Space Rider, bezpilotní robotická kosmická laboratoř, jejíž rozměry agentura ESA přirovnává ke dvěma minivanům, má být schopna setrvat na oběžné dráze až dva měsíce. Její konstrukci tvoří dvě hlavní části – orbitální modul zajišťuje vše, co je potřeba při obíhání okolo naší planety a návratový modul umožní Space Rideru i experimentům na jeho palubě bezpečný návrat na Zemi. Orbitální modul má být v zásadě prodloužením / nadstavbou 4. stupně nosné rakety Vega. Jeho úkoly zahrnují dodávky elektrické energie, manévrování na oběžné dráze i stabilizaci v prostoru. V návratovém modulu se budou odehrávat experimenty a jeho tepelný štít zajistí ochranu útrob Space Rideru před intenzivním žárem, který provází návraty do atmosféry. Součástí návratového modulu bude také přistávací systém.
Hodnocení, které probíhalo minulý měsíc, dalo programu Space Rider zelenou pro zahájení stavby systémů této kosmické lodi, ale také pro spuštění intenzivních zkoušek, které by měly prověřit, jak bude nový stroj létat, vracet se na Zemi a přistávat. Kvalifikační modely několika jednotek a systémů již byly doručeny k testům a poté, co zkušební kampaň skončí, dojde k autorizaci zahájení stavby letových exemplářů. Space Rider má využívat inovativní metodu brzdění z orbitální rychlosti zhruba 28 800 km/h na přistávací rychlost potřebnou k dosednutí na ranvej, která má vyrůst na kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně. Po opuštění nadzvukových rychlostí se bude návratový modul nacházet zhruba 5 kilometrů od ranveje. V tu chvíli má uvolnit padák typu parafoil a domanévrovat na něm k měkkému dosednutí.
Zdroj: https://www.esa.int/
Testy zmenšeného padáku mají začít ještě v tomto měsíci a půjde o přípravu na plnorozměrové testy padáku o ploše 70 metrů čtverečních, které jsou naplánovány na letošní rok. Testy zmenšeného modelu pomohou inženýrům doladit algoritmy, které budou automaticky navigovat stroj na přistání, přičemž samotné manévrování proběhne s pomocí navijáků, které budou přitahovat a uvolňovat táhla padáku – stejně jako to dělají lidé. Protože počasí poručit neumíme, jsou na příští rok plánované další testy, které by měly probíhat za těch nejhorších možných podmínek. Dalším krokem budou tzv. system drop testy, při kterých se budou testovat všechny prvky společně, aby bylo vidět, jak přistávací systém, software a padák spolupracují na bezpečném přistání bez ohledu na vítr.
Samotný podvozek bude také inovativní. Space Rider využije na předním podvozku jedno kolo, zatímco v zadní části najdeme dvojici lyží. Tento systém má zajistit vyšší stabilitu při bočním větru a jelikož jsou lyže plošší než kola, zbyde při jejich použití v útrobách Space Rideru více prostoru pro experimenty. „Přesun do vývojové fáze D je milníkem celého projektu. Tým kolem Space Rideru se těší na to, až převede naše teorie do praxe v podobě tohoto jedinečného projektu,“ uvedl Dante Galli, programový manažer Space Rideru.
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/24574683-1-eng-GB/Space_Rider.jpg
https://www.esa.int/…/24579187-2-eng-GB/Space_Rider_parafoil.jpg
Půjde to časem předělat na pilotovanou loď?
Osobně si myslím, že ne, ale to by mohly obstarat jiné projekty.
Divné, že je dělaný tak, aby se vešel pod aerodynamický kryt Vegy. Člověk by myslel, že když přežije průlet atmosférou při přistání, tak by mohl vzlétat bez aerodynamického krytu.
Trochu to vypadá, že si to vydupali odboráři z RUAG Space 🙂
To bych neřekl. Podívejte se třeba na X-37. Ten také startuje pod krytem. To samé bude zřejmě čekat i Dream Chaser – ten měl původně létat s lidmi bez krytu, ale jeho cargo verze jej zřejmě dostane. Je to jednodušší z hlediska zajištění aerodynamiky rakety.
Půjde to časem předělat na pilotovanou loď?
Osobně si myslím, že ne, ale to by mohly obstarat jiné projekty.
Divné, že je dělaný tak, aby se vešel pod aerodynamický kryt Vegy. Člověk by myslel, že když přežije průlet atmosférou při přistání, tak by mohl vzlétat bez aerodynamického krytu.
Trochu to vypadá, že si to vydupali odboráři z RUAG Space 🙂
To bych neřekl. Podívejte se třeba na X-37. Ten také startuje pod krytem. To samé bude zřejmě čekat i Dream Chaser – ten měl původně létat s lidmi bez krytu, ale jeho cargo verze jej zřejmě dostane. Je to jednodušší z hlediska zajištění aerodynamiky rakety.