Vesmírná architektura (9. díl)

V minulém díle jsme opustili Mezinárodní vesmírnou stanici – obří laboratorium v kosmu. Za to tentokrát se vydáme do „vod“ zatím stále ještě neznámých. Nahlédneme totiž do možné budoucnosti, která v podstatě mohla být v některých případech dokonce i realitou, protože některé projekty a revoluční myšlenky jsou stejně staré, ba i starší, než kosmonautika sama. Mnohdy jejich uskutečnění brání technická proveditelnost a jindy zase vůle či prostředky nebo dokonce chybí odvaha vydat se za hranice možného. Vždyť už sám slavný kosmonaut Alexej Leonov jednou řekl, že pokud by se tehdejší vedení pořád něčeho nebálo, mohli Rusové obletět Měsíc v kosmické lodi Zond ještě před Američany. „Nevím, čeho se pořád báli“ vzpomíná. „ My jsme byli připraveni. Jenomže byrokrati start stále odkládali…“ Víme také, že i Sergej Koroljov od začátku snil o cestách na Mars či základně na Měsíci a pozadu nezůstal ani jeho oponent Wernher von Braun, který zacházel ve svých představách mnohdy ještě dál. Například často vyprávěl o obřích stavbách na orbitu Země, jako by měly být doslova „zítřejší realitou“ a nebál se přitom řádně přehánět. Ve skutečnosti jsou ale i dnes jejich sny stejně vzdálené jako kdysi.  Zato zajímavých projektů od té doby značně přibylo a pokud některé z nich mají být opravdu někdy realizované, neobejdou se bez vesmírných architektů. Na opravdové „vesmírné radovánky“ si však musíme ještě nějaký ten čas počkat.

Vesmírné hotely

Dva roky před přistáním člověka na Měsíci, tedy už v roce 1967, se uskutečnila třináctá konference „Americké astronautické společnosti“ (AAS) na téma, a světe div se, vesmírná turistika. Přítomen byl tehdy i Barron Hilton, syn slavného zakladatele hotelového impéria Hilton. A nebyla to žádná náhoda. Každý, kdo alespoň trochu znal Barrona osobně, věděl, že snad ještě více než o provozování hotelů se tehdy zajímal o letectví.

Barron Hilton už jako malý kluk snil, že jednou bude pilotem. Létat se naučil už v 17 letech a letectví také vystudoval na univerzitě v Jižní Kalifornii. První dvoumotorové letadlo přitom dostal už v 19 letech a byla to právě jeho láska k létání, která ho nakonec přivedla na myšlenku vybudovat na oběžné dráze Země hotel. Barron byl po otci dobrý byznysmen a navíc byl vizionář a tak trochu snílek. Že své vlohy dokáže slušně zúročit, předvedl právě na 13 konferenci AAS, kde nebyl jen pouhým posluchačem, ale samotným přednášejícím.

Osazenstvu tehdy představil koncepty vesmírných hotelů. Těm na oběžné dráze říkal Orbiter Hilton a představoval si je spíš jako jakési hostince než skutečné hotely. Měly sloužit pro krátkodobé pobyty, před tím než budou jednou turisté cestovat i na Měsíc. Orbitální hotely Hilton měly být navrženy po vzoru výzkumných laboratoří, které tou dobou navrhoval Donald W. Douglas Jr., ředitel společnosti Douglas Aircraft Company, který byl znám svým zájmem o vesmírné stanice. „V kosmickém hotelu půjde pohodlně ubytovat až 24 osob“, řekl tehdy Hilton účastníkům konference a pokračoval. „Možná to zní jako pěkně malý hotýlek, ale první hotel mého otce v Novém Mexiku měl také jen 10 pokojů.“ Hilton věřil, že pokud by se takové hotely na oběžné dráze podařilo postavit a úspěšně provozovat, mohl by později vzniknout mnohem větší hotel i na Měsíci, který při stavbě využije měsíční regolit. Říkal mu Lunar Hilton.

Lunar Hilton neboli měsíční Hilton rozvrhl Barron do čtyř základních úrovní. Vstup se nacházel na povrchu Měsíce, kdežto zbytek úrovní 20 až 30 metrů pod povrchem kvůli lepší regulaci teploty a ochraně před radiací. Veškeré zařízení nutné pro řízení a provoz hotelu bylo umístěno v nejspodnější sekci. Druhá úroveň se skládala z dlouhých, navzájem se křižujících chodeb, poskytující dostatečný prostor pro 100 pokojů a nejvyšší úroveň byla vyhrazena pro jídelnu a jiné společenské prostory.

Představa jednoduchého rozvržení Lunárního hotelu Hilton na čtyři základní úrovně.

Představa jednoduchého rozvržení Lunárního hotelu Hilton na čtyři základní úrovně.
Zdroj: https://theoutline.com Kredit: Mark Young / University of Houston Hilton Archives

Barron Hilton přemýšlel především jako obchodník a dobře si uvědomoval, že hosté komplexu Lunar Hilton pravděpodobně neutratí spoustu peněz a nebudou chtít ani trávit delší čas v nevzhledném a izolovaném prostředí. Na konferenci tehdy řekl: „Ze zkušeností víme, že většina hostů je dlouhodobě neklidná, pokud jejich ubytování neodráží jejich životní styl“ a pokračoval „Z tohoto důvodu nebudeme mít žádné nevzhledné sci-fi místnosti. Místo toho budou mít všechny naše pokoje dostatek prostoru, koberce, závěsy a rostliny. V celém hotelu použijeme umělé osvětlení napodobující sluneční světlo na Zemi a instalujeme obří televize, na které se budou promítat scenérie ze Země či vesmíru. Navíc hosté hotelu na měsíci nebudou jíst žádné jídlo a vitamíny v tubách, ale stravovat se budou téměř jako doma. To však znamená, že bychom museli zajistit dopravu dehydrovaných a mražených výrobků ze Země, které by pak byli upravovány v naší atomové kuchyni. Kuchař by odstranil obaly a stiskl několik tlačítek. O vše ostatní by se postaraly důmyslné stroje. Největším lákadlem hotelu Lunar Hilton by však byl jeho salónek Galaxy Lounge. A jestli si myslíte, že nebudeme mít koktejlový bar, tak neznáte Hilton… a ani turisty. Podotkl Hilton a zaujatě pokračoval. „V  salónku Galaxy Lounge si lunární turisté budou moci vychutnávat Martini a přitom koukat třeba na Zemi nebo hvězdy i přesto, že bude komplex pod zemí, protože budou k dispozici speciální okna. Všechny drinky na baru půjde připravit jen za pomoci robota, postačí vložit příslušnou tabletu do sklenky přidat ethanol, vodu a voila, instantní gin nebo martini je na světě.

Tehdejší plány společnosti Hilton jsou dnes víceméně úsměvné. Podle dnešních standardů jsou tyto vize až příliš ambiciózní, jenže tehdy se opravdu věřilo, že se podobné komplexy podaří již brzy realizovat. Barron Hilton na konferenci doslova prohlásil: „Pevně věřím, že ve vesmíru budeme mít Hiltony. Možná už velice brzy, protože jsem připraven zahájit práce na prvním, ale pokud se mnou nebude osud spolupracovat, můžete si vsadit svůj poslední dolar na to, že jeden z mých synů bude součástí řetězce vesmírných hotelů Hilton.“ Kdyby jen tušil jak daleko byl ve skutečnosti od pravdy…

To vše ale tenkrát stačilo k tomu, aby si někteří zájemci dokonce budoucí pobyt rezervovali dopředu. Pouhý rok po konferenci se navíc myšlenka hotelu Hilton zhmotnila na plátnech kin v americkém velkofilmu 2001: Vesmírná odysea, ve které se objeví luxusní salónek Hilton jako součást komplexu obrovské vesmírné stanice Space Station 5. Myšlenka vesmírného hotelu byla dokonce tak úspěšná, že řetězec Hilton začal vyrábět propagační předměty na toto téma.  Klasickým příkladem z té doby je klíč od pokoje dosud neexistujícího hotelu Lunar Hilton.

Klíč k neexistujícímu hotelu na Měsíci. Podobných propagačních předmětů bylo vyrobeno více.

Klíč k neexistujícímu hotelu na Měsíci. Podobných propagačních předmětů bylo vyrobeno více.
Zdroj: https://theoutline.com Kredit: Mark Young / University of Houston Hilton Archives

Bezprostředně po vystoupení Barrona Hiltona si vzal slovo inženýr a „otec raketového stupně Centaur – Krafft A. Ehricke a představil svůj vlastní plán na „vesmírný hotel“, kterému říkal Astropolis. Což byl jakýsi obří rotující komplex pro turisty. Některé části komplexu měly dokonce rotovat rozdílnou rychlostí k dosažení rozdílných gravitací. Některé úseky komplexu Astropolis měly simulovat pobyt na Zemi, jiné třeba na Měsíci či Marsu. Do komplexu Astropolis se mělo vejít až 1,100 platících hostů. Ehricke dokonce předběžné spočítal, že výnos hotelu by byl jen velice, velice malý a to z důvodu nákladné přepravy a údržby celého komplexu. Odhadoval, že výnos bude asi jen 5 dolarů z jednoho platícího zákazníka na den a poukázal na nutnost vybudování znovupoužitelných nosičů a kosmických lodí.

Bohužel, navzdory neohroženému optimismu obou pánů, jejich smělé vize nikdy neopustily rýsovací prkna. Za to myšlenka vesmírného hotelu nikdy nezmizela. V pozdních devadesátých letech společnost Hilton podpořila plány na soukromou vesmírnou stanici a v jiném projektu zase pověřila architekta Petera Instona, aby navrhl plány na měsíční hotel s 5000 pokoji. Hned poté, co je údajně spatřil tehdejší ředitel impéria Peter George, prohlásil: „Jednoho dne budou na Měsíci hotely a Hilton chce být první.“ Svůj „vesmírný klub“ by však na oběžné dráze ráda chtěla mít také firma Playboy Enterprises, Inc., která v roce 2012 spojila síly s hlavním dizajnérem Vigin Galactic Adamem Wellsem, aby pomohl navrhnout případný Playboy klubbarem, romantickými pokoji nebo tanečním klubem…  Do jaké míry se v těchto případech jedná pouze o PR není vždy úplně jasné, ale i díky podobným vizím se myšlenkou skutečných vesmírných obydlí postupně začala zabývat celá řada firem.

Jednou s těchto firem je například japonská architektonická společnost Shimizu, která se mimo jiné už od devadesátých let zabývá (nejen) vizemi budoucnosti. Vesmírný hotel si společnost Shimizu představuje jako masivní rotující konstrukci na nízké oběžné dráze s 240 metrů dlouhým výtahem a čtyřmi úseky s proměnlivou gravitací. Smyšlená konstrukce hotelu Shimizu nabízí prostor pro 64 pokojů a pobyt by si zde mohli užít i neškolení lidé, kteří by mohli zakusit působivé výhledy na Zemi nebo nejrůznější druhy zvláštních sportů. Prvotní plány počítaly, že něco podobného bude možné uskutečnit už v roce 2020 a dopravu přislíbila společnost Kawasaki. Jenže dnes dobře víme, že je to stále jen čirá utopie.

Dalším obdobným projektem je Lunatic Hotel holandského architekta Hanse-Jurgena Rombauta a společnosti Wimberly Allison Tong a Goo (WATG), kteří předpokládají, že by se jejich projekt na Měsíci mohl stát realitou v roce 2050. Architekt navrhl tento měsíční hotel tak, aby návštěvníci luxusního hotelu Lunatic mohli žít v podmínkách nízké gravitace a využívat výhod, které tento stav přináší. K pohybu po komplexu by měl každý host speciální skafandr. Hotel by k ochraně před nežádoucím prostředím využíval své okolí, tedy měsíční skály a regolit. Podle vlastních slov architekt navrhl projekt tak, aby hotel v budoucnu dokázal odolat nejrůznějším katastrofám, které by mohly nastat, jako třeba masivní sluneční erupce, extrémní změny teploty nebo otřesy a předpokládá, že by velká část stavebního materiálu pro hotel byla vyrobena přímo na Měsíci. K hotelu budou náležet také dvě skleněné věže vysoké 160 metrů, které budou sloužit k hrám v nízké gravitaci. Věže budou vybaveny pouzdry ve tvaru slz, které poslouží mimo jiné jako osobní kosmická loď pro každého turistu. Rombaut předpokládá, že dvoutýdenní pobyt v jeho hotelu bude stát přibližně stejně jako splátka hypotéky na dům v luxusní čtvrti.

Trochu jiným směrem měla v plánu jít organizace Space Island Group (SIG). Ta se totiž rozhodla, že bude vyvíjet nejrůznější vesmírnou infrastrukturu převážně ze stávající americké nebo i ruské techniky. Mělo jít především o nevyužité části z programů Space Shuttle, které organizace měla v plánu po vzoru vesmírné stanice Skylab, přestavět třeba na vesmírné hotely. Hlavní myšlenkou bylo co nejvíce ušetřit nejen finance, ale také čas potřebný na vývoj nové technologie.

Utopická představa vesmírného hotelu organizace Space Island Group.

Utopická představa vesmírného hotelu organizace Space Island Group.
Zdroj: http://www.spaceislandgroup.com

Jakkoli se podobné myšlenky zdají nereálné, Vesmírná turistika je v podstatě realitou už dnes. Samozřejmě, vesmírný let není běžně dostupný a zatím to vypadá, že ještě nějaký čas potrvá, než se z vesmírné turistiky stane masová záležitost, nicméně již dnes víme, že je o tyto exotické výlety do kosmu zájem a proto není divu, že se o vesmírnou turistiku v současnosti zajímá stále více firem. Své studie však v tomto odvětví má i legendární agentura NASA či státní korporace Roskosmos.

NASA se například kdysi seriózně zabývala myšlenkou dopravy turistů do kosmu pomocí raketoplánů. K těmto účelům měl sloužit upravený modul pro pasažéry (Passenger module), který by byl uložen v nákladovém prostoru raketoplánu. Modul byl navržen pro 74 pasažérů a startovat se v této konfiguraci mělo až dvanáctkrát do roka. Roskosmos se naopak ve spolupráci se společností Space Adventures rozhodl využít stávajících kapacit a dodnes nabízí volná místa pro turisty v kosmických lodích Sojuz pro let na Mezinárodní vesmírnou stanici. Tyto lety jsou však velmi finančně náročné a tak není divu, že o tyto cesty není valný zájem.

V současnosti je asi nejznámější koncept americké společnosti Bigelow Aerospace, která se dlouhodobě zabývá původní myšlenkou NASA na výrobu nafukovacích obytných modulů. Není divu, že firmu v roce 1999 zakládal hoteliér Robert Bigelow, který úspěšně vybudoval několik fungujících hotelů na Zemi a dodnes pevně věří, že se mu obdobně zadaří také v kosmu. Na oběžné dráze však zatím žádné obří nafukovací hotely nemáme, přesto je společnost Bigelow Aerospace v současnosti nejdále v uskutečnění vize vesmírných hotelů. V současnosti se jeden experimentální nafukovací modul této společnosti nachází na ISS a úspěšně odolává všem zatěžkávajícím testům. Zároveň byla jeho mise také prodloužena, protože funguje nad očekávání dobře. Jiné dva moduly, Genesis 1 a Genesis 2, už společnost vyzkoušela v minulosti na oběžné dráze, kde se jejich objem zvětšil prakticky trojnásobně.

Robert Bigelow (vlevo) dlouhodobě sní o tom, že se jednou podaří z nafukovacích modulů jeho společnosti vytvořit vesmírný hotel. Sám však nevylučuje ani jiné využití. Na obrázku jde vidět například jeho představa lunární základny.

Robert Bigelow (vlevo) dlouhodobě sní o tom, že se jednou podaří z nafukovacích modulů jeho společnosti vytvořit vesmírný hotel. Sám však nevylučuje ani jiné využití. Na obrázku jde vidět například jeho představa lunární základny.
Zdroj: https://www.space.com Kredit: Bigelow Aerospace

Dalším článkem v řetězci, který má vést až k funkčnímu hotelu na oběžné dráze, měl být nafukovací modul Galaxy. Ten však zůstal na Zemi, aby se podařilo ušetřit finance. Dalším v pořadí byl pak obyvatelný trojlůžkový modul Sundancer, který se měl nakonec na oběžné dráze spojit s vlajkovou lodí společnosti – obřím modulem BA 330. To se však zatím nestalo a zřejmě k tomuto scénáři už ani nedojde. Společnost Bigelow Aerospace se totiž krom vývoje BA 330 zaměřila na vyslání svého modulu k Měsíci. Ředitel společnosti však dodává, že možnosti nafukovacích modulů jsou v podstatě bez hranic a dají se tak prakticky využít kdekoli. Mohou například sloužit i jako trvalá, dočasná či mobilní obydlí na Měsíci či Marsu a jeho optimismus sdílí i mnozí vesmírní architekti, kteří v této technologii vidí skutečně budoucnost.

Obdobných projektů je samozřejmě celá řada a neustále vznikají nové. Průkopník a nestárnoucí optimista  vesmírné turistiky je vesmírný architekt John Spencer, který už v roce 1996 založil první soukromou organizaci Space Tourism Society orientovanou na vesmírný turismus. Dlouhodobým projektem Johna Spencera je obří vesmírná jachta – Orbital Super Yacht,  navržená po vzoru nejmodernějších a nejluxusnějších zaoceánských lodí na světě. Vizí je přesunout část prestiže a luxusu, které tyto supermoderní pozemské jachty mají, také do vesmíru. Tím by vznikl jakýsi orbitální jachting.

Space Tourism Society jednu takovou jachtu už vyprojektoval. Jmenuje se Destiny (Osud) a je dílem hned několika architektů. Tento luxusní klub na oběžné dráze by měřil téměř 100 metrů a nabídl prostory pro 10 pasažéru a šest členů osádky. V útrobách lodi bychom ve střední části našli obří zábavní klub. Tato centrální kruhová část by byla téměř celá ze skla a dosahovala by průměru 18 metrů s výhledem do všech stran. Pro zamilované páry by byla k dispozici vesmírná horká vana. Podle slov architekta by to měla být barevná koule horké vody udržovaná na místě proudem horkého vzduchu ze všech stran. Pro ještě intimnější chvilky budou pro všechny hosty připraveny přepychové apartmány v zadní části jachty, které budou obsahovat „tulící tunel“, který bude zakončen panoramatickým oknem s výhledem na Zemi.

Upravenou kabinu kosmické lodě TKS společnosti Excalibur Almaz koupil neznámý Američan.

Upravenou kabinu kosmické lodě TKS společnosti Excalibur Almaz koupil neznámý Američan.
Zdroj: http://www.parabolicarc.com

Přibližně před sedmi lety vypadal velice nadějně také projekt „vesmírného advokáta“ Arthura Dula, který založil společnost Excalibur Almaz. Společnost zakoupila od Rusů čtyři návratové kabiny vesmírné lodě TKS a dvě staré vesmírné stanice Saljut. Jednu měla společnost v plánu renovovat a vyslat do kosmu. Tam ji měli pravidelně navštěvovat vesmírní turisté. Do projektu byli zainteresováni velmi zajímaví lidé. Společnost zastupoval ruský kosmonaut Valerij Tokarev a velitelem vesmírných operací byl například bývalý astronaut NASA Leroy Chiao. Také víme, že Jonathan Clark, manžel tragicky zesnulé astronautky Laurel Clarkové z tragické mise raketoplánu Columbia, měl pro společnost vyvinout nové skafandry.

Přestože se společnost zapojila i do komerčního programu NASA a soutěžila o kontrakt na zajištění dopravy pro astronauty k ISS, tak ani to však nevyšlo a postupem času se nakupilo množství finančních a jiných problému, které vyvrcholily rozprodejem hardwaru v aukčních síních. Například částečně zrekonstruovanou kabinu lodi TKS koupil neznámý Američan za 1 milion dolarů okolo roku 2014.

Píše se rok 2018 a stále kolem Země neobíhá žádný dechberoucí turistický komplex a ani do vesmíru pravidelně nelétají vesmírní turisté. A krutou pravdou je, že zatím nejsme schopni pravidelně zajistit ani poměrně „jednoduché“ suborbitální lety. To se však v rozmezí několika málo let může opravdu změnit. Společnost Blue Origin v minulém roce totiž velmi působivě demonstrovala, že je připravena provozovat suborbitální turistiku a blízko k cíli se zdá být také společnost Virgin Galactic, která zatím stále testuje svůj aerokosmoplán VSS Unity.

Zájem o lety do vesmíru neupadá, ba naopak. Zdá se, že konečně žijeme na prahu skutečné kosmoturistické éry, kdy se lety do vesmíru postupně stávají dostupnější než kdy dřív. Je nesporné, že je zde velký prostor a potenciál. Mnoho lidí například projevilo zájem strávit své líbánky ve vesmírném hotelu a jsou ochotni zato také patřičně zaplatit. Jediné, co schází, je vybudovat skutečnou infrastrukturu. Osobně věřím, že se jednou do vesmíru přesune část pozemské zábavy, jen to bude ještě nějaký čas trvat…

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Barron_Hilton
https://www.interesly.com/
https://theoutline.com/post/
http://www.esa.int/dut/ESA_in_your_country/
https://www.space.com/14666-playboy
http://www.spaceislandgroup.com/home.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Excalibur_Almaz
http://www.parabolicarc.com/
https://www.shimz.co.jp/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Space_Adventures

Zdroje obrázků:
http://www.spaceislandgroup.com/Gallery/siggallery01.jpg
https://im-dev-proxy.imgix.net/
https://im-dev-proxy.imgix.net/
http://www.spaceislandgroup.com/Gallery/siggallery05.jpg
https://img.purch.com/h/1400/
http://cdn.parabolicarc.com/wp-content/

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

51 komentářů ke článku “Vesmírná architektura (9. díl)”

  1. pbpitko napsal:

    Článok “ O.K.
    Komentáre : Ď. Dobre som sa pobavil 🙂

  2. jregent napsal:

    Diky za skvely clanek.
    Nechal jsem si ho az na konec tydne,
    tohle neslo precist ve spechu:-)

  3. Racek napsal:

    Hezké počtení. No, asi si ještě trochu počkáme, než se vesmírná turistika stane nudnou a obyčejnou záležitostí, ale jednou určitě.
    Zajímavá zmínka tu je o velkém inženýrovi a vizionáři Dr. Krafft Arnoldovi Ehrickemu, žákovi a spolupracovníkovi Waltera Thiela, tvůrce motorů V2, které tvořily základ raketových motorů dneška. Sám Dr. Ehricke vedl vývoj prvního motoru na kapalný vodík pro stupeň Centaur, vlastně užívaný dosud. A mimochodem, platil za zakladatele astrodynamiky, kdy první popsal a popularizoval možnosti využití gravitace planet pro vesmírné lety. Jeho popularizační práce jsou opravdu impozantní. Škoda, že nemohly tehdy vycházet u nás.

    • Karel Zvoník Redakce napsal:

      Vlastně jsem tak trochu tajně jsem doufal, že si té nenápadné vsuvky někdo všimne. Krafft A. Ehricke je ve stínu daleko známějších jmen, tak trochu neprávem. Byl to velký vizionář a minulý rok uplynulo 100 let od jeho narození. K jeho jménu se v seriálu ještě určitě vrátím. 😉

      • Racek napsal:

        No, dokonce si ho všiml i jistý Dr. Milan Codr ve svém dílku … tuším z roku 1960 sakra skleroza, někde to doma ještě mám. Na tu dobu to nebylo špatné.

  4. Martin napsal:

    Dobrý den. Mám jeden takový offtopic dotaz. Nikde jsem na něj nenašel odpověď, tak bych byl rad za váš názor.

    S tím jak hodlá SpaceX a Boeing/ULA vynášet od poloviny příštího roku americké a zřejmě i další mimoruské astronauty vlastními prostředky a NASA tedy neobjednala další Soyuzy, bude Rusko nadále vynášet vlastní astronauty svými prostředky a případně je případně nabízet dalším neameričanům, nebo budou veškeré další cesty k ISS zprostředkovávat Američané?

    Rusové nedávno z finančních důvodů omezili počty vlastních lidí na ISS, bude Rusko ochotno nadále financovat starty zastaralých Soyuzů čistě kvůli prestiži? Nebude pro ně minimálně finančně výhodnější raději platit Američanům? Přece jenom Dragon Crew i Starliner mají kapacitu až 7 lidí.

    • Dušan Majer Administrátor napsal:

      Hezký den, Sojuzy by měly létat i nadále a občas by měly vzít i neruského kosmonauta. Konkrétní harmonogram letů však zatím není jasně daný. Agentury se snaží najít nejlepší režim střídání posádek a startů jednotlivých lodí.

      • Martin napsal:

        Zřejmě to bude poprvé po dlouhé době, co nabídka míst převýší poptávku, takže astronauti mimo Rusko a USA si budou moci vybírat (spíše jejich vesmírné agentury), kterým prostředkem poletí. To by mohlo výrazně srazit cenu, protože lodě asi často poletí poloprázdné. Tedy pokud bude rozhodnutí na komerční bázi a nezasáhne do toho politika.

      • Politiku je v tom třeba naopak stále vidět. Je velmi pravděpodobné, že „západní kosmonauti“ mimo NASA budou stále létat na Sojuzu, aby se podařilo naplnit meziagenturní dohody. ESA, ASI, JAXA i CSA létá na sedadlech NASA.

    • Karel Zvoník Redakce napsal:

      Myslím, že Dušan Majer ti určitě rád odpoví. Osobně jsem přesvědčen o tom, že financování Sojuzů není otázkou prestiže. Kapacita nových lodí pro ISS nebude pro sedm lidí, ale maximálně pro 4 a to na žádost NASA.

      • Martin napsal:

        Zajímavé. Wiki ještě stále udává jako kapacitu 7. Zřejmě maximální možná kapacita, která asi nebude realizovaná.

    • V tom je velká míra politiky a zajištění podpory pro domácí výrobní podniky. Může se velmi snadno stát a situace tomu jde bohužel naproti, že americké i ruské lodě budou v konečném důsledku létat nevytížené a zhorší se také výrazně podmínky pro výzkum na ISS i střídání posádek. Místa nasmlouvaná NASA u Roskosmosu prozatím překoupil Boeing, který je případně zpátky přeprodá NASA v případě časového skluzu provozního nasazení nových amerických lodí. Volná místa budou v omezené míře nabízena turistům (cca od 2020), ale k tomu musí být opět přistupováno obezřetně, aby se nenarušil hlavní účel ISS.

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Michale díky moc. Jsem rád, že i přes Tvé velké pracovní vytížení si stále dokážeš najít čas podělit se s námi o své zkušenosti.

      • Michal Václavík VIP napsal:

        Podekuj mobilu a internetu v mobilu 🙂

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        No shrnu to asi takto: „Jsem rád, že žiji v 21. století.“ 🙂

      • maro napsal:

        Lehký sarkasmus: Prostě buďme rádi, že Buzzovi Aldrinovi navyšel ten jeho sen o základně na Měsíci a že místo toho dostal ten Facebook, Internet a všechny ostatní módy komunikace.

      • Kamil napsal:

        Pevně doufám, že se současný způsob střídání posádek ISS změní po uvedení nových lodi do provozu. Současný systém vychází z toho, že Rusko není schopno dodat víc jak 4 Sojuzy ročně a nechce mít 3 Sojuzy ve vesmíru najednou (jen výjimečně). Ale když by byly 2 Sojuzy nahrazeny jedním Dragonem a jedním Starlinerem ročně, moc by se toho nezměnilo. Víc by se mi líbilo, když by letěly 4x ročně a vždy by nesly posádku 2 dlouhodobý pobyt + 2 krátkodobý. Sedmičlenná posádka ISS by tedy byla tvořena třemi expedicemi: 3 ze Sojuzu, 2 z Dragonu a 2 že Starlineru, a 8 lidí ročně by se na ISS podívalo na 1 až 2 týdny. To by mohl být prostor pro kosmonauty že zemí jako je Česko.

      • maro napsal:

        Krátkodobý pobyt ale nemá žádnou výhodu. Jen má o hodně vyšší náklady na osobo-den, když se do toho musí započítat cena za nosič a kosmickou loď.

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Navíc krátkodobé pobyty nebudou svědčit citlivému prostředí mikrogravitace na ISS. Každé zadokování kosmické lodě na stanici je znát. Někdy se stanice vrátí do normálu až po několika dnech. Tomu prostředí paradoxně nesvědčí ani lidé, kteří tam zrovna pracují. Psal jsem o tom mimochodem v předešlých dílech. Proto například plánovaná stanice u Měsíce bude možná z velké části bez posádky.

      • Kamil napsal:

        Tak tohle by bylo o 2 pilotované lety víc. A fakt by krátkodobá posádka neměla co dělat? Vždyť si všichni stěžují, jak mají málo času na vědu. Tak ti kratkodobí návštěvníci by mohli udělat nějakou složitou opravu nebo sérii výstupů. A nejde jen o ekonomiku, ale i politiku. Jak třeba vytáhnout víc peněz ze zemí, které nemají na půlroční pobyt? A nebo jak vytvořit místo pro odborníky typu Elon Musk, kteří se na ISS taky chtějí podívat a na půl roku tam nepoletí?

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        A to je právě ta politika o které tu psal Michal. V projektu ISS jsou dohody, které se musejí dodržovat. Všechny státy se tak v podstatě k něčemu zavazují. Hlavní slovo má samozřejmě USA a Rusko.

  5. maro napsal:

    Ta koule horké vody udržovaná proudem vzduchu je opravdu pěkná blbost. Zvlášť když do toho nepřetržitého průvanu má vlézt člověk, který bude po chvíli celý pokrytý vrstvou vody, která po něm neustále „poleze“ z té koule. Jako jedinou možnost vidím koberec s velmi vysokým vlasem, třeba 15 centimetrů, napuštěný tou horkou vodou, třeba zformovaný do válce okolo toho člověka. To by fungovat mohlo. Ten koberec by vodu držel na sobě a člověk by se do něj jen tak příjemně ze všech stran nořil.
    Pokus Chrise Hadfielda s mokrou hadrou je pro všechny tyto úvahy nejnázornější pomůckou:

  6. Jirka Hadač Redakce napsal:

    Měl bych ještě otázečku.
    Turistika v lodích sojuz. Souhlasím, že je to drahé. Přesto jsem dodnes žil v domnění, že je zde převis poptávky nad nabídkou. Že vlastně zde není žádné časové okno, které by to efektivně umožňovalo, tedy že by přiletěl s částí expedice, a odletěl o pár dní později s předcházející.

    • Karel Zvoník Redakce napsal:

      Tyto lety na ISS zajišťuje ruská kosmická agentura Roskosmos o propagaci a vyhledávání zákazníků se stará americká firma Space Adventures. Zájemce pak musí projít náročnými lékařskými prohlídkami a absolvuje i půlroční výcvik v ruském Hvězdném městečku nedaleko Moskvy. Společnost zákazníkům nabízí za příplatek 15 miliónů USD jedenapůlhodinový výstup do otevřeného vesmíru v ruském skafandru Orlan, nicméně této nabídky žádný z turistů ještě nevyužil. Pamatuji se také na nedostatek financí v případě zpěvačky Sarah Brightmanová. Faktorů i problémů spojeným s tímto druhem cestování je určitě mnohem víc, každopádně velký zájem o to není. Od roku 2001 společnost takto svezla na ISS a zpět pouze 7 klientů.

  7. Jirka Hadač Redakce napsal:

    Hezký a hodně podrobný článek. Jako vždycky neskutečně náročný a nabitý informacemi, a je skoro nemožné se ním prokousat najednou. Díky za něj.
    Vždycky když si prečtu o tulícím tunelu, vybaví se mi přednáška Petra Tomka na téma Láska, sex a vesmír. Tam některé podobné záležitosti rozebíral, doporučuju. Shrnuli ji slovy, sex klidně, početí se silně nedoporučuje (samozřejmě mluvil o řadě dalších a zajímavých věcech).
    Horká koule mořské vody udržovaná proudem horkého vzduchu. Zeptám se z pohledu drnohryza (slovy R. A. Heinleina), pro kterého jsou 3 Newtonovy zákony výrazně ovlivněné gravitací. Když si do té horké koule vlezu, jak z ní vylezu za předpokladu, že nebudu mít po ruce žádnou tyč či něco podobného? Ikdyž, nejspíš, ani nijak jinak se do ní nedostanu.

    • Martin Krupicka napsal:

      Koule horké vody jako vesmírný hot tub mi přijde zajímavý. Ale když si vybavím paniku kosmonautů, jak jim navzlíná pot do obličeje a oni se utopí, tak to asi taková romantika nebude. Asi by to vypadalo hezky, ale těch technických úskalí tam bude spousta.

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        To určitě ano. Jsou to spíše romantické představy. Realita bude určitě trochu jiná.

      • Jirka Hadač Redakce napsal:

        Martine, přesně o tom mluvil Petr Tomek ve své přednášce, že ti soukromníci vymýšlí velice zajímavé věci, které z pohledu člověka znalého mikrogravitace nefungují. V té přednášce zmiňoval I nějaký oblek, který měl usnadňovat právě sex, nebo k tomu tulícímu tunelu měl taky řadu výhrad.
        Jojo, přesně na ty problem s vodou jsem myslel, ne nadarmo není na ISS nikde sprcha. A nehledě na to, že přidat do ní nějaké detergenty by taky asi nebylo nejlepší. To si zase vzpomenu na Chrise Hadfielda a jeho problem.

      • Ivo napsal:

        Na ISS sprcha není, ale třeba na Miru byla, takže je to spíš o penězích.

      • Jirka Hadač Redakce napsal:

        Ve smyslu, že čas kosmonautů je drahý, a úklid sprchy trvá dlouho, tak souhlas.
        Na Miru byla a zrušila se.

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Sprcha byla taky na stanici Skylab. Moc se to však neosvědčilo. Nicméně nejen mnozí vesmírní architekti považují absenci sprchy na ISS za prohru…

      • Máš prosím nějaký odborný článek/studii podporující tento názor. Já jsem se s ním tedy nikdy nesetkal. Díky.

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Tento názor jsem četl například v této knize:
        https://circapress.com/books/architecture/international-space-station/david-nixon
        Mohu se to pokusit najít a napsat citaci, či stránku na které to je. 🙂

      • Jo, už to chápu – D. Nixon. Do diskuze pod článek to je na dlouho. Někdy při osobním setkání mi to připomeň a já ti k tomu řeknu, jak to je 😀

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Díky. Určitě se přihlásím, protože tohle mě zajímá :).

    • Karel Zvoník Redakce napsal:

      Děkuji za pochvalu! Moc si toho vážím a doufám, že Vás to prokousání příliš nezasytilo. 🙂 Přiznám se, že zmiňovanou přednášku P. Tomka neznám. Ohledně početí ve vesmíru probíhá stále výzkum. Například na ISS, pokud si dobře pamatuji, myšky nedopadly nejlépe. Není však úplně vyloučené, že k početí mimo naší planetu jednou skutečně dojde. Ostatně pokud chceme jednou kolonizovat vesmír je to doslova nevyhnutelné.

      • Jirka Hadač Redakce napsal:

        Abych to upřesnil, početí v mikrogravitaci je velice špatný nápad. Mimo naši planetu, to klidně, ale v gravitačním poli. Či v nějakém jeho ekvivalentu umělé gravitace. Výslovně zmiňoval problem se srdcem atd.
        Jinak s vámi souhlasím, pro budoucí kolonizaci je to nezbytné.

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Člověk je tvor velice vynalézavý a věřím, že i zde se mu podaří „ošidit“ přírodu. Navíc evoluce je úžasná věc, jen ji to bohužel všechno strašně trvá. 😀

      • Jana napsal:

        Jak by se chovala koule vody v beztížném stavu, kdybycch si do ní vlezla s dýchacím přístrojem a prostě se tam „potápěla?“ Myslím, jestli by se nějak měnila vlivem vydechovaného co2.
        Normální představu moc nemám, jen jsem přemýšlela, jak se neutopit 🙂 .

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Jana: Přiznám se, že tady nevím jak přesně Vám odpovědět. Osobně si myslím, že by to zásadní vliv mít nemělo. V takové vaně přeci nebudete chtít trávit celý den, ale spíše bych očekával maximálně pár hodin. Navíc voda v přírodě obsahuje hojné množství co2. Probíhá v ní přeci fotosyntéza.

    • Dan napsal:

      Koukám, že kdyby nastala nepravděpodobná situace, že bych si spletl tvůj telefon s mým a spustil tvůj youtube, tak ani nepoznám, že to není můj profil 😉

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Tomu moc nerozumím. Patří Váš komentář určitě sem?

      • Dan napsal:

        Ano 🙂 Jirkovi Hadačovi k jeho připomínce přednášky Petra Tomka. Uznávám, že to je mimo téma. Projevuje se zde nedostačující hloubka stromu komentářů – ač jsem ten svůj směroval přímo pod komentář Jirky, může to budit zdání, že jsem reagoval na jakýkoli z komentářů z této větve, což je důsledek obezličky, se kterou jsme se tu tak nějak sžili 🙂

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Už to chápu. 🙂 Ano, to strom je nedokonalý. Občas není úplně jasné k čemu co patří, s tím souhlasím.

      • Jirka Hadač Redakce napsal:

        Dan:
        já sem si taky moc nebyl jistý, že je to otázka na mě. Dokonce jsem na tom byl o trošku jinak, protože mě napadl jeden Dan, který na mě takto mohl reagovat, můj vlastní bratr.
        Vraťme se k tématu, ať nejsme OT, výše zmiňovaná přednáška se opravdu částečně týká dnešního tématu. Budu parafrázovat P. Tomka, těžko totiž v orbitálních hotelech budou ubytovávat novomanželský pár se slovy, dobrý dobrý, přejeme vám krásný pobyt, jo a hlavně, žádný sex. Ikdyž ty vystřelovací kapsle s okénkem a postelí vypadali skvěle na tom videu.

  8. Kamil napsal:

    Tak Bigelow chce začít stavět v roce 2021. A dva tři starty Falconu Heavy stačí, aby měl hotovo.
    PS samozřejmě vím, že pod současný aerodynamický kryt, jaký používá Space X, se B 330 nevejde.

  9. Tonotime napsal:

    …Osobně věřím, že se jednou do vesmíru přesune část pozemské zábavy, jen to bude ještě nějaký čas trvat…

    Najskôr by sme mali vo vesmíre rozbehnúť vesmírnu infraštruktúru,servis, výrobu a ťažbu.
    Na blízkych asteroidoch a Mesiaci sa nachádzajú vzácne kovy, napríklad typu platina. Veľa kovov musí byť aj na mesiaci, napríklad po dopadoch asteroidoch.
    Tie by mohli reštartovať svetovú ekonomiku cez 600 biliónov $. A nemuseli by sme nečinne čakať na tretiu svetovú ekonomickú krízu.
    Existuje aj veľké množstvo výroby, ktorá by bola lukratívna pre nízku gravitáciu. Ekonomiku takej výroby by podporoval dostatok slnečnej energie, ktorú neobmedzuje atmosféra Zeme, počasie, noc. Čaká sa na vizionárov typu Musk, Bill Gates a podobne, ktorý tam investujú aj rizikový kapitál.
    V blízkom vesmíre treba rozbehnúť aj servis. Napríklad aj pre naše satelity. Mnohé satelity by šlo za malé náklady obnoviť. Zlikvidovalo by sa aj v rámci tejto stratégie aj smetie, ktoré nás začína vzbudzovať čoraz väčšie obavy.
    Na nízkej obežnej založiť ťahače, hoc aj na jadrový pohon, ktoré by presúvali náklady na vyššie obežné dráhy. Ušetrilo by sa veľa kapitálu na presnejšie vynášanie satelitov, tovaru a na vzdialenejšie obežné dráhy.

    V libračnom bode L1 by sme mohli vybudovať záložne magnetické pole, ktoré by znížilo radiáciu na obežnej dráhe Zeme. Ide si predstaviť aj projekty ktoré znížia radiáciu na Mesiaci a Marse! Záložným magnetickým poľom v libračnom bode L1 by sme eliminovali mnohé hrozby zo Slnka, napríklad supererupcie. Je len otázkou času, kedy našu Zem zasiahne supererupcia zo Slnka.
    Eliminovať aj hrozbu, že naša Zem bude v blízkej budúcnosti prepolovať. Život v dobe prepolovania Zeme bude ohrozený. Prepolovanie Zeme môže trvať oveľa dlhšie, ako sa v minulosti predpokladalo.
    Nemuseli by sme na obežnú dráhu vynášať toľko protiradiačnej ochrany, ktorá ekonomicky a z bezpečnostných dôvodov veľmi predražuje projekty v blízkom vesmíre.
    Projekt so záložným magnetickým poľom by sme si mohli vyskúšať v libračnom poli L1 Marsu. Mars stratil svoje magnetické pole a následne aj veľkú časť svojej atmosféry. Mars chceme kolonizovať!
    NASA už navrhla gigantický magnetický štít, ktorý vráti Marsu atmosféru a dostane ho o krok bližšie k starým dobrým, pravdepodobne obývateľným časom.
    https://www.etrend.sk/technologie/urobit-mars-opat-velkym-nasa-planuje-magneticky-stit-krok-ku-kolonizacii.html

  10. Android napsal:

    Třeba se jednou do vesmíru podívám 🙂 Hezky si lehnu na deku po setmění a budu se do vesmíru dívat a to přímo na hvězdy. Oni na to lidi zapomínají, že žijeme pod širým vesmírem pod tenounkou vrstvou atmosféry, která je zcela průhledná! Představme si to 🙂

Napište komentář k Karel Zvoník

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.