Kosmonautika je fascinující a rozsáhlý obor plný rekordů a podobných zajímavostí. Všechny by se nevešly ani do několika článků. Některé rekordy jsou Vám asi povědomé, ale v dobývání vesmíru se ale dají najít i takové, o nichž se moc nemluví a mnoho lidí o nich tím pádem ani nemusí vědět. A to by byla jistě škoda, proto to pojďme napravit. Dnes si shrneme pětici těch, o nichž možná nevíte a vědět byste měli.

5) Nejvzdálenější pilotovaná mise, která nemířila na Měsíc
Nejdál od naší planety se podívala posádka nám všem dobře známého letu Apollo 13, při němž došlo k výbuchu kyslíkové nádrže, což vedlo k vážnému poškození servisního modulu lodi a ohrožení životů všech astronautů. James „Jim“ Lovell, John „Jack“ Swigert a Fred Haise tak museli bojovat o přežití v nehostinných podmínkách vesmíru. Podařilo se jim přežít díky záložním systémům lunárního modulu. Ve zkratce: místo aby se vydali blíž k Měsíci ho obletěli a vydali se zpět k Zemi. Za asistence řídícího střediska v Houstonu se jim tento až neuvěřitelný záchranný manévr podařilo uskutečnit a bezpečně se vrátit zpět domů. Právě při tomto manévru pokořili přesně 15. dubna 1970 rekord – jako lidské bytosti se dostali ve vesmíru nejdál, kam nikdo jiný před nimi. Byli tehdy vzdáleni přibližně 400 171 km od Země a 254 km nad lunárním povrchem.

Jenže stále šlo o lunární misi s cílem přistát na něm. Kdo jsou ale lidé, kteří se dostali nejdál při letu, jehož cílem nebyl náš souputník? Jde o astronauty z nedávné komerční mise Polaris Dawn. Ta si už od začátku kladla za cíl pokoření tohoto milníku. Jared Isaacman, Scott Poteet, Sarah Gillis a Anna Menon se v kabině lodi Crew Dragon Resilience dne 11. září 2024 v 0:27 UTC pomocí trysek motorů Draco dostali do výšky 1408 km nad zemský povrch.

4) Nejrychlejší (ne)pilotovaná kosmická loď
Abychom zůstali u programu Apollo, tak se nejdříve zaměříme na nejrychlejší pilotovanou kosmickou loď, kterou se 26. května 1969 stal velitelský modul Apollo 10 pojmenovaný Charlie Brown při vstupu do zemské atmosféry na cestě z Měsíce, uvnitř něhož seděli astronauti Thomas Stafford, John Young a Eugene Cernan. Rychlost jejich návratu do atmosféry byla 39 897 km/h, nebo chcete-li 11 082 m/s. Šlo zároveň o nejvyšší relativní rychlost k Zemi, jakou se kdy lidé pohybovali.

Na poli nepilotované kosmonautiky je nejvyšší dosažená rychlost ještě mnohonásobně vyšší. Tento rekord drží sonda Parker Solar Probe, obíhající naší mateřskou hvězdu po heliocentrické oběžné dráze s periodou přibližně 88 dní. Jejím úkolem je studium vnější atmosféry Slunce, zvané koróna. V loňském roce uskutečnila tato sonda svůj historicky nejbližší sluneční průlet, při kterém se k němu přiblížila natolik, že od jeho středu byla vzdálena pouhých 6,9 milionů kilometrů. Zároveň ale dosáhla rychlosti 690 000 km/h (191 km/s) vůči Slunci a tím se stala vůbec nejrychlejším objektem, jaký byl kdy na Zemi postaven. Kdybychom tuto rychlost převedli na rychlost světla, jednalo by se o 0,064 % rychlosti světla, tedy 1/1600 z její celkové hodnoty 299 792 458 m/s. A ještě jedno zajímavé srovnání – je to přibližně 17x vyšší rychlost, než rychlost dosažená Apollem 10 při průchodu zemskou atmosférou.

3) Nejdelší čas strávený na měsíčním povrchu
Tento úspěch drží astronauti Eugene Cernan a Harrison Schmitt, kteří se na lunární povrch podívali v rámci letu Apollo 17, vůbec poslední mise legendárního amerického programu Apollo. Tito muži na něm od svého přistání 11. prosince 1972 společně strávili rekordní čas 74 hodin a 59 minut, což je více než tři celé pozemské dny. Za tu dobu provedli tři výstupy (EVA) z lunárního modulu s přezdívkou Challenger, které dohromady trvaly 22 hodin a 3 minuty. Ohledně Eugena Cernana je tu ještě jedna zajímavost – přestože byl americké národnosti a narodil se ve Spojených státech, tak byl po rodičích československého původu. Konkrétně po matce českého a po otci slovenského původu. Jak Češi, tak Slováci tím pádem můžou být hrdí na to, že poslední člověk, jenž zatím stanul na Měsíci, měl československé kořeny. Dokonce si s sebou na cestu na Měsíc vzal tehdy ještě Československou vlajku, kterou později daroval Astronomickému ústavu AV ČR v Ondřejově. Jeho společník, Harrison Schmitt, se stal zatím jediným geologem a zároveň jediným vědcem z povolání, který se podíval na lunární povrch.

2) Nejmladší a nejstarší lidé, kteří vystoupili do volného kosmického prostoru
Hodně lidí se často zabývá otázkou, kdo byl nejstarším a kdo zase tím nejmladším člověkem, který se podíval do kosmického prostoru (nebo na oběžnou dráhu). My se ale podíváme trochu hlouběji a zaměříme se na stejnou otázku, jen ji aplikujeme na výstupy do volného kosmu, jindy také označované EVA, neboli Extra Vehicular Activity. Titul nejmladšího člověka, který kdy vystoupil do volného kosmického prostoru, poměrně nedávno získala Američanka a inženýrka soukromé firmy SpaceX Sarah Gillis při komerčním letu Polaris Dawn, které bylo v té době 30 let a 8 měsíců.  Ano, zmínka o této misi se pár odstavců zpět v tomto článku objevila. Jako by nestačilo, že byl při tomto letu stanoven rekord nejvzdálenější pilotované mise, jejímž cílem nebyl Měsíc, že? Protože loď Crew Dragon nemá žádnou přechodovou komoru (ona by se tam asi ani nevešla), tak první komerční výstup do volného kosmu musel proběhnout malinko odlišně, než to můžete znát třeba z Mezinárodní kosmické stanice (ISS), kde se běžně používají přechodové komory. Tady ale musela proběhnout dekomprese celé kabiny. Pro tento účel firma SpaceX musela vyvinout speciální skafandry určené pro výstupy a malý pohyb ve volném prostoru. Sice byste je na první pohled nerozeznali od těch, které nosí astronauti v lodích Crew Dragon při cestách na ISS, ale pokud se podíváte pozorněji, můžete si všimnout pozlaceného hledí helmy, jehož účelem je ochrana proti UV záření. Funguje s trochou nadsázky jako takové „sluneční brýle“ pro astronauta. Z lodi nakonec vystoupili jen dva členové posádky, ale i tak museli zbylí dva mít na sobě stejné skafandry.

Jako první vystoupil do volného kosmu velitel mise, americký milionář Jared Isaacman a Sarah Gills se dostala na řadu až po něm. Ten titul první komerčního výstupu do volného kosmického prostoru tak sice drží on, nicméně Sarah Gills svým výstupem získala dvě pomyslné „medaile“ – jednu stříbrnou a jednu zlatou. Stříbrnou drží proto, že se stala druhým komerčním astronautem, co vystoupil do volného prostoru. A o té zlaté, o té jsme tu už mluvili.

Držitelem tohoto rekordu se mohl stát i ruský kosmonaut Alexej Leonov, jemuž bylo při jeho kosmické vycházce 30 let a 9 měsíců. On ale drží mnohem zásadnější rekord – stal se vůbec prvním člověkem, který uskutečnil výstup do volného kosmického prostoru, a to při historické misi Voschod 2.

Nejstarším člověkem, který se podíval do volného prostoru je americký astronaut Michael Barratt, jemuž v době jeho výstupu do volného kosmu v rámci 71. dlouhodobé expedice na Mezinárodní kosmické stanici bylo 65 let a 8 měsíců. U opačného pohlaví drží rekord Američanka Sunita Williams. Té bylo při jejím výstupu 59 let a 4 měsíce a provedla ho v rámci 72. dlouhodobé expedice na ISS.

1) Největší vzdálenost od kosmické lodě při výstupu do volného vesmíru

Na závěr článku ještě zůstaneme u výstupů do volného vesmíru. Při misi STS-41-B raketoplánu Challenger byl pokořen jeden unikátní rekord. Challenger vzlétl z rampy LC-39A na Kennedyho kosmickém středisku 3. února roku 1984. Jeho posádku tvořili astronauti Vance D. Brand, Robert L. Gibson, Ronald E. McNair, Robert L. Stewart a Bruce McCandless. Cílem tohoto letu bylo kromě vypuštění dvou komunikačních družic také testování manévrovací jednotky MMU, což byla jakási přídavná konstrukce ke klasickému skafandru pro práci ve volném kosmu. Umožňovala, aby se ve volném prostoru astronaut mohl pohybovat zcela nezávisle na jakékoliv kosmické lodi. MMU byla vybavena několika tryskami, které sloužily ke změnám orientace po všech třech osách.

Pár dní po startu, 7. února 1984 přišlo na její první nasazení ve vesmíru. Jako první tuto jednotku použil Bruce McCandless, jenž se za její pomoci nejdříve vznášel uvnitř nákladového prostoru Challengeru, ale poté se s ní vzdálil na neuvěřitelných (přibližně) 100 metrů od raketoplánu. Stal se tak prvním člověkem, který se kdy pohyboval v kosmickém prostoru zcela nezávisle na jiné orbitální lodi. Zároveň ale získal pomyslnou medaili za nejvzdálenější výstup do volného kosmického prostoru, jaký byl kdy uskutečněn.

Jednotka MMU byla použita v historii ještě na dalších dvou misích, a to na raketoplánech Challenger a poté Discovery. Důvod, proč MMU nebyla víckrát použita, je takový, že po tragické havárii raketoplánu Challenger proběhla bezpečnostní revize, v rámci které bylo další používání MMU posouzeno jako nebezpečné a riskantní. Činnosti, kde by bylo MMU potřeba, budou muset být obslouženy pomocí ramena manipulátoru raketoplánu za pomoci astronautů na běžných výstupech do volného kosmu. Jednotka MMU tak bohužel skončila v propadlišti dějin. Zároveň s tím bylo také ukončeno vynášení komerčních a armádních družic na palubě amerických raketoplánů.

Tento rekord však je, když se to tak vezme, překonaný ještě něčím jiným. Pokud bychom nepočítali jen výstupy do volného kosmického prostoru na oběžné dráze, došli bychom k tomu, že tento rekord doslova vzato byl mnohonásobně překonán zde již zmíněnou dvojicí astronautů Eugenem Cernanem a Harrison Schmittem při jejich výstupu na lunární povrch, při němž se díky měsíčnímu vozítku LRV dostali až do vzdálenosti 7,6 km od jejich landeru, ve kterém na Měsíci přistáli.

A pokud by Vás zajímal rekord, kdy byla při výstupu do volného kosmu překonána největší vzdálenost od naší planety, také by stopy vedly k programu Apollo a k nějaké lunární vycházce uskutečněné v rámci něj.

Náš článek o netradičních a méně známých rekordech v kosmonautice tímto končí. Doufám, že se Vám článek líbil a že jste se třeba dozvěděli i něco nového. A vzhledem k tomu, že jde o můj první článek pro tento portál, moc ocením Váš názor dole v komentářích.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
https://kosmonautix.cz/wp-content/uploads/2024/08/GRlMySobcAAezIe.jpg
https://kosmonautix.cz/wp-content/uploads/2022/07/05-vizualizace.jpg
https://kosmonautix.cz/wp-content/uploads/2017/01/ksc-20160802-ph_boe01_0005.jpg
https://kosmonautix.cz/wp-content/uploads/2016/04/7-history.jpg