Kosmonautika, to není jen atraktivní současnost a nadějemi ověnčená budoucnost. Náš milovaný obor má velmi pestrou historii, která si zaslouží, abychom si ji připomínali. Ostatně i na našem blogu pravidelně vychází články, které přináší informace z doby již dávno minulé a připomínají nám často pohnuté osudy vesmírných pionýrů, bez kterých bychom nikdy nebyli tam, kde jsme dnes. Je proto chvályhodné, že se Praha dočkala fyzické připomínky hrdiny největšího – prvního světového kosmonauta Jurije Gagarina.

Pamětníci si jistě vzpomenou, že kosmonautova první cesta do zahraničí po úspěšném letu vedla do Československa. Náš dnešní článek ale bude o události v minulosti mnohem bližší. 10. června proběhlo v pražském planetáriu slavnostní odhalení Gagarinovy busty. Ale dodržujme časovou posloupnost. Po páté hodině večer začala tisková konference, které se zúčastnili i tři bývalí kosmonauti – první Čechoslovák ve vesmíru – Vladimír Remek, první maďarský kosmonaut Bertalán Farkas a druhý bulharský kosmonaut Alexander Alexandrov. U stolu seděl i Oldřich Pelčák, Remkův náhradník.

Po úvodních projevech došlo na několik dotazů z publika. Kromě otázek na lety k Marsu se objevil zajímavý dotaz, zda by se pánové ještě jednou nechtěli proletět do vesmíru. Zatímco Oldřich Pelčák tvrdil, že by nabídku vzhledem ke svému věku hodně zvažoval, Bertalán Farkas oznámil, že stejně jako letci, kteří jednou čichnou ke kerosinu, chtějí už vždycky létat, tak stejné je to i s kosmonauty. Všichni přítomní se ale shodli, že by jim zřejmě dělaly problémy potřebné fyzické limity.

Po tiskové konferenci se všichni přesunuli do hlavního sálu planetária, kde už čekal zlatý hřeb večera – busta Jurije Gagarina, prozatím krytá bílou plachtou. Bustu nabídla pražskému planetáriu ruská nadace Dialog kultur – Jednotný svět, prostřednictvím svého předsedy, moskevského podnikatele Ruslana Bajramova. Nadace již umístila busty prvního kosmonauta například v Houstonu, New Yorku, Kolíně nad Rýnem, Bombaji nebo v Pekingu. Autorem busty je ruský sochař Alexej Leonov, který se specializuje právě na tvář Jurije Gagarina a není v žádném příbuzenském vztahu se sovětským kosmonautem stejného jména. Po nezbytných projevech se kolem busty shromáždili kosmonauti a mohli přistoupit k odhalení.

Po odhalení busty následovalo promítání čtvrthodinového pořadu „Let člověka do vesmíru“. Velmi kvituji kvalitní zpracování tohoto dokumentu. Ať už po stránce obrazové, kdy se autorům podařilo sehnat opravdu úctyhodné množství fotek z období, které nějaké masivní propagaci příliš nepřálo, ale i po stránce informačního obsahu.

V dokumentu bylo zmíněno mnoho zajímavých údajů – například kolik betonu padlo na stavbu ramp kosmodromu Bajkonur. V tuhle chvíli jsem zalitoval, že s sebou nemám zápisník, protože se jednalo o opravdu zajímavé informace.

Pokud tedy někdy navštívíte pražské planetárium a budete mít možnost zhlédnout film Let člověka do vesmíru, neváhejte. Určitě nebudete litovat.

Bronzová busta zachycující Gagarina v helmě skafandru se pak dostala do obležení desítek návštěvníků, kteří se u ní chtěli zvěčnit. Po přesunu hostů na raut se busty ujali přítomní členové Expedice Mars a přenesli ji do hlavní vstupní haly planetária, kde bude trvale vystavena. Každý návštěvník pražského planetária ji tedy bude moci spatřit na vlastní oči.

Praha, respektive místní planetárium, dali najevo, že si cení historických úspěchů kosmonautiky. V současné napjaté politické situaci se jistě ozve mnoho hlasů, které budou tvrdit, že se jedná o rozmáhání ruského vlivu. Ale jak řekl během slavnostního ceremoniálu zástupce ředitele planetária Jan Šifner: „Dnes tu neodhalujeme Gagarinovu bustu protože to byl občan Sovětského svazu, neodhalujeme ji proto, že to byl Rus. Odhalujeme ji proto, že to byl první člověk ve vesmíru.“

P.S. Perfektní životopis Jurije Gagarina najdete na našem blogu v seriálu Vesmírné osudy.

Zdroje informací:
http://echo24.cz/

Zdroje obrázků:
Archiv autora