Top 5: Atmosférické jevy po startu raket

Starty kosmických nosičů přitahují pozornost veřejnosti z mnoha důvodů. Každý start větší rakety je veliká podívaná, dá se říci, že čím větší raketa, tím větší taková podívaná může být. V posledních letech navíc narůstá kadence a to především z území USA a Číny. Úměrně s tím v posledních letech roste také počet nahlášených úkazů na obloze, které si mnozí nedokážou vysvětlit. Někteří přitom automaticky předpokládají, že jde o UFO, útok mimozemšťanů, či dokonce o novou nebezpečnou zbraň, která má za úkol zničit celé lidstvo. Jen málokdo si však ihned uvědomí, že tuto povětšinou velice efektivní podívanou dokáže způsobit raketa a často si takové vysvětlení ani nepřipouštějí. Ono to totiž už není tak romantické, jako představa invaze mimozemské civilizace z galaxie „Gama“. My si ovšem některé takové události v následujících řádcích připomeneme.

5. „Polární záře“ nad Japonskem

Start rakety Epsilon v roce 2018 fotografován v blízkosti Okinawy.

Start rakety Epsilon v roce 2018 fotografován v blízkosti Okinawy. Obrázek: Kagaya

5. ledna 2018 odstartovala z japonského kosmodromu Kagošima malá raketa Epsilon-3. Na palubě nesla družici ANSARO-2. Pro raketu to byl teprve třetí start. Premiéru si přitom odbyla už v roce 2013. Náklad na palubě vážící 570 kg pro raketu znamenal doposud nejtěžší náklad, který do kosmického prostoru vynesla. Série nosičů Epsilon umožňuje ekonomické vynášení nákladů a velkou výhodou je relativně nízká cena za kg nákladu. Epsilon vychází z raket M-V a H-II. Cena nosiče je okolo 38-39 milionů dolarů a lze jej využít v tří nebo čtyř stupňové konfiguraci. Nás bude zajímat posledně jmenovaná, protože právě ta byla využita v lednu 2018. První tři stupně jsou na tuhé pohonné látky. Raketa využívá na prvním stupni motor A3, který je převzat z pomocných motorů raket H-II. A také druhý (M-35) a třetí stupeň (KM-V2) jsou na tuhé pohonné látky. Čtvrtý (Post Boost Stage) je určen pro přesné navedení nákladu na danou oběžnou dráhu, popřípadě pro rozvoz jednotlivých družic na více míst. Vychází z orientačních trysek raket H-II a jako palivo používá hydrazin. Vraťme se tedy k našemu startu z ledna 2018. Družice ANSARO-2 byla vynesena na oběžnou dráhu ve výšce přibližně 500 kilometrů. K tomu právě posloužil zmiňovaný čtvrtý stupeň.

Družice ASNARO-2  je japonská radarová družice vybavená radarem se syntetickou aperturou. Družice je výsledkem spolupráce japonské společnosti NEC (dříve známé jako Nippon Electric Company, Limited), japonského ústavu USEF (z angl. Institute for Unmanned Space Experiment Free Flyer) a Ministerstva hospodářství, obchodu a průmyslu Japonska METI (z angl. Ministry of Economy, Trade and Industry). Základem řady družic ANSARO je univerzální modul NEXTAR japonské společnosti NEC, který umožňuje připojení optických nebo radarových senzorů anebo přístrojů pro technologické a vědecké experimenty. V případě družice ANSARO-2 je to radarový systém typu X-SAR vyrobený firmou Mitsubishi Electric Corporation. Jméno družice ANSARO je akronymem anglických slov znamenajících „Pokročilá družice s novou architekturou systému pro pozorování“ (Advanced Satellite with New system ARchitecture for Observation). Hmotnost družice je 570 kg, z čehož 45 kg připadá na zásobu paliva určenou pro korekce oběžné dráhy a 220 kg z hmotnosti družice zabírá radar X-SAR a jeho další příslušenství. Raketa Epsilon družici vynesla na plánovanou oběžnou dráhu ve výšce 504 km nad Zemí. Družice je schopná pořizovat data ve třech různých režimech: Spotlight, rozlišení 1 metr, Stripmap, rozlišení 2 metry, ScanSAR, rozlišení 16 metrů, šířka snímaného pásu 50 km a díky svému vybavení dokáže snímkovat Zemi bez ohledu na počasí. Raketa Epsilon družici vynesla na plánovanou oběžnou dráhu ve výšce 504 km nad Zemí 18. ledna 2018 ve 22:06:11 našeho času.

Úkaz po raketě Epsilon připomínal polární zář. Barva bude pravděpodobně způsobena lomem světla.

Úkaz po raketě Epsilon připomínal polární zář. Barva bude pravděpodobně způsobena lomem světla. Obrázek: Kagaya

Pozorovatelům ovšem připravila nečekanou podívanou. Kvůli rozdílnému časovému pásmu bylo v Japonsku v době startu 6:06:11 ráno. Ke startu tedy došlo před východem Slunce. Raketa Epsilon má vysoký poměr tahu vůči hmotnosti a proto v počáteční fázi stoupá opravdu rychle. Epsilon doslova rozsvítil oblohu nad kosmodromem a každou sekundou letu spaloval 600 kg paliva a směřoval k jihovýchodu. V čase T+2 minuty a 41 sekund došlo k oddělení prvního stupně a k zážehu posledního, tedy čtvrtého segmentu došlo v čase T+10 minut. Kvůli příznivému času startu a dobrému počasí v oblasti bylo možné z částí Japonska pozorovat světelný jev, který raketa za sebou na obloze zanechala. Tento jev připomíná noční svítící oblaka, tedy úkaz vznikající v horních vrstvách atmosféry nejlépe viditelný při soumraku nebo úsvitu. Jde o nejvýše se vyskytující oblak v atmosféře, který je za vhodných podmínek osvětlen slunečním svitem zpoza horizontu. V tomto případě je zmiňovaný mrak nahrazen oblakem spalin z rakety a výsledný efekt je velmi podobný.  Navíc se spaliny rozplývají mnohdy jen velmi pozvolna, úkaz tak byl dobře pozorovatelný prakticky až do úplného východu Slunce.

Událost se masově rozšířila po sociálních sítích, zejména v Japonsku. Mnozí vzniklý jev považovali za polární záři. Jiní si mysleli, že jde o UFO. Situace se ovšem velmi rychle vysvětlila. Bylo totiž zcela evidentní, že barevnou podívanou vytvořila 26 metrů vysoká raketa Epsilon.

4. „Návrat Ježíška“

Jevy v atmosféře samozřejmě nezpůsobují pouze kosmické rakety, ale také ty vojenské. Známé jsou zejména stopy po raketách Topol. Na rozdíl od kosmických startů jejich testy nebývají předem ohlášeny a o to víc poté budí jejich

Start rakety Topol vyděsil obyvatelé města Uljanovsk 26. září 2017. Úkaz poté sdíleli na sociálních sítích.

Start rakety Topol vyděsil obyvatelé města Uljanovsk 26. září 2017. Úkaz poté sdíleli na sociálních sítích. Obrázek: Jevgenij Lukovkin

projevy rozruch. Rakety Topol jsou moderní mezikontinentální balistické rakety. Jsou známy ve dvou variantách. Buď jsou vystřelovány z raketových sil a jejich označení je RS-12M2, nebo z transportéru MZKT-7922, díky kterému dokáže odstartovat prakticky odkudkoli. V této konfiguraci má označení RS-12M1. Raketa měří na výšku 22,7 m a šířka činí 1,9 metru. Je na tuhé pohonné látky a má celkem tři stupně. Celkový dolet je uváděn okolo 11 000 km! Již několik let testy těchto raket doprovázejí i světelné projevy v atmosféře, které jsou někdy opravdu efektní a navíc jdou za vhodných podmínek spatřit z opravdu velkých dálek. Například 10. října 2013 dokonce jeden takový test z paluby Mezinárodní kosmické stanice zachytil evropský astronaut Luca Parmitano. Úkaz si společně se zbytkem posádky nedokázal nejdříve vysvětlit, ale ruské ministerstvo obrany poté vše uvedlo na pravou míru. Potvrdilo zkoušku balistické rakety Topol z kosmodromu Kapustin Jar, mířící na cíl v Kazachstánu. Luca Parmitano společně s astronautem Mike Hopkinsem pořídili několik fotografií, které poté obletěly svět.

Zářivý oblak na noční obloze pozorovatelný východním směrem mezi 4:34 až cca 4:42 hod. SEČ. Oblak zachytily webové kamery ČHMÚ.

Zářivý oblak na noční obloze pozorovatelný východním směrem mezi 4:34 až cca 4:42 hod. SEČ. Oblak zachytily webové kamery ČHMÚ. Obrázek: (Snímek z kamery Praha-Libuš).

Samozřejmě na sebe reakce nenechaly dlouho čekat a tou vůbec nejčastěji se opakující fámou byl předpoklad napadení kosmické stanice mimozemšťany. Situace se ovšem vysvětlila a nebylo to poprvé ani naposledy, kdy vojenská raketa způsobila podobný rozruch. Například v roce 2017 na druhý svátek vánoční šlo podobný úkaz spatřit dokonce ze střední Evropy včetně České republiky. Několik lidí z obce Miličín pozorovalo kolem půl páté ráno jasné světlo velikosti míče na východní obloze. Po několika vteřinách světlo zhaslo a nad ním se objevil zvláštní světlý jasně ohraničený mrak ve tvaru oválu. Ten se stále rozšiřoval, až se zcela rozplynul. Podobné hlášení přišly také od svědků z Opavy a Loukova. Jev zachytily ale i kamery ČHMÚ (Český hydrometeorologický ústav) na Luční boudě a v Medvědině a dalších místech. Na Slovensku například jev nafilmovaly kamery na stanici Stúpava. Pozorování ovšem byla hlášena i z území Německa, Maďarska, Rumunska, RakouskaPolska a dalších míst. Oblak pozorovaný z Rakouska dokonce připomínal logo automobilky Tesla. Úkaz trval přibližně 20 minut a šel spatřit na východní straně oblohy. Kvůli datu celé události se vtipkovalo, že jde o vracejícího se Ježíška, ale brzy bylo jasné, že šlo o „vánoční pozdrav“ z Ruska. K události se vyjádřila ruská armáda a oznámila, že odzkoušela raketu RS-12M Topol. Jak vypadá takový start ze sila se můžete podívat třeba zde:

Podobných příhod souvisejících s balistickými raketami různých typů, včetně těch z USA je opravdu mnoho. Pokud tedy budete někdy svědky podobného jevu, věřte, že může jít pravděpodobné o nějakou zkoušku obdobné střely.

3. Zánik

Parádní a nečekanou podívanou však kromě startujících raket umí „vykouzlit“ i zanikající raketové stupně a jiné části kosmické techniky. Každý z nás už asi někdy viděl tzv. padající hvězdu. Asi netřeba vysvětlovat, že o hvězdu nejde v žádném případě. Povětšinou se jedná o meteoroidy různých velikostí.

Zánik druhého stupně rakety Sojuz 2.1b asi 10 minut po startu. 21. března 2020 ve 22:16 Jekatěrinburského času, Irbitský okres, Sverdlovská oblast.

Zánik druhého stupně rakety Sojuz 2.1b asi 10 minut po startu. 21. března 2020 ve 22:16 Jekatěrinburského času, Irbitský okres, Sverdlovská oblast. Obrázek: Ilja Jankovskij

Může jít o pozůstatek z průletu některé komety, ale v některých případech může jít o nejrůznější kosmické smetí, které je produktem člověka a to doslova, protože i výměšky vesmírných cestovatelů nakonec shoří v atmosféře. Zkrátka, rande pod hvězdnou oblohou zakončené otřepanou frází: „ padá hvězda, něco si přej,“ už nemusí být tak romantické, jako dřív. Pokud tedy nepovažujete hořící výkal za vhodnou příležitost k vyslovení oné tužby. Vraťme se ale raději k raketám, protože jak už bylo řečeno i jejich části dokážou na obloze vytvořit zajímavou podívanou. A o jednu takovou se v březnu tohoto roku postaral nosič Sojuz 2.1b, který vynášel várku komunikačních družic, již zkrachovalé společnosti OneWeb. Po 10 minutách od startu vstoupil druhý stupeň rakety do atmosféry severovýchodně od Sverdlovské oblasti a podařilo se ho zachytit na kamery. Na videu je nejdříve vlevo nahoře vidět pokračující raketa Sojuz 2.1b s nákladem na oběžnou dráhu a vpravo je poté patrný zmíněný „sešup“ stupně.

Je třeba uvést, že většinou raketové stupně zanikají nad neobydlenými částmi Země, nejčastěji pak padají zbytky do vln světových oceánů bez povšimnutí, ale občas se zřítí i tam kde nemají. Tak trochu výjimkou z tohoto pravidla jsou čínské rakety, které po vyhoření často padají i do obydlených částí. Jsou známy případy, kdy raketové motory ničily střechy domů nebo některé části dopadly na zahradu apod. Čína tento palčivý problém dlouhodobě řeší. Ovšem i tyto rakety dokážou na obloze přichystat mnohdy pěknou podívanou. V roce 2016 se koncem ledna astrofotografovi

Zánik horního stupně rakety CZ-3B (Dlouhý pochod-3B) z vyhaslé sopky Mauna Kea na Havaji.

Zánik horního stupně rakety CZ-3B (Dlouhý pochod-3B) z vyhaslé sopky Mauna Kea na Havaji. Obrázek: Steve Cullen / Starscape Gallery

Stevu Cullenovi, který se náhodou zastavil ve správný čas na správném místě, povedlo zachytit zánik horního stupně rakety CZ-3B (Dlouhý pochod-3B) z vyhaslé sopky Mauna Kea na Havaji. Tento stupeň strávil na oběžné dráze celkem 4 měsíce, než se dostal do bodu, ze kterého už nebylo návratu, a rozpadl se na kousky právě nad zmíněném místě. Vytvořil světelný efekt, vzniklý excitací a ionizací molekul atmosféry při průletu tělesa atmosférou.  Vzhledem k extrémně vysoké rychlosti objektu ve vstupním rozhraní je vzduch před tělesem stlačen, čímž se vytváří vrstva rázové vlny, ve které jsou molekuly rozděleny na ionty a teploty stoupají k extrému. Přetížení může dosáhnout i 20G, díky čemu dochází ke strukturálnímu poškození komponentů a následně k rozpadu tělesa na několik částí. Teploty dosažené během návratu mohou roztavit většinu typů kovů používaných v kosmonautice a většina vzniklých fragmentů vytvořených při vstupu se úplně spálí a zanechá v horní atmosféře oblak prachu a ionizovaných kovů.

Další obdobný úkaz se udál poměrně nedávno v Austrálii. Došlo k němu 22. května 2020 po startu rakety Sojuz 2.1b z kosmodromu Pleseck s armádní družicí Thundra. Úkaz překvapil i obyvatele Tanzánie. Lidé sledovali zánik třetího stupně rakety, který je 6,74 m dlouhý a má 2,66 m v průměru, suchá hmotnost činí 2597 kg a obsahuje motor RD-0124. Takto bychom ovšem mohli pokračovat opravdu velmi dlouho, protože i těchto pozorování je známá celá řada. Pojďme tedy raději na číslo 2.

2. Norská spirála

Brána do jiných dimenzí nebo snad portál do jiné galaxie? Kdepak, toto je jeden z nejznámějších, ne-li vůbec nejznámější úkaz způsobený raketou, který kdy byl pozorován a zachycen. Ovšem stejně divoké teorie se začaly objevovat poté, co byly na internetu zveřejněny snímky a videa z této události, dnes známé jako „Norská spirálová anomálie.“ Samozřejmě se vše podařilo později přesvědčivě vysvětlit, ale některé bláznivé teorie zůstaly a objevují se na různých místech dodnes.

Úkaz, který měli možnost pozorovat lidí na severozápadě Norska a v některých částech Švédska byl jedinečný svými rozměry i délkou.

Úkaz, který měli možnost pozorovat lidí na severozápadě Norska a v některých částech Švédska byl jedinečný svými rozměry i délkou. Obrázek: Svein-Egil Haugen

Ke zmíněné události došlo nad Norskem v roce 2009. Hlášení úkazu byla hlavně ze severozápadních oblastí země, ale i částí Švédska. Celá světelná ‚show‘ začala modrým světlem, které vycházelo z hor na severu země. Postupně se na obloze vytvořila ohromná bílá, jasně ohraničená spirála, která pomalu rotovala. Záhadný světelný jev pak trval asi deset až dvanáct minut a poté zmizel. Pravdou je, že podobný jev není úplně běžný a je zcela pochopitelné, že řadu lidí vystrašil. Hydrometeorologické ústavy po události byly zaplaveny tázavými telefonáty. Jedno však bylo jisté – nešlo o žádný známý astronomický fenomén. Na to úkaz trval až příliš dlouho. Nadšenci teorií o UFO okamžitě začali spekulovat, zda by světelný úkaz mohl být důkazem mimozemské inteligence nebo zda nešlo o otevření červí díry. Dokonce se událost spojovala s experimenty prováděných na velkém hadronovém urychlovači (LHC) ve Švýcarsku. A ruku na srdce, koho z Vás by podobný úkaz minimálně nepřekvapil?

Vysvětlení celé události, jak už tomu bývá, bylo nakonec daleko prostší. Ruské ministerstvo nakonec potvrdilo, že v oblasti Bílého moře došlo k neúspěšnému testu mezikontinentální rakety Bulava vystřelené z jaderné ponorky. Nutno také dodat, že podobný, ovšem méně velkolepý jev, byl v Norsku spatřen už před touto událostí a obě pozorování souvisejí s neúspěšnými testy raket RSM-56 Bulava. Podle dostupných zdrojů v posledním případě selhal třetí stupeň rakety, který má s největší pravděpodobností na svědomí onu rotující spirálu. Plyny z rakety zespoda osvítily sluneční paprsky za obzorem a výsledný efekt byl na světě. Celá událost se podle propočtů udála v opravdu velké výšce, pravděpodobně už v kosmickém prostoru, a výjimečná byla i svými rozměry. Spirála měla v průměru mezi 150-200 km! Vhodné meteorologické podmínky v oblasti velmi pravděpodobně také přispěly k výslednému efektu. Včetně modrého odstínu. Podrobnou analýzu úkazu zejména vypočítané vzdálenosti lze najít zde. Konečné vysvětlení ovšem některé obyvatele spíše šokovalo a následně se ptali, zda podobné akce nejsou narušením bezpečnosti.

1. Mlhovina Falcon

Tzv. „Mlhovina Falcon“ vytvořená raketou Falcon 9 během vynášení družice SAOCOM 1A. Snímek byl pořízen během oddělení stupňů asi tři kilometry severně od místa startu. Červený kouř napravo je z počáteční fáze letu a jsou tedy jen v pár km vysoko. Velký oblak modré a oranžové barvy je výsledkem oddělení stupňů a vstupního zážehu. Otočené V je výsledkem práce orientačních trysek.

Tzv. „Mlhovina Falcon“ vytvořená raketou Falcon 9 během vynášení družice SAOCOM 1A. Snímek byl pořízen během oddělení stupňů asi tři kilometry severně od místa startu. Červený kouř napravo je z počáteční fáze letu a jsou tedy jen v pár km vysoko. Velký oblak modré a oranžové barvy je výsledkem oddělení stupňů a vstupního zážehu. Otočené V je výsledkem práce orientačních trysek. Obrázek: Brian Haidet

U čísla jedna se vrátíme do doby poměrně nedávné. V prvním případě se konkrétně posuneme o dva roky zpět k datu 8. října 2018. Tehdy z Vandenbergovy základny odstartovala raketa soukromé společnosti SpaceX – Falcon 9 Block 5. Vynášenou družicí byla argentinská SAOCOM 1A. Jde o družici určenou k průzkumu Země. Na palubě má například radar se syntetickou aperturou. Pro společnost šlo o další důležitý start, protože se vůbec poprvé podařilo přistání prvního stupně na pevnině na plošině LZ-4 v blízkosti rampy SLC-4E. Šlo o 30 úspěšné přistání od prosince 2015. Start se odehrál před východem Slunce a díky tomu byl divácky velmi povedený. Falcon 9 nad Kalifornií vytvořil úžasné obrazce. V místě startu byla ještě tma, ale ve výšce, kam stoupala raketa, Slunce zpoza horizontu nasvítilo vypouštěné spaliny a plyny z manévrovacích trysek. Veřejnost sice opět spekulovala o mimozemských invazích a jiných teoriích, faktem ovšem zůstávalo to, co raketa Falcon 9 na obloze vytvořila. Šlo o skutečně dechberoucí nebeské divadlo. Ostatně prosoudit to můžete i sami. O toto divadlo se postaral tzv. soumrakový jev. Lze se ovšem setkat s nově používanými názvy: „Mlhovina Falcon“ (Falcon Nebula) nebo „Raketová mlhovina“ (Rocket Nebula) pro obdobné jevy.

Nebylo to ovšem poprvé a ani naposledy, kdy rakety SpaceX vytvořily podobnou světelnou show. Například během třetího startu z 20. 6. 2019 nejsilnější rakety současnosti Falconu Heavy došlo na působivou symfonii světla, stínů a plynů na plátně tmavé oblohy Floridy. Především oddělení postraních bloků bralo dech. Toho dne pořídil povedené snímky především Eric Kuna, který po předešlých zkušenostech ze startů SpaceX tento jev očekával a náležitě se na něj vybavil. Díky ultracitlivým senzorům ve svém fotoaparátu a speciálním čočkám sbírajícím světlo dokázal zachytit tuto ohromující podívanou. Přístroj vybavený teleobjektivem měl nastavený na vysoké ISO, nízkou světelnost a nízkou rychlost závěrky. Výsledkem byla působivá fotografie „Mlhoviny Falcon“. Pěkná galerie je také zde.

Doslova jako nějaká fotografie z Hubbleova vesmírného dalekohledu působí snímek ze startu rakety Falcon Heavy.

Doslova jako nějaká fotografie z Hubbleova vesmírného dalekohledu působí snímek ze startu rakety Falcon Heavy. Obrázek Erik Kuna

Podobně krásné efekty na obloze ale vytvořila raketa Falcon 9 například během cest na oběžnou dráhu v rámci zásobovacích misí na Mezinárodní kosmickou stanici CRS-15, CRS-17 nebo CRS-20, které byly neméně působivé. Starty SpaceX jsou v současnosti velmi populární a proto podobných fotografii a videí je o něco více než je tomu u jiných nosičů. K tomu všemu přispívá i fakt, že společnost se snaží neustále zvyšovat kadenci svých startů, a tak přibývá i možností k vhodnému spatření těchto dechberoucích atmosférických jevů způsobených těmito nosiči. Dalším důvodem, proč jsou tyto úkazy u raket Falcon tak výrazné, jsou vracející se první stupně, zatímco druhý stupeň (v případě rakety Falcon 9) dále pokračuje na oběžnou dráhu a zanechává za sebou stále se rozšiřující kouřovou stopu, tak se centrální stupeň (2 boční stupně v případě rakety Falcon Heavy) stabilizuje, obrací se a provádí vstupní zážeh. Jelikož je SpaceX dosud jediná společnost, která něco podobného dokáže, tak i podobné efekty umí jen její rakety a proto jí v našem pořadí patří jednoznačně první místo.

Jiný pohled na start z kosmodromu Vandenberg rakety Falcon 9/SAOCOM-1.

Jiný pohled na start z kosmodromu Vandenberg rakety Falcon 9/SAOCOM-1. Obrázek: Brian Sandoval

Zdroje informací:
https://spaceflight101.com/asnaro-2/epsilon-3-launches
https://strangesounds.org/2018/01/mysterious-lights-japan-epsilon3-rocket
https://www.space.com/23200-space-cloud.html
http://satobs.org/seesat_ref/misc/171027-siberia.pdf
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/tajemnou-zari
https://spaceflight101.com/re-entry/re-entry-of-chinese
https://en.wikipedia.org/wiki/2009_Norwegian_spiral_anomaly
https://www.elonx.cz/mise-saocom-1a
https://cs.wikipedia.org/wiki/SAOCOM_1A
https://forum.kosmonautix.cz/viewtopic.php?f=77&

Zdroje obrázků:
https://o.aolcdn.com/images/dims?resize=1200
https://spaceweathergallery.com/indiv
https://spaceweathergallery.com/indiv
https://ulpressa.ru/wp-content/uploads.jpg
https://vk.com/jankowsky?z=photo285612163
https://apod.nasa.gov/apod/ap181012.html
https://gfx.nrk.no/Nxj4Dxs67uck7B1.jpg
https://twitter.com/erikkuna/status/1144627897816293376
https://twitter.com/sandovalphotos/status/10496928720

Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

11 komentářů ke článku “Top 5: Atmosférické jevy po startu raket”

  1. medved_David napsal:

    Přidávám se k chvále, díky moc. Fascinující podívané!

  2. Ladinek napsal:

    Super, diky za clanek, nekdy je to fakt krasna podivana…

    A mel bych jeden tip na top5, co takhle top5 ztracenych veci ve vesmiru, co kdo kdy ztratil za nastroje, nebo i satelity ci cely rakety 🙂 Pamatuju si jak nekdy pred par lety objevili novou „planetku“, pak se zjistilo, ze je asi kovova, po delsi dobe, ze ma doutnikovej tvar a nakonec, se prislo na to, ze jen vraci prvni (nebo druhej?) stupen rakety snad ze 60tych let kterej se tenkrat nevypnul, odletel si kamsi a postupne se na nej zapomelo…

  3. Dan napsal:

    Skvělý námět na Top 5. To Norsko je až neuvěřitelný. Díky.

  4. Adhara napsal:

    Wow, skvelý článok aj obrázky! Netušila som, že rakety dokážu vytvoriť na oblohe takéto divy a nielen „nudné“ kondenzačné stĺpy. 🙂

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.