Čína pracuje na tom, aby koncem května vypustila svou druhou misi Tianwen pro hlubší vesmír, která bude studovat jak blízkozemní planetku, tak i kometu z hlavního pásu planetek. Momentálně na kosmodromu Xichang v jihozápadní Číně probíhá integrace sondy Tianwen-2 s nosnou raketou Dlouhý pochod 3B, což agentura CASC (China Aerospace Science and Technology Corporation) oznámila 18. května s tím, že start je naplánován před koncem května. Podle uzavírek letového prostoru se zdá, že se čtyřhodinové startovní okno (18:00 – 22:00) otevře 28. května. Záložní startovní okna jsou naplánována na 29. a 30. května.

Prvním úkolem mise Tianwen-2 bude odběr vzorků z blízkozemní planetky 469219 Kamoʻoalewa (2016 HO3) a jejich doprava na Zemi koncem roku 2027. Návratové pouzdro obsahující odebrané vzorky bude uvolněno na kolizní dráze s naší planetou, na které má po průchodu atmosférou přistát, ovšem sama sonda Tianwen-2 Zemi mine. Využije její přitažlivosti ke gravitačnímu manévru, aby se mohla vydat na šest let trvající putování ke kometě 311P/PANSTARRS. Mise má cíle vědecké, ale také inženýrské. Čína si jejím prostřednictvím vyzkouší pokročilé technologie pro kosmický průzkum, ale zároveň získané údaje pomohou lépe porozumět malým tělesům v naší soustavě a jejich evoluci. Tyto poznatky mohou najít uplatnění nejen v oboru planetární obrany, ale i při pátrání po původu života.

Zmíněná planetka Kamoʻoalewa má rozměry zhruba 40 × 100 metrů a bývá vzhledem ke ko-orbitální dynamice považována za kvazi-družici naší Země. Kamoʻoalewa je pravděpodobně kusem Měsíce, který byl vyvržen do kosmického prostoru při nějakém velkém impaktu. Tuto teorii zakládají experti na analýze spektrálních měření. Rozbor vzorků má odhalit podstatu a původ planetky, analyzovat její minerální složení a poskytnout srovnání s dalšími planetkami. Sonda Tianwen-2 se má pokusit až o tři metody odběru – hover sampling (volně přeloženo odběr při vznášení se), což je odběr s pomocí robotického ramene při srovnání rotace planetky, touch-and-go (TAG) s využitím rotující kartáčové hlavy, při kterém se sonda dotkne povrchu jen na pár sekund a poté se zase vzdálí a třetí možností je anchored sampling (zakotvený odběr). V jeho rámci by byly využity vrtačky na koncích přistávacích nohou k mechanickému spojení sondy s planetkou. Tuto variantu ale musí umožnit tamní terén. Metodu TAG úspěšně použila jak americká OSIRIS-REx, tak japonská Hayabusa-2.

Čína zatím nezveřejnila podrobné plány této mise jako je časový harmonogram, či očekávané množství odebraných vzorků. Dokonce nemáme k dispozici ani fotografii skutečné sondy. Ve fázi časných návrhů nesla sonda jméno Zhang He po čínském admirálovi a průzkumníkovi, který se narodil ve 14. století. To naznačovalo, že by sonda mohla cílit na odběr mezi 1000 a 2000 gramy vzorků. Dostupné rendery ukazují, že sonda bude vybavena fotovoltaickými panely, jejichž tvar připomíná ty, které známe od americké sonda Lucy. Čína už provedla dvě úspěšné mise, které na Zemi dopravily vzorky z Měsíce, ovšem vstupní rychlost pouzdra mise Tianwen-2 do zemské atmosféry bude větší. Půjde o první čínský návrat do atmosféry z 2. kosmické rychlosti (cca 12 km/s), což s sebou nese nové výzvy. CASC provedla v roce 2023 výškový test otevření padáků. Na rozdíl od misí s dopravou lunárních vzorků má Kamoʻoalewa prakticky zanedbatelnou gravitaci, což si vyžádá odlišný přístup k obíhání, přibližování i samotnému odběru. Nebude to však první setkání čínské mise s planetkou. Už v roce 2012 totiž (původně lunární) sonda Chang’e 2 v rámci své nadstavbové fáze prolétla kolem planetky 4179 Toutatis.

Druhá fáze mise Tianwen-2 bude ve znamení průzkumu komety a kromě jiného otestuje také výdrž sondy. 311P/PANSTARRS, která obíhá 1,94 – 2,44 astronomických jednotek od Slunce je považována za ideální cíl pro studium přechodových objektů mezi kometami a planetkami. Tianwen-2 u ní provede dálkový průzkum, aby charakterizovala její oběžnou dráhu, tvar, rotaci, povrchové složení těkavých látek, ale i prachové emise, či aktivační mechanismy, aby bylo možné lépe porozumět kometárnímu chování v hlavním pásu planetek. Sonda nese na své palubě multispektrální a infračervené spektrometry ke studiu povrchového složení zatímco kamery s vysokým rozlišením budou mapovat geologické útvary. Radar se naopak podívá na struktury pod povrchem a magnetometr bude pátrat po stopách magnetického pole. Analyzátory prachu a plynu prozkoumají kometární aktivitu a detektory nabitých částic se zaměří na interakci se slunečním větrem. Na částicových detektorech se podílela Ústav kosmického výzkumu Ruské akademie věd.

Jak již bylo uvedeno na začátku, mise je již druhým článkem průzkumné série Tainwen (což znamená Nebeské otázky nebo Otázky do nebe). První mise z této série, Tianwen-1, zahrnovala marsovský orbiter, lander a rover se jménem Zhurong. Tato mise je také vstupní branou pro následnou misi Tianwen-3, což má být historicky první projekt pro dopravu vzorků z Marsu, který se realizuje. Její start je zatím plánován na závěr roku 2028. V roce 2030 má startovat Tianwen-4, jejíž součástí bude fotovoltaickou energií napájená oběžnice Jupiteru, která prozkoumá tento systém a poté vstoupí na dráhu kolem měsíce Callisto. Součástí by mohl být i lander a menší, radioizotopovým generátorem napájená sonda, která by prolétla kolem Uranu. Mise jsou také součástí širšího plánu planetárního průzkumu, který se zaměřuje na astrobiologii a obyvatelnost, ale zapadá i do dlouhodobých plánů kosmického výzkumu.

Přeloženo z:
https://spacenews.com/

Zdroje obrázků:
https://i0.wp.com/spacenews.com/wp-content/uploads/2020/08/ZhengHe-probe-2019-CNSA.jpg
https://pbs.twimg.com/media/GrN4vKnWkAER-gx?format=jpg&name=medium
https://pbs.twimg.com/media/GoP-YwZXAAAmFIs?format=jpg&name=large