Do speciálně upraveného držáku pod křídlem letounu F/A-18 Hornet, který létá nad Kalifornií, umístila NASA na zkoušku komerční senzory. Letové testy demonstrovaly přesnost senzorů a jejich navigace v náročných podmínkách, což má pomoci připravit tuto technologii na přistávání robotů i lidí na Měsíci a Marsu. Systém PSNDL (Psionic Space Navigation Doppler Lidar) vychází z technologie od NASA, kterou licencovala firma Psionic, Inc. z města Hampton ve Virginii a dále ji rozvíjí. Podařilo se jim původní systém od NASA zmenšit, přidali dodatečné funkce a zapracovali redundantní systémy, aby byl výsledný celek odolnější pro použití v kosmonautice. PSNDL tvoří také kamery a inerciální měřící jednotka, což z něj dělá kompletní navigační systém schopný přesně určit pozici zařízení a jeho rychlost pro přesné přistání a další kosmonautické aplikace.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Letoun vybavený těmito senzory vzlétl z Armstrongova střediska na Edwardsově základně v Kalifornii a v průběhu letošního února provedl několik letů nad různými místy. Stíhačka vykružovala ve vzduchu obří osmičky a nad známým Údolím smrti provedla několik vysoce dynamických manévrů. Cílem bylo nasbírat navigační data v různých výškách, rychlostech a orientacích v prostoru, které jsou relevantní pro přistání na Měsíci a Marsu. Stroj F/A-18 patřící agentuře NASA, renovovaný pro tyto testy, může s nízkými náklady podporovat sběr kritických dat pro různé technologie a uživatele i mimo NASA.
Senzory Dopplerovského lidaru poskytují vysoce přesná měření rychlosti tím, že zaznamenávají frekvenční posuny mezi laserem vyslaným z přístroje a paprskem odraženým od povrchu. Lidar je extrémně užitečný na různě náročně osvětlených oblastech, kde mohou být dlouhé stíny a ostré kontrasty – což známe třeba u jižního pólu Měsíce. Spárování PSNDL s kamerami přidává schopnost vizuálně porovnávat snímky s mapami kamenného terénu a využít tyto znalosti k navigaci na přistání v zajímavých lokalitách Marsu. Všechna data plynou do počítače, který se stará o rychlá rozhodnutí v reálném čase, aby umožnil přesné přistání v bezpečné lokalitě.
Společnost Psionic získala v roce 2016 licenci na NDL a od té doby získala finanční a vývojovou podporu od Ředitelství vesmírných technologií NASA prostřednictvím programu inovačního výzkumu pro malé podniky a iniciativy Tipping Point. Společnost také testovala prototypy PSNDL na suborbitálních nosičích prostřednictvím programu Flight Opportunities. V roce 2024 NASA na palubě komerčního lunárního modulu úspěšně předvedla předchůdce systému NDL, který vyvinulo agenturní výzkumné středisko Langley Research Center v Hamptonu ve Virginii.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
LIDAR je dobrý, ale u IM se podílel na havárii měsíčního landeru, protože nefunguje, když se zvíří prach. Takže opatrně.
Souhlasím. S lidarem jsem si svého času užil dost „zábavy“, když bylo třeba ho provozovat v reálném prostředí. To v pozemských podmínkách obnáší déšť a sníh různé intenzity, ale i lesklé objekty jako louže vody nebo sklo. A to jsme nepoužívali žádnou levnou hračku. Dost dobře si dovedu představit, že z něj při dosedání do prachu zvířeného motory nelezlo vůbec nic použitelného.
Nicméně hodně záleží na tom, jak se použije. Pokud ho posadí na spodní stranu modulu, bude mít perfektní výhled na místo přistání, ale je do té doby, než ho odstaví zvířený prach. Pokud ale druhý posadí na horní část modulu, aby získával informace o poloze vůči vzdálenějším objektům, může to fungovat skvěle.