Mars je mrazivá vyprahlá poušť, ale i přesto na ní najdeme místa, která nám připomínají útvary známé z naší planety. Mezi ně patří třeba dávné říční systémy, které již dávno vyschly. Nejdelší z nich se táhnou až na vzdálenost téměř 700 kilometrů, čímž vytváří jednu z nejdelších sítí údolí na celé planetě. Nyní se můžeme pokochat detailními fotkami takové oblasti, která leží jen kousek jižně od rovníku, jelikož ji zmapovala evropská sonda Mars Express. O této lokalitě se ví, že byla formována jak tekoucí vodou tak i dopady cizích těles.
Oba mechanismy jsou na snímcích skvěle vidět. Velké množství impaktních kráterů – ať už větších či menších – je rozptýleno po povrchu okrovo-karamelové barvy. Siluetu stromu připomínají rozvětvené kanály, které si prořízly cestu přímo středem snímku. Toto dávné údolí nese jméno Nirgal Vallis a kdybychom měli stroj času, zjistili bychom, že bylo kdysi dávno vyplněno tekoucí vodou. Průzkumem okolních kráterů mohou vědci odhadnout, že se věk tohoto systému pohybuje mezi 3,5 a 4 miliardami let.
Část Nirgal Vallis zachycená na snímcích leží mezi západním koncem říčního systému, který se zde volně rozplývá a ztrácí a východním koncem, který je mnohem méně větvený, ale o to jasněji je ohraničená jako jediné údolí, které se otevírá vstříc velké lokalitě Uzboi Vallis, což by podle vědců mohlo být dávné jezero, které však do dnešních dnů vyschlo.
Nirgal Vallis je typickým příkladem útvaru, který se v angličtině označuje jako „amphitheatre-headed valley“. Jak tento název naznačuje, tak spíše než aby končily ostře, mají tyto přítoky charakteristický polokruhovitě zaoblený tvar, který připomíná antické amfiteátry. Taková údolí jsou typická strmými stěnami, hladkým dnem a někdy mohou mít tvar písmene U. Vyfocená údolí jsou zhruba 200 metrů hluboká a 2 kilometry široká, přičemž jejich dna pokrývají písečné duny. Vzhled těchto dun naznačuje, že marsovský vítr má tendenci vanout zhruba souběžně se stěnami údolí.
Podobná údolí známe i ze Země – například z chilské pouště Atacama, Havaje či Colorada. Lokalita Nirgal Vallis také není jediným místem na Marsu, kde se tato údolí objevují. Najdeme je i v oblastech Nanedi Valles či Echus Chasma, přičemž ve všech případech jde o učebnicové příklady těchto útvarů. Podobně jako na Zemi zde tekoucí voda meandrující řeky v korytě s příkrými stěnami prokousala cestu stovkami kilometrů marsovských hornin skrz vulkanické pláně i materiály, které zde uložil vítr.
Údolí jako je Nirgal Vallis, jsou velmi hojná v oblastech s nízkou zeměpisnou šířkou kolem marsovského rovníku. Jde o jasné náznaky, že tyto oblasti zažívaly období s mnohem příznivějšími podmínkami, které jsou mnohem podobnější tomu, co známe ze Země. Ačkoliv je Mars v současné době suchý a nehostinný, máme stále více důkazů, že dříve býval mnohem teplejší a vlhčí. Tyto dávné příběhy nám vypráví různé povrchové útvary nebo minerály, které se na Marsu nachází.
Vědci se domnívají, že oblast Nirgal Vallis vznikla podobnými morfologickými procesy jako údolí, která známe ze Země. Jelikož se zdá, že se do hlavního údolí Nirgal Vallis nemíří žádné velké přítoky, je pravděpodobné, že voda byla na dávném Marsu doplňována srážkami a stékáním z okolního terénu. Systém může mít svůj původ i v procesu označovaném jako groundwater sapping. Když se voda snaží putovat svisle skrz horninu, tak místo toho neustále prosakuje laterálně materiálem ve vrstvách pod povrchem. I tento proces známe ze Země, především z lokalit, kde je povrchový materiál velmi drobný, tudíž je pro vodu těžko proniknutelný. Písčitá, nekonsolidovaná a jemnozrnná prostředí, kde spodní vrstvy povrchu jsou propustné a přívětivější k vodě než ty výše uložené.
Sonda Mars Express pořídila všechny fotografie použité v tomto článku pomocí kamery High Resolution Stereo Camera. Ta je určena k mapování celého povrchu Marsu ve skutečných barvách a v plném rozlišení. Její snaha o porozumění planetě Mars v celé komplexnosti již byla podpořena družicí TGO. A až se přidá i přistávací plošina Kozáček a rover Rosalind Franklin v rámci mise ExoMars 2020, bude mít Evropa k dispozici perfektní prostředky pro odhalení některých tajemství, která si Rudá planeta zatím nechává pro sebe.
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/20823962-1-eng-GB/Plan_view_of_Nirgal_Vallis.jpg
https://www.esa.int/…/20823865-1-eng-GB/Nirgal_Vallis_in_context.jpg
https://www.esa.int/…/20824160-1-eng-GB/Topographic_view_of_Nirgal_Vallis.jpg
https://www.esa.int/…/20824280-1-eng-GB/Perspective_view_of_Nirgal_Vallis.jpg
https://www.esa.int/…/20824240-1-eng-GB/Nirgal_Vallis_in_3D.jpg
No vida, kanály na Marsu jak předpovídal už Schiaparelli v 19. století 😉
Ano, předpověděl je správné slovo. Jeho v podstatě správný závěr byla jen a pouze náhoda, žádné takové struktury vidět ani nemohl. Navíc jeho „canali“ byly poté dlouho interpretovány jako umělé a tudíž na Marsu inteligentní život. I když tak to on nemyslel. Ale drželo se to dlouho a teprve až prolétající Marinery tomu učinily definitivní konec.
To je naprosto vynikající, takovýhle důkaz o vodě na Marsu asi doposud nebyl.
Domnívám se, že druhý až čtvrtý obrázek je upraven v nepravých barvách podle výšky terénu. Na druhém obrázku dole je stupnice „elevation range [km].
Podobné důkazy tu už byly. Dovolím si připomenout pár let starý článek od kolegy.
Otazka je jak dlouho tam ta voda byla, zda se nejednalo o kratkodobou zalezitost v dusledku nejake globalni katastrofy(erupce soupech, dopad velkeho telesa), ktera na cas zahustila atmosferu a vytvorila na povrchu dostatecny tlak.
Mozna Mars jednou zazeleni, ale ze by tam vznikla nejaka stabilni jezirka, preci jen s ohledem na velikost je tam mala gravitace, ktera dlouhodobe neudrzi atmosferu resp. tu slozenim podobnou nasi a tim dostatecny tlak na povrchu.
Varianta lokalni terraformace Marsu:
http://www.osel.cz/10661-zaridi-terraformaci-marsu-kremenny-aerogel.html
Řekl bych, že se jedná o terénní zlom, ostatně pokračuje směrem ke kráteru v levém horním rohu od ohybu hlavní deformace zhruba v polovině snímku a od boční větve o něco níže.