Na snímku jsou duny v Namibii, obrovské vlny oranžového písku, které krásně kontrastují s modrou barvou jižního Atlantiku. Prakticky zde neprší, protože tuto část pobřeží omývá studený oceánský proud (Benguelský). Podobná situace nastává třeba na západním pobřeží Jižní Ameriky (poušť Atacama). Zdroj: flickr.com

Přátelé mě vyzvali, abych vyfotografoval nejvyšší vrcholy světa. A já mám rád výzvy. Není to však tak snadné, protože velké město nebo ostrov lze z oběžné dráhy rozeznat velmi dobře. Zato vrcholky hor jsou jeden jako druhý. Ty nejvyšší navíc nejsou samy. Nachází se uvnitř zasněžených hřebenů pohoří a odtud nahoře je těžké říct, který je ten nejvyšší. Navíc se mi odsud zdají tak malé. Toto je Aconcagua v Andách v Argentině, nejvyšší vrchol Jižní Ameriky (6961 m). Zůstaňte na příjmu, brzy se pokusím zachytit další. Zdroj: flickr.com

Lago di Garda, tedy Gardské jezero. Velká italská jezera jsou působivá nejen odsud z nebe, ale také ze země. Skvělé místo na trávení dovolné. Se svými 368 km² výrazně přesahuje plochu největších francouzských jezer! Zdroj: flickr.com

Oblaka a jejich stíny spolu se zakřivením Země v pozadí: naše planeta je neuvěřitelně krásná. Podle toho, zda použijete objektiv s běžným ohniskem, nebo teleobjektiv, může se stát, že zakřivení zeměkoule už ani nemusí být patrné (ale vysvětlujte to placatozemcům, že? 😊). Zdroj: flickr.com

Zde se díváme na francouzské město Cannes, které právě hostilo další ročník slavného filmového festivalu. Na jih od něj vidíme Lérinské ostrovy a od nich vpravo je Antibeský mys (Cap d’Antibes). Hned bych tam vyrazil na dovolenou 🙂 Mám na zdejší pláže příjemné vzpomínky, protože právě zde jsem udělal své první profesionální kroky v Thales Alenia Space (leží právě v Cannes při pobřeží moře). Už se zde začaly stavět první části připravované stanice u Měsíce – Gateway. Zdroj: flickr.com

Drsná, ale krásná krajina v okolí města Québecu podél řeky svatého Vavřince (fr. Saint Laurent, ang. Saint Lawrence). Zdroj: flickr.com

Krajina podél řeky sv. Vavřince. Vypadá to, jakoby na konci silnice bylo vždy letiště. Zdroj: flickr.com

Zdá se vám, že to bílé na snímku jsou jen mraky? Ne, jsou to hory ledu! Megan si byla jistá, že viděla Antarktidu, a všichni jsme o tom pochybovali. Následujícího dne studovala naši trajektorii, aby vypočítala přesný okamžik, kdy se máme podívat z okna… a my ho spatřili! Antarktidu, zmrzlý pátý kontinent. Ještě nikdy jsem ji nefotil z vesmíru (koneckonců ani na Zemi). Vážně, myslel jsem si, že je příliš daleko od trasy našeho letu. Je nejméně obydlená: podobně jako Mezinárodní vesmírná stanice ji obývají pouze členové vědeckých expedic. Dobrá práce, Megan, a teď mám alespoň obrázky ze všech kontinentů :). Zdroj: flickr.com

Tady vykukuje z oblaků Blatenské jezero. Že jej neznáte? Stačí říct Balaton v Maďarsku. Středoevropské moře (skoro nejde dohlédnout druhý konec, když tam stojíte a řada lidí za minulého režimu ani k moři nesměla). Světle zelená barva signalizuje, že je poměrně dost mělké. I Thomas je rád, že si jej tentokrát nepopletl s jiným, přeci jen je snadno rozpoznatelné svým tvarem. Zdroj: flickr.com

Chcete-li vyfotografovat celou pevninskou Francii z nadmořské výšky 400 km, potřebujete být od ní trochu dál. Například tady při přeletu nad Středozemním mořem. Snímek vznikl k 14. červenci, kdy zde slaví svátek vzniku republiky (dobytí Bastily 1789). Zdroj: flickr.com

Během šestiměsíční mise mají astronauti obecně nárok na 3 nebo 4 dny dovolené. Vzhledem k tomu, že 4. červenec (americký státní svátek, pokud nevíte) připadl na neděli, nejlepší volbou byl samozřejmě července čtrnáctý 😌 (francouzský svátek). Netřeba dodávat, že jsem se pokusil tuto událost patřičně připomenout – francouzskou večeří, vlajkami a samozřejmě snímky několika Francouzů z USA 😊. Zdroj: flickr.com

Oslavy jsme díky našim instruktorům ze SpaceX mohli doplnit také o speciální nášivku v podobě croissantu. Příští svátek bude, jak jinak, v japonském stylu. Zdroj: flickr.com

Vidíte to pohoří nahoře vylézající zpoza jasně bílých oblak? To jsou Pyreneje na hranicích mezi Francií a Španělskem. Nachází se tam i malý stát Andorra. Právě tam opět zavítala i karavana Tour de France. Zdroj: Flickr.com

Astronauti a cyklisté mají spoustu společného, například skutečnost, že naše potravinové dávky jsou měřeny přesně daným množstvím kalorií. Také nás sledují ze všech úhlů a měří naše výkony na našem kole – ergometru. Princip je jednoduchý: připojíte elektrody a dýcháte se zařízením měřícím přesné množství kyslíku… a můžete vyrazit: stále se zvyšuje odpor pedálů, dokud nebudete schopni pokračovat…. Jeden vtipný rozdíl tu je: cyklisté na Tour musí držet ruce na řídítkách, zatímco naše ruce zůstávají volné! Zdroj: flickr.com

Pozor, tady nestojím na jednom prstu, jak by se mohlo zdát… Zde jsou naše maličké AstroPi. Tyto mikropočítače založené na RaspberryPi jsou mezi počítačovými nadšenci velmi dobře známé. Nadace Raspberry Pi byla vytvořena s cílem povzbudit děti, aby se naučily programovat. Cílem je rozvíjet programovací dovednosti příštích generací. Jsou navrženy tak, aby byly univerzální a levné. Tyto malé počítače jsou fajn i ve vesmíru. Spotřebovávají jen velmi málo energie (takže je můžete nechat neustále zapnuté), ale přitom zvládnou hodně věcí, jako skutečný počítač: pořídit fotografie, sledovat teplotu, zobrazovat zprávy nebo přijímat hlasové příkazy přes mikrofon. Jediným omezením je kreativita osoby, která jej používá, a to je něco, čím děti disponují nejvíc. Zdroj: flickr.com

Děti mohou dokonce díky AstroPi spustit svůj kód ve vesmíru. Když jsem byl mladší, zjistil jsem, že je to opravdu snadné. AstroPi je program ESA (v ČR jej má na starosti vzdělávací instituce ESA s názvem ESERO): pokud chcete zapojit svou třídu, informace naleznete na www.astropi.org a www.esero.sciencein.cz. Zdroj: flickr.com

Ukázka jídel. Čerstvé jídlo máme pouze po příletu zásobovacích lodí. Zde alespoň pár mých oblíbených lahůdek. Fajn, čerstvé jídlo, to je taky trochu nadsázka. Vše, co dostanete na palubu ISS, je lyofilizované (mrazem vysušené), konzervované či sušené jídlo. Díky tomu působí jídlo i po delší době jakoby čerstvé. Naše další zásobovací loď dorazí až v polovině srpna… nemůžu se dočkat. Zdroj: flickr.com

Okna Cupoly jsou zvnějšku chráněna „okenicemi“ proti poškrábání, přesto jsou docela poškrábaná (neopatrnými astronauty, když o ně zavadí svými fotoaparáty). Jedno z nich je ještě docela málo poškrábané. O to víc jsem byl potěšen, když jsem v něm spatřil Měsíc! Přestože se od Země každoročně vzdaluje asi o 4 cm, je k nám pomyslně stále blíž, jak se k němu chystají výpravy s lidskou posádkou. Zdroj: flickr.com

Zkoušíme po dlouhé době skafandry. Naše páteř se v beztíži trochu změnila, ale obleky SpaceX se umí na toto báječně adaptovat. Zdroj: twitter.com