Zkoumání Marsu vesmírnými sondami probíhá již od raných 60. let XX. století. Jejich vysílání závisí na dostupnosti efektivních drah ze Země, na rozvoji techniky a techologie, na případných zpožděních při přípravě jednotlivých sond a nezřídka také na politických rozhodnutích. Nejbližší okno pro cestu k Rudé planetě se otevírá příští rok. Mimo tradiční cestovatele – USA (Mars 2020 s roverem v kráteře Jezero) a Evropu s Ruskem (ExoMars 2020 s roverem „Rosalind Franklin“ na Oxia Planum nebo Mawrth Vallis), se na tuto cestu poprvé chystají Číňané (Mars 2020 s orbiterem a roverem HX-1 na Chryse Planitia nebo v regionu Planitia a Elysium Mons). Na svou první cestu se také chystají Spojené arabské emiráty (Hope – al-Amal – Naděje: orbiter), ve spolupráci s univerzitami v USA, s Japonskem a Indií. SpaceX plánuje svou první soukromou misi na rok 2022, s přistáním pravděpodobně někde na pomezí Arcadia Planitia a Amazonis Planitia (uvidíme, co s tím udělá Elonův časový koeficient). Japonci i Indové chystají své vlastní sondy na pozdější termíny (Japonský NICT mikrosondu TEREX v roce 2022 a znovu v r. 2024, stejně jako JAXA sondu MMX a Indové sondu MOM 2), možná někdy v tom období poletí i zatím tajemní Izraelci (po ztroskotání sondy Beresheet prohlásili, že cílí na zatím neidentifikovaný objekt). Zatím poslední oznámili svůj úmysl letět k Marsu Poláci – snad se startem v roce 2022 – během konference Impact mobility rEVolution`19 v Katovicích podepsali dohodu o vytvoření konsorcia, jehož hlavním cílem bude zkonstruovat nanosatelit a vyslat jej na cestu.
Zdroj: http://www.livingfuture.cz
Členy konsorcia jsou polské univerzity, polská společnost SatRevolution a americká Virgin Orbit. Vědeckým ředitelem se stal prof. Jan Dziuban z Politechniki Wrocławskiej (PWr). Nápad na zorganizování této mise se zrodil při diskuzích dr. Artura Chmielewského, ředitele mnoha kosmických misí NASA z JPL, Grzegorza Zwolińského, prezidenta firmy SatRevolution z Vratislavi a prof. Jana Dziubana, které se uskutečnily v květnu a červnu ve Vratislavi a v Kalifornii. Dr. Artur Chmielewski si při pobytu v PWr pochvaloval tamější akademickou atmosféru, prý podobnou té na univerzitě Standford. Možnost vyslání a práce nanosatelitů u Marsu prověřil doprovod mise InSigth – cubesaty MarCO A a B. Mezi dr. Arturem Chmielewským, polskou firmou SatRevolution, která vyslala do kosmu v dubnu 2019 svůj (i polský) první komerční satelit „Światowid” (Svantovít), a vědci z PWr se prodiskutovala myšlenka na rozvoj průmyslu výroby (nano)satelitů v Polsku, o což ředitel misí z JPL usiloval již několik let. Mluvilo se o satelitech dálkového průzkumu a nastoupila i otázka, co by vlastně bylo překážkou případného letu k Marsu. „Byly zahájeny vstupní analýzy a konsultace s dr. Arturem Chmielewským, který potvrdil, że taková mise je realizovatelná.“ – doplnil prof. Jan Dziuban.
Zdroj: https://m.salon24.pl/
Důležitým krokem bylo nalezení partnerů, kteří by byli vhodní pro spolupráci. Prof. Jan Dziuban zahájil konzultace v polské akademické komunitě, m.j. pro přípravu témat výzkumu a návrhu potřebných přístrojů. Grzegorzi Zwolińskému se podařilo setkat se s Richardem Bransonem a přesvědčit ho k účasti Virgin Orbit na tomto projektu. Mezi spolupracujícími polskými univerzitami jsou Polytechnika Vratislav (PWr), Hornicko-hutní akademie v Krakově, Polytechnika Varšava, Polytechnika Gdaňsk, Polytechnika Poznaň, Polytechnika Lodž, Katolická univerzita Lubel a Přírodovědná univerzita Vratislav. Vědci z těchto univerzit budou odpovědni hlavně za všechny vědecké problémy, spojení, naprogramování a vývoj přístrojů, které budou umístěny v nanosatelitu. Mají to být sledovací systémy schopné pořizovat fotografie, IR detektor na měření teploty, spektrometr na sledování složení a tlaku marsovské atmosféry a přístroj na sledování Phobosu. Na nanosatelitu bude umístěna i biologická mikrolaboratoř sledující dlouhodobé působení kosmických podmínek.
Zdroj: https://spacenews.com/
Úkolem společnosti SatRevolution bude vyprojektování a výroba nanosatelitu. Podle vstupního zadání by měl mít velikost od 6 do 12 U (1 U je 1 dm³). Bude to záležet na tom, jestli bude rozhodnuto mít nanosatelit pasivní nebo aktivní – vybavený více manévrovacími motorky. Hmotnost se zatím předpokládá do 50 kg. Virgin Orbit bude odpovědná za plánování mise, vynesení nákladu do kosmu (pomocí nosiče LauncherOne), za spolupráci při řízení mise a příjmu signalů. Prof. Jan Dziuban poznamenal: „Satelit bude tedy polské výroby, stejně tak jako všechny přístroje na palubě. Naši američtí partneři budou hlavně odpovědní za logistické zázemí a potom za platformu, která umožní start nanosatelitu z téměř jakéhokoli místa. Bez nich tato mise nebyla možná, ale je nutné zdůraznit, že to není samostatný projekt Virgin Orbit, jak to zkouší představit část světových médií, ale polský projekt s účastí partnerů z USA.“
Zdroj: https://www.google.com
V průběhu mise plánují vědci čtyři experimenty. Především chtějí snímkovat povrch Marsu se středním rozlišením. Potom se má sonda vydat k měsíci Phobos a přiblížit se k němu na vzdálenost, která umožní snímkování s rozlišením v řádu několika metrů. Prof. Dziuban dodal, že optický systém, který má být využíván během tohoto projektu je již bezmála hotový. „Využijeme konstrukci z družice Światowid, samozřejmě po dopracování. Druhým experimentem bude mapování teploty povrchu Phobosu a v tomto případě budeme moci využít matrice detektorů vyráběné firmou VIGO System z Ožarova. Jejich detektor již na Marsu je – zamontovaný do roveru Curiosity.“ Třetí experiment stanoví tlakové poměry v okolí Phobosu a složení jeho plynné atmosféry. Při přeletu vysokými vrstvami marsovské atmosféry chtějí vědci sledovat také její složení. Čtvrtý experiment spočívá v umístění čipové mikrolabotaroře – lab in chip – na palubu nanosatelitu s malým semínkem kontrolní rostliny. V průběhu letu bude zmražené a po příletu k Marsu bude v labotatoři zvýšena teplota a dodána vláha. Potom bude sledováno jeho klíčení a rozvoj kořenového systému.
Prof. Dziuban komentoval obtížnost této mise: „I jen minimální gravitační změny ve Sluneční soustavě mohou ovlivnit let našeho nanosatelitu, mohou způsobit, že se trefí do Marsu nebo proletí kolem něj až ve vzdálenosti 300 000 km. Úspěchem bude jestli se nám podaří doletět do jeho blízkosti a uskutečnit alespoň jeden z plánovaných experimentů. To by potom přineslo další podstatný příspěvek k našim znalostem o Marsu.“ Může se ukázat, že ne všechny přístroje se vejdou na palubu prvního nanosatelitu, proto se plánuje vypuštění dalšího, snad v roce 2025. „Jestli se prokáže, že dokážeme připravit, uskutečnit a řídit takovou misi, začne pro Polsko úplně nová éra v oblasti high-tech.“ uzavřel prof. Dziuban. Doposud představitelé konsorcia neinformovali o nákladech celé mise, ani o svém finančním plánu. Nicméně ubezpečili o tom, že nebude nákladná. V současnosti probíhají rozhovory o možnostech financování, nejspíše ve formě PPP (Public-Private Partnership).
Zdroj informací: https://pwr.edu.pl/ – 22. 10. 2019
https://space24.pl/ – 10. 10. 2019
Zdroj obrázků: https://www.google.com/
https://spacenews.com/
http://www.livingfuture.cz/
https://m.salon24.pl/
https://www.google.com/
Tak to je zajímavé.
To jistě. Jestli se povede přistání všech tří vozidel a jestli tou dobou bude ještě fungovat Curiosity, tak to bude paráda – a vedle toho taky trochu nuda. Chtělo by to na Mars už konečně poslat nějaké dvojnožce.
Lety k Marsu v 60. létech m.s. byly čistě politické, zejména z pohledu tehdejšího Ruska. To toužilo po kosmických prvenstvích u Marsu a posílalo neúspěšně jednu sondu za druhou, ale nízká technická úroveň nahrávala vyspělým Američanům a jejich lehoučké, ale sofistikované sondy na celé čáře, a vždy na první pokus, porážely ruské několika násobně těžší stroje. Američané dopravili k Marsu první sondu, pořídili prvé snímky jak Marsu tak jeho měsíců, zřídili prvou družici , první přistáli na povrchu a první a zatím jediní tam dopravili několik roverů. Rusům zbyly oči pro pláč a údajných 20 vteřin fungování Marsu-3 na povrchu a snímek na němž jak se zdá je šum přijímače, což prezentují jako první úspěšné přistání na Marsu v historii.
Za šedesát let se nic nezměnilo, dolet sondy k Marsu je věcí vysoké prestiže vysílajícího státu a to neuvádím přistání na povrchu, které bylo zatím vyhrazeno pouze pro USA. Příští rok může vše změnit, resp. rok 21, kdy budou sondy hned několika států, pokud příští rok odstartují a k Marsu doletí, přistávat. O doletu píši kvůli Číně, pro kterou to bude první let k jiné planetě a hned zřejmě se zřízením její družice a přistáním na povrchu dokonce s roverem.
To jsem ale poněkud odbočil, doufám ale že pohled do historie bude někoho zajímat, je to můj koníček.
K nano družici, za nano družici bych považoval přívažek k hlavnímu nákladu, pokud bude ale nano družice hlavním nákladem měla by mít status sondy.
Díky za historický exkurz. Nano je podle mne vždy označením velikosti.
To jistě, ale dávám důraz na zrod nápadu a ten je ve využití přebytečné kapacity nosiče. Za první nano bych považoval Oskara-1 jako přívažek Discovereru, nakonec naše první národní družice Magion byla přívažkem, nahrazovala kus betonu používaný Rusy pro vyvažování. Samozřejmě technologický pokrok učinil z původních přívažků plnohodnotné stoje, které si zaslouží i samostatný vzlet, třeba jako hrozen.
No, jestli prof. Dziuban nazval jejich stroj nanosatelitem, asi se už s tím budeme muset smířit. 🙂
Jen drobnost:
Świat = svět
vid = …asi netřeba překládat 🙂
Díky za pěkný článek. Soutěž robotických vozítek, teď tohle. Hned si člověk říká „safra, když to jde u sousedů, mělo by to jít i u nás“.
Někdy není třeba doslova překládat části slov, když celé má česky svůj význam.
Takže „světozor“ ?
Možná, ale zejména slovanský bůh Svantovít.
Nechápu proč se cubesaty vydávají za nanosondu? Spíš deci satelity ne?
Sonda se stane satelitem po úspěšném přechodu na oběžnou dráhu. 😉
Sondy k Marsu jsou na orbitě kolem Slunce.
Je v tom trochu zmatek, ale ono se to časem usadí.
Rozlišení nano-, mikro-, malý satelit je hmotnostní. Cubesat je rozměrová kategorie – i když to ovlivňuje i hmotnost.
Takže satelit může být nano- i cube- současně.