Evropská družice Aeolus byla na oběžnou dráhu Země vypuštěna vloni v srpnu a od té doby vědci i inženýři pečlivě sledovali data, která nám posílala. Připomeňme, že jde o první projekt určený výhradně ke sledování větrů na celé Zemi. Nyní je projekt připraven ke vstupu do další fáze. Ačkoliv předpovědi počasí na další dny udělaly za poslední roky významný pokrok, stále nejsou ideální a musí se nadále zlepšovat. Prostředkem k tomu mohou být právě přesná měření pohybů vzdušných mas. Abychom ale mohli pracovat s globálními údaji, potřebujeme měřit z vesmíru – a právě zde přichází ke slovu Aeolus.
Tato družice využívá inovativního přístupu – má silný laser, velký teleskop a citlivý přijímač. Palubní přístroj Aladin vysílá k Zemi krátké pulsy ultrafialového světla, jejich (značně zeslabené) odrazy zachytí teleskop a z těchto dat je možné stanovit výškové profily větrů v nejnižších 30 kilometrech zemské atmosféry. Jelikož jde o novou metodu měření, bylo nejprve potřeba zjistit, zda jsou data z ní kvalitní a spolehlivá. Porovnávali třeba změřené údaje s předpovězenými daty z Evropského střediska pro střednědobé meteorologické předpovědi. Tady je zajímavé, že data z družice Aeolus byla tak přesná, že pomohla zpřesnit samotný předpovědní model – tento krok má mít přímý pozitivní vliv na obecnou kvalitu předpovědí počasí.
Zdroj: http://www.esa.int/
„Tahle mise je plná výzev, ale jsem rád, že jsme opustili ověřovací fázi, která trvala několik měsíců a během které jsme všechno ladili a kontrolovali,“ říká Anders Elfving, projektový manažer mise a dodává: „Ještě musíme zajistit pár věcí, abychom se ujistili, že Aeolus splní naše očekávání. Stejně tak musíme vylepšit způsob, kterým data zpracováváme, abychom zohlednili specifika použité metody. Pamatujte, že tohle je kompletně nový typ mise, takže se učíme za pochodu. Souběžně probíhá i práce v terénu po celém světě, protože musíme kalibrovat a ověřovat. Měříme proudění větru pomocí pozemních stanic, balónů a letadel, a porovnáváme je s tím, co se dozvíme z vesmíru. V téhle chvíli si myslím, že bychom mohli výsledky představit v březnu.“
Jedna ze zmiňovaných terénních zkoušek proběhla nedávno v Německu pod hlavičkou tamní kosmické agentury DLR. Při zkoušce se použilo letadlo, jehož dráha kopírovala pozemní stopu trajektorie družice Aeolus. Díky tomu vznikla víceméně simultánní měření rychlosti a směru větru přímo z atmosféry, které se mohou srovnat s údaji z družice.
Zdroj: http://www.esa.int
Zdroje informací:
http://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/ADM-Aeolus_ESA_s_wind_mission_large.png
http://www.esa.int/…/Profiling_the_world_s_winds.jpg
http://www.esa.int/…/Comparing_wind_measurements.jpg
Urcite se jedna o velky uspech evropske kosmicke techniky a velky prinos v oblasti overovani a vylepsovani meteorologickych modelu, ale idealni stav je jeste daleko – pro to by byla potrebna cela sit druzic Aeolus, rek bych. Dost mozna snimajici proudeni v atmosfere nejen paralelne, ale „ve spolupraci“. To jest nepalit laserem jen pod sebe, ale i sikmo s tim, ze odraz budou snimat dalzi druzice (?) No, to uz ale jen tak (ba)snim – zatimco v overovani slozitych modelu se celkem vyznam, tak v laserech vubec ne 🙂
Nejprve se musí ověřit, zda tato metoda funguje. K tomu poslouží Aeolus. Pokud ano, pak to otevírá dveře dalším možnostem.