Technologie agentury NASA, která by jednou mohla pomoci lidem přistát na Marsu se blíží do závěrečné fáze integrace a testů než bude v příštím roce vyslána na suborbitální let. Dva klíčové komponenty zařízení LOFTID (Low-Earth Orbit Flight Test of an Inflatable Decelerator) jsou již dokončeny a nedávno dorazily na Langleyho středisko v Hamptonu, stát Virginia. Na tomto středisku se jich ujmou inženýři, kteří otestují všechny systémy a ujistí se, že je LOFTID připraven k letu.

Nafukovací štít by měl příští rok v září letět spolu s téměř třítunovou environmentální družicí JPSS-2, která zamíří na polární dráhu. Nosná raketa Atlas V ve verzi 401 má odstartovat ze vzletové rampy SLC-3E na Vandenbergově základně v Kalifornii. Zatímco družice bude uhánět vstříc oběžné dráze, LFTID zamíří zpět do atmosféry, aby ověřit svůj tepelný štít, zpomalil a přečkal průchod atmosférou. Ohebný systém tepelné ochrany tvoří vrstvy, které chrání celé zařízení před extrémním žárem průchodu atmosférou. Jeho stavbu zajistili experti z malé firmy Jackson Bond Enterprises ve městě Dover, stát new Hampshire. V květnu bylo zařízení  transportováno do kalifornského města Santa Ana, kde sídlí společnost Airborne Systems. Právě zde byla postavena a otestována nafukovací struktura, tedy soubor soustředných prstenců, které udávají tvar celé sestavy. Oba díly byly poté integrovány a vytvořily tak společnou sestavu. Mohly tak začít zátěžové zkoušky ověřující, že se struktura bude chovat podle očekávání.

Ještě před odesláním byly integrované díly velmi pečlivě zabaleny. Jde o překvapivě složitý proces, v jehož rámci se musí nafukovací prstence složit jasně daným způsobem, následně se vše otočí vzhůru nohama, dojde k dalšímu složení, vše se ručně poskládá, opět otočí a nakonec vloží do hydraulického lisu. Ten pak složenou látku zmáčkne do bloku, jehož hustota odpovídá hustotě dřeva, takže zabírá mnohem menší objem. Celé zařízení pro průchod atmosférou je tak složeno do konfigurace vhodné pro převoz a start. Jeho rozměry dosahují průměru cca 1,2 metru a délky 2,1 metru. To je docela rozdíl oproti průměru 6 metrů a délce 1,5 metru v rozloženém stavu.

Poté může být vlastní štít integrován se zbytkem návratového tělesa. Jde o několik systémů, které propojují nafukovací štít s nafukovacím zařízením, letovou elektronikou (avionikou) odhoditelným záznamníkem dat a padákovým systémem. Přední segment, který spojuje nafukovací strukturu s nafukovacím systémem je již dokončena. Nafukovací systém, který pomalu rozloží nafukovací strukturu do požadovaného tvaru před vstupem do atmosféry je již téměř dokončen. Týmy budou instalovat do nafukovacího systému avioniku a poté vše spojí s prostředním segmentem, který obsahuje rozhraní s nosnou raketou, ale i kriticky důležitou elektroniku pro dodávky elektrické energie, řízení a zpracování dat. Následovat bude zadní segment, který ukrývá odhoditelné datové záznamníky, kamery a padáky. Některé části tohoto zadního segmentu jsou již ve firmě Airborne Systems, kde prochází zkouškami padákového systému, ale i na Marshallově středisku v Huntsville, stát Alabama. Tady se zase dokončuje a testuje kamera. V průběhu letošního roku budou všechny části návratového tělesa integrovány a projdou sérií environmentálních zkoušek, aby mohlo být celé zařízení předáno firmě United Launch Alliance.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/flight_load_test-4737.jpeg
https://www.nasa.gov/…/image/lrc-2021-0719-h1_p_loftid-000315.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/loftid_rv_diagram.png