Společnost Rocket Lab vstoupila na trh s raketovými nosiči poměrně nedávno, ale přinesla do odvětví tolik potřebný svěží vítr. Jejich raketa Electron na trhu našla uplatnění, a o zákazníky rozhodně není nouze. Společnost ovšem nezůstává na místě a snaží se dále posouvat, jednak je v plánu opětovné použití prvních stupňů raket Electron, a od března tohoto roku, také víme, že se chystá úplně nový nosič. Má být výkonnější, opakovaně použitelný a dokonce i schopný vynášet lidskou posádku. Tím vším má být Neutron a právě dnes bychom se o něm měli dozvědět mnohem více podrobností, protože ředitel společnosti Peter Beck chystá veřejně dostupný živý přenos s dalšími podrobnostmi. Očekávání jsou velká. Proto jsme se rozhodli, že Vám z této události zprostředkujeme živě psaný přenos, který začíná právě teď.
Vůbec poprvé by měly zaznít informace o designu, plánovaných materiálech, pohonu, opětovné použitelnosti a celkové architektuře rakety Neutron. Vysílání události začíná ve 14 hodin a můžete ho sledovat anglicky přímo na youtube, a navíc pro vás bude na této stránce připraven česky psaný textový přenos, o který se budou starat Dušan Majer a Karel Zvoník. Stránku nemusíte obnovovat, nové příspěvky se vám budou ukazovat automaticky.
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/FFd3M3D
Hezký kluci,děkuji!Dobrý nápad!Jen těch informací bylo málo,spoustu dalších otázek se vyrojilo,ale to je tak vždycky,když se prezentuje něco nového.
Já bych řekl, že informací jsme se dozvěděli mnoho. Až doposud jsme o Neutronu moc nevěděli. Teď je celá řada otázek zodpovězena.
Vyzerá to pekne. Ak som dobre rozumel, v roku 2025 by sme to mohli vidieť naživo?
Spekuluje se o 24/25.
Díky za článek. Zajímavá koncepce, zdá se mi optimální, doufám že se jim ji podaří zrealizovat. Mají pro to zkušenosti z Electronu. Zdá se mi však její nosnost pro pilotovanou loď dost malá, ale uvidíme.
Nosnost 15 tun (v režimu jednorázového použití stupně) by na nízkou oběžnou dráhu stačilo. Prakticky všechny pilotované kosmické lodě dneška jsou lehčí.
To určitě ano, já spíš myslel na případ s opakovatelně použitelným 1. stupněm. Zajímalo by mne, zda v tom případě chtějí vyvíjet i tu pilotovanou loď. V tom případě by ty pilotovaná a nákladní verze měly vycházet ze stejného základu (jako Dragon) a pak by ta opakovatelnost byla asi nutná.
Vzdyt pilotovanu Sojuz vazi 7500 kg. 8000 kg pro pilotovanou lod na LEO je OK
Ono není vhodné chodit u pilotovaných misí s nosností až na krev, je vhodné mít nějakou rezervu. Ale je fakt, že kdyby se Sojuz zmenšil, aby nebyl pro tři lidi, tak by tam rezerva vzniknout mohla.
U pilotované verze bych se nebál ani tak o hmotnost lodě (zmenšený Dragon pro dva to unést musí), ale spíš o, to, jak ji namontují, když je celý druhý stupeň i s nákladem pod aerodynamickým krytem. Teoreticky mohou jít stylem Starship, že se záchranou během startu se počítat nebude, ale i tak je potřeba nějak řešit nastupování na rampě. OK, i průlezy v krytu jsme viděli, ale to mi v tomto případě připadá zvláštní. A dá se taky vyrobit Frankensteinovo monstrum podobné Atlasu se Starlinerem, které umožní i tu záchranu při poruše nosné rakety. Nakonec je tu varianta Starship, u které by kryt úplně vyhodili a loď spojili s druhým stupněm možná odhazovatelným jako servisní modul. Pokud se do toho opravdu pustí, bude o zábavu postaráno.
S tou záchranou u pilotované verze to bude zajímavé, jak to vyřeší. Nechci zde hádat.
Tato prezentace mi připomněla, co bych chtěl, aby Evropa udělala, konkrétně: odpalovací zařízení prvního stupně založené na Themis (ocelová nádrž) a Prometheus (metanový motor); a poslední stupeň pro vysoké oběžné dráhy odvozený od Vega E (velmi ekonomický kompozitní stupeň, snižuje celkové náklady z 5 milionů EUR na méně než 1 milion) a na Mira (malý metanový motor schopný vícenásobného zážehu a fungovat jako služba modul pro znovupoužitelné vesmírné letadlo Space Rider).
Vzhledem k tomu, že první stupeň je určen pro tahovou raketu 10 t a poslední stupeň pro tahovou raketu 3 t, je zapotřebí přepracování tohoto stupně. Kromě toho by mohl být žádoucí mezistupeň, který by zpočátku mohl být poháněn pouze jedním Prometheem (nebo mnoha Mira) a v budoucnu (po naučení se s prvním stupněm) by bylo možné jej obnovit pomocí jednoho nebo dvou Mira jako re. – vstupní tryska.
Tato raketa by mohla vynést na oběžnou dráhu až 3 orbitální laboratoře Space Rider nebo jeden větší Space Rider (o celkové hmotnosti 10 t) a doufejme, že by byla schopna vynést na oběžnou dráhu malou posádku.
Mira a Themis už mají za sebou roky experimentování… poslední stupeň Vega (poháněný Mirou) a Prometheus nedávno zažily inauguraci svých příslušných testovacích stolic pro první horké testy.
Evropu k tomu nic nenutí, svých pár startů mají jisté – takže zatím nemají žádný velký důvod pouštět se do takové změny…