27. května 2019
V uplynulých měsících nebylo úplně jasné, jaký osud potká loď Mr. Steven na záchranu aerodynamických krytů raket Falcon, protože před několika měsíci došlo k jejímu poškození během mise Nusantara Satu. Nehoda byla způsobena vinou počasí v oblasti vymezené pro záchyt aerodynamických krytů. Loď je díky speciální konstrukci nainstalované na palubě ve špatném počasí hůře ovladatelná a už 3,5 metrové vlny jí v podstatě znemožnily dokončit úkol, kvůli kterému si ji SpaceX pronajímá. Mr. Steven ve vlnách přišel o dvě ramena ze čtyř, chyběla mu síť a patrná byla i jiná, drobná poškození. Dobrou zprávou bylo, že se nikomu nic nestalo a posádka se tak po návratu do přístavu mohla v pořádku vrátit ke svým rodinám. V posledních dnech však začalo přibývat zpráv o aktivitě na palubě a nyní je jasné, že se Mr. Steven pomalu, ale jistě vrací do služby a to je jedině dobře, protože jak praví jedno přísloví: „Loď je nejbezpečnější v přístavu, ale kvůli tomu se lodě nestavějí.“
Nové připevnění radomů a telekomunikačních antén je dobře patrné na spodním obrázku. Horní obrázek ukazuje starší uspořádání. Kredit: Ken Kremer, úprava: Pavel Vantuch
Co se tedy v posledních dnech událo? Víme jistě, že loď dostala zpět svá ramena i novou síť, která je nyní modrá. Zdali je v uchycení nebo konstrukci nějaká změna nelze zatím s jistotou říci. Dostupný fotomateriál prozatím nenaznačuje nějakou významnou přeměnu. Každopádně se v různých diskuzích spekuluje, zda nejsou nová ramena o něco delší, ale zatím se nic takového potvrdit nepodařilo.
Celou reinstalaci se povedlo zvládnout poměrně rychle a oprava trvala jen několik dní a to včetně změny pozice menších radomů a komunikačních antén. Nabízí se tedy otázka, proč k opravě nedošlo už dříve? To ale bohužel také nevíme. Možná si jen pracovní tým ponechal trochu času na rozbor a přemýšlelo se jak celou proceduru záchrany krytu vylepšit anebo se prostě jen čekalo až budou hotové nové díly, kdo ví?
Jenže zatím co Mr. Steven „odpočíval“ v přístavu, tak se SpaceX podařilo během dvou misí úspěšně vylovit nepoškozené kryty z vody. K prvnímu vytažení došlo 12. 4. 2019 během mise Arabsat-6A. Obě poloviny krytu byly vytaženy obslužnými loděmi GO Navigator a GO Searcher a podle následného vyjádření Elona Muska půjdou použít znovu a dočkat bychom se toho mohli ještě do konce tohoto roku. S největší pravděpodobností k tomu dojde při některé další mise Starlink, což se zdá být logické. Jedná se o mise čistě v režii SpaceX a tak si společnost může dovolit drobně zariskovat.
Díky dosaženému úspěchu se ale záhy objevila řada spekulací, zda loď Mr. Steven bude vůbec třeba a jestli není čas poslat ji „předčasně do důchodu“. Dění v posledních dnech nám však dalo myslím jasnou odpověď.
Druhý výlov aerodynamického krytu absolvovaly stejné lodě celkem nedávno, během první mise Starlink 24. 5. 2019. K vytažení došlo ve vzdálenosti cca 730 km od pobřeží a zdá se, že i tentokrát jsou obě poloviny krytu v pořádku. Nicméně vrácením lodi Mr. Steven „do hry“ SpaceX potvrdila, že je pro ní stále výhodnější suchá varianta. Tedy záchyt krytu do sítě a výlov z vody je pak jen záložní možností, když lov do sítě selže. Ani tento scénář ovšem nemusí být definitivní.
Kdy se Mr. Steven opět vydá do ostré akce, s jistotou nevíme, ale je velmi pravděpodobné, že to bude již při dalším startu z východního pobřeží. To je na řadě Falcon Heavy s nákladem STP-2. Mr. Steven absolvoval v uplynulých dnech v přístavu zatěžkávající zkoušky a lze očekávat i další testy.
Video z testu lze najít zde.
Chytání aerodynamických krytů do sítě se na první pohled možná jeví jako uzavřená cesta. Stále je to však nejlepší varianta, kterou SpaceX má. Například záchyt letadlem či helikoptérou je mnohem složitější a finančně náročnější na provedení. Míra bezpečnosti jistě hraje také svou roli. Popravdě úspěch nelze zaručit nikdy, ale dokud se tato varianta dostatečně neodzkouší, nebudeme mít jistotu zda funguje. Záchrana aerodynamických krytů není v žádném případě jednoduchá, to ostatně před pár lety nebylo ani přistávání raketových stupňů. Úspěch jednou ovšem hravě vynahradí všechnu vloženou námahu. Držme tedy palce a popřejme lodi Mr. Steven šťastný lov.
Aktuální podoba lodi Mr. Steven s nataženou sítí. V popředí je dobře patrný návrat lodi GO Navigator s polovinou zachráněného aerodynamického krytu. Zdroj: https://twitter.com/ken_kremer
Zdroje informací:
https://twitter.com/lake_sea_mtns/status/1131991032730726401
https://www.elonx.cz/prehled-pokusu-o-zachyceni-aerodynamickeho-krytu/
Zdroje obrázků:
Autor
https://drive.google.com/file/d/
https://pbs.twimg.com/media/D7WjceqX4AEIcKx.jpg
https://pbs.twimg.com/media/D7WjlCmXkAg6Hio.jpg
https://pbs.twimg.com/media/
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Jsou to zajímavé úvahy a dronům fandím. Nicméně si myslím, že SpaceX zvažovala tuto možnost také. Stačí se podívat na stroj Roomba nebo názvy pontonu ASDS–Autonomous Spaceport Drone Ship a hned je jasné, že se robotice nebrání a velmi bych se divil, kdyby už je něco podobného dávno nenapadlo.
Už jsem to někde psal. Můj názor je, že bych to zkusil pomocí hejna dronů. Ledalo je pro daný úkol příliš rychlé a neohrabané, vrtulník má problém s překážejícím rotorem. Vysoce agilní stroj s krytými rotory je k podobnému úkolu jako stvořený. Doporučuji před dalšími úvahami shlédnout video kde před 6-ti lety drony předváděly jak si dovedou pohazovat tenisákem v síti natažené mezi sebou.
https://youtu.be/w2itwFJCgFQ?t=625
Jistě, to na videu jsou drobečkové proti tomu co by bylo potřeba. Ale doba silně pokročila. Dostatečně silné stroje dovedeme vyrobit. Viz. aerotaxi plánované v Dubaji. Potřebná nosnost by pro použítí tří strojů byla bratru 300 kg na každý. Když uvážíme to taxi, kde uvnitř má sedět člověk a co všechno tam kvůli němu musí být, tak mít nosnost dobrých 200 kg, zbytek by šlo nahnat na bateriích, protože rozhodně není potřeba 20 minut letu, možná by stačilo i 5. Tak velký dron může mít na palubě dost výkonný počítač (dnes žádný problém), přesnou GPS (dnes je maximální přesnost v řádu centimetrů), inerciální systémy, které by přesnost dokázaly dále zvýšit. Krom toho objekt na padáku přeci jen nemění svou polohu tak divoce jako letící tenisák a i větší dron díky větší setrvačnosti bude stabilnější a bude tak klást nižší nároky na řídící systémy.
Dvě letky dronů by na místo přistání mohla dopravit libovolná loď, ty by vzlétly minutu nebo dvě před očekávaným dopadem, po zachycení krytu by i s ním v síti přistály na palubě.
Drony by boli zaujimave ale vyvinut taku letku dronov to je uloha uplne inej komplexnosti ako prestavat lod. Ono Inercialne systemy dostahuju presnost polohy na centimetre ale treba na to docela vela prace okolo. Napriklad taka presne zamerana base station. Tie drony by fakt tu polohu potrebovali na centimetre a nieje to zas tak jednoduchy task ako sa na prvy pohlad moze zdat. Nejde to tak ze tu si kupim drona tu si kupim k nemu riadiace jednotky poskladam a lietam. Bolo by za tym vela vyvoja
Nerozumím. Proč by konkrétně např. to co je ve videu nešlo obecně adaptovat snadněji na velké drony? Řídící systém z menších dronů potřebuje adaptaci např. na pomalejší reakční čas, větší relativní setrvačnost dronů, větší síť apod. Ale kostra algoritmu by byla stejná. proč to vyvíjet od začátku znovu?
To co je vo videu je v idealnych podmienkach, ktore sa nikde inde dosiahnut nedaju. Nefuka im do tej plachty vietor a co je asi uplne najpodstatnejsie naviguju sa diky kameram, ktore maju umiestnene v miestnosti. Dalsia vec je nejake ukazkove video a realna aplikacia ta ma samozrejme ovela vacsie naroky. Vyzera to sice dobre ale verim, ze ich tym analyzoval aj taketo moznosti.
Především musím přiznat, že mě těší, že můj nápad někomu dalším vrtá v hlavě.
Především ano má to svoje úskalí, netvrdím, že je to snadné. Tvrdím že je to jediná schůdná a přitom spolehlivá cesta. Je třeba si uvědomit, že to video je staré 6 let, ve vývoji dronů celá věčnost, navíc se jedná o vyloženě dřevní doby. Dnes dovedeme i v mírném větru ustabilizovat ani ne půl kila vážícího drobečka dost na to aby se daly dělat noční fotky (!), a to za cenu pár tisícovek. Jenže mrcha s nosností pár set kilo bude taky pár set kilo vážit, tu fakt jen tak něco nerozhodí. Síť (je to síť ne hadr) může být z tenoučkých kevlarových vláken, může mít klidně i metrová oka, aby se vítr neměl do čeho opřít, můžeme ji ještě třeba dovyvážit závažími.
Navigaci na centimetry by snad měla umět v režimu precise i GPS, Galileo se touto schopností holedbal určitě, klidně můžeme použít všechny dostupné systémy pak by to už vůbec neměl být problém. Krom toho pochybuji, že je taková přesnost nutná, když uvážím, že kryt má na délku bratru 14 metrů, pak aby ta síť byla v poměru jako k tomu míčku na videu, pak klidně ten trojúhelník mohl mít hranu nějakých 100 metrů plus stejně dlouhá lana z rohů. Pak je přeci celkem fuk, jestli k záchytu dojde o tři metry vedle než je ideál. Míček taky třeba sám neudává svoji polohu, to kryt může, dnes může každý dron mít na palubě vlastní systém rozpoznání obrazu, padák i kryt snadno mohou mít nějaké značky aby rozpoznání usnadnily. Možností je dost, všechny problémy lze IMHO řešit. Jistě obnáší to čas a peníze, ale to se vědělo už předem.
Jestli se tím ve Space-x zabývají netuším a celkem mi to je jedno. Ale jistý bych si nebyl. Nikde jsem na tu myšlenku nenarazil. Třeba je to nenapadlo nebo mají pocit, že do stávajícího přístupu už investovali příliš a stojí jim to za zkoušení. Proti klamu utopených nákladů není imunní nikdo. Kdo mě zná, ví, že přílišnou úctou k autoritám fakt netrpím.
Neviem úplne presne o koľko by vzrástla váha rakety ale ak by sa iba na aerodynamický kryt použil nejaký vhodný špeciálny náter proti účinkom slanej vody, ktorý by odolal prechodu cez atmosféru, hoci aj vo vrstve pod vonkajším náterom rakety tak sa mi to zdá ako najekonomickejšie riešenie.
Raketu /teda vlastne len jej kryt/ natriete iba raz a „skákat“ do vody to môže x-krát.
Určite je ale kopa technických príčin a nezodpovedaných otázok prečo sa to tak nerobí. Je to asi skôr otázka na chemikov.
A čo sa týka toho mäkkého pristátia proti poškodeniu konštrukcie krytu možno by som použil niečo ako hooodne prerastený detský nafukovací „hrad“ nafukovaciu plošinu ťahanú za loďou. Tá by mohla mať možno rozmer 2x tak velky ako sieť na lodi Stevens.
Riešenie s loďou a sieťou je také riskantné, stačí pár metrov mimo a kryt môže pri pristátí poškodiť loď.
Nejde jen o nátěr, ale o veškeré systémy v něm. Kryt totiž zdaleka není jen skořápka.
nedal by sa urobyt članok,čo vsšetko je v kryte,myslim podrobne….baterie,avionika padaky a pod,dakujem za odpoved
Dobrý večer, myslím, že dal. Děkuji za podnět. Uvidíme co se dá dělat a třeba na podobné téma jednou článek vydáme.
diki…..
+1 taky bych se primluvil
Měli by to udělat jako teleskopy s adaptivní optikou – okolo lodě se sítí dát v různých výškách hejno dronů které bude v realtime reportovat pohyby vzduchu řídící jednotce lodě a padáku – a taky pár lodních dronů kolem na hladině se stejným účelem. Problémem je jen neznalost okolních podmínek pro přesnou navigaci, pokud by to měli, tak se trefí dobře.
Napadlo mě z krytu vyhodit lano, to zachytit na lodi a pak kryt na padáku přitáhnout do sítě jako papírového draka. Nebo lano vynést nahoru a uchytit ke krytu pomocí dronu. Ale to jsou všechno dost překombinovaná řešení a určitě v nějaké podobě byla na stolech vývojářů SpaceX. Uvidíme, co z toho nakonec vypadne. Držím jim palce.
Podobné návrhy tu jsou, dokonce jsem četl někde o možnosti využití harpuny. Pořád si říkám, že když podobné nápady napadají nás, tak ve SpaceX o nich určitě ví také. 🙂
Ja by som použil svorku dronov, na Slovensku to zakazuje zákon.
Vymyslieť nieje problém, urobiť to je horšie. Slovenské zákony sú ale ďaleko vpredu a zakážu aj to čo ešte nikto nevymyslel.
slovensko:
dron sa nemôže používať na leteckú prepravu osôb, batožiny, nákladu alebo poštových zásielok,
z dronu je zakázané zhadzovať predmety alebo rozprašovať chemické látky,
lietať s dronom v noci je zakázané.
Jestli to vychází na počítačových simulacích, mělo by to vyjít i v reálu.
Pořád platí, že jsou věci které se prostě nasimulovat úplně přesně nedají.
A co takhle:
Když nestačí jedna síť na lodi, šlo by mít větší síť mezi více loděmi a manipulovat s tou sítí, jejím středem, podle směru padáku.
Pohyb lan přes kladky apod. by mohl být rychlejší než jednotlivých lodí. Plus nezávislý na pohybu lodí.
Co je potřeba ohlídat: nosnost lana, sítě, výška nad mořem v případě zachycení krytu, nosnost konstrukce držící síť a lana.
Jestli tohle není sci-fi, uhlídat pozici více lodí i uřídit napětí v konstrukci v reálném čase. Nemám představu, jak moc do toho vlnění moře může mluvit.
Pokud by nevadilo různé zběsilé převalování se krytu v síti po přistání mezi minimálně tři lodě nesoucí takovou kontrukci při vlnobití byl by to způsob. Něco by se dalo vykompenzovat povolováním a napínám sítě přes kladky, ale asi je to tak složité, že to ve SpX zavrhli. Tohle je určitě taky napadlo.
Padák by měl zajišťovat pro kryt nějakou maximální pádovou rychlost.
Měla by být známá minimální výška vzhledem k vlnám, kam se může síť prohnout po dopadu.
Pokud bude mít síť nějakou strukturu, nebude jen plochá a placatá, bude mít místně volnější pole, s poklesem třeba o 20 cm, tak by se kryt nemusel tak házet, vlastní vahou by se mohl stabilizovat. Případně ho lze nějak zafixovat po dopadu, hodit přes něj jistící prvky. Třeba.
Pak ještě podchytit padák aby se včas odpojil a nestáhl kryt pryč.
Tohle by nemuselo být těžké prověřit, dohodnu komunikaci, půjčím si tři lodě, zaujmu pozici, zvednu konstrukci, roztáhnu síť. Buď to půjde nebo ne. Možnost prověřena tak jako tak.
Hezké Karlíku, a nejlepší je ten úvodní obrázek, moc hezké, autorovi se to povedlo.
Takže už je zbývá zavelet All aboard a jde se na to.
Děkuji Jirko. Ten obrázek byla spontánní záležitost 😀
Dokud nedoladí ten řízený padák tak, aby se trefoval na určené místo s přesností na jednotky metrů, nebude to pořádně fungovat. Možná se párkrát náhodou trefí, ale příště jim víc foukne a zase to žbluňkne vedle.
To nedoladi nikdy. Pouze se jim z casu na cas podari kryt zachytit. Riditelny padak neni a nikdy nebude spolehlive (ve vyznamu presne) reseni tohoto ukolu. Zvlast na mori a zvlast, kdyz se pri startu rakety nedaji resit povetrnostni podminky v miste pristani.
Nicmene co jsem nekde cetl, i zachyceni jednoho krytu by melo pokryt naklady na provoz na jeden rok, takze se to vyplati v kazdem pripade.
S tímhle souhlasím,
osobně si myslím že časem změní přístup a začnou dělat kryty který můžou padnout do vody aniž bi se poškodily slanou vodou
Osobně si myslím, že do toho nepůjdou. Už tak každý kilogram váhy krytu snižuje nosnost rakety. A pokud do budoucna plánují SHS, jsou větší úpravy krytu z dlouhodobého hlediska slepá ulička.
Leda by přišli na nějaké fakt novátorské řešení.
Já už jsem párkrát psal, že úplně nechápu tu obavu ze slané vody. Ty kryty v sobě nemají nic horkého, fuknčního. Nevím, co by v nich měla slaná voda poškodit, navíc během několika minut, maximálně hodin do vylovení. Civilní i vojenská námořní technika čelí mořské vodě dlouhodbě a zvládá se to, včetně třeba provozu proudových hydroplánů.
Možná se obávají spíš mechanického poškození při dopadu do vln, ona ta síť je přece jenom šetrnější.
Ale tak snad ví, proč to dělají.
Pád vesmírné techniky do slané vody je průšvih jako blázen. U vody platí, že se dostane úplně všude a věřte mi, že slaná voda je hodně agresivní. Pro SpaceX to znamená vyčištění celého krytu a dokonce si myslím, že ne vše vyčistit půjde a bude se muset nahradit novou součástí. V krytu je toho celkem dost. Do prostředí po slané vodě vám nikdo družici za 200 milionů nestrčí.
Námořní technika odolává mořské vodě stejně tak špatně a nedá se nikdy zcela zabranit korozi. Moderní námořní lodě jsou stavěny z odolné oceli, o tloušťce přesahující i 1cm a nebýt nátěrů dvousložkovou barvou, tak již za rok můžete loď dát do šrotu. Hliníkové konstrukce jsou na tom lépe, ale nelze je použít logicky všude.
https://www.nasaspaceflight.com/2018/02/spacexs-mr-steven-fsv-fairing-catcher/
ta informace zazněla mimo jiné tady.
Souhlasím, že řiditelný padák nemůže být naprosto dokonale spolehlivý. A za blbého počasí už vůbec ne.
Jenže oni se netrefili ani za ideálních podmínek, dokonce ani při testování z helikoptéry ne. A to se ta loď fakt snažila.
A je někde analýza/záznam toho, co se dělo? Je tam tak místně nepravidelný počasí, stoupavý, klesavý proudy vzduchu? Co tam tak zlobí?
Předpokládám, že různorodost moře, jak je zahřáté či jinak slané, obsahující tu řasy, ryby, jinou hloubku, že se promítá do pohybu vzduchu.
Vlastně bychom mohli říci, že principiální schopnost uřídit padák nad mořem je jako přistát s raketou. A to už někdo zvládl jako první 🙂
To som si kedysi myslel aj o raketovom pristavani prveho stupna a spacex pristava zakazdym prakticky na stred.
Vysadkari sa dokazu trafit na terc s presnostou niekolko desiatok centimetrov, takze, podla mna, to je len otazka casu, kym to doladia testovanim na uroven, pri ktorej budu schopni kryty zachytit.
Trefit se na palacinku vetsinou dovedeme (letam paragliding i v nem zavodim v presnosti pristani) ale tohle je dost neco jineho.
Tady leti aerodynamicky slozity dil velikosti autobusu, padajici z velke vysky, tedy proletavajici ruznymi vrstvami vzduchu..
Jak jsem psal, nikdy to nebude spolehliva metoda. I kdyz verim, ze se obcas kryt chytit podari.
Otázka ale samozřejmě je, jaké ti výsadkáři mají podmínky. Jako terén, vítr a jeho poryvy. A navádí se na cíl opticky, kdežto kryt má hlavně držet stabilní směr.
Kdyby Mr. Steven dostal po obvodu 20 raptoru, tak se kryt trefi vzdycky. Jenomze by se to asi nevyplatilo. Takze klicova otazka neni, jestli to jde, ale jestli to jde tak, aby zachrana vysla levneji, nez stavba noveho krytu.
Ja som im pristavanim docela veril. Ten navratovy profil, gridfiny a motory im davaju dostatok riaditelnosti na kompenzacie prakticky hocicoho. S tym padakom je to trocha problem. Ten ma velke obmedzenia a nepredvidatelnost vzduchu tam hra vyrazne vyssiu ulohu. Urcite maju tiez dobre vymysleny letovy profil ale padak nema take moznosti kompenzacie. Takze toto podla mna nikdy nebude najspolahlivejsia metoda (ak ju nepoupravia) ale moze byt vynosna.