Mise Artemis II dopravila čtveřici astronautů k Měsíci a poté bezpečně zpět na Zemi, čímž položila základy pro obnovení pilotovaných výprav na povrch Měsíce. Další analýza technických údajů o tepelném štítu kosmické lodi Orion potvrdila prvotní zjištění, že štít fungoval podle očekávání. NASA především vyhodnocovala, zda systém tepelné ochrany účinně ochránil posádku a systémy Orionu během vstupu návratové kabiny do zemské atmosféry. Při tomto zkušebním letu byli na palubě Orionu poprvé astronauti. Orion dosáhl maximální rychlosti odpovídající 39násobku rychlosti zvuku a v okamžiku největšího tepelného namáhání byl vystaven vnějším teplotám překračujícím 2 200 °C. Čtyřčlenná posádka uvnitř Orionu přitom zůstala v relativním chladu, protože teplota v kabině se během návratu od Měsíce k Zemi pohybovala okolo 24 °C.
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov/
Po pečlivé analýze poznatků o tepelném štítu Orionu z mise Artemis I, doplněné o rozsáhlé testování materiálu v Ames Research Center v kalifornském Silicon Valley, agentura upravila návratovou trajektorii Orionu pro misi Artemis II. Omezila maximální horizontální vzdálenost, kterou mohla návratová kabina urazit od vstupu do atmosféry po přistání na hladině Tichého oceánu. Předletové analýzy ukazovaly, že toto omezení by mohlo zkrátit dobu, po kterou bude tepelný štít vystaven teplotám, při nichž docházelo k jevům pozorovaným na štítu z mise Artemis I.
Orion vstoupil do atmosféry velmi přesně: odchylka od cílového bodu činila pouhých 58 metrů. Návratová kabina následně úspěšně přistála 949 metrů od předpokládaného středu přistávací oblasti u pobřeží San Diega. Prvotní kontroly systému tepelné ochrany, včetně snímkování tepelného štítu potápěči krátce po přistání a následné prohlídky štítu na záchranné lodi, ukázaly, že systém fungoval podle očekávání. Ve srovnání s misí Artemis I se objevilo méně prasklin a došlo k menším ztrátám zuhelnatělého materiálu.
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov/
Když se návratová kabina Orionu po své lunární misi vrátila na Kennedyho středisko na Floridě, zahájili odborníci na systémy tepelné ochrany další zkoumání tepelného štítu, který je tvořen 186 jedinečnými bloky ablativního materiálu zvaného Avcoat. Štít byl následně přepraven na Marshallovo středisko v alabamském Huntsville, kde se mimo jiné odebíraly vzorky materiálu a probíhalo rentgenové snímkování. Tyto činnosti začaly v srpnu a přinesly další poznatky o celém systému i chování materiálu.
Důkladná poletová analýza ukázala, že aerodynamické a aerotermální vlastnosti Orionu, včetně tepelného štítu a systému tepelné ochrany na těle lodi, odpovídaly předpovědím založeným na předletových analýzách a pozemních zkouškách. Zkrácení maximální povolené horizontální vzdálenosti při návratu snížilo rozsah praskání a ztrát zuhelnatělého materiálu tepelného štítu mise Artemis II na desetinu oproti misi Artemis I. Potvrdila se tak účinnost úpravy trajektorie. Inženýři našli na štítu z mise Artemis II pouze devět různě velkých míst se ztrátou zuhelnatělého materiálu, což představuje výrazný pokles oproti 103 takovým místům na štítu z mise Artemis I.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Analýza také ukázala, že robustní konstrukce tepelného štítu Orionu vykazovala při obou misích konzistentní chování. To bylo patrné na funkci jednotlivých prvků systému, například spojů mezi bloky materiálu Avcoat a vrstvy tohoto materiálu obklopující oddělovací šrouby kompresních podložek tepelného štítu. Poletová kontrola ochranného krytu na vnější stěně návratové kabiny, tvořeného 1 300 keramickými destičkami, ukázala, že tepelná ochrana fungovala podle očekávání po celém povrchu modulu. Vizuální kontrola také ukázala, že prvky na vnější stěně modulu určené k utěsnění a ochraně oken, větracích otvorů, trysek a bočního poklopu rovněž splnily očekávání. Nebyly zaznamenány žádné známky přehřátí.
Tým provedl také poletové laserové skenování povrchu tepelného štítu a nyní porovnává získaná data s předletovými měřeními. Cílem je určit úbytek materiálu a následně jej porovnat s analytickými předpověďmi. Inženýři pokračují v odběru vzorků z tepelného štítu, který se nyní nachází na Marshallově středisku. Pokračují také navazující zkoušky a hodnocení materiálu i tepelné analýzy. Tyto činnosti mají podpořit dlouhodobý vývoj tepelných štítů, výrobní procesy a získávání dat.
Výsledky mise Artemis II a jejich analýza potvrzují robustnost Orionu i jeho schopnost zajistit pilotovaný let. Přinášejí také zásadní poznatky pro misi Artemis III i další výpravy. Po rozsáhlém zkoumání tepelného štítu Orionu z mise Artemis I bylo rozhodnuto o úpravách štítu počínaje misí Artemis III, aby bloky materiálu Avcoat měly jednotné vlastnosti a konzistentní propustnost. Technici v červenci na Kennedyho středisku připojili tepelný štít Orionu pro misi Artemis III k návratovému modulu. Koncem téhož měsíce následovalo spojení návratového a servisního modulu této lodi. Systémy spojené lodi byly poté poprvé úspěšně zapnuty, což inženýrům umožnilo ověřit, že všechna propojení mezi oběma moduly fungují podle plánu.
NASA pokračuje v přípravách mise Artemis III. Týmy chystají kosmickou loď Orion na let, který ji příští rok zavede na nízkou oběžnou dráhu Země. Další raketa SLS vynese Orion, na jehož palubě budou Američané Randolph Bresnik, Francisco Rubio a Andre Douglas i Ital Luca Parmitano. Orion se poté setká s testovacími exempláři pilotovaných lunárních landerů společností Blue Origin a SpaceX. Cílem bude ověřit klíčové systémy a postupy potřebné pro budoucí přistání na Měsíci, počínaje misí Artemis IV v roce 2028.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/10/combineda1anda2-heatshield4k.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260411-NAVY01-0045/KSC-20260411-NAVY01-0045~large.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260418-KED03-0002/KSC-20260418-KED03-0002~large.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260430-PH_KED01-0629/KSC-20260430-PH_KED01-0629~large.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260418-KED03-0009/KSC-20260418-KED03-0009~large.jpg
