Dotknout vesmíru se lze bezprostředně fyzicky osobní cestou nad Kármánovu mez, vypuštěním rakety nebo sondy, která tuto mez překoná nebo významným příspěvkem k poznání vesmíru. S osobností, která patří do kategorie konstruktérů raket, jsme se seznámili v nedávném článku o Franku Malinovi. Dotknout se vesmíru je také možné uměním – slovesným, hudebním, vizuálním. Teď nemám na mysli jen samu „hvězdnou“ úroveň vynikajícího umělce, ale stejně kvalitního umělce, který se zároveň ve své tvorbě zabývá vesmírem. Jedním z takových českých umělců, který u nás není moc známý, je Ludek Pesek. Narodil se jako Luděk Pešek v roce 1919 v Kladně a své dětství a mládí strávil v dalším hornickém městě – v Ostravě, kde bydlel s rodiči v kolonii Oderka. Otec Ludvík Pešek tam pracoval jako úředník revírní bratrské pokladny.

Těsně před 2. světovou válkou začal studovat na AVU u Karla Mináře. V době uzavření akademie, která dopadla stejně jako ostatní české vysoké školy v době Protektorátu Čechy a Morava, se Pešek věnoval ilustrátorské tvorbě, hlavně knih pro děti. Po skončení války ve studiu pokračoval, ale jeho (ne)prospěch byl ve srovnání s jeho spolužáky zarážející, zřejmě byl ovlivněn jeho bohémským duchem a rebelantstvím. V rozhovoru z roku 1995 Pešek vzpomíná na cvičení, během kterého profesor Nechleba při pohledu na jeho – asi metrové plátno s figurou naháče, křečovitě zápasícího s jakousi prahmotou, z níž se vynořoval – dlouho mlčel a posléze pravil: „Teda, to je tak ošklivý, až je to krásný.“ Na konci letního semestru školního roku 1946 byl Pešek usnesením profesorského sboru z dalšího studia vyloučen.

V poválečném období se Pešek mj. věnoval tvorbě kritických realistických románů, které si sám i ilustroval. V letech 1945, 1948 a 1949 získal ceny českého nakladatelství Evropský literární klub (založeného v roce 1935 a zlikvidovaného v roce 1950) za své romány Požírači času, Tahouni a Dražba, které ELK i vydal – mimo posledního, který již nástupnické nakladatelství Československý spisovatel odmítlo vydat, pro nedostatečnou ideovou a uměleckou úroveň (a neochotu autora provést požadované úpravy). Pešek se ocitl na indexu a jeho další rukopisy mu byly vraceny bez komentáře zpět. S pomocí své ženy se zúčastnil na konci padesátých let fotografické soutěže Zlaté ložisko k výročí pobočky firmy RIV Torino. Fotografie Luďka Peška z pražské pobočky firmy byly vybrány pro prezentaci na fotografické výstavě dokumentující historii firmy RIV. Na základě této výstavy mu byla udělena pamětní medaile a byly mu nabídnuty další fotografické práce. Mj. později pracoval jako reklamní fotograf pro Jabloneckou bižutérii.

V roce 1960 podnikl z podnětu Svazu výtvarných umělců studijní cestu do SSSR, která pro něj skončila vyloučením. V odůvodnění bylo uvedeno, že Svaz shledal Peškovy předložené práce jako obrazy nízké kvality. Dalším podnětem, který pravděpodobně svou mírou přispěl k rozhodnutí komise o vyškrtnutí Luďka Peška, byl fakt, že primární umělecký soubor, který vznikl během této cesty, tvořily abstraktní perokresby s tematikou vesmíru, které ale nebyly podle představ tehdejší ideologie kosmického realismu. Pešek záměrně vybočoval ze vžitého ikonografického programu, do kterého patřili kosmonauti, hybrid Sputniku s hejnem holubic (symbol míru) a podobně „pozitivní“ atributy.

V roce 1963 Luděk Pešek ilustroval knihu Josefa Sadila Měsíc a planety (The Moon and Planets). Do ukázek krajin na Měsíci a na planetách oba vtělili nejnovější objevy, k tomu jim posloužily snímky Měsíce, které byly pořízeny na nejvýznamnějších soudobých hvězdárnách, vč. Mt. Palomaru. Pro zobrazení planet autoři zapojili svou fantazii a zhotovili vlastní návrhy. Kompozice měsíčních krajin a planet Luďka Peška použil v připravovaném vědeckopopulárním filmu i režisér Vladimír Šilhan. Pešek s ním spolupracoval na filmu Hypotézy, který diváky seznamoval s planetami sluneční soustavy. V roce 1968 uspořádal Kunstkabinet Sophia v Kostnici (BRD) výstavu, která přestavovala Luďka Peška a sochaře Václava Šedého. Koncept výstavy směřoval k prezentaci umělců, kteří se ve své tvorbě odvrátili od Sorely (socialistického realismu) a unikli do oblasti nefigurativního umění. Pešek s manželkou si zde připravovali emigraci a 3. srpna vyjeli toho roku podruhé z republiky (na povolenou turistickou cestu) s jasným úmyslem se již nevrátit. Usídlili se v podhorské obci Stäfa ve Švýcarsku, ve kterém později získali i občanství.

Pešek se věnoval střídavě malířství (např. ilustrace k Sadilově Planetě Zemi z r. 1970) a literatuře (tentokráte sci-fi). Jeho knihy vycházely v mnoha jazycích. Měsíční expedice byla napsaná již v Praze, její anglický překlad vyšel ještě před prvním přistáním astronautů na Měsíci, s jehož přípravou lze nalézt v knize řadu paralel (např. manévr Lunar Surface Rendezvous – LSR, který JLP původně pro NASA připravovala). Po této knize následovala Země je blízko (Die Erde ist nah) pojednávající o prvním přistání člověka na Marsu, která se dočkala ocenění – Deutsche Jugendbuch Preis – a další, mj. Past na Persea, podobenství o totalitní společnosti na zapomenuté kolonizační lodi Argo.

Začal spolupracovat s National Geographic Society a s vědci z NASA a stal se uznávanou autoritou a znalcem planetárních soustav. Tvrdilo se, že jeho obrazy se v řadě případů shodují s tím, co později odhalily družicové snímky. Luděk Pešek se stal nejvlivnějším umělcem space (astronomical) artu po Chesley Bonestellovi (otci tohoto výtvarného směru). Velkou inspirací pro Peška byl i „dědeček“ tohoto směru Lucien Rudaux, první specialista astronomických ilustrací a jeden z nejlepších astronomických pozorovatelů počátku 20. století. Pešek byl dobře známý v Evropě a po vydání srpnového čísla National Geographic roku 1970, i ve Spojených státech. Jeho práce byly široce citovány – jako práce známého švýcarského umělce.

V únoru 1973 byl vydán National Geographic Magazine, Journey to the Mars, kde byly Peškovy ilustrace. Potom následovaly publikace v dalších amerických odborných magazínech (např. Astronomy, Future Life, Leonardo, Geo, Starlog, Orion, Omni, Kosmos) i v Zeitschrift der Schweizerischen Astronomischen Gesellschaft. Luděk Pešek stejně jako Chesley Bonestell propadl kouzlu rudé planety a vytvořil o ni sérii 40 obrazů. Jednalo se o ilustrace k rukopisu knihy pojednávající o průzkumu planety Mars (Der Planet Mars – gestern, heute, morgen). Oceňovány jsou také Peškovy ilustrace pro časopisy science fiction. Mimo to položil základy vesmírným abstraktním kompozicím, většinou ve formě asteroidů. Kromě pohledů na Mars patří mezi Peškovy nejznámější astronomické práce také obrazy znázorňující velké planety viděné z jejich měsíců. V této práci vycházel z tradice Chesleyho Bonestella. V roce 1974 navazuje Pešek spolupráci s dr. Bruno Stankem, švýcarským expertem na průzkum vesmíru a moderátorem. Pešek ilustruje jeho knihu Bildatlas des Sonnensystems. Ferne Welten nah gesehn. Bruno Stanek se stal jedním z největších propagátorů umění Luďka Peška.

Luděk Pešek, světově proslulý průkopník kosmického umění (space artu), zemřel nečekaně 4. prosince 1999. V následujícím roce byla Peškovi udělena cena Lucien Rudaux Memorial Award za životní dílo od IAAA (International Association of Astronomical Artists), nejvyšší možné ocenění pro umělce space artu. Mezinárodní astronomická unie pojmenovala na návrh W. K. Hartmanna (planetárního vědce a umělce věnujícího se space artu) na Peškovu počest planetku č. 6584 – Ludekpesek. Planetka hlavního pásu byla objevena v r. 1984 E. Bowellem na stanici Anderson Mesa patřící k Lowellově observatoři a byla označena jako 1984 FK. Letos 9. prosince bude planetka Ludekpesek v perihéliu ve vzdálenosti 2,0549 AU. Její oběžná doba je 3,43 let.

Zdroj informací:
http://www.ludekpesek.ch/
https://www.wired.com/
https://theses.cz/
https://www.tor.com/

Zdroj obrázků:
http://www.ludekpesek.ch/ludek-portrait.jpg
http://www.ludekpesek.ch/U-01.jpg
http://www.ludekpesek.ch/08.jpg
http://www.ludekpesek.ch/rings-1.jpg
http://www.ludekpesek.ch/dreams-15.jpg
http://www.flick.com