakých pár autogramech. Vím jen o dvou dalších sbírkách podpisů kosmonautů na světě, které jsou kompletní (možná jsou i další, ale opravdu vím jen o dvou). Jedna je v USA, jedna je v Německu. Není už fakt, že třetí úplná kolekce je v České republice, úžasný? A kdo si myslí, že jde o jednoduchý úkol, má možnost se předvést.
Foto archiv Tomáše Přibyla
Při budování sbírky jsem toho zažil STRAŠNĚ MOC. Radost, když z příchozích obálek vypadl nový nebo zajímavý přírůstek. Obrovskou radost, když jsem měl možnost některé podpisy získat osobně nebo když mi kosmonaut podepsal unikátní věc. Zklamání, když se mi žádost o podpis vrátila jako nedoručitelná – nebo z obálky vypadly nepodepsané věci s dovětkem, že „adresát již není mezi námi“.
Neskutečné zklamání, když jsem třeba zjistil, že existují autopeny. Tedy podpisy vytvářené strojem, které NASA rozesílá, aby uspokojila stovky tisíc žádostí. Ze sbírky tehdy letěly desítky a desítky podpisů. (Na druhé straně jsem se tuto informace dozvěděl ještě včas: zrovna nedávno mi jeden nadšenec ukazoval „zaručeně pravého Neila Armstronga“ majícího hodnotu desítek tisíc korun a já mu musel šetrně sdělit, že maximálně desítek korun. Desítky let žil s tím, že má originální podpis – a teď zjistil, že jde o podpis vytvořený strojem.)
Foto archiv Tomáše Přibyla
Fantastický pocit, když jsem se s mnoha astronauty setkal. Alexej Leonov, Bruce McCandless, Eugene Cernan, Boris Volynov, Jerry Ross, Valerij Bykovskij, Alan Bean, Jang Li-wej, Buzz Aldrin, Sergej Krikaljov, Fred Haise, James Lovell, Gennadij Padalka, John Young, William Anders… Ne, nebudu vypisovat všechny: osobně jsem potkal přesně 265 astro/kosmo/tchajkonautů.
Foto Tomáš Přibyl
Zažil jsem i šok, když jsem zjistil, za jaké ceny se některé podpisy na trhu prodávají. Běžně tisíce dolarů, často i o řád více – záleží na vzácnosti dotyčného „nauta“ nebo charakteru podepsaného předmětu.
Překvapení, když jsem objevil, jak některé skutečné legendy jsou přátelské a ochotné – a naopak někteří ne příliš významní hvězdní cestovatelé neochotní či vysloveně arogantní (a není řeč jen o podpisech, kde má pochopitelně každý svaté právo odmítnout). Nebo vděčnost: to když mi úplně cizí lidé naprosto nezištně pomohli (a naopak mnozí známí mi nepomohli ani když už to jednodušší být nemohlo).
Foto archiv Tomáše Přibyla
Napětí, když jsem hledal někdy až detektivním způsobem adresy. (Třeba americký Federální letecký úřad má na webu seznam všech aktuálních pilotních licencí. Ještě nedávno přitom i s aktuálními adresami. Dnes už je to trochu slabší, často jsou adresy skryté. Ale zdroje pořád ještě existují. Stačí zapojit fantazii.)
Poznání: viděl jsem svět. Kosmonauty jsem potkal v Texasu i v Nitře, ve Stockholmu i na Floridě, v Toulouse i Českém Krumlově… Často byla cesta cílem: třeba když jsme se předloni vydali na kongres ASE (Association of Space Explorers) do Toulouse, navštívili jsme (namátkou) cestou tam nebo zpět Carcassone, Dijon, most Millau, Marseille, Monako, Saint Tropez, Pisu… A to byla jedna jediná cesta.
Zkrátka a dobře: trvalo dvacet let, než se mi podařilo sbírku dostat z nuly na současný stav. Tedy na 560 unikátních podpisů mužů a žen plus množství kandidátů. (Jen jedno smutné číslo: přesně 96 z nich už není mezi námi…) Vím, že udržet sbírku na stávající úrovni bude čím dál těžší – až nemožné. Přijdou (a zase zmizí) rychlokvašení kosmonauti ze vzdálených zemí, budou létat turisté, „firemní astronauti“, celebrity, cesty na oběžnou dráhu se stanou masovou záležitostí… Je to podobné jako v letectví: můžete mít podpisy zkušebních pilotů z premiérového letu Boeingu 747, ale těžko autogramy všech pasažérů, co tento stroj kdy svezl.
Foto archiv Tomáše Přibyla
Obrovské PODĚKOVÁNÍ každopádně patří mé rodině. Zkusil jsem vyčíslit, kolik peněz, času a energie jsem do sbírky dal. Je to přesně… No, nechme toho. Co kdyby si to zde nějakým nedopatřením přečetla i moje manželka…
Stejně tak bych chtěl poděkovat i všem ostatním, kdo mi pomohli vytvořit unikátní sbírku – mnozí z nich jistě tyto řádky čtou. DÍKY MOC!
PS Podpisy sbírám i nadále. Pokud by se vám nějaké připletly do cesty, vzpomeňte si na mě prosím. Děkuji!
Foto archiv Tomáše Přibyla
Obdivuhodne.. Zadny moudro me nenapada, tak jen popreju aby Vam ty autogramy i nadale rostly a spoustu dalsich zajimavych zazitku a vyletu vstric tomu, co Vas naplnuje.
Díky! Další výlety se chystají – a sbírat budu dál… Už za pár dní startuje Sojuz MS-15, kde mi chybí… No nic, dokud to půjde, sbírá se dál!
Mohutná gratulácia, tešim sa s Tebou !
pb 🙂
Díky! Taky mívám radost, když se někomu něco podaří. Aneb přej a bude Ti přáno, že.
Gratuluji.
Vzpomínám na vaše první publikace a články v L+K v době, kdy byl internet ještě téměř nedostupný (ale co na něm bylo, mělo svou váhu). Říkal jsem si: Vida,nadšenec, který nejen sní, ale dokáže se i podělit o svá zjištění a pocity.
Děkuji vám, pane Přibyl, za Vaši práci a že se Vás Vaše nadšení stálé drží.
Ještě jednou GRATULUJI.
Neskutočné, fantastické, neuveriteľné. Gratulujem.
Váš první článek jsem četl, když Vám bylo asi 15 (mě jen o trochu víc) a už tehdy jsem si říkal, že máte neskutečné nadšení pro kosmonautiku. Jsem rád, že vydrželo.
Shodou okolností jsem před několika dny „oslavil“ přesně třicet let od okamžiku, kdy mi vyšel první článek o kosmonautice. Bylo to 5. září 1989 v Brněnském Večerníku.
Vzhledem k tomu, že se do Vesmíru, resp. na LEO létá 58 let, podívá se tam v průměru ročně 9 lidí, pokud dobře počítám.
Ve starých číslech L+K jsem našel vize z počátků. Byly nadšené a optimistické, zaujalo mne ruské/sovětské prohlášení, že v roce 2000 se bude do kosmu létat na “ odborářskou dovolenou“. Dnes toto nadšení a optimismus oživil Musk, je otázkou zda nevyšumí jako tehdy a dostat se nahoru a v jeho vizi do daleko hlubokého Vesmíru, bude stále naprostou výjimkou pro běžnou populaci nedostupnou.
Pro demonstraci nekritického nadšení jste si vybral jen polovinu světa. Ta druhá byla třeba tak šíleně nadšená z „nekonečné“ atomové energie, že reálně pracovala na bombastických prohlášeních, že v roce 2000 ti budeme jezdit v autech s malým jaderným reaktorem místo nádrže. Ale slibem nezarmoutíš, že?
Historie odedávna slouží k tomu, aby se z ní lidé poučili a dle ní korigovali své představy do budoucna. Historie se dá přesně popsat, změřit i zvážit, samozřejmě každý interpret ji poněkud ohne či vyzobne jen to co mu sedí.
V případě Muska a letu lidí na Mars se nabízejí tři varianty a z hlediska historie je řadím dle pravděpodobnosti :
1/ lidé na Mars do roku 2050 vůbec nepoletí.
2/ na Mars se do roku 2050 dostane několik málo jedinců, tak kolem dvaceti v lodi pro max. 5 astronautů.
3/ Musk dopraví na Mars stovky lidí v lodi pro desítky cestujících. Zdůrazňuji : cestujících.
Nadšení je nadšení a realita je realita, to se nedá nic dělat.
Gratuluji 😀
Díky! Sloužím kosmonautice! 😉
Taktéž Vám gratuluji, je to úspěch. Měl bych ale jednu zvídavou otázku:
jak bylo náročné sehnat pravé vzácné podpisy (například: Gagarin, Armstrong, Grissom, Glenn, Komarov, poslední posádka Challengeru a Columbie)? A jak ověřujete, že se jedná o opravdový originál?
Děkuji 🙂
Paradoxně jsou složitější podpisy, než ty, které zmiňujete. Vámi zmiňovaná jména lidé nevyhazují: kdo někdy získal třeba Gagarina, tak si ho střeží jako oko v hlavě. Takže Gagarinů „běhá“ po světě docela dost.
Osobně jsem Gagarina získal z několika zdrojů – dokonce ho měli i v antikvariátu. Ale zkuste sehnat třeba Joa Edwardse, pilota mise Endeavour STS-89!
Posádku Challengeru nemám kompletní, jen veterány (raketoplán se nedostal na oběžnou dráhu, což je pro mě kritérium zařazení do sbírky). A veteráni toho napodepisovali celkem dost během svého předchozího působení v NASA. Takže pokud není člověk vybíravý a nepotřebuje A4 litografii, dali se ještě nedávno sehnat pod 100 dolarů za kus.
Columbii jsem získal jednoduše: prostě jsem posádce napsal a poštou mi několik měsíců před letem přišla fotografie podepsaná všemi sedmi astronauty…
Otázka pravosti je pochopitelně ošemetná. Vím, že mnozí kosmonauti „umí“ podepisovat své kolegy z letu. (Jeden mi nedávno s úsměvem nabídl, že na fotku posádku získá i podpis svého kolegy, který už několik let není mezi námi. Na můj nechápavý pohled mi vysvětlil, že se naučili svoje podpisy navzájem a občas si pomáhali…) Mnozí astronauti pak nechávali za sebe podepisovat sekretářky. Na celosvětovém turné Apolla 11 na podzim 1969 prý jeden asistent zvládl podpisy všech tří astronautů bravurně, takže za ním doprovod nosil mnohé věci k podepsání…
A to nemluvím o padělatelích, protože podpis v hodnotě stovek či tisíců dolarů už stojí za trochu námahy, že.
A jak se bráním? Pokud nakupuji, tak z ověřených zdrojů – reputace je v tomto oboru hodně důležitá. Občas si nechám podpis ověřit u znalců (jsou prostě různé drobné nuance, které NIKDY nenacvičíte). Na certifikáty moc nevěřím – úplně nejlepší jsou ty, které si vystavuje sám prodejce. 🙂
Je možné, že i já ve sbírce – navzdory vší snaze – mám něco, co není úplně v pořádku. Prostě je to riziko, které akceptuji.
Ja dôverujem iba takým podpisom ktoré som sfalšoval ja !
🙂
Tuším, že Milan Halousek ve své knize o sbírání autogramů (snad si to pamatuji dobře, teď ji nemám po ruce) zmiňoval i sběratele, který – když mu nějaké podpisy chyběly – si je „udělal“ sám.
Na tento level jsem nikdy nevystoupal: poslední věc, kterou bych udělal, je lhát sám sobě. Jak jsem zmiňoval v jiném příspěvku, při pochybnosti raději podpis vyřadím. (Ale nebudu si hrát na to, že jsem neomylný. Dovedu si představit, že slušný padělek neodhalím…)
Poslední posádku Chalengeru nepotřebuje – ti nedoletěli 🙁
Záleží na tom, jak si kdo nastaví sbírku. Pokud budu sbírat „všechny astronauty, co kdy odstartovali do vesmíru“, pak by mi chyběli. Jak jsem opakovaně uvedl, sbírám ty, co dosáhli oběžné dráhy. (Tím vynechávám suborbitální lety a dohady o tom, kde je vlastně hranice kosmického prostoru. Viz nedávné lety SpaceShipTwo.)
Samozřejmě, pokud někteří z těch, kdo při dobývání vesmíru zahynuli „půjdou okolo“, určitě se je pokusím získat. Krom letěných kosmonautů mám ve sbírce zhruba stovku těch, kteří nikdy ve vesmíru nebyli – vědce z programu Apollo, kandidáty na lety v laboratoři MOL, sovětské piloty pro Buran, náhradníky interkosmonautů a další.
Velmi gratuluji.
Hluboce smekám.
Podobné nadšení dokážu velmi ocenit. V libovolném oboru. Ať kdokoliv cokoliv sbírá nebo má libovolné hobby, vždy to má význam. I když třeba jen pro něho samotného. Lituji lidí, kteří nemají žádný zájem. Sbírka pana Přibyla je obdivuhodný počin. A nikdy nemusí skončit. Nejlepší je sbírat, nikoliv sebrat. Ne druhou stranu těžko lze mít 100% jistotu, že podpisy nezískané osobně jsou vždy pravé. Ale to nic nemění na radosti, kterou to přináší.
K těm osobně získaným podpisům: vždy je riziko, že kosmonaut za sebe poslat dvojníka… 😉
(Když jsou Mark a Scott Kellyovi společně na autogramiádě, s oblibou si sundávají rozlišovací jmenovku – a nechávají sběratele trápit se.)
Pravost podpisů je pochopitelně riziko. Mám zásadu, že nebudu obelhávat sám sebe: když mám podezření, raději vyřazuji ze sbírky. Věřte nebo ne, jsou sběratelé, kteří do sbírky zařadí cokoliv. Všichni jim třeba tvrdí, že je to jednoznačně autopen, ale oni skálopevně trvají na svém, že jde o originál.
Probůh pane Přibyle, kde se rodí takové ženy, jako je Vaše manželka? Hned si jednu zamluvím 🙂 Hluboká poklona Vaší rodině, že Vám umožnila tak krásně se realizovat.
Tak ono to nesouvisí jen s tolerancí rodiny, ale také se shopnostmi pana Přibyla, aby tu toleranci nemusel příliš pokoušet. Třeba že dokáže vydělat tolik, aby jeho koníček neohrozil „normální“ rodinné dovolené.
Není to jen o penězích – dokonce bych řekl, že ty nejsou (byť nejde o úplně nízkonákladový koníček) zase až tak podstatná.
MNOHEM důležitější je podpora (a pomoc) rodiny. Mohl bych bydlet ve zlatém zámku, ale bez ní by to prostě nešlo.
Nádherné… K tomu není co víc dodat. Jen velikou gratulaci.
jasný zárodek budoucí série článků „kosmogramiáda“ 😀
Blahopřeji!
Vlastně stačí už jen málo: podpisy naskenovat, ke každému doplnit způsob získání, životopis kosmonauta, pár fotek…
No tak jste se pochlubil… a teď ten seriál na dlouhé zimní večery 🙂
Už teď mám doma – po událostech měsíců minulých – zakázaná slova „výstava“, „vernisáž“ a „kniha“. Mám obavu, že by k nim rychle mohlo přibýt i „podpisy“. 😉
A co neidentifikovaný podpis na začátku článku? Kdo ví, o koho jde? Já samozřejmě nikoliv.
Sám Jurij Alexejevič
Teda, ne, že bych to rozluštil, ten obrázkový soubor má jméno 🙂
Příště tedy úvodní obrázek pojmenuju „Lajka“…
Vzhledem k rozsahu Vaší sbírky by z toho mohla vzniknout soutěž „Poznáte kosmonauta podle podpisu?“, tam by to určitě bylo vhodné zamaskovat 🙂
Smekám před tou nepředstavitelnou spoustou práce, toho hledání a trpělivosti.
Soutěž mě taky napadla, ale tam by měli obrovskou výhodu sběratelé. Ne každý podpis je čitelný. Jak mi vysvětlil jistý kosmonaut, používá normální podpis a „podpis na podepisování“ – to když je fronta několika set lidí, které potřebuje odbavit.
Podívejte se třeba na podpisy Morgana nebo Paramitana na první fotce u tohoto článku…
Když tak koukám na toho Morgana, tak čtu – nevím, proč – Majer… A při troše fantazie i Dušan…
😀 Tak to by mne tedy nenapadlo. 😀
Úžasné a obdivuhodné!!! Držím palce a jsem pyšná, že takováto neobvyklá sbírka ja právě z té naší malé republiky jen jedna ze tří existujících kompletních. 🙂
Díky!
Jak jsem psal – možná je podobných kompletních sbírek více, než tři (já o nich ale nevím). Rozhodně to ale o mnoho víc nebude, půjde maximálně o nízké jednotky…
vytrvalost nutna k vytvoreniu takejto zbierky je obdivuhodna az nepredstavitelna.
Otazkou je, co so zbierkou dalej. Planujete ju niekde vystavovat nech z nej maju potesenie aj ini ludia?
O vystavení jsem mnohokrát přemýšlel, ale vždy jsem to zavrhl. Opravdu se bude běžný smrtelník kochat podpisy Ivančenka, Gibsona nebo Ljachova?
Troufám si tvrdit, že ani sběratelé by před nimi nepostáli. Každý se podívá na Gagarina a Armstronga (plus tři čtyři další), v našich končinách pak na Remka. (Je to mimochodem nejčastější otázka, když řeknu, že sbírám podpisy kosmonautů. „Remka máš taky?“)
Podpisy tak používám jako ilustraci ke článkům nebo do knih – dává jim to osobnější formu, než jen nějaká sterilní fotka. Třeba teď mám v Technickém muzeu v Brně výstavu „Tenkrát na Měsíci“ (https://www.kosmonautix.cz/2019/06/brnenska-vystava-tenkrat-na-mesici-2/ nebo http://www.technicalmuseum.cz/akce/tenkrat-na-mesici/), kde jsou k vidění podpisy všech astronautů, co se prošli po Měsíci.
Dovolil bych si nesouhlasit. Ten podpis je něco hodně autentického a osobního. Kdybych viděl v obchodě knížku s titulem: „PRVNÍCH 500″
A v ploše formátu A5 bych našel, dle pořadí seřazené kosmonauty“
– jméno
– fotka
– popis profesního života
– zajímavost
– odkazy
– podpis
Tak okamžitě koupím. Protože těch prvních pětset je naprosto unikátní soubor lidí, kteří reprezentují tuto epochu z počátku expanze lidstva.
Jednou bude tato kniha vyvažována marsovským prachem. 🙂
P.S. 1 A za jednoho kosmonauta dám dvě koruny bez mrknutí oka.
P.S. 2 A to máme jen fandy od nás, což teprve anglicky mluvící fanoušci 😉
P.S. 3 Znám i někoho zapáleného, kdo by Vám s tou knihou mohl pomoct.
Souhlasím s tím, že jde o naprosto unikátní soubor lidí. Dokonce se domnívám, že jejich význam bude doceněný až po desítkách či (spíše) stovkách let. Prostě až jednou si uvědomíme, jak moc riskovali a jak moc pro nás ostatní udělali.
Ale opravdu si nejsem úplně jistý, zdali je zde prostor pro Vámi popisovanou knihu. Vím o pár desítkách lidí, kteří by si ji koupili – ale není to málo? Jak z komerčního hlediska, tak z hlediska vynaložené práce všech zúčastněných.
Nicméně pokud víte o dostatečně zapáleném investorovi (P.S.3), sem s ním!
Stačilo by udělat dvojjazyčnou verzi a není co řešit.
Zkusím Vám ještě dnes napsat trošku více na @seznam.cz
Byl to jen takový okamžitý nápad, kterých bývá spousta a skoro všechny zahynou. Občas se ale ve správný čas a na správném místě mohou nějaké věci podařit. Uvidíme. 🙂
Naprosto obdivuhodný počin.
Gratuluji, muselo to být velmi náročné a proto bych se též přimlouval pro napsání nějakého článku na toto téma.
Přeji ještě mnoho podpisů a to včetně podpisů první posádky z mise na Mars.
🙂
Já mám podpis i s věnovánín od:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_Messerschmid
Ale ten podpis byl už jen bonus k tomu, že jsem ho zažil „naživo“ a měl jsem možnost s ním prohodit pár zdvořilostních frází. Nejvíc mě ale zaujala ta pokora a moudrost v jeho tváři a chlapský stisk ruky.
To bylo na Estecu 2017. Kam jsem odjel díky kosmonautix.cz 🙂
To máme radost. 😉
a ještě bych zapomněl dvě věci… doporučuji, každému fandovi, aby podal ruku kosmonautovi… je to zvláštní pocit, který ve vás dlouho zůstane, možná i navždy
A k té dokonalé sbírce gratuluji, to je opravdu světový unikát. A zároveň potvrzení Vašeho totálního zápalu pro věc. 🙂 Což je tady v okruhu lidí z kosmonautixu ta úplně základní podmínka.
„a naopak někteří ne příliš významní hvězdní cestovatelé neochotní či vysloveně arogantní“
To je překvapivé, co já jsem potkal kosmonauty, byli všichni celkem usměvaví a v pohodě, bral jsem to tak, že propagují mezi lidmi létání do kosmu, které milují.
Nedá mi to se nezeptat – jaké bylo Vaše nejhorší setkání s kosmonautem a proč? (Jmenovat jej samozřejmě není potřeba 🙂 ).
Mějte pro ně i trochu pochopení. Když jsem stál v řadě, tak jsem si říkal, že to pro ně musí být i docela otrava. Podávat ruce, dávat podpisy, usmívat se a mít čaprostor už jen na ty ty rychlé fráze. To si myslím spolehlivě dostane dříve či později každého.
Ano, může to pro ně být zajímavé rozptýlení a znovu uvědomění si toho, čeho dosáhli. Velice rychle se to ale díky nekonečné řadě fandů může změnit v pocit beznaděje „medvěda na řetězu“. Museli bychom stát na jejich místě ve stejných životních situacích, abychom věděli o čem to je.
Já jsem byl z Ernsta Messerschmida nadšený a vážím si toho mimořádného okamžiku.
jistě to bylo i tím jeho věkem…
Ad „co já jsem potkal kosmonauty, byli všichni celkem usměvaví a v pohodě“) Ono asi trochu záleží na tom, jak velký je váš statistický vzorek.
Ad „nejhorší setkání s kosmonautem a proč?“) Spíš než o nejhorším setkání (osobně jsem vděčný za KAŽDÉ setkání, i když není možnost potřást si pravicí, poprosit o podpis nebo udělat společnou fotku) bych mluvil o zklamáních.
Třeba astronaut Dominic Antonelli: slušně jsem ho oslovil, že jsem vážil dalekou cestu (Brno-Stockholm autem) a poprosil ho o podpis. Ne, nepodepíše se. Dobře, beru, má na to právo. Vedle stál jiný kosmonaut a přimluvil se za mě: Jezdí po světě a píše knížky o kosmonautice, Dominiku, jeden podpis mu dej. Ne, nepodepíšu. Ten druhý kosmonaut za mě (aniž bych chtěl) prosil ještě jednou, opět nic.
Nebo Stephanie Wilsonová. Když jsem ji potkal kdysi v Římě, fantastická ženská. Nesmírně chytrá, moc hezky uměla věci vysvětlit, měla výborné postřehy. O několik let později – ve Stockholmu, Vídni nebo Toulouse – to ale byl někdo úplně jiný. Ledová, neochotná a když se s ní někdo chtěl vyfotit (já naštěstí ne, měl jsem fotku z dřívějška), tak velmi, velmi hrubá.
Ale to jsou výjimky potvrzující pravidlo, drtivá většina kosmonautů (podobně jako „normální“ populace) jsou prima lidi.
Můj statistický vzorek se pohybuje odhaduji v několika málo desítkách kosmonautů, takže proti Vám jsem žabař, to ano 🙂 A díky za zajímavou odpověď ze zákulisí 🙂
Vždycky říkám, že je 99,9 procent řidičů jsou slušní lidé. Pak ale člověk na dálnici mezi Brnem a Prahou potká dva tydýty – a hned to opticky vypadá, že na silnici je to děs a bída…
U kosmonautů je to podobné. Ostatně, tuším, že i Chris Hadfield se v jedné ze svých knih o nejmenovaném kolegovi-astronautovi vyjádřil velmi expresivně.
Nesmírně si každopádně vážím každého kosmonauta, který si na normální lidi najde čas a je dokonce ochotný prohodit pár slov. Podpis nebo fotka jsou pak bonus.
Nejobdivuhodnější věc, co jsem za dlouhou dobu viděl. Gratuluji a přeji, aby sbírka jen rostla 🙂
Díky! Taky si přeji, aby sbírka rostla – protože to bude znamenat, že nepřestáváme létat do vesmíru…
Za sebe pak můžu říct, že se budu snažit sbírku doplňovat i nadále. (Třeba tu obálku všech jedenácti letěných čínských kosmonautů zobrazenou v textu jsem si pořídil „pro radost“, protože jsem všechny měl podepsané z dřívějška na jiných materiálech.) I když to nebude jednoduché (ne že by to dosud bylo…).
Nabízí se otázka jak tedy tato kolekce vznikla?
To kdybych si pamatoval… 😉
Doma jsem měl odnepaměti dva podpisy kosmonautů. Ze 100+1 jsem vystřihl Patricka Baudryho stojícího u rakety Saturn V v Kennedyho kosmickém středisku: fotka se mi moc líbila a z nějakého hnutí mysli jsem ji (1989?) zkusil poslat do Francie do firmy Aérospatiale. Světe, zboř se za nějaký čas se vrátila podepsaná. Pak mi rodiče z výletu do Vídně (1992?) přivezli z jednoho veletrhu Franze Viehböcka.
Roky se nedělo nic.
Pak jsem se potkal s několika sběrateli podpisů, co po mě chtěli informace – adresy, nominace do posádek apod. A opět z nějakého vyššího hnutí jsem si řekl, že bych taky mohl začít sbírat podpisy. Základ už přece mám, že…
To bylo někdy v roce 1997. Nejdřív jsem si říkal, že zkusím sehnat 100 podpisů – a alespoň jednoho z těch, co byli na Měsíci. Pak byla druhá stovka, pak třetí, pak jsem si řekl, že zkusím některé z těch sběratelů, co mě inspirovali, předběhnout, pak jsem předběhl všechny – a když mi před pár lety chybělo asi dvacet podpisů, začal jsem pomýšlet o výstupu na Olymp…
Gratuluji autorovi ke sbírce světového významu. 🙂
Za gratulaci DĚKUJI!
Ale takto bych to asi neformuloval, to už mi přijde moc silné… 😉
Dobrý den, gratuluji ke sbírce. Zajímalo by mě (pokud jste se s ní osobně setkal), jaká je v přímém kontaktu Samantha Cristoforetti? Musím se přiznat, že během jejího pobytu na ISS byla můj „secret crush“, ne jen proto, že je zcela zjevně trekkie 😉
Těžko soudit. Potkal jsem ji asi dvakrát v EAC (European Astronaut Center) v Kolíně nad Rýnem – já ve frontě na podpis, ona za stolečkem… Hrozně málo na to, abych o ní mohl cokoliv říct. Krom toho, že neutekla. 😉
Tedy pane…klobouk dolů 🙂 Gratuluji nejen ke sbírce,ale taky k rodině, která to celé s Vámi prožívá. A jen jedno přání bych měl…aby se do Vaší sbírky v rozumném časovém horizontu dostal třeba i další český podpis 😉
No, Tomáši, PARÁDA!!! 🙂
Když si vzpomenu na začátky…!
A na první cesty…!
GRATULUJI! Jseš o 30 položek přede mnou 🙂
Ano, ano, vzpomínám. Ty jsi jeden z těch, kterým patří poděkování na konci. 🙂
Ty jsi byl jeden z těch „inspirátorů“, které jsem chtěl předběhnout… Ale je prima, když učedník „dá“ mistra, ne? 😉
Tomáši, moc gratuluji, četl jsem léta Váš blog a tak jsem u některých úlovků byl“online“ a vím, jakou radost jste z nich měl. Well done!
Blogy přichází a odchází, sbírání podpisů zůstává…
Jinak je to správný postřeh: budování sbírky se skládalo z tisíců drobných (no, spíše velkých, větších a největších) radostí.
Smekám, pane.
A díky za zajímavý článek a ještě zajímavější komenty.
Ať se i nadále daří, nejen se sbírkou.
Líbí. Jo, život se hodí naplnit emocemi a zážitky. A okamžiky, které nám vzaly dech.
Gratuluji
Velka gratulace, tohle jsem netusil…na sbirani cehokoliv jako konicek jsem se uprimne vzdycky dival pres prsty, ale tohle mi dava smysl…mnohem osobnejsi nez napr. znamky nebo mince. Kosmonauti, se kterymi setkani uplne prijemne nebylo uz se tu rozebirali, ale co druha strana spektra…s kym z nich byste sel (znovu?) na pivo a proc?
S kým bych šel (znovu) na pivo a proč? Záludná otázka… Mám to vzít podle abecedy? Aneb s většinou. Fakt je těžké ukázat prstem na toho nebo onoho…
Takže namátkou (a to bezpochyby ještě na většinu zapomenu). Story Musgrave: nesmírně milé setkání a dokázal vše neskutečně jednoduše a srozumitelně vysvětlit. David Hilmers: vážím si ho, neboť jako čtyřnásobný astronaut může mít nějaké teplé místečko a namísto toho jako lékař vyráží do krizových oblastí (např. v roce 2014 do Libérie, kde byla ebola). Charles Camarada, Michael Fincke, Anatolij Arcebarskij, Claudie Haigneré, Anatolij Ivaniščin, Helen Sharmanová, Guion Bluford…
Opravdu se nedá ukázat na jednoho nebo úzkou skupinku, s mnoha kosmonauty mám nějaké zážitky, často velmi osobní.
No, někde mám podpis Nikolaje Rukavišnikova, který mi podepsal výtisk Světa socialismu, de byla fotografie semjorky. Byl jsem tehdy jako student na brigádě na nějaký sovětský výstavě a ten časopis tam byl rozdáván zdarma. Takový malý usměvavý človíček, nikdy by mě nenapadlo, že to byl asi jako kosmonaut pořádný tvrďák.
Bohužel, někde jsem to při stěhování někam založil …
Dostala se mi do ruky vaše kniha “ Poklady kosmonautiky „. Hned na první straně věnované kosmonautice máte tři fatální chyby:
1/ Zkušební satelit 6.12.1957 nedopadl “ do bláta „, ostatně kde by se na odpalovací rampě vzalo, ale dopadl na betonovou konstrukci lemu rampy 1 m nad přilehlou komunikací.
2/ Snímek rakety R-7 není z vypuštění druhého sputniku, neb nese maketu vodíkové pumy. Zřejmě se jedná o pokus z září 1957, kdy se hlavice rozpadla vlivem aerodynamického namáhání nad Kamčatkou. Svědčí o tom naivní konstrukce s aerodynamickými kormidly..
3/ Snímek družice Vangard je též chybný. Družice na snímku se nikdy nemohla stát první americkou družicí neboť ten to typ byl vypuštěn až ve druhé větvi programu na nosičích řady SLV. První družice v první, zkušební větvi TV / test vehikle / vážily puhých 1,5 kg o průměru koule 15 cm. Takovou družici nesl i test vehikle 6.prrosince 1957 a po několika dalších neúspěšných pokusech se jedna z družic větvě TV dostala do kosmu v březnu 1958 a dodnes obíhá Zemi pod označení Vanguard-1. Družice na snímku je daleko později vypuštěný Vangard-2 o váze 10 kg a průměru 50 cm, který byl současně první meteo družicí v historii.
Díky za upozornění (i když… ale to tady nebudu řešit, téma diskuse je úplně jiné a nebudu ji plevelit). Jen poprosím: upozornění na chyby mi posílejte i na e-mail, z internetové diskuse se ke mně nemusí dostat.
Dobrý den.
Gratuluji Vám, to je něco neskutečného. Radost z takového úspěchu je ze článku přímo cítit a je nakažlivá. Tu práci s tím si upřímně nedokážu představit. A´t se daří i v budoucnu.
Dobrý den, již jsem Vám psal zprávu. Jinak úžasné, velká gratulace. Prosím o kontakt na můj email. Děkuji. S úctou Leoš Peteřík