@Tinukedaya: Nerad bych zde dále zabředával do nějaké filozofické debaty, protože to nic jiného není. Podle mne ale ne zcela plně respektujete složitost toho úkolu, což je to, na co jsem upozorňoval v původním příspěvku. Jakási iluze relativní dosažitelnosti – vždyť v čem je problém, on ten Mars je přece za rohem, že? Když vezmu jen například atmosféru, tak i kdybychom ji dokázali nějakým způsobem upravit, tak Mars si ji nedokáže udržet – jak to budete řešit aspoň teoretickým návrhem něčeho byť jen zdánlivě uvěřitelného? Bavíme se tu zkrátka o úkolech pro zcela jiné technologické zázemí, než jaké známe dnes. Tohle opravdu není o pokroku typu telefonní budka -> chytrý mobil. Rovněž vynález letadla, první let do vesmíru, to jsou všechno sice velké a úctyhodné kroky, ale jsou to kroky první, od jejichž učinění jsme se pricipiálně za uplynulá desetiletí zase tolik neposunuli (když už mluvíte o neuvěřitelně rychlém pokroku) – dnes tady máme spíše období zdokonalování známého, než období zásadních převratů, které by výrazně posunuly naše možnosti, jakožto civilizace, což je právě to, co bude potřeba pro byť jen úvahy o kolonizaci Marsu… Když to odlehčím, první auto a auto dnes je v principu to samé, 4 kola a motor, a to lidé už v 50. letech básnili o létajících autech v ulicích a kreslili jiné futuristické sci-fi představy – a kde všechny jsou? Stále v těch představách 🙂 Takže já si za svými tisícovkami let v klidu stojím i nadále, jen pro dosažení nutného technologického pokroku, aby o tom mělo smysl vůbec uvažovat jako o proveditelném cíli 🙂

Představa osidlování Marsu mi přijde jak z kosmo-optimismu šedesátych let, přitom se tepve pachtíme zpátky na Měsíc. Ne sopka, ale ty tisíce a tisíce startů, co plánuje Musk, udělá ze Země Mars dřív než se na něm něco soběstačného vybuduje. Přitom žádná populace se neudrží po umělými kupolemi.Jediné smysluplné osidlování planet je zasazení života a evoluce. Lidské antropocentrické ego v tomu ještě nedozrálo, přitom samo takhle nejspíš vzniklo.

Dušan Majer: před pár lety vyšla v odborném časopisu Acta Astronautica studie, která se zabývá environmentálními dopady startů raket v blízké budoucnosti, pokud se naplní avizované frekvence startů od soukromých společností.

https://hal.science/hal-04503385/document

Co říká její souhrn:

Vzhledem k tomu, že aktéři v kosmickém sektoru navrhují stále ambicióznější plány do budoucna, je důležité vyhodnotit jejich důsledky na životní prostředí Země, které jsou zatím málo známé. K odstranění této mezery předkládá tato studie zjednodušené posouzení životního cyklu budoucích kosmických aktivit v období 2022 až 2050 na základě plánů, které by pravděpodobně vedly k dopadům kosmického sektoru na životní prostředí, pokud by byly realizovány. V prvním scénáři byly zvažovány velké konstelace družic, vesmírná turistika, mise na Měsíc a vesmírná solární energie, zatímco do dalších dvou scénářů byly zahrnuty také raketové cesty na Zemi z bodu do bodu a kolonizace Marsu. Za tímto účelem je model založen na údajích z prohlášení společností a skutečných kosmických systémů a využívá údaje o inventarizaci životního cyklu a hodnocení dopadů z databáze Strathclyde Space Systems Database. V prvním scénáři studie zjistila, že do roku 2050 by navrhované plány vedly k bezprecedentnímu nárůstu dopadů kosmického sektoru (x9 na změnu klimatu) a počtu družic na oběžné dráze (~112 000, všechny z velkých konstelací). Úbytek ozonu v důsledku startů by mohl dosáhnout značné úrovně (6 % ročních globálních dopadů), zatímco emise sazí a oxidu hlinitého z raket mohou za deset let změnit radiační rovnováhu atmosféry stejně jako současná globální letecká doprava, ačkoli tyto účinky jsou zatím nejisté a málo pochopené. Hmotnost, která by se dostala do atmosféry při opětovném vstupu umělých objektů, by navíc byla značná (~27násobek přirozené úrovně pro hliník), zatímco její důsledky pro životní prostředí zůstávají z velké části nevyčísleny. V dalších dvou scénářích výsledky ukazují, že spekulativní plány raketového cestování na Zemi z bodu do bodu a kolonizace Marsu by mohly poškodit ozonovou vrstvu několikanásobně více než všechny ostatní lidské činnosti dohromady, zatímco okyselení ovzduší a změna klimatu by mohly dosáhnout několika procent ročních globálních dopadů a planetárních hranic. Zmírnění těchto dopadů pomocí nízkouhlíkových paliv by bylo omezeno dostupností dodávek a emisemi jiných než CO2 klimatických faktorů a sloučenin ničících ozon během startu a návratu do atmosféry. Environmentální udržitelnost je proto označována za potenciální omezující faktor rozvoje intenzivních vesmírných aktivit a přeměny lidstva na multiplanetární druh. Kromě toho by v rozvoji rekreačního cestování do vesmíru mohla hrát významnou roli politická a společenská přijatelnost, protože prohlubuje nerovnosti v oblasti životního prostředí v důsledku bezkonkurenční kombinace ekonomické nedostupnosti a vysoké ekologické stopy na jednoho cestujícího. Celkově výsledky silně naznačují, že je naléhavě nutné zahrnout do designu vesmírných projektů a navrhování vesmírných systémů kromě technických a ekonomických analýz také environmentální hlediska.

Dušan Majer: co jsi teď udělal, je klasický příklad „cherry-picking“, což je způsob argumentace, při němž se z nějakého výzkumu vyzobe jen to, co se zrovna hodí, a zbytek se ignoruje.
Ano, souhrn říká, že NĚKTERÉ věci ještě nejsou prozkoumané. Kromě toho ale uvádí i spoustu jiných věcí, které prozkoumané jsou.