Německý startup Atmos Space Cargo oznámil, že první let svého návratového tělesa považuje za úspěch, navzdory omezeným údajům o tom, jak si vedlo během průchodu atmosférou. První návratové těleso Phoeinx od Atmos Space Cargo bylo jedním z nákladů, které 22. dubna velmi brzy ráno našeho času vynesla raketa Falcon 9 v rámci sdílené Bandwagon-3. Phoenix-1 se od horního stupně oddělil přibližně 90 minut po startu a zhruba o další hodinu a půl později zahájil návrat do atmosféry zakončený přistáním do jižního Atlantiku zhruba 2000 kilometrů od pobřeží Brazílie.
Zdroj: https://payloadspace.com/
Mise Phoenix-1 měla tři hlavní úkoly, které Sebastian Klaus, výkonný ředitel Atmos Space Cargo, oznámil v rámci brífinku konaného 22. dubna. Jedním z nich byl sběr dat o letu samotné družice, druhý se týkal obsluhy a získání dat z užitečného nákladu družice. Třetím úkolem bylo shromažďovat údaje o fungování nafukovacího tepelného štítu návratového pouzdra během návratu do atmosféry.
„Jestli mohu něco potvrdit, tak to, že máme opravdu hodně dat z letu,“ zmínil Klaus. Všechny čtyři užitečné náklady na palubě od komerčních zákazníků i od německé letecko-kosmické agentury DLR byly úspěšně aktivovány a nasbíraly svá data. „Můžeme to označit za plný úspěch,“ doplnil Sebastian Klaus. Méně jisté však je, jak si návratové pouzdro (včetně svého nafukovacího tepelného štítu) vedlo během návratu do atmosféry. Společnost Atmos Space Cargo plánovala jeho přistání do Indického oceánu východně od Madagaskaru v blízkosti ostrova Réunion. Klaus zmínil, že jeho firma strávila půl roku přípravou plánů na přistání v této oblasti, což obnášelo i obstarání lodí, které měly pouzdro po dopadu na hladinu vyzvednout. Zajištěno bylo i letadlo, které mělo sbírat data vysílaná během sestupu.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Ovšem pět týdnů před startem dostala firma Atmos Space Cargo od SpaceX informaci o změně letové trajektorie mise z důvodu „provozních omezení“ primárního nákladu mise, kterým byla jihokorejská zpravodajská družice. To vedlo k přistání na hladinu hodně daleko od pobřeží Brazílie, což vyloučilo jakékoliv pokusy o vyzvednutí pouzdra po dopadu. Tato změna však také způsobila strmější úhel vstupu do atmosféry, než se původně čekalo, což vyvolalo větší namáhání pro celé pouzdro. Firma ještě stihla zřídit novou pozemní stanici v Jižní Americe, aby mohla komunikovat s pouzdrem během klíčových fází letu, které povedou k návratu do atmosféry. Kromě toho si pronajala i charterový let, aby mohla sbírat data přímo během sestupu. Dopadová oblast však byla mimo dosah tohoto letounu. Právě tato vzdálenost společně s oblačností zabránily firmě získat snímky vracejícího se pouzdra.
Sebastian Klaus uvedl, že firma Atmos Space Cargo zhodnotila zmíněný třetí milník jako „částečně úspěšný“. Toto hodnocení platí ale pouze prozatím, protože tým stále analyzuje data z letu. Některá data naznačují, že se tepelný štít nafouknul podle plánu, ale Klaus zmínil, že firma potřebuje více času k rozboru dat, které má k dispozici. Nezapomněl dodat, že získat data z Phoenixu ve finální fázi bylo „velmi náročné“ kvůli jeho vzdálenosti od pozemních stanic. Údaje, které se podařilo shromáždit, pomohou firmě s vývojem druhého návratového pouzdra Phoenix, u kterého společnost plánuje start v příštím roce. „Bylo by mnohem lepší, kdybychom měli více dat z kritické poslední fáze letu,“ přiznává Sebastian Klaus a dodává: „Ale zase na druhou stranu jsme se toho hodně naučili o všech ostatních systémech a provozních aspektech. Celkově bych řekl, že je to velmi úspěšná mise.“
Přeloženo z:
https://spacenews.com/
Zdroje obrázků:
https://i0.wp.com/spacenews.com/wp-content/uploads/2024/12/atmos-reentry.jpg
https://payloadspace.com/wp-content/uploads/2025/02/DSF2067-948×632.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Go7t__LXAAASYrv?format=jpg&name=4096×4096
Takže žádná idylka. SpaceX jim změnu dráhy oznámila pozdě – asi už nemohli náklad stáhnout z letu a letět jindy. Že ale nebyli schopni najmout si letadlo s dostatečným doletem a vybavením pro stažení dat je smůla nebo neschopnost improvizace.
Takový dolet znamená velké letadlo. Navíc by tam potřebovali namontovat zařízení pro příjem signálu. Anténa uvnitř kovového trupu dobře fungovat nebude a s připojením zvenku nebo vedle vlastních antén letadla bude mít většina pronajímatelů problém, protože je to zásah do konstrukce nebo komunikačních systémů (pokud už na to není letadlo připravené). Vyřídit něco takového za pět týdnů ve firmě s 41 zaměstnanci a nejspíš i dost napjatým rozpočtem, mi nepřijde jako legrace.
To spíš bude tím, že nemají peníze, ty šly na určitě důležitější věci, které teď trápí Německo.
Možno somarina, ale nebolo možné ako ‚penalizáciu‘ od SpaceX požadovať anténu Starlink, aby to priebežne komunikovalo?
Pravděpodobně nebylo tak snadné tam něco podobného namontovat a zapojit v omezeném čase, když už sonda byla hotová, zabalená a připravená pro start. Jestli jsem to dobře pochopil, tak nějaké údaje ze sestupu dokázali získat i z toho malého letadla. Největší ztráta je však stejně v tom, že to nemohli vylovit.
Nevíme vůbec nic, ale bylo to super úspěšné. Typicky evropské. No a s tím letadlem, to už není ani humor.
Není to typicky evropské. Typicky evropské je udělat plán, rozdat odměny, pak o tom dobu žvanit, rozdat odměny a dotace, pak aktualizovat plán, rozdat odměny a dotace, opět žvanit a pak zjistit, že uběhlo spoustu času. Původní koncept je zastaralý, tak se celý zruší a začne se plánovat a žvanit na novo. Prachy jsou pryč, pokrok nula. To je typicky evropské. Tady se už něco alespoň podařilo realizovat.
Poleti sa na inu orbitu, navrat bude po strmsej trajektorii a pristatie bude ca 9 000 km mimo povodne zamyslaneho miesta.
Ak si uvedomime, ze priprava podobnej misie trva roky a 5 tyzdnov pred prvym startom takato zasadna zmena, tak ide o velky uspech.
Zial misia doplatila na fakt, ze startovala ako sekundarny naklad zdielanej misie, kde su vyrazne obmedzenia a kompromisy cenou za „lacnejsiu letenku“.