Slovensko se podílí na výzkumu záření atmosféry

Když se podíváte na noční fotografie zemského horizontu pořízené z ISS, často si můžete všimnout tenkého svítícího pruhu. Ten se označuje jako airglow a jedná se o důsledek procesu, který začíná už za dne. Sluneční záření (konkrétně jeho ultrafialová složka) totiž rozděluje dvouatomové molekuly kyslíku na samostatné atomy. Ty si pak k sobě hledají cestu, aby se opět spojily do své stabilnější formy. Při vzniku dvouatomové molekuly dochází k vyzáření fotonu – a právě ten je (společně s dalšími) původcem jevu zvaného airglow.

Airglow vyfocený z ISS.

Airglow vyfocený z ISS.
Zdroj: https://www.nasa.gov

Ačkoliv je airglow zhruba desetmilionkrát slabší než denní světlo, představuje překážku při sledování zajímavého fyzikálního jevu – částicových spršek tvořených kosmickým zářením s ultravysokou energií,“ vysvětluje Pavol Bobik z Ústavu experimentální fyziky Slovenské akademie věd oddělení kosmické fyziky a dodává: „Původ těchto UHECR částic (Ultra High Energy Cosmic Rays) je už 60 let nevyřešenou záhadou astrofyziky. Více než 300 výzkumníků ze 16 států pracuje na přípravě projektu Observatoře extrémního vesmíru EUSO (Extreme Universe Space Observator), která by měla z vesmíru pozorovat světelné stopy částicových spršek tvořených UHECR zářením a rozřešit tuto záhadu.

Naše východní sousedy jistě potěší, že se na tomto projektu podílí také Ústav experimentální fyziky Slovenské akademie věd a Technická univerzita v Košicích. Významný vliv v celém projektu má mapování již zmíněného jevu airglow, který je největší překážkou při sledování částicových spršek v atmosféře. Než odstartuje hlavní experiment EUSO, musí proběhnout celá řada přípravných projektů. Hned dva z nich proběhly před pár dny.

Detektor Mini-EUSO

Detektor Mini-EUSO
Zdroj: Ústav experimentálnej fyziky SAV

Z kosmodromu Bajkonur odstartovala 22. srpna raketa Sojuz 2-1a s lodí Sojuz, ve které po 33 letech nebyla žádná lidská posádka. Kromě humanoidního robota FEDORa bychom zde našli ještě 600 kilogramů nákladu. V něm se kromě jiného nacházel experiment Mini-EUSO. Posádka stanice jej nainstaluje na okno ruského modulu Zvezda, které míří směrem k Zemi. Experiment bude během přeletů nad noční stranou Země monitorovat intenzitu airglow záření, ale i další atmosférické jevy. Na tomto projektu se podílí Ústav experimentální fyziky Slovenské akademie věd díky své účasti v nadnárodním programu JEM-EUSO.

31. srpna pak byl z kanadského Timminse vypuštěn balón francouzské kosmické agentury CNES, který mířil na misi Strato Science 2019. Jeho gondola obsahovala celou řadu přístrojů včetně kluzáku HiDRON s rozpětím křídel 3,4 metru od kanadské firmy Stratodynamics. K jeho odhození došlo ve výšce 34 kilometrů, což je možná světový rekord.

HiDRON na gondole balónu.

HiDRON na gondole balónu.
Zdroj: Ústav experimentálnej fyziky SAV

Zde začal provádět měření v rámci experimentu HiDRON Airglow, kterou zajišťoval Ústav experimentální fyziky v Košicích, k čemuž využil detektor AMON. „Tento detektor býval původně součástí pozemní sítě AMON-net, kterou postupně buduje Ústav experimentální fyziky Slovenské akademie věd,“ vysvětluje Pavol Bobik a pokračuje: „Jeden AMON monitoruje noční oblohu v Mexiku, další na Kanárských ostrovech, jeden v Německu a jeden v Kolonici. Na ÚEF SAV nyní připravujeme jeho verzi přizpůsobenou kosmickým podmínkám, v jejímž rámci proběhl i let v Timminse.

Detektor AMON na Lomnickém štítu.

Detektor AMON na Lomnickém štítu.
Zdroj: Ústav experimentálnej fyziky SAV

HiDRON po oddělení od gondoly volným pádem zrychlil na 900 km/h a přetížení se dostalo na hodnotu 12 g. Palubní systém následně let srovnal a přešel do klouzavého letu. k přistání došlo 4 hodiny po oddělení od balónu a potěšující bylo, že AMON na palubě fungoval správně. Podařilo se mu zaznamenat intenzitu světelného záření a také telemetrické údaje. „Zvládl podmínky ve výšce 34 kilometrů, kde je například teplota -60 °C. Tým z ÚEF SAV potřebuje, aby tyto podmínky zvládal dlouhodobě,“ říká Pavol Bobik.

Na rok 2022 je plánovaný let série detektorů AMON s detektorem EUSO na stratosférickém balonu od NASA v rámci mise EUSO-SPB2. Let ve výšce 35 kilometrů má trvat 100 dní. Vědci očekávají, že díky těmto misím společně se sítí AMON-net vytvoří časovou mapu airglow záření, v rámci které bude možné určit, kolik světla produkuje horní vrstva atmosféry na různých místech a v různém čase.

U letounu HiDRON během přípravy v hangáru stojí šéf firmy Stratodynamics, Gary Pundsack

U letounu HiDRON během přípravy v hangáru stojí šéf firmy Stratodynamics, Gary Pundsack
Zdroj: Ústav experimentálnej fyziky SAV

Zdroje informací:
http://space.saske.sk/
http://www.space-lab.sk/

Zdroje obrázků:
http://philhart.com/files/AirglowFromSpace.jpg
https://www.nasa.gov/…/image/isslightshow_nasa_4928_nasa_jsc_esrs1.jpg
Ústav experimentálnej fyziky SAV

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

8 komentářů ke článku “Slovensko se podílí na výzkumu záření atmosféry”

  1. Gabriel napsal:

    Mam na to svoj nazor, podobny ako na projekt slovenskeho cubesatu.

    Marketing prevlada nad realnym vedeckym prinosom, hlavne, ze budu nejake dotacie pre skostnatenu slovensku kvazi „vedecku“ obec.

    Trapne!

  2. frank napsal:

    Naprostá bomba, pořád mě těší, jakou ta naše bývalá , na dva malé státy rozdělená vlast, zanechává stopu v kosmickém výzkumu a že zrovna SAV tam nechává pořádnou…

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.