Pane Majere,
pro vyloučení jakýchkoliv pochyb či nejasností zde předem uvádím, že si roky vážím veřejné popularizační aktivity, kterou zde s kolegy provozujete.

Současně se zastanu tazatele a domnívám se, že namísto seriózní odpovědi jste ku škodě věci sklouzl k „protiútoku“ se slovníkem měkkého obvinění tazatele a skrytím se do uniku od otázky za slova jako „nepodložené“ a podobně.

Pojďme ke skutečnostem známým a ověřeným za posledních cca 65 let kosmického provozu.

KOMUNIKACE O KOSMICKÉM PROGRAMU MADE-IN-U.S.A.:

Uvažte prosím míru pravděpodobnosti, že se vrcholný management federálně financované (tedy pod drobnohledem jestřábů) agentury NASA spolehne „jen“ na to, že během beztak vrcholně napjatého startovacího okna by „čekali“ až/pokud by kdokoliv uvnitř řídicího střediska dohledával a dohledal a mimo jakékoli pochybnosti i odizoloval (root-cause) a doložil skutečný primární zdroj (z podstaty předem nečekaného) problému, který bude / je / byl zpozorován až velké minuty zpětně, díky dostatečně velké (zpozorovatelné) a současně neopravitelné anomálii v trajektorii letu (což se stalo nikoliv díky pozorovací službě NORAD-u, ale pěkně ručně a až po doručení a rozbalení všech balíků dat a po položkové kontrole shody či neshody očekávaných a skutečných údajů o průběhu chování systému během autonomního úseku letu v době sebe-řízení v okně mimo živé spojení – tedy až z ad-hoc balíků s dávkami velké spousty telemetrických a sebe-diagnostických dat, které dorazily do NASA do prostředí Ground-Segment systému řízení, zpožděně, až po vylétnutí modulu CST-100 z časového okna bez živého spojení a po znovuobnovení spojení a přenosu velkého objemu dat v transportních payloadech z orbity do GS )

To udělá leda tak naivní „menedžer“, typicky najatý jako nejlevnější oběť, hozená přes palubu při neúspěchu (scapegoat))

To, že se sekvence (Object Insertion Maneouvre) celého pro samý začátek mise klíčového dynamického manévru – tedy zahájení životně nutného Hohmanovského přechodu ze startovací elipsy s perigeem hluboko „v hlíně“ – nepovedl (prezentováno informací o „zpoždění zážehu o 8 minut“ od energeticky ideálního místa v apogeu) znamená samo o sobě reputační malér pro autory a dodavetele systému řízení.

Těch citovaných -8-minut- je věčnost – celých 20% ( 1/5 ! ) celkové doby, kterou měl CST-100 na této vypouštěcí dráze pro přežití, než sestupný oblouk za méně než 40 minut zahučí Z-souřadnicemi do hluboce záporných hodnot (z ASL „do hlíny“)

Co se skutečně odehrálo budou technické týmy rozebírat v časových řadách telemetrie a sebe-diagnostiky s časovým rozlišením (TimeStamp) značek na nanosekundy. Těch bude do citovaných -8-minut- pekelně moc a vyšetřování incidentu potrvá týdny (a znova zmíním federální financování NASA a její podmínky certifikace systému pro lety s živou, civilní posádkou)

Proto si dovolím podpořit názor, že pochyba tazatele byla a je důvodná a že sdělené vyjádření účastníka předepsané zkoušky, nutné pro zařazení do programu NASA, bylo profesionálně připravováno předem, v rámci komplexního komunikačního plánu co sdělovat pro ten který přepokládaný či nepředpokládaný a nepříznivý vývoj zkušebního letu.

Nikdo, vážně usilující o zařazení do certifikovaného federálního programu NASA pro komerční lety s živou civilní posádkou, by si nedovolil takové reálně existující rizika „řešit“ (hasit) na poslední chvíli a kdoví s jakým skluzem a s kdoví jak nízkou úrovní (amatérsky) nahonem sešitých „vysvětlení“ (odhady, nejvýš na úrovni jen hrubě naskicovaných pracovních hypotéz – bez dat a bez času je rozebrat a odhady dopodrobna prošetřit v čem se potvrzují a v čem si odporují – to trvá týdny, ne minuty s kolabujícím šéfem tiskového „za zády“ vystresovaných a hrůzou zpocených techniků u zčernalých obrazovek a s torzy „starých“ dat, ze kterých mají teď hned „vyvěštit“, co duchapřítomného si má do tří minut, před živým vstupem na kamery v tiskovém středisku, k tomu maléru v hlavě srovnat a veřejně vyslovit Tiskový mluvčí a nebo ještě hůř, v infarktovém stavu zesinalý šéf projektu firmy, která shodou nesouvisejících okolností pohřbila pár set lidí v komerčně dodnes (na sklad) vyráběné mutace B737, která „do hlíny“ zahučela už několikrát, a taky díky „řídicí automatice“ )

Kromě vyhlášeného „zpoždění stopek“ o celých -8-minut- se vyšetřování propitvá daty k větším podrobnostem, takže věřme víc fyzikální realitě o chodu času, realitě systémů autonomního řízení, realitě panujících a mezních dosažitelných přídavných silách, realitě o rychlostech a energiích (palivu), potřebných pro dosahování delta_V u třináctitunového tělesa, kterému byla dána šance na přežití, dáno startovní strategií, jen na méně než první půl-oblet Země pro vykonání, v té které části, zážehu pro „přestup“ na přechodovou Hohmannovskou trajektorii

Vyčkejme podrobností. Kdo si pamatuje, tak velmi podobně, záhy po zaboření několikamiliardového projektu již v prvním obletu „do hlíny“ na Marsu se objevila podobně rychlá a nápadně jasná „příčina“ – tehdy to údajně byly zvrtané fyzikální jednotky – letová dynamika počítala s metry-kilogramy-sekundami, kdežto měření od čidel bylo údajně posíláno v librách a stopách.

Takové zprávě porozumí každý, ale dost těžko uvěřit, že na podobné „odhalení“ stačily minuty a hodiny po vytvoření nejdražšího kráteru v historii lidstva, ačkoliv Program se připravoval mnoho a mnoho let na tento „slavný“ okamih.

KOMUNIKACE O KOSMICKÉM PROGRAMU MADE-IN-RUSSIA:

Sovětská propaganda potřebovala dokazovat světová prvenství a chlubit se jedním úspěchem za druhým.

Neúspěchy se jednoduše nepřipouštěly – kdo zná tuto část dějin, na tomto místě sám podotkne, že všechny části kosmických cest byly zahájeny v gulagu. Kdo nebyl v gulagu, byly obyvatelé vojenských uzavřených měst (což ve výsledku nebylo nic jiného, než gulag bez mučení hladem a prací). A i ti, jen do prvního maléru. Pak viz. přesun do gulagu „řádného“, včetně následků pro rodiny a pokud byl dotyčný „trestanec“ důležitý pro další pokračování programu, v gulagu byly útvary evidované pod označením „TKB“ – ( Ťjurémnoje (vězeňská) Konstrukciónnoe (konstrukční) Bjuró (kancelář) ) – takže šup s trestancem, bez kterého to nepůjde, do TKB a program pokračuje dál, i po maléru jednotlivce.

Co ale s maléry velkého rozsahu? I na to soudruzi mysleli:

Od počátku kosmické programy ( a nejen kosmické ) stály na tom, že se nejprve „bezpečně“ zjistí, jak to dopadlo, a pak (možná) se něco z toho, co jsme našli, upraví a vhodně zveřejní. Stačí se podívat a přečíst si data úmrtí, uvedená na náhrobních deskách v Kremelské zdi, kde řada „Hrdinů – kosmonautů“ má za křížkem s datem smrti data podstatně dřívější, než se „ten první“ Aleksej Aleksejevič vrátil živ a zdráv, tedy schopen být skutečně postaven a vystaven před kamery a objektivy fotoaparátů státní propagandy „jen úspěchů“.

Že to není model dávno minulý se bylo možno přesvědčit i letos a tedy „státní“ model „jen úspěchů“ RF dodnes stojí na tomtéž pokrytectví – viz. nekonečná trapnost čekání v přímém televizním vstupu celostátního TV-kanálu, kde redakce v centrále i redaktoři „na místě“ v živáku a s rostoucími rozpaky z trapnosti čekala a čekala na dodání prvních TV-obrázků, ačkoliv na veřejném internetu už dávno byla řada fotek i videí, vystavených od místních nadšenců, foceno a točeno na mobily a digitály z balkónů v panelácích „za kopcem“.

Státní televize udělala tu chybu, že si neověřila podrobnosti a slepě důvěřovala tomu, že jako celostátní kanál Ruské vlády bude mít přímý přenos ze startu, který bude skutečně ničím neomezeným přímým přenosem ze startu tak, jak jej známe ze světa z prostředí kultivovaných demokracií s respektem jak ke svobodě slova, tak k žurnalistice provozované důsledně ve veřejném zájmu – tedy včetně selhání a neúspěchů.

„Úřední“ zpoždění „přímého“ TV-přenosu ze startu z nového startovacího komplexu na vlastním území RF Vostóčnyj bylo ve druhé desítce minut po skutečném startu v tichosti ukončeno, raketa se doopravdy odlepila od země a ani nevybuchla v první, okem viditelné fázi letu a tak se po přehlídce trapnosti objevily první „přímé“ záběry v době, kdy už vlastní obyvatelstvo i zbytek světa meli jasno a po televizním „přenosu“ už neštěkl pes.

Jediné, co se tedy změnilo, je doba – lidé si našli vlastní cesty, jak si ověřovat, čím je státní propaganda „jen úspěchů“ kosmických ( a opakuji se, ne jen kosmických ) programů přes půl století krmila a krmí dál.