3. května 2024 byla na špici rakety Dlouhý pochod 5 do vesmíru vynesena složitá a významná sonda Chang’e-6. Úspěšně odebrala vzorky z odvrácené strany Měsíce a dopravila je zpět na Zemi. Tato mise a další dosažená prvenství v kosmonautice, dále posilují plány Číny stát se do roku 2045 vesmírnou supervelmocí. Již nyní existuje dostatek indicií a co je nejdůležitější? Nechybí ani politická vůle. Zatímco jinde ve světě se priority mění a průzkum vesmíru se často odsouvá a to zejména velké projekty. Třeba dobytí Marsu by totiž stálo nemalé prostředky a zatím není žádná velmoc ochotná je skutečně investovat. Další stránkou je úsilí a technická připravenost, která sice existuje, ale pořád máme jako lidstvo mezery. Čínský vesmírný program začal sice později, ale své konkurenty země draka postupně dohání a v některých ohledech je již dokonce napřed.
Čínský prezident Si Ťin-pching v dubnu 2024 oznámil nejrozsáhlejší reorganizaci Lidové osvobozenecké armády (PLA) za posledních deset let s důrazem na posílení vojenské přítomnosti ve vesmíru. A Peking již v minulosti nastínil řadu vesmírných projektů zaměřených na obranu čínské národní bezpečnosti. Nechybí ani pobídky pro komerční vesmírný průmysl, podpora inovací, jako jsou satelitní služby, vesmírná turistika a těžba zdrojů. Strmý nárůst výdajů na kosmonautiku je dalším jasným náznakem ambicí asijského lídra: tyto výdaje se vyšplhaly z přibližně 2 miliard dolarů v roce 2022 na 14 miliard dolarů v roce 2023. Přestože v Asii stále zaostávají za USA, větší investice nesou své ovoce. Není to však jen o penězích. Svou roli hraje i národní hrdost a technologický pokrok.
Role Číny v rychle se vyvíjejícím a rozšiřujícím se globálním vesmírném prostředí však vyvolává mezi některými dalšími aktéry nemalé obavy. Konkrétně je patrná americko-čínská konkurence s jasnými diplomatickými, vojenskými a ekonomickými rozměry, včetně obav z vesmírných zbraní, kybernetických bezpečnostních hrozeb a potenciálu využívat lunární zdroje. Součástí těchto „nových vesmírných závodů“ je, vytváření partnerství s dalšími zavedenými a nově vznikajícími vesmírnými aktéry. Zda USA, Čína a další mohou najít způsoby, jak spolupracovat ve vesmíru a zároveň se pokusit zvládnout napětí ve svých vztazích na Zemi se teprve uvidí. Nicméně by to bylo velmi přínosné pro všechny strany. Velký cíl by mohl národy zase sjednotit, ale nutno dodat, že nic takového se v dohledné době bohužel nechystá. Největší mezinárodní projekt na poli kosmonautiky je ISS, která již dosluhuje a v ústech zůstává trochu hořká příchuť. Bezesporu jde o kolosální technický výtvor a jedinečnou laboratoř, ale plány byly ambicióznější. Geopolitická situace v závěru životnosti a některé aféry spojené s ruskou stranou hořkou pachuť ještě umocňuje. Čína stála dlouho mimo hlavní dění a byla v pozici někoho, kdo se učí a dohání ostatní. Ovšem nesporné úspěchy otevřely otázku, zda není na čase navázat spolupráci…
Historie a milníky
Čína tvrdě pracuje na tom stát se vesmírnou velmocí již po více jak šest desetiletí. Ignorace a podceňování byly slušnou motivací. Od začátku, až k prvnímu skutečnému úspěchu z roku 1970, kdy se země draka stala teprve pátou zemí (po Sovětském svazu, USA, Francii a Japonsku), která vlastními silami vypustila umělou družici Dong Fang Hong 1. V 80. letech 20. století za tehdejšího vůdce Tenga Siao-pchinga, se čínský vesmírný program stal strukturovanějším a řídil se programem rozvoje vědy a techniky nazvaným Projekt 863. Tato iniciativa vytvořila základ pro stěžejní Projekt 921, známý spíš jako China Manned Space Program, tedy čínský pilotovaný program, který v roce 1992 formuloval cíle země vyslat astronauty do vesmíru a postavit vesmírnou stanici. V roce 1993 Peking založil národní kosmickou agenturu, Čínský národní kosmický úřad (CNSA). Tato institucionální podpora pomohla vypustit první bezpilotní kosmickou loď v roce 1999 a v roce 2003 vyslat do vesmíru prvního čínského astronauta z vlastní země.
V roce 2019, po několika letech pokroku začal čínský vesmírný program dosahovat dalších působivých milníků. Toho roku se lidová republika stala první zemí, která přistála na odvrácené straně Měsíce. V roce 2020 následovala mise na Mars Tianwen-1 v rámci které se podařilo přistát na povrch rudé planety s roverem na palubě. Zvýšila se kadence a vytyčené cíle se dařilo plnit s menším zpožděním. Už koncem roku 2022 Čína dokončila výstavbu vlastní vesmírné stanice nazvané Nebeský palác (Tiangong), přičemž plány na další expanzi již probíhají. Za tu dobu se tamní vesmírný program stal respektovanou veličinou, se kterou je třeba počítat.
Mars, Jupiter, Uran a další ambice
Tyto kroky nesou své ovoce. Mezinárodní vesmírná stanice ISS má být vyřazena z provozu někdy po roce 203o, a až se tak stane, bude Nebeský palác pravděpodobně jedinou větší vědeckou stanicí na oběžné dráze! Ctižádost Číny tím rozhodně nekončí. Mezi další cíle patří třeba průzkum Sluneční soustavy prostřednictvím plánované mise Tianwen-4, která má startovat okolo roku 2029. Úkolem sondy bude prozkoumat jeden z 95 měsíců Jupiteru (Callisto) a jedním z plánovaných cílů je i provést průlet části sondy kolem planety Uran, která se od sondy oddělí a zamíří právě k této málo prozkoumané planetě. K průletu by mělo dojit v roce 2045.
Program Tianwen je zaměřen na průzkum Sluneční soustavy a pozornějším čtenářům jistě neuniklo, že k doplnění řady nám chybí ještě dvě sondy. Tianwen-2 se zaměří na odběr vzorků (asi 100 g) z vybrané planetky. Pravděpodobně se chystá návštěva asteroidu Kamo’oalewa 469219 a po zvládnutí hlavních úkolů by se sonda mohla ještě vydat ke kometě 311P/PANSTARRS. Na cestě k ní možná i k nějaké další planetce. Se startem se počítá v roce 2025. Neméně zajímavá je i mise následující Tianwen-3. V rámci které se Čína vrátí na Mars provézt nelehký úkol – odběr vzorků a jejich návrat zpět na Zem. Jasně zaznívá, že cílem je nejprve Měsíc a poté Mars! Jedna úspěšná robotická mise již proběhla a mnohem ambicióznější je na řadě. Stejně jako NASA se svými partnery plánuje i Čína návratovou misi s cílem odběru vzorku z povrchu rudé planety. Architektura počítá se dvěma starty v roce 2028 (spíše později) a návratem v červenci 2031. Zajímavostí je, že k odběru vzorků je v plánu využít i robotického psa. Nebude však využit rover, jako je tomu v případě obdobné mise od NASA a ESA, ale půjde spíše o způsob používaný už v měsíčním programu Chang’e. Bude velmi zajímavé sledovat kdo nakonec uspěje dřív a dopraví na Zem možná vůbec nejdražší a nejcennější geologické vzorky v historii!
Měsíc opět na výsluní
Čína se ale prvotně a intenzivně věnuji průzkumu Měsíce. Měsíční program pomáhá sbírat zkušenosti pro vybudovaní základny na jeho povrchu. Není totiž tajemstvím, že Čína plánuje vyslat své astronauty na Měsíc a naučit se těžit a využívat tamní zdroje. Předvojem jsou automaty programu Čchang-e (Chang’e). Již sedmá mise se chystá odstartovat v roce 2026. Sonda se zaměří na detailnější průzkum jižního pólu. Na palubě bude mít celkem 21 přístrojů a počítá se s mezinárodní účastí, která v programu úspěšně pokračuje. Tím to však ani zdaleka nekončí. V plánu je už teď také sonda Chang’e-8 (Čchang-e-8), která by už přímo na místě (na jižním pólu na odvrácené straně Měsíce) měla zkoušet využívat místní zdroje. K dispozici by měl být demonstrátor 3D tisku z regolitu, z jehož pomocí by v budoucnu mohla vzniknout zamýšlená základna. Tato mise je předběžně v plánu na rok 2028 a pomalu se připravuje zázemí i na pilotovanou misi někdy po roce 2030. Země draka však mimo to plánuje také vybudování konstelace, která by poskytovala vysoce přesnou navigaci, stejně jako širokopásmovou komunikaci pro většinu míst na Měsíci.
Otec čínského lunárního programu Oujang C’-jüan (Ouyang Ziyuan) v roce 2003 jasně řekl, že: „Kdo jako první dobude Měsíc, bude z toho mít prospěch jako první…“. Jako odborník na geologický výzkum a mimozemské materiály byl Oujang jedním z prvních, kdo obhajoval nejen těžbu lunárních kovů, jako je železo, ale také těžbu helia-3 , možného budoucího paliva pro jaderné fúzní elektrárny. Jeho zpráva se stala klíčovou součástí první studie proveditelnosti, kterou akademie předložila Státní radě v roce 1994 a po níž byly schváleny první granty. Závěrečná zpráva předložená v roce 2000 nesla název: Vědecké cíle sondy pro průzkum nerostných surovin na Měsíci Čínou. Jasně definoval směr čínského lunárního programu, který je udržován už více jak 30 let. Světu přitom vzkázal, že průzkum Měsíce pravděpodobně skrývá klíč k budoucí existenci a rozvoji lidstva. 12. listopadu 2008, poté, co Čína zveřejnila komplexní geologickou mapu měsíčního povrchu, Oujang vyzval všechny tři asijské národy, které byly v té době zapojeny do průzkumu Měsíce (Čína, Indie a Japonsko), aby zvýšily spolupráci při prohlubování lidského chápání Měsíce.
I to nakonec podnítilo znovuobnovený zájem o náš přirozený satelit na druhé straně polokoule ve Spojených státech. Oficiálně nikde a nikdy nebylo řečeno, že by existovaly nové závody o Měsíc, ale něco vyselo ve vzduchu a každý to cítil… (Pokračování příště).
Text vznikl v jiné úpravě pro měsíčník Tajemství vesmíru 7-8, 9/2024
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Tianwen-3
https://en.wikipedia.org/wiki/Ouyang_Ziyuan#
https://maxpolyakov.com/chinas-space-program-prt-1
https://en.wikipedia.org/wiki/Chinese_space_program
Zdroje obrázků:
Úvodní obrázek vytvořen AI. Za pomoc děkuji Vítěslavu Škorpíkovi
https://newsukraine.rbc.ua.jpg
https://maxpolyakov.com.jpg
https://gizmodo.com.jpg
