Firma Boeing v pondělí uvedla, že její kosmická loď Starliner úspěšně prošla procesem přepracování softwaru – to bylo potřeba poté, co se při první nepilotované testovací misi objevilo v programu několik chyb. Technici na Kennedyho středisku navíc oznámili spojení návratového a servisního modulu – vznikla tak loď, která by měla vyrazit na opakovanou nepilotovanou misi. Cílem bude Mezinárodní kosmická stanice, kam měl zamířit i první Starliner, ovšem kvůli softwarovým problémům se o to loď ani nepokusila. Zatím NASA a Boeing hovoří o 29. březnu jako o termínu startu opakované testovací mise OFT-2.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Zástupci Boeingu vloni souhlasili s opakovaným bezpilotním testem OFT, aby prověřili spolehlivost celé letové sekvence lodi Starliner předtím, než do ní usednou první lidé. Když loď od Boeingu v prosinci 2019 bezpečně přistála v novém Mexiku, inženýrům začalo dlouhé analyzování programového kódu, aby zabránili opakování těchto problémů. Různé zdroje z NASA i dalších organizací navíc naznačují, že by se start mise OFT mohl dokonce o několik dní urychlit a proběhnout 25. března. Startovat se má opět pomocí nosné rakety Atlas V z Cape Canaveral Space Force Station a kabina může na konci mise přistát na padácích v jedné z několika oblastí na západě USA.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
Mise OFT-2 položí základy dalšího testu lodi Starliner, při které by měli na její palubě vyrazit v průběhu letošního roku tři američtí astronauti. Poté by měla skončit fáze testů a Starliner by vstoupil do ostré služby, ve které bude zajišťovat rotaci posádek na stanici ISS. V pondělí Boeing uvedl, že inženýři dokončili „plné zhodnocení“ letového softwaru lodi Starliner. Týmy také vyhodnocovaly kvalifikační proces modifikací a vylepšení softwaru, ke kterým by se mohlo přistoupit v budoucnu.
„Práce, kterou tento tým vynaložil na vyčerpávající úpravy našeho softwaru, je zlomová pro celý náš program,“ uvedl v prohlášení John Vollmer, programový manažer a viceprezident programu Starliner a dodal: „Jako tým jsme chytřejší, jelikož jsme prošli tímto procesem. A co je nejdůležitější, jsme chytřejší jako celá lidská komunita kosmických letů.“
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Mezitím tiskový mluvčí Boeingu oznámil, že firemní technici v budově Commercial Crew and Cargo Processing Facility na Kennedyho středisku minulý týden spojili návratový a servisní modul pro misi OFT-2, což je významný milník v rámci příprav lodi na kosmický let. Pokud bychom předpokládali, že misi OFT-2 nepotkají odklady a opravdu odstartuje koncem března, měli bychom se v příštím měsíci dočkat zprávy o tom, že technici Boeingu naplnili nádrže hypergolickými pohonnými látkami pro manévrovací motory, než bude loď vyvezena na rampu 41 k raketě Atlas V.
Hardwarovou změnou u mise OFT-2 bude instalace nového krytu dokovacího systému na špičce lodi Starliner. Dvířka jsou navržena tak, aby lépe chránila citlivé prvky spojovacího mechanismu při návratu do atmosféry. Tato malá změna pomůže dosáhnout dříve avizovaného cíle – návratové kabiny lodí Starliner mají být podle návrhových specifikací schopné nejméně deseti použití. Dvířka se otevřou, jakmile loď dosáhne oběžné dráhy, čímž dojde k odhalení dokovacího systému, s jehož pomocí se loď spojí s ISS. Po odpojení od stanice se dvířka zase zavřou ještě než kabina vstoupí do atmosféry. Kryt tak má podobný úkol jako odklopná špička na lodi Crew Dragon od SpaceX.
Our teams at the @NASAKennedy #Starliner factory installed and tested a new cover designed to protect the system that will connect the spacecraft to @Space_Station's International Docking Adapter. This will help maintain the health of the reusable vehicle and ISS. pic.twitter.com/Zo27VEcgHS
— Boeing Space (@BoeingSpace) January 15, 2021
Boeing by rád pro všechny plánované mise využíval pouze dvě znovupoužitelné kabiny Starliner, které by mezi jednotlivými misemi střídal. Pro každou misi se bude muset vyrábět nový servisní modul, který lodi zajišťuje manévrování a dodávky elektrické energie. Například kabina z neúspěšné mise OFT by měla najít využití při pilotované testovací misi CFT – tedy prvním pilotovaném startu lodi Starliner.
Zdroj: https://forum.nasaspaceflight.com/
NASA v roce 2014 udělila firmám Boeing a SpaceX kontrakty na vývoj lodí Starliner a Crew Dragon, které budou vozit astronauty na Mezinárodní kosmickou stanici a zase zpět na Zemi. Oba programy potkaly vývojové problémy, ale SpaceX už úspěšně vypustila dvě pilotované mise – nejprve jednu testovací a pak i první ostrou. V loňském roce tak Spojené státy opětovně získaly schopnost dopravovat na oběžnou dráhu lidské posádky vlastními prostředky od ukončení éry raketoplánů v roce 2011. Až se do operačního provozu dostane i Starliner, bude to znamenat, že Spojené státy budou mít dva nezávislé systémy schopné vozit posádky na nízkou oběžnou dráhu, což bude poprvé v historii.
Zdroj: https://www.flickr.com/photos/ulalaunch/
Předělání softwaru bylo velmi důležité pro spuštění komplexních simulací celé mise od jejího prvopočátku až po úplný konec. Tyto simulace proběhnou v Houstonu v Avionics and Software Integration Lab. Tyto komplexní testy využijí „letový hardware a finální verzi letového softwaru Starlineru, aby se mohlo přesně namodelovat očekávané chování lodi,“ uvedla firma Boeing. Tyto simulace mají trvat několik dní a bude se při nich testovat softwarová funkčnost spojená se všemi předletovými činnostmi, dokováním s ISS, odpojením od stanice a přistáním. Tento komplexní nácvik mise od začátku do konce k ověření kódu nebyl před misí OFT-1 proveden. Nezávislá komise expertů z NASA a Boeingu po misi udělila 80 doporučení zaměřených na důkladnější testování, vylepšení procesů a některé hardwarové změny.
Tým také agentuře NASA doporučil, aby zlepšila svůj dohled na tým Boeingu zodpovědný za loď Starliner. Snahy o přepracování softwaru zahrnovaly také kontroly zaměřené na simulátory a emulátory. Firma chtěla mít jistotu, že jsou správně nakonfigurovány, aby věrně napodobovaly chování skutečné lodi za letu. Inženýři pak analyzovali a aktualizovali softwarový kód a provedli testy v laboratoři pro integraci softwaru. Boeing říká, že testy zahrnovaly „stovky scénářů od ověření jednotlivých pokynů až po komplexní scénáře misí s jádrem hlavního softwaru.“
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Do testů se zapojily i NASA a United Launch Alliance, aby se mohly pečlivě ověřit všechny fáze mise včetně vzletu, připojení ke stanici a následné oddělení. „S tím, jak pokračujeme v provádění těchto kriticky důležitých milníků a kontrol, zůstáváme stále věrni našim hodnotám zaměřeným na bezpečnost, kvalitu a integritu, “uvedl Vollmer a dodal: „Dokončení (softwaru pozn. překl.) pro OFT-2 nás přivádí o krok blíže k našemu cíli. Tím je přeprava astronautů na Mezinárodní vesmírnou stanici a zpět v letošním roce.“
Softwarové chyby objevené při misi OFT-1 se týkaly třeba hodin, podle kterých loď určovala, kolik času uplynulo od začátku mise. Jelikož byly tyto hodiny před startem špatně nastaveny, loď si po oddělení od rakety Atlas V myslela, že se nachází v jiné části mise a korekční trysky tak spálily zbytečně velké množství pohonných látek. Větší než očekávaná spotřeba pohonných látek zabránila lodi Starliner připojit se k ISS. Pozemní týmy následně odhalily další softwarovou chybu, která mohla způsobit, že by servisní modul po oddělení od návratové kabiny před vstupem do atmosféry narazil do návratové kabiny. V některých fázích zkrácené dvoudenní mise se také objevily problémy s navázáním stabilní komunikace mezi Starlinerem a sítí amerických přenosových družic TDRS.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
Mise OFT-2 by měla podle očekávání trvat něco mezi jedním a dvěma týdny. Phil McAlister, ředitel komerčních kosmických letů agentury NASA, uvedl minulý týden, že další mise lodi Crew Dragon od SpaceX se čtyřmi astronauty je naplánována na start v březnu nebo v dubnu. To je tedy přibližně ve stejné době jako má proběhnout zkušební mise Starlineru OFT-2. Mezinárodní kosmická stanice má dva dokovací porty schopné přijmout komerční lodě s posádkou, ale následující loď Crew Dragon (známá jako Crew-2) má ke stanici dorazit ještě před odletem aktuálně připojeného Crew Dragonu z mise Crew-1.
To tedy znamená, že testovací mise OFT-2 nemůže odstartovat v době současného připojení lodí z misí Crew-1 a Crew-2. „Termínový konflikt těchto misí odstraníme, až se ten čas přiblíží. Bude záležet jak na stavu připravenosti lodí, tak i na potřebách Mezinárodní kosmické stanice,“ uvedl 13. ledna McAlister na setkání poradního výboru Výbor NASA pro pilotované průzkumné mise a příslušného poradního sboru.
Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/ErzFeZYW8AEe_0f?format=jpg&name=4096×4096
https://www.nasaspaceflight.com/…/2019/12/Screen-Shot-2019-12-19-at-13.59.56.png
https://pbs.twimg.com/media/EsBsOu6W8AE3iHl?format=jpg&name=large
https://forum.nasaspaceflight.com/…dlattach;topic=52309.0;attach=1992354;image
https://live.staticflickr.com/65535/49205202267_2279f574fc_k.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/cms_ksc-20191121-ph-csh02_0080.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2020/01/OFT-landing-3-1200×807-1.jpg
„Hardwarovou změnou u mise OFT-2 bude instalace nového krytu dokovacího systému na špičce lodi Starliner.“
Nevíte někdo, jak se z tohoto úhlu pohledu řešila znovupoužitelnost původních Dragonů? U těch se čepička odhazovala stejně jako u Starlineru. Byla tam taky nějaká vnější dvířka nebo se dokovací prstenec vyměňoval či procházel důkladným repasem?
Krytovanie na Dragone nebolo ziadne, po pristati bol nutny repas, ale:
Dragon pouzival CBM (Common Berthing Mechanism)
Dragon 2 a Starliner maju IBDM (International Berthing and Docking Mechanism)
CBM ma vyrazne vacsi priemer ako IBDM, pre Dragon by bol kryt velmi velky a tazky. Ked zacal Falcon9 lietat, mal vyrazne nizsiu nosnost ako dnesna verzia Blok 5.
Díky za odpověď. Teoreticky mohli udělat čepičku odklápěcí jako na novém Dragonu, ale když nevěděli, jestli jim NASA povolí recyklaci, tak je logické, že provedli jednodušší variantu a ušetřili tím trochu na hmotnosti.
Takže nejen v únoru, ale i v březnu se budu dít Věci.
No, otázka je, jaké, u Boeingu už jsem z jakéhokoliv náznaku optimismu vyléčen.
Vedle toho mne ale překvapuje, že Boeing s nulovou zkušeností v oblasti znovupoužitelnosti plánuje Starliner na deset opakování, zatímco SpaceX, která má v tomto směru naopak zkušeností na rozdávání, u Dragona předpokládá jen pět letů, a to se přitom jedná už o vývojově druhou verzi lodi, kde by mohli být odvážnější.
Boeing planuje 10 pouziti, ale kolko ich realne bude nevie nikto.
SX naopak skusenosti ma a preto planuje realnejsie.
Vsetko zalezi na tom, ako ktora spolocnost planuje znovupouzivanie. Letiet 10x a medzi kazdym letom robit GO celej lode, alebo letiet 5x s minimalnym repasom, a po 5 misiach lod nahradit novou ?
Dragon 1 mal 3 vyvojove verzie.
Možná by mohlo hrát roli i to, že Crew Dragon přistává do moře a Starliner na pevninu.
S těmi zkušenostmi bych si nebyl tak jistý, Boeing byl tak nějak namočený do STS a to bylo vyloženě o znovupoužitelnosti nebo se pletu?
Tá znovupoužiteľnosť Starlineru sa trochu preceňuje. Veď sa zahadzuje celý servisný modul a vráti sa len pasívna „kapsula“ s astronautami.
Kdežto u Dragonu sa vráti celá funkčná loď, s nádržami, manévrovacími motormi Draco a dokonca aj záchranný systém s motormi Superdraco. Zahodí sa len „trunk“, čo je v podstate prázdny valec so solárnymi panelmi.
Dragon je teda znovupoužiteľný skoro celý, Starliner ani nie z polovice. Je to horšie ako u raketoplánu, tam sa zachránili aj hlavné motory a dokonca aj SRB.
Myslím že ten servisní modul je právě výrazně levnější než kabina s posádkou. Většina systémů je v kabině a úplně pasivní není, manévrovací RCS je v kabině taky. Čili zahodí se ta levnější část, byť je tam toho samozřejmě výrazně víc než v trunku Dragona.
Dakujem za super clanok plny zaujimavych informacii.
No jestli ma 10 pouziti, tak mozna vyrobi jen jeden, max. dva kusy. Protoze krome nasmlouvaneho vyuziti pro drozku k ISS nebude s ohledem na Dragona moc konkurenceschopny.
„. The NASA audit estimated that the per-seat cost of the SpaceX Crew Dragon comes to $55 million while Boeing’s Starliner adds up to $90 million. “
https://www.statista.com/chart/21904/estimated-cost-per-seat-on-selected-spacecraft/
Ano, konkurenceschopný moc nebude, ale řekl bych že spíš kvůli nosiči. Na cenu za start F9 se zkrátka nedostanou. Holt se rozhodli že najednou musí mít dva domácí pilotované nosiče, přitom celou předchozí dobu stačil jen jeden STS spolu se Sojuzem. Takže záloha byla.
Je to třeba chápat v rámci strategie NASA přesunout rutinní dopravu astronautů na LEO na americký soukromý sektor a věnovat se letům do vzdáleného prostoru, minimálně k Měsíci, což obé je v duchu zakládací listiny této organizace. NASA u amerických soukromníků to objednává jako externí dodávku v zásadě obdobně jako v Rusku.