Loučení s raketou Rokot

Vždy když do výslužby odejde nějaká raketa, zavírá se tím jedna etapa kosmonautiky, končí kapitola, kterou dané rakety pomáhaly psát. V pátek 27. prosince si svou derniéru připsala raketa Rokot, která v 0:11 středoevropského času odstartovala z kosmodromu Pleseck na severu Ruska. Na své palubě nesla tři komunikační družice Gonec-M, které zamířily na nízkou oběžnou dráhu. V dnešním článku bude řeč nejen o tomto konkrétním startu, ale i o nosiči samotném, který již patří do kosmonautických archivů. Věděli jste třeba, že právě tahle raketa byla u zrodu dnes tolik populárních cubesatů?

Let střely UR-100

Let střely UR-100
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Historie rakety Rokot byla definována snahou vytvořit nízkonákladový a lehký nosič tím, že se využije hardware z vyřazených armádních střel. Bylo jasné, že nevznikne žádná supersilná raketa, ale to nevadilo – nosič měl být určen k vynášení lehkých nákladů. Rokot používal první dva stupně z vojenské střely UR-100NUTTCh, které doplnil horní stupeň Briz.

Samotná vojenská střela UR-100NUTTCh – v kódu NATO SS-19 alias Stiletto Mod. 3 – byla konečnou vývojovou variantou řady vojenských střel UR-100. Šlo o nejmenšího zástupce větší rodiny tzv. Univerzálních raket (proto UR), které v konstrukční kanceláři OKB-52 vytvořil Vladimir Čeloměj. Vojenská střela UR-100 měla v kódu NATO označení SS-11 Sego a poprvé letěla v dubnu 1965 a o dva roky později byla schválena k zařazení do armádní služby. Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let byly testovány další dvě verze – UR-100K a UR-100M – která později vystřídaly starší UR-100. Za zmínku stojí, že některé UR-100K zůstaly ve službě až do devadesátých let.

Převoz rakety SS-11

Převoz rakety SS-11
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

V sedmdesátých letech se Sovětský svaz rozhodl najít dlouhodobější řešení náhrady za UR-100. Tyto snahy vedly k vytvoření série UR-100N, což byla silně přepracovaná původní verze. Oproti svému předchůdci byla raketa o pět a půl metru delší a její průměr se zvětšil o půl metru. Navzdory podobnému kódovému označení šlo prakticky o nový kus techniky. První UR-100N odstartovala v září 1972 a v roce 1975 byla tato série zařazena do služby. Kromě již zmíněného zvětšení rozměrů dostala UR-100N i nové motory a ještě třetí stupeň – ten sloužil k přesnějšímu navedení na požadovaný cíl. Počítalo se s tím, že každá raketa ponese několik samostatných návratových zařízení MIRV, která by byla doplněná o prostředky ochrany před protiraketovými systémy.

Rakety UR-100N

Rakety UR-100N
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Verze UR-100NUTTCh představovala další vylepšení typu UR-100N – přišly lepší motory, řídící systém a další subsystémy, díky čemuž měla být zajištěna větší odolnost těchto raket v případě, že by Spojené státy zaútočily jako první. První let UR-100NUTTCh přišel v říjnu 1977 a v roce 1979 střela vstoupila do armádních služeb. V roce 1984 již bylo na základnách rozmístěno 360 těchto střel, které začaly postupně vytlačovat starší UR-100N.

V roce 1991 došlo k podpisu smlouvy START (Strategic Arms Reduction Treaty), která omezovala množství vojenských střel. Když se příští rok na podzim po rozpadu Sovětského svazu přesunuly do Ruska střely UR-100NUTTCh, které byly předtím umístěny na Ukrajině, mělo jich najednou Rusko přebytek. I přes jejich věk zůstal v aktivní službě u Ruských strategických raketových sil menší počet střel UR-100NUTTCh – některé z nich byly upraveny, aby mohly nést hypersonická kluzáková návratová zařízení Avangard.

Kvůli zmíněnému přebytku vojenských střel zahájilo Rusko hned dva programy na vypouštění družic na raketách odvozených ze střel UR-100NUTTCh – zrodily se nosné rakety Rokot a Strela. Druhá jmenovaná Strela letěla pouze třikrát – v letech 2003, 2013 a 2014 – šlo o minimálně modifikovanou vojenskou střelu, která startovala ze sila. K doručení nákladu na nízkou oběžnou dráhu používala vlastní horní stupeň pocházející z rodiny UR-100. Rokot, to už byla jiná písnička. Raketa oproti Strele hlavně dostala silnější horní stupeň Briz. Strely mohly startovat pouze ze sil, Rokoty zvládly jak start ze sila tak ze vzletové rampy.

Raketa Strela

Raketa Strela
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/

Samotný název pochází z ruského slova Рокот, které se dá přeložit jako rachot či rámus. Občas se můžete setkat i s psanou verzí Rockot – ta se používá v některých evropských zemích a souvisí s dřívější potřebou mluvit o této raketě v angličtině. To bylo potřeba hlavně kvůli organizacím jako byl třeba Eurockot, německá společnost, která raketám Rokot hledala komerční zákazníky na západních trzích. Samotná výroba raket Rokot probíhala v Chruničevově státním výzkumném a výrobním středisku, což je přímý nástupce Čelomějovy konstrukční kanceláře.

Model horního stupně Briz-K

Model horního stupně Briz-K
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/

Rokot byl původně zamýšlen jako nosič nákladů protidružicového programu Narjad, který využíval prvotní verzi horního stupně Briz-K. Jeho úkolem bylo manévrovat s bojovou hlavicí, která by pronásledovala nepřátelské družice až do výšky 40 000 kilometrů nad Zemí. Rokot poprvé startoval 20. listopadu 1990 na suborbitální misi – odstartoval tehdy ze sila pro střely UR-100N na kosmodromu Bajkonur, konkrétně na rampě 131/29. Cílem zkoušky bylo prověření výkonu nosiče a nového horního stupně Briz-K, který se měl zařadit do programu Narjad. O 13 měsíců později došlo k druhé suborbitální zkoušce programu Narjad.

Další významné datum pro rakety Rokot přišlo 26. prosince 1994 – tehdy totiž nosič uskutečnil svůj první let na oběžnou dráhu, při kterém nesl na nízkou oběžnou dráhu radioamatérskou družici Radio-ROSTO. Stejně jako v případě premiérového testu, byla i druhá zkouška pro Narjad a první orbitální test odstartovány ze sila na Bajkonuru – konkrétně v obou případech z rampy 175/58. Sluší se ještě poznamenat, že po testovací misi v roce 1991 už žádná další zkouška programu Narjad neproběhla.

Raketa Rokot to celkově neměla lehké – i přesto, že její první mise dopadly dobře, tak dalších pět let neodstartovala ani jednou. V této době se ale již na kosmodromu Pleseck budovala nová povrchová vzletová rampa, která vznikla na komplexu 133/3, který původně sloužil ke startům raket z rodiny Kosmos. Právě z této vzletové rampy proběhly všechny další starty nosičů Rokot – včetně toho úplně posledního. Start z povrchové rampy má oproti silu výhodu především v nižší akustické zátěži na vynášený náklad. Raketa se tak rázem stala mnohem vhodnější volbou pro vypouštění komplexnějších družic.

Rokot startuje z rampy 133/3 na kosmodromu Pleseck.

Rokot startuje z rampy 133/3 na kosmodromu Pleseck.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Jak již bylo uvedeno komplex 133 vznikl původně pro vypouštění raket Kosmos-2I, které byly odvozené z armádních střel R-12. Jediná vzletová rampa na tomto komplexu dostala označení 133/1 a součástí bylo vybavení obslužné s kódovým označením Raduga (duha). Mezi březnem 1967 a červnem 1977 odsud odstartovalo 90 raket Kosmos-2I. O osm let později byla rampa znovu oživena pro starty raket Kosmos-3M, která vycházela z vojenské střely R-14. Součástí oživení bylo i přeznačení rampy na 133/3 – tato skutečnost odkazovala na přítomnost dvou již dříve vybudovaných ramp pro Kosmos-3M na blízkém komplexu 132. První z celkem 38 startů raket Kosmos-3M z komplexu 133 se uskutečnil v říjnu 1985. Po posledním startu v červenci 1994 začala přestavba rampy pro potřeby raket Rokot.

Družice RVSN-40.

Družice RVSN-40.
Zdroj: https://space.skyrocket.de/

Koncem roku 1999 se raketa Rokot s horním stupněm Briz-K chystala na první start z Plesecku – nákladem byla experimentální družice RVSN-40. Během předstartovních zkoušek však byl neúmyslně oddělen aerodynamický kryt, což vedlo k poškození rakety a start byl zrušen. Družice RVSN-40 byla později přejmenována na Možajec 3 a do kosmu letěla na raketě Kosmos-3M z komplexu 132.

Další starty tohoto nosiče již využívaly vylepšený horní stupeň Briz-KM, který nahradil starší Briz-K. Tato verze již byla zesílená a zvětšená, takže už nemusela být ukrytá pod aerodynamickým krytem. Díky tomu mohl kryt pojmout i větší náklady. Zde také vznikl základ, který později využil horní stupeň Briz-M používaný na větších raketách Proton a Angara. Jeho součástí jsou kromě základní konstrukce (kterou má i Briz-KM) ještě dodatečné odhoditelné nádrže pro mise na geostacionární dráhu.

Modely horních stupňů Briz-KM (vlevo) a Briz-M (vpravo)

Modely horních stupňů Briz-KM (vlevo) a Briz-M (vpravo)
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/

Ale zpět k Rokotům – verze s horním stupněm Briz-KM startovala vždy pouze z rampy na kosmodromu Pleseck. Při prvním startu (šlo také o první Rokot startující z tohoto kosmodromu), který se uskutečnil 16. května 2000, byly vyneseny družice SimSat-1 a SimSat-2. Šlo o hmotnostní simulátory napodobující dvojici telekomunikačních družic Iridium. Eurockot, jedna z mnoha firem založených v 90. letech, aby po pádu Sovětského svazu hledala pro ruské rakety zákazníky ze západních zemí, uzavřela dohodu s firmou Iridium. Tato dohoda počítala s několika starty raket Rokot, které měly obnovit družicovou komunikační síť na nízké oběžné dráze. Vinou finančních problémů společnosti Iridium ale Rokot vynesl pouze dvě družice tohoto systému – obě při jednom startu v roce 2002.

Dvojice družic GRACE

Dvojice družic GRACE
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

První funkční náklad vynesený raketou Rokot byla dvojice společných americko-německých družic GRACE (Gravity and Recovery Climate Experiment), kterou Rokot vynesl v březnu 2002. O tři měsíce později Rokot vynesl zmíněné dvě družice systému Iridium (označené 97 a 98). Šlo o vůbec poslední doplnění sítě Iridium do roku 2017, kdy začala SpaceX vynášet vylepšené družice Iridium-NEXT.

Další start Rokotu přišel v červnu 2003, kdy nesl hmotnostní maketu představující družici Monitor-E – to byl nový typ družice určené ke sledování Země, kterou vyvíjel Chruničevův závod. Tato hmotnostní maketa však nevyužila plnou nosnost Rokotu a zbylé místo bylo prodáno – nakonec tedy bylo na palubě ještě osm malých družic, které na nízké oběžné dráze uvolnil Briz-KM. Šest z těchto osmi malých družic byly cubesaty, které jsou dnes již běžné, ale v té době šlo o technologické demonstrátory nové třídy družic. Myšlenka cubesatů vychází z unifikovaných rozměrů a dalších shodných parametrů. Díky tomu mohou být vypouštěny z unifikovaných zařízení, takže není potřeba stavět a testovat unikátní vypouštěcí systém pro každý další kus. Cílem bylo snížit náklady a otevřít dveře do kosmického prostoru menším experimentům. Těchto šest testovacích cubesatů splnilo svou roli náramně – dnes se již počty cubesatů počítají v řádu stovek a vypouští je různé rakety po celém světě.

Cubesaty jsou dnes různě velké a mají stále více úkolů - spojuje je však jednotný základ. Právě v tom je jejich hlavní výhoda.

Cubesaty jsou dnes různě velké a mají stále více úkolů – spojuje je však jednotný základ. Právě v tom je jejich hlavní výhoda.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

V roce 2003 startoval Rokot ještě s japonským technologickým demonstrátorem SERVIS-1, v srpnu 2005 vypustila tato raketa první a také poslední operační družici Monitor-E od Chruničevovy kanceláře. V říjnu téhož roku následoval start pro Evropskou kosmickou agenturu s družicí CryoSat. Šlo o vědeckou družici určenou k monitorování ledové pokrývky, ale Rokot bohužel selhal a nedosáhl oběžné dráhy. Vyšetřování později odhalilo, že řídící počítač nevydal po vyhoření druhého stupně pokyn k jeho oddělení. Horní stupeň Briz-KM se tak nemohl osamostatnit a vykonat svůj zážeh. Šlo o jeden ze dvou neúspěšných startů v celé 29 let dlouhé historii rakety Rokot – kromě toho si raketa připsala ještě jedno částečné selhání a 31 úspěšných misí.

Fotografie družice Gonec

Fotografie družice Gonec
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/

V červenci 2006 se Rokot vrátil do aktivní služby startem s jihokorejskou družicí Arirang-2 (KOMPSAT-2). Další premiéra přišla v květnu 2008 – Rokot poprvé vynášel na oběžnou dráhu náklad pro armádu – šlo o tři komunikační družice Strela-3. V průběhu dalších deseti let byly Rokoty využívány jak pro komerční tak i armádní mise. U těch armádních šlo především o již zmíněné družice Strela-3 a také o jejich nástupce označované Rodnik (Strela-3M). Tyto družice jsou většinou vynášeny po trojicích, ale je možné tyto armádní družice nahradit jejich civilní variantou Gonec-M.

Kromě již zmíněného startu s družicemi Strela-3 v roce 2008, raketa Rokot nesla jednou jednu Strelu-3, jeden Rodnik a jeden Gonec-M, při jedné misi letěla jedna Strela-3 a dva Gonec-M a při pěti startech letěla trojice družic Rodnik. Kromě toho ještě Rokot zvládl čtyři starty vyhrazené pro trio družic Gonec-M, kam spadá i derniéra tohoto nosiče, ke které došlo na konci roku 2019.

Ke třem vynášeným družicím Strela, Rodnik či Gonec, bylo možné přidat i čtvrtou družici, která však musela být malá a lehká. Mezi tyto spolucestující patřily technologické demonstrátory Jubilejnyj a MiR, nebo tři armádní družice, u kterých se předpokládá, že prováděly inspekci jiných družic na nízké oběžné dráze. Ve výpisu armádních nákladů raket Rokot ještě chybí tři vyhrazené starty – ve všech případech šlo o vynesení jedné geodetické družice GEO-IK-2.

Družice GEO-IK-2

Družice GEO-IK-2
Zdroj: http://spaceflight101.com/

První start Rokotu s družicí GEO-IK-2 přišel 1. února 2011 a raketa tehdy nedosáhla správné oběžné dráhy. Horní stupeň Briz-KM potkala závada, která způsobila ztrátu možnosti řízení při druhém ze dvou plánovaných zážehů. Podle plánu přišel mimořádný pokyn k zastavení zážehu, ale náklad bohužel kvůli výše popsané chybě zůstal na příliš nízké dráze, aby družice mohla plnit své úkoly spojené s velmi přesným mapováním zemského povrchu. O dva roky později při startu s trojicí družic Rodnik se objevila chyba na časovači, který řídil oddělování družic. Jedna z družic tak zůstala mimo provoz a Briz-KM nezvládl oddělovací zážeh na konci mise.

Družice SMOS (Soil Moisture and Ocean Salinity)

Družice SMOS (Soil Moisture and Ocean Salinity)
Zdroj: https://www.esa.int/

Komerční starty raket Rokot byly především ve znamení evropských vědeckých družic. Ve výčtu najdeme třeba evropské vědecké mise GOCE (měření zemské gravitace) či SMOS (salinita oceánů), nebo technologický demonstrátor PROBA vypuštěné v roce 2009, přičemž poslední dvě jmenované letěly spolu. V roce 2013 Rokot nesl tři identické družice Swarm měřící zemské magnetické pole, na kterých je významný český podíl. Zapomenout se nedá ani na to, že Rokoty vynesly hned tři družice Sentinel – ty letěly na třech raketách Rokot v únoru 2016, říjnu 2017 a dubnu 2018. Jediným komerčním nákladem, který nebyl od ESA, byla družice SERVIS-2 navazující na již zmíněnou SERVIS-1 vypuštěná v červnu 2010.

Sojuz-2-1v bez pomocných urychlovacích motorů patří mezi lehké nosiče.

Sojuz-2-1v bez pomocných urychlovacích motorů patří mezi lehké nosiče.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Když Evropa zprovoznila vlastní raketu Vega, došlo ke zvýšení konkurence na trhu vynášení malých družic, což se ještě prohloubilo ve chvíli, kdy větší rakety začaly nabízet sdílené mise. Vlivem těchto změn začal Rokot pomalu vyklízet pole a jeho podíl na celkovém počtu startů začal klesat. Rusko navíc přišlo s raketou Sojuz-2-1v, na kterou přešlo několik nákladů, které mohly letět na Rokotu. Nyní se navíc připravuje nástup lehké rakety Angara-1.2, která cílí na stejnou kategorii nákladů.

Téhle raketě však nezačaly házet klacky pod nohy jen ostatní stejně silné rakety, ale i geopolitická situace. Část řídícího systému těchto nosičů se totiž vyrábí na Ukrajině. Postupné ochlazování vztahů mezi oběma státy bylo posledním hřebíčkem do rakve – v roce 2018 bylo oznámeno, že rakety Rokot čeká vyřazení ze služby.

Vůbec poslední komerční start přišel v srpnu 2018 a Rokot při něm vynášel poslední armádní geodetickou družici GEO-IK-2. Po posledním startu minulý pátek budou další družice Gonec létat na jiných raketách. Zajímavé je, že raketa, která nakonec letěla na úplně poslední misi, byla původně připravována jako nosič pro záložní exemplář GEO-IK-2, pokud by srpnový start selhal. Jelikož se ale vše podařilo, mohl tento poslední kus vynést již zmíněné družice Gonec.

Raketa Rokot na kosmodormu Pleseck v předstartovní konfiguraci ve startovním válci.

Raketa Rokot na kosmodormu Pleseck v předstartovní konfiguraci ve startovním válci.
Zdroj: https://www.esa.int/

Rusko nechává otevřenou možnost budoucího oživení programu Rokot. Uvažuje se o vzniku rakety Rokot 2, která by využívala plně ruských součástek. Tato možnost však zatím nebyla oficiálně schválena. Pokud by aktuálně zvažovaný návrh dostal zelenou, nedá se očekávat, že by ke startu došlo dříve než v roce 2021. Do doby než (případně zda vůbec) Rokot-2 vzlétne, je rodina nosičů Rokot považována za vyřazenou z provozu po 34 startech z nichž 31 používalo horní stupeň Briz-KM. Start z 27. prosince byl celkově 159. startem z rampy 133/3 na kosmodromu Pleseck – u této rampy se očekává její vyřazení z provozu, dokud nezačne létat Rokot-2.

Jak již bylo uvedeno několikrát výše, Rokot navazuje na odkaz vojenských střel, které startovaly z podzemních sil. Ale i když se nosič nově odpaluje z povrchové vzletové rampy, stále s sebou nese připomínku sila. První dva stupně Rokotu jsou totiž před startem skryty v ochranném válci. Před posledním startem byl tento válec i s oběma stupni vztyčen na rampě, ke které se následně přisunula mobilní obslužná věž. Ta pomohla připojit horní stupeň Briz-KM, náklad i aerodynamický kryt. Věž byla u rakety až do chvíle, kdy do startu zbývalo několik minut. V tu chvíli podle plánu odjela od nosiče pryč na parkovací pozici.

Start rakety Rokot.

Start rakety Rokot.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Raketa Rokot využívá kapalné pohonné látky, které jsou skladovatelné při pokojové teplotě a hypergolické. Jako palivo slouží nesymetrický dimetylhydrazin a jako okysličovadlo pak oxid dusičitý. Tato kombinace byla vybrána kvůli tomu, aby mohly rakety UR-100N v natankovaném stavu třeba i několik let čekat na situaci, kdy by byl sovětský svaz v ohrožení. Horní stupeň Briz-KM používal stejnou pohonnou směs, která bývá u horních stupňů poměrně běžná – je to dáno potřebou provádět opakované vícečetné zážehy za účelem dosažení finální oběžné dráhy.

Motor RD-0233 z prvního stupně rakety Rokot.

Motor RD-0233 z prvního stupně rakety Rokot.
Zdroj: http://www.astronautix.com/

První stupeň raket Rokot poháněl motor RD-0233, který se zapaloval několik sekund před startem. Právě on se postaral, že raketa opustila ochranný válec a zamířila k obloze nad Pleseck. První stupeň hořel kolem dvou minut, po kterých byl vypnut a odhozen. Samotná oddělovací sekvence obnášela zážeh čtyř vernierových motorků na druhém stupni, které pomáhaly udržovat orientaci v prostoru – k jejich zapálení došlo ještě před odhozením prvního stupně. Jakmile se první stupeň oddělil, zapálily se na něm malé retromotorky, které jej odstrčily pryč od zbytku rakety. Teprve nyní se mohl zapálit motor druhého stupně a raketa pokračovala v cestě na oběžnou dráhu.

Na druhém stupni bychom našli motor RD-0235 a zmíněné vernierovy motorky měly označení RD-0236. Sluší se ještě připomenut, že první i druhý stupeň rakety Rokot tvořily v podstatě nijak neupravené střely UR-100NUTTCh. Druhý stupeň hořel lehce přes tři minuty, přičemž aerodynamický kryt se odhazoval zhruba minutu před dokončením tohoto zážehu. Kryt chránící náklad před náporem husté atmosféry již nebyl potřeba, protože v této fázi letu již raketa dosáhla kosmického prostoru. Odhozením dvoudílného krytu zároveň klesla hmotnost sestavy, takže druhý stupeň mohl snáz uhánět k oběžné dráze.

Horní stupeň Briz-KM

Horní stupeň Briz-KM
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Po zhasnutí druhého stupně následovala zhruba čtvrt minuty dlouhá přeletová fáze s vypnutými motory. Poté se od druhého stupně oddělil horní stupeň Briz-KM a ten již dostal náklad na finální dráhu. Oficiální údaje o délce zážehů nejsou k dispozici, ale předpokládá se, že stupeň musel provést dva zážehy – první hned po oddělení od druhého stupně mohl trvat mezi devíti a deseti minutami. Tímto zážehem se sestava dostala na přechodovou dráhu. Zhruba o hodinu později pak zřejmě přišel druhý zážeh, který mohl trvat jen půl minuty a jeho úkolem bylo zakulatit oběžnou dráhu. Poté už následovalo oddělení nákladu.

Jakmile byly vynášené družice oddělené, udělal ještě Briz-KM poslední zážeh, jehož úkolem bylo snížit jeho oběžnou dráhu, aby se snížilo riziko kolize s vypuštěnou (nebo jakoukoliv jinou) družicí. Mohlo jít o kompletní deorbitační zážeh, ale spíše se jednal o snížení perigea (nejbližšího bodu dráhy) o pár stovek kilometrů.

Vizualizace uvolňování družic Gonec.

Vizualizace uvolňování družic Gonec.
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/

Primárním nákladem posledního startu rakety Rokot byla trojice komunikačních družic Gonec-M, které obíhají 1500 km vysoko při sklonu 82,5° vůči rovníku. Gonec je civilní program provozovaný JSC Satellite System GONETS. Jde o společnost, ve které státní agentura Roskosmos vlastní 51% podíl. Družice Gonec mají základní design velmi podobný armádním komunikačním družicím Rodnik. Jejich úkolem je přijmout data ze Země, uložit je do své paměti a později odeslat na zemi jinému uživateli.

Gonec-M představuje druhou generaci systému Gonec. První exempláře byly odvozeny z družic Strela-3 a mezi lety 1992 a 2001 je vynášely rakety Cyklon-3. První prototyp Gonec-M vynesla v roce 2005 raketa Kosmos-3M společně s příbuznou družicí Rodnik. Následující starty využívající raket Rokot začaly v roce 2010. Teď když Rokoty dolétaly, se zřejmě družice Gonec-M přesunou na nosiče Sojuz-2-1b s horními stupni Fregat-M. Až v roce 2021 podle očekávání vstoupí do služby Angara-1.2, měla by převzít tuto roli od Sojuzu.

Vizualizace družice Gonec na oběžné dráze.

Vizualizace družice Gonec na oběžné dráze.
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/

Minulý týden vypuštěné družice mají pořadová čísla 24, 25 a 26, přičemž představují 14., 15. a 16. družici verze Gonec-M. Na palubě Rokotu jim dělala společnost malá družice BLITS-M. BLITS (Ball Lens in the Space) jsou malé družice používané pro zkoušky laserů. Jedná se o skleněnou kouli o průměru 22 centimetrů, přičemž jedna její polovina má neprůhledný povrch a ta druhá odráží ze Země vyslaný puls zpět. V tomto případě jde o náhradu za družici BLITS, která byla vypuštěna v roce 2009.

A na závěr ještě malá zajímavost – pokud budeme pracovat s koordinovaným světovým časem (UTC), pak se poslední start Rokotu uskutečnil 26. prosince (ve 23:30). To znamená, že Rokot na svou poslední misi vyrazil na den přesně 25 let poté, co si 26. prosince 1994 (ve 3:01 UTC) odbyl svou první misi, která mířila na oběžnou dráhu.

Přeloženo z:
https://www.nasaspaceflight.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2019/12/EMwx2sMXYAAzuJF.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6f/%D0%A3%D0%A0-100.jpg
https://upload.wikimedia.org/../5/5b/SS-11_ballistic_missile_in_container_on_trailer.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/da/SS-19_missiles.jpg
http://www.russianspaceweb.com/…/military/imint/kondor/kondor_e/flight_far_square_1.jpg
http://www.russianspaceweb.com/images/rockets/rockot/briz_gonets_kgch_1.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/uploads/2019/12/NSF-2019-08-30-14-38-36-666.jpg
https://space.skyrocket.de/img_sat/mozhayets__1.jpg
http://www.russianspaceweb.com/images/rockets/upper_stages/briz_km_m_scale_1.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/GRACE_artist_concept.jpg/1200px-GRACE_artist_concept.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/commons/2/26/F-1_and_other_CubeSats_at_TKSC.jpg
http://www.russianspaceweb.com/…/communications/gonets/2014_07_vertical_1.jpg
http://spaceflight101.com/…/geo-ik-2-06.6c4819446f9974167d131f986b9c83651872.jpg
https://www.esa.int/…/images/2004/06/smos/10146994-2-eng-GB/SMOS.jpg
https://upload.wikimedia.org/…B5%D1%86%D0%BA_04.jpg
https://www.esa.int/…/09/rockot_launcher/10042589-2-eng-GB/Rockot_launcher_pillars.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/uploads/2019/08/NSF-2019-08-30-14-40-59-097.jpg
http://www.astronautix.com/graphics/w/wrd0233.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/uploads/2018/11/2018-11-30-01_45_18-Window.jpg
http://www.russianspaceweb.com/…/application/communications/gonets/gonets_release_1.jpg
http://www.russianspaceweb.com/…/application/communications/gonets/gonets_orbit_1.jpg

Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

8 komentářů ke článku “Loučení s raketou Rokot”

  1. Jakubko napsal:

    Jedna kapitola sa končí, druhá začína. Škoda že v prípade rusov len na papieri. Každopádne pekný článok, zase veľa nových informácií

  2. kawapavel napsal:

    Zdravím v roce 2020 a děkuju za hodně zajímavý článek.
    Ať se daří.

  3. Majo napsal:

    V prípade Rusov,že poľavili.No a kto robil taxík na LEO tie roky.Ano,poľavili ale si zoberte,čo peňazí vrazili do armády.V tej nemajú konkurenciu.

  4. Vít Blahouš napsal:

    Používal se vyřazený armádní hardware ze strategické výzbroje, nebo šlo o nově vyráběné rakety? Děkuji za odpověď

  5. nazev? napsal:

    Opravdu dustojne a dukladne rozlouceni s raketou, ktera nastesti nikdy nebyla pouzita k svemu puvodnimu ucelu. Diky

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.