Tajný náklad patřící národnímu průzkumnému úřadu NRO (National Reconnaissance Office) se v sobotu večer vydal díky raketě Delta IV Heavy do vzduchu. Z kalifornského kosmodromu se ale podle všeho dostal na dráhu, kterou můžeme označit za neobvyklou. V dosavadní letce amerických tajných družic je vpravdě unikátní a zatím žádná tajná družice ji nevyužívala. To vzbuzuje četné spekulace o tom, zda byly předešlé domněnky o určení nákladu správné. Je totiž docela dobře možné, že se do vesmíru dostal zástupce úplně nové řady družic, který na nic nenavazuje.

Start se uskutečnil ve 20:10 SEČ, tedy jen o pět minut později, než původně měl. Druhá nejsilnější raketa současnosti se vydala na cestu ze startovního komplexu 6 na Vandenbergově základně, která leží zhruba 225 kilometrů severozápadně od Los Angeles. Start byl odložen o více než měsíc oproti původnímu termínu – jednou to bylo kvůli počasí, jindy vinou záložní komunikační linky, potřetí zase vinou zvýšených koncentrací vodíku kolem rakety. V sobotu však Delta zafungovala bez problémů a trojice jejích kyslíkovodíkových motorů RS-68A ji odlepila od Země a vynášela k obloze. Raketa začala sklánět špičku k jihojihovýchodu a nabrala směr nad Tichý oceán.

Její dráha tak zhruba kopírovala pobřeží jižní Kalifornie, což nebylo žádné překvapení – už před startem byla tato oblast označena jako uzavřená. Stejné bezpečnostní předpisy se týkají startů všech raket a jejich úkolem je zabránit letadlům ve vstupu do letového koridoru rakety. Lodě by zase mohly ohrozit odhozené postranní bloky, nebo i celá raketa v případě selhání, které se nikdy nedá vyloučit.

Postranní bloky byly od centrálního odhozeny po zhruba čtyřech minutách letu, motor RS-68A na centrálním stupni mohl po přiškrcené fázi šetřící palivo naběhnout na plný výkon a dohořel až v čase T+5 minut a 36 sekund. O pár sekund později se vyhořelý stupeň oddělil od stupně horního, který je vybaven motorem RL-10 od firmy Aerojet Rocketdyne. Ten spaluje směs kapalného kyslíku a kapalného vodíku a měl dotáhnout náklad na oběžnou dráhu. Šest minut po startu se podle plánu rozpojil dvoudílný aerodynamický kryt, který už nebyl potřeba – raketa se dostala dost vysoko, takže náklad nepotřeboval ochranu před okolní atmosférou.

Jak už to u startů pro NRO bývá, odhození aerodynamického krytu je také okamžikem, kdy končí přímý přenos – jde pochopitelně o utajení, aby nebyl náklad vidět a aby nebylo jasné, jak dlouho motor pracuje. Z toho by se dala vypočítat hmotnost nákladu a upřesnit cílová dráha. Nejinak tomu bylo i tentokrát – zhruba devadesát minut po startu jsme se od ULA dozvěděli, že mise NROL-71 byla z její strany úspěšně zakončena. Tím se rozumí, že náklad byl oddělen od horního stupně a raketa tak má svou službu za sebou.

„Gratuluji našemu týmu a partnerům mise k úspěšnému doručení tohoto důležitého zařízení k podpoře misí národní bezpečnosti,“ uvedl v postartovní tiskové zprávě Gary Wentz, viceprezident ULA pro vládní a komerční programy. Z velké části jsou to prázdná hesla, ale zároveň se jedná o potvrzení zakončení mise ze strany ULA. Z času, který uplynul od startu do vydání prohlášení, se navíc dá počet dosažených drah alespoň zúžit. Mimochodem šlo o první ze sedmi startů raket firmy ULA, které jsou plánovány na letošní rok. Celkově to byl již 132. start od vzniku firmy v roce 2006, kdy došlo ke spojení programů Atlas a Delta, které vyvíjely firmy Lockheed Martin a Boeing. Zatím všechny starty pod hlavičkou ULA byly úspěšné.

Identita, účel a oběžná dráha vypuštěného nákladu byly jako u všech družic pro NRO tajné. Tento úřad spravuje letku amerických tajných družic, které sbírají obrazové snímky a provádí i jiné formy sběru strategicky důležitých dat pro průzkumné a armádní účely. Ovšem experti, kteří pečlivě sledují dráhy družic, většinou dokáží nově vypuštěnou družici najít. Není to tak těžké – povrch družice i její solární panely odráží sluneční paprsky, takže na noční obloze vidíme více či méně jasný bod, který se oproti hvězdám zřetelně pohybuje.

Na základě údajů z veřejně dostupné databáze údajů o kurzu rakety a předem oznámené pozici uzavřené oblasti v tichém oceánu, kde měl zaniknout horní stupeň, se podařilo výrazně zúžit množinu možných oběžných drah. Ukázal se, že družice by měla být na dráze ve výšce několika set kilometrů nad Zemí, která je vůči rovníku skloněna o 74°.

Delta IV Heavy je nejsilnějším nosičem, jaký má firma ULA k dispozici. Před sobotním letem tato raketa startovala z Vandenbergovy základny pouze dvakrát. Poprvé v roce 2011 a podruhé v roce 2013. U těchto misí se specialisté domnívají, že posloužily k vynesení družic KeyHole-11 (KH-11), které se využívají k elektro-optickému průzkumu. Řada družic  KeyHole-11 samozřejmě létala do vesmíru i před zavedením rakety Delta IV Heavy – dříve je vynášely z Vandenbergovy základny silné rakety Titan. Když tedy ULA oznámila další start Delty IV Heavy z Vandenbergovy základny, bylo logické, že se předpokládalo vynesení nového optického snímkovacího satelitu, který se měl připojit k dalším družicím. Systém KeyHole-11 využívá družic na heliosynchronních drahách s velkým sklonem vůči rovníku – 97,7°. Tato dráha je pečlivě zvolena, aby umožňovala pravidelná opakovaná pozorování strategicky důležitých míst.

Jelikož jsou tyto družice určeny ke snímkování, je výhodné, aby se k povrchu přibližovaly co nejvíce a mohly pořídit co možná nejlepší detaily. Oběžné dráhy KeyHole-11 proto mají nejnižší body drah jen 250 kilometrů vysoko, zatímco nejvyšší body leží ve výšce zhruba 1000 kilometrů. V nejnižším bodě ale dochází ke značnému tření o zbytky atmosféry, což družice zpomaluje. Je proto nezbytné provádět pravidelné manévry, které dráhu udržují na požadovaných parametrech.

Podoba družice ze série KH-11 je samozřejmě tajná, ale z dostupných materiálů víme, že jde v podstatě o teleskopy o velikosti autobusu vybavené primárním zrcadlem o průměru 2,4 metru. To je ostatně stejná velikost, jakou využívá i Hubbleův teleskop – proto se družicím z řady KH-11 někdy přezdívá „bratříčci“ Hubblea. Jejich úkolem je pořizovat superostré snímky s velmi vysokým rozlišením, přičemž data se na Zemi přenáší přes speciální retranslační družice, které provozuje sama NRO.

Výše zmíněné mise raket Delta IV Heavy z let 2011 a 2013 vypustily družice z řady KH-11, které měly zaplnit mezeru a umožnit pokračování dodávek průzkumných snímků poté, co NRO zrušila dohodu s firmou Boeing na náhradu řady optických snímkovacích družic, které měly být součástí programu FIA (Future Imagery Architecture). Říká se, že NRO pověřila firmu Lockheed Martin, tedy výrobce dřívější generace družic KeyHole-11, aby sestrojila nejméně dvě družice nové generace. Ty měly disponovat novými technologiemi a dalšími vylepšeními pro celý snímkovací systém. Tyto nové družice elektro-optického průzkumu jsou někdy označovány jako KH-11 Block 5 (doposud existovaly čtyři hlavní vývojové generace, nyní tedy má přijít pátá), která má také využívat zrcadlo o průměru 2,4 metru.

Dráha, na kterou se mělo v sobotu startovat byla neznámá, ale leccos se dalo vyčíst z výše uvedených náznaků. Experti v oblasti lovu družic měli z dostupných dat těžkou hlavu. Začalo se zdát, že dříve předpokládaný účel nemusí být pravdivý. Objevily se spekulace, že spíše než elektro-optickou průzkumnou družici, může jít spíše o nějaký prostředek radarového výzkumu. Některé domněnky dokonce hovořily o zkoušce družice s technologií stealth, která má zabránit sledování ze Země.

Ale Ted Molczan, nekorunovaný král komunity lovců družic, stále věří, že do vesmíru v sobotu letěl první zástupce nové generace ostrozrakých snímkovacích strojů. „Dlouho jsem očekával, že NROL-71 vynese první exemplář Blocku 5 pro systém KH-11 a tohle očekávání bylo ve shodě s ostatními, se kterými jsem o tom mluvil,“ napsal Molczan na fórum, kde se tito amatéři s profesionálním vybavením schází, aby se dělili o své poznatky.

Agentura NRO provozuje široké spektrum družicových sérií, ale těch které jsou tak těžké, že potřebují vynášet Deltou IV Heavy mnoho není. I načasování startu odpovídá termínu, který se očekával v roce 2012, kdy výše popsaný nový program oficiálně začal. Za zmínku podle Molczana stojí, že v roce 2016 začal úřad NRO vypouštět modernizované retranslační družice, což je krok, který se provádí už zhruba třicet let před každým prvním startem nové generace rodiny KeyHole-11.

Jak si tedy vysvětlit radikální změnu oběžné dráhy? Molczan spekuluje o možnosti, že by tajné služby mohly stát o snímky pořízené v širším spektru osvětlení, než jaké dokáže zajistit heliosynchronní dráha. Družice, které jsou na ní umístěné (například dřívější KH-11), přelétávají nad snímkovanou oblastí vždy ve stejné části dne, tedy za stejné úrovně osvětlení. To se hodí ke sledování změn mezi jednotlivými snímky, protože stíny míří stejným směrem. Když však snímkovací družice nebude na heliosynchronní dráze, může nad požadovanou lokalitou jednou přeletět ráno, jindy večer a potřetí zase v poledne.

Další významný odborník na lov družic, Nizozemec Marco Langbroek se však domnívá, že byl v rámci mise NROL-71 vynesen radarový satelit. Ty se totiž většinou vypouští na dráhy s větším sklonem vůči rovníku, ale ne tak vysokým, jako u heliosynchronních drah. Lovci družic na celém světě mají hledání nových zemských oběžnic jako zajímavý koníček či sport. Tajné družice jsou ještě cennějšími úlovky a proto se dalo očekávat, že se i tentokrát budou snažit. Kromě výše popsaného vizuálního pozorování se mezi lovci družic používá i sledování radiové – v obou případech se nasbírané údaje o dráze srovnávají s jinými dříve pozorovanými družicemi.

Už několik hodin po sobotním startu oznámili pozorovatelé v Evropě, že zachytili radiový signál z nové družice. Tato data potvrdila, že se objekt nachází na nízké oběžné dráze Země, tedy ve výšce několika set kilometrů nad povrchem, která je vůči rovníku skloněna o 74° – přesně, jak se zdálo z předstartovních údajů. „Zdá se, že NROL-71 je prvním exemplářem nějaké dosud neznámé série,“ napsal Langbroek na svůj web. Povaha tajných družic je plná nejistoty spekulací, domněnek a trochu připomíná detektivku. Třeba se časem podaří zjistit další informace – o nich Vás budeme rádi informovat v příštích článcích.

Zdroje informací:
https://spaceflightnow.com/
http://www.marcolangbroek.nl/
https://twitter.com/
http://www.satobs.org/
https://www.ulalaunch.com/

Zdroje obrázků:
https://c2.staticflickr.com/8/7917/46079859664_c8830cad5b_k.jpg
https://c2.staticflickr.com/8/7910/46079845264_2eda6afc9f_k.jpg
https://pbs.twimg.com/media/DxTxV-hUUAARugj.jpg:large
https://c1.staticflickr.com/5/4875/32925501148_9d6d18c8f0_k.jpg
https://c2.staticflickr.com/8/7845/32928947248_ad4a1c5ea5_k.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/KH-11_Keyhole_constellation%2C_September_2013.png
https://i2.wp.com/www.spacesafetymagazine.com/…Keyhole-Spy-Satellite-USA129.jpg?w=822
https://c1.staticflickr.com/5/4888/46804176061_e519c9189a_k.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/KH-11_KENNEN_02.jpg
https://pbs.twimg.com/media/DxT3g5HU8AEIXmV.jpg:large