V minulém díle Návratu k poslovi bohů jsme se důkladně podívali na kousek cesty, který už za sebou BepiColombo má, ale také na mnohem větší kus, který teprve leží před ním. Krátce poté jsme živě sledovali noční start rakety Ariane 5 z Kourou, která pracovala bezchybně a poslala svůj náklad do meziplanetárního prostoru. Od tohoto startu uplynul přesně jeden týden, a byť se to možná nezdá, tak za tu dobu se událo hned několik významných událostí. Manažerka operací BepiColombo, Elsa Montagnon, k tomuto dodáva: „Mnoho lidí si myslí, že prostě pošlete sondu určitým směrem a ona sama letí do svého cíle. Ve skutečnosti je ale období po startu nesmírně rušné.“ A právě na aktivitu v posledním týdnu a provedené úkony BepiColombo se podíváme ve čtvrtém díle tohoto seriálu a to včetně rozboru prvních fotografií, které nám sonda poslala.

Konec začátku

Sto první start rakety Ariane 5 z kosmodromu Guiana Space Centre v Kourou nastal v sobotu 20. října ve velmi časných ranních hodinách. Nosič pracoval přesně podle plánu a sestava BepiColombo se oddělila od jeho druhého stupně přesně 26 minut a 47 sekund po startu. Krátce poté, po ověření telemetrie společnost Arianspace, která provozuje raketu Ariane 5 a která celý start řídila, prohlásila, že start byl úspěšný a sonda byla uvedena na plánovanou oběžnou dráhu s požadovanými parametry. V ten okamžik od Kourou převzalo řízení mise řídicí středisko ESOC v německém Darmstadtu. Přestože se na kosmodromu slavilo, v ESOCu ještě vládlo napětí. Čekalo se totiž na první „zavolání domů“.

Poté, co senzory BepiColombo zaznamenaly oddělení od rakety, byla zahájena automatická sekvence, která uvedla do provozu základní systémy sestavy. Ze všeho nejdříve se zapnul reaktivní stabilizační systém RCS a sluneční senzory, které zjistily, kterým směrem se nachází nejjasnější objekt v zorném poli, tedy Slunce. BepiColombo se pak zorientoval směrem ke Slunci a uvedl do velmi pomalé autostabilizační rotace. V okamžiku, kdy se zpoza zemského obzoru vynořila australská pozemní sledovací stanice New Norcia evropské sítě ESTRACK, se slavilo i v Darmstadtu. Éterem totiž zazněla známá zkratka „AOS“ neboli Acquisition of Signal (přijetí signálu). BepiColombo přes Austrálii do Evropy odeslal základní telemetrická data potvrzující funkčnost sondy.

V následující hodině byly pomalu rozkládány dva solární panely přeletového modulu MTM o rozpětí 30 metrů, a jeden panel evropské vědecké družice MPO o délce 7,5 metru. Ještě týž den jsme ve večerních hodinách obdrželi první fotografii jedné ze tří kontrolních kamer M-CAM na modulu MTM. Tento černobílý snímek o rozlišení 1024 × 1024 pixelů vizuálně potvrzuje úplné rozevření jednoho ze dvou solárních panelů MTM a kromě toho je na něm v levém dolním rohu vidět jeden ze slunečních senzorů pokrytý vrstvenou ručně přišívanou izolační pokrývkou.

Stejný večer byla rozložena také střednězisková anténa umístěná na MPO, avšak na její fotografii jsme si museli počkat do neděle. Druhý den po startu se úspěšně rozložila i vysokozisková anténa a byly aktivovány zbývající dvě kontrolní kamery M-CAM 2 a 3. Následující fotografie byla pořízena kamerou M-CAM 2. Vlevo nahoře na ní můžeme vidět doprava směřující trychtýřovitou středněziskovou anténu na jejím správně vyklopeném rameni. V pravém horním rohu snímku spatříme konstrukci přeletového modulu MTM, na němž je umístěna i kamera samotná. Tmavý kuželovitý výstupek směřující dolů je bezpečnostní svorka, která držela složený solární panel MTM ve správné poloze během startu. V tomto odkazu se můžete podívat na předstartovní fotografii, kde je ona svorka držící solární panel velmi dobře vidět. Zářivě bílý přeexponovaný kousek hned vedle je pak kousek družice MPO, konkrétně její bílá izolační pokrývka. Ve spodní části snímku vidíme malou část solárního panelu MTM a vpravo od něj i jeho další bezpečností svorku.

Třetí a poslední fotografie z kontrolních kamer pochází z M-CAM 3 a je na ní velmi dobře vidět zadní strana rozložené vysokoziskové antény MPO. Ta je připevněna k bílému tělu družice u levého okraje snímku, zpoza nějž decentně vykukuje nízkozisková všesměrová anténa, která zajišťovala komunikaci v prvních hodinách po startu. Mezi bílým tělem MPO a vysokoziskovou anténou je trochu špatně vidět bezpečnostní svorka, která držela solární panel MTM při startu. Dole je pak opět část solárního panelu MTM se svou další bezpečnostní svorkou.

Svůj hlavní úkol kamery M-CAM splnily – potvrdily telemetrická data o správném rozložení antén a solárních panelů. Jejich čas ale v následujících letech ještě přijde. Jelikož se hlavní kamera družice MPO nachází na straně připojené k přeletovému modulu, nebude moci fotit, dokud nedojde k jejich rozpojení na podzim roku 2025. Do té doby pro tento účel poslouží právě trojice M-CAM. Během mnoha průletů u Země, Venuše i Merkuru tedy lze očekávat přijetí černobílých fotografií čtvercového formátu s nízkým rozlišením.

Nyní se ještě krátce zastavme u infografiky, kterou jste už mohli vidět v předchozím díle seriálu. Jsou na ní znázorněny očekávaná zorná pole kamer M-CAM a jejich obsah. My jsme ji trochu upravili a kresby nahradili skutečnými fotografiemi, abychom mohli porovnat plány se skutečným stavem. Jak si jistě všimnete, jeden čtvereček druhé infografiky je stále prázdný. To proto, že zorné pole obsahuje rameno magnetometru, které v té době ještě nebylo vyklopeno.

Ve třetím díle tohoto seriálu jsme si popsali jednotlivé fáze mise BepiColombo přičemž první z nich byla LEOP (Launch and Early Orbit Phase). A právě tato fáze byla v pondělí po 58 hodinách od startu ukončena a to o celý jeden den dříve oproti plánu. Všechny plánované úkony byly vykonány, klíčové systémy sondy byly zkontrolovány a BepiColombo se nachází na přesné dráze a v perfektním stavu. Tento okamžik nastal přesně ve 13:45 našeho času, když řídicí středisko ESOC oficiálně prohlásilo fázi LEOP za ukončenou.

Tento „konec začátku“ bude následován dalšími třemi měsíci, kdy bude pozornost soustředěna především na vědecké přístroje a iontový pohon přeletového modulu MTM. Vstupujeme tedy do fáze NEAP (Near Earth Commissioning Phase), ve které již bylo vyklopeno rameno magnetometru, o čemž nás ujistila M-CAM 2 další fotkou. Dále dojde k odjištění řízení směru tahu čtyř iontových motorů a hlavně budou postupně probíhat důkladné kontroly všech vědeckých přístrojů, u kterých to bude vzhledem ke spojené letové konfiguraci možné. Budou také odjištěny zámky, které zajišťovaly japonskou družici MMO během startu a nakonec dojde i ke zkouškám a prvním zážehům iontového pohonu MTM. První dlouhý plánovaný zážeh upravující trajektorii sondy je plánován na polovinu prosince. Řídicí tým tedy ještě čeká spousta práce a nelze říci, že by se teď měli při sedmileté cestě k Merkuru nudit. Naopak, až do konce tohoto roku bude tým BepiColombo v ESOCu pracovat 24 hodin denně sedm dní v týdnu ve dvou 12 hodinových směnách.

To byly aktuální události okolo BepiColombo v uplynulém týdnu. Další podobný souhrn nejspíš na našem webu vyjde až za několik měsíců. Již příští sobotu ale můžete očekávat další díl seriálu Návrat k poslovi bohů, který se zaměří na zrod mise BepiColombo a její čtvrt století dlouhou a trnitou cestu na startovní rampu, která byla plna zvratů, vzestupů i pádů.

Zdroje informací:
http://www.esa.int/
http://sci.esa.int/

Zdroje obrázků:
European Space Agency (ESA): BepiColombo Launch Media Kit. 2018.
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
http://www.esa.int/
http://www.esa.int/