V minulém díle jsme opustili Mezinárodní vesmírnou stanici – obří laboratorium v kosmu. Za to tentokrát se vydáme do „vod“ zatím stále ještě neznámých. Nahlédneme totiž do možné budoucnosti, která v podstatě mohla být v některých případech dokonce i realitou, protože některé projekty a revoluční myšlenky jsou stejně staré, ba i starší, než kosmonautika sama. Mnohdy jejich uskutečnění brání technická proveditelnost a jindy zase vůle či prostředky nebo dokonce chybí odvaha vydat se za hranice možného. Vždyť už sám slavný kosmonaut Alexej Leonov jednou řekl, že pokud by se tehdejší vedení pořád něčeho nebálo, mohli Rusové obletět Měsíc v kosmické lodi Zond ještě před Američany. „Nevím, čeho se pořád báli“ vzpomíná. „ My jsme byli připraveni. Jenomže byrokrati start stále odkládali…“ Víme také, že i Sergej Koroljov od začátku snil o cestách na Mars či základně na Měsíci a pozadu nezůstal ani jeho oponent Wernher von Braun, který zacházel ve svých představách mnohdy ještě dál. Například často vyprávěl o obřích stavbách na orbitu Země, jako by měly být doslova „zítřejší realitou“ a nebál se přitom řádně přehánět. Ve skutečnosti jsou ale i dnes jejich sny stejně vzdálené jako kdysi.  Zato zajímavých projektů od té doby značně přibylo a pokud některé z nich mají být opravdu někdy realizované, neobejdou se bez vesmírných architektů. Na opravdové „vesmírné radovánky“ si však musíme ještě nějaký ten čas počkat.

Vesmírné hotely

Dva roky před přistáním člověka na Měsíci, tedy už v roce 1967, se uskutečnila třináctá konference „Americké astronautické společnosti“ (AAS) na téma, a světe div se, vesmírná turistika. Přítomen byl tehdy i Barron Hilton, syn slavného zakladatele hotelového impéria Hilton. A nebyla to žádná náhoda. Každý, kdo alespoň trochu znal Barrona osobně, věděl, že snad ještě více než o provozování hotelů se tehdy zajímal o letectví.

Barron Hilton už jako malý kluk snil, že jednou bude pilotem. Létat se naučil už v 17 letech a letectví také vystudoval na univerzitě v Jižní Kalifornii. První dvoumotorové letadlo přitom dostal už v 19 letech a byla to právě jeho láska k létání, která ho nakonec přivedla na myšlenku vybudovat na oběžné dráze Země hotel. Barron byl po otci dobrý byznysmen a navíc byl vizionář a tak trochu snílek. Že své vlohy dokáže slušně zúročit, předvedl právě na 13 konferenci AAS, kde nebyl jen pouhým posluchačem, ale samotným přednášejícím.

Osazenstvu tehdy představil koncepty vesmírných hotelů. Těm na oběžné dráze říkal Orbiter Hilton a představoval si je spíš jako jakési hostince než skutečné hotely. Měly sloužit pro krátkodobé pobyty, před tím než budou jednou turisté cestovat i na Měsíc. Orbitální hotely Hilton měly být navrženy po vzoru výzkumných laboratoří, které tou dobou navrhoval Donald W. Douglas Jr., ředitel společnosti Douglas Aircraft Company, který byl znám svým zájmem o vesmírné stanice. „V kosmickém hotelu půjde pohodlně ubytovat až 24 osob“, řekl tehdy Hilton účastníkům konference a pokračoval. „Možná to zní jako pěkně malý hotýlek, ale první hotel mého otce v Novém Mexiku měl také jen 10 pokojů.“ Hilton věřil, že pokud by se takové hotely na oběžné dráze podařilo postavit a úspěšně provozovat, mohl by později vzniknout mnohem větší hotel i na Měsíci, který při stavbě využije měsíční regolit. Říkal mu Lunar Hilton.

Lunar Hilton neboli měsíční Hilton rozvrhl Barron do čtyř základních úrovní. Vstup se nacházel na povrchu Měsíce, kdežto zbytek úrovní 20 až 30 metrů pod povrchem kvůli lepší regulaci teploty a ochraně před radiací. Veškeré zařízení nutné pro řízení a provoz hotelu bylo umístěno v nejspodnější sekci. Druhá úroveň se skládala z dlouhých, navzájem se křižujících chodeb, poskytující dostatečný prostor pro 100 pokojů a nejvyšší úroveň byla vyhrazena pro jídelnu a jiné společenské prostory.

Barron Hilton přemýšlel především jako obchodník a dobře si uvědomoval, že hosté komplexu Lunar Hilton pravděpodobně neutratí spoustu peněz a nebudou chtít ani trávit delší čas v nevzhledném a izolovaném prostředí. Na konferenci tehdy řekl: „Ze zkušeností víme, že většina hostů je dlouhodobě neklidná, pokud jejich ubytování neodráží jejich životní styl“ a pokračoval „Z tohoto důvodu nebudeme mít žádné nevzhledné sci-fi místnosti. Místo toho budou mít všechny naše pokoje dostatek prostoru, koberce, závěsy a rostliny. V celém hotelu použijeme umělé osvětlení napodobující sluneční světlo na Zemi a instalujeme obří televize, na které se budou promítat scenérie ze Země či vesmíru. Navíc hosté hotelu na měsíci nebudou jíst žádné jídlo a vitamíny v tubách, ale stravovat se budou téměř jako doma. To však znamená, že bychom museli zajistit dopravu dehydrovaných a mražených výrobků ze Země, které by pak byli upravovány v naší atomové kuchyni. Kuchař by odstranil obaly a stiskl několik tlačítek. O vše ostatní by se postaraly důmyslné stroje. Největším lákadlem hotelu Lunar Hilton by však byl jeho salónek Galaxy Lounge. A jestli si myslíte, že nebudeme mít koktejlový bar, tak neznáte Hilton… a ani turisty. Podotkl Hilton a zaujatě pokračoval. „V  salónku Galaxy Lounge si lunární turisté budou moci vychutnávat Martini a přitom koukat třeba na Zemi nebo hvězdy i přesto, že bude komplex pod zemí, protože budou k dispozici speciální okna. Všechny drinky na baru půjde připravit jen za pomoci robota, postačí vložit příslušnou tabletu do sklenky přidat ethanol, vodu a voila, instantní gin nebo martini je na světě.

Tehdejší plány společnosti Hilton jsou dnes víceméně úsměvné. Podle dnešních standardů jsou tyto vize až příliš ambiciózní, jenže tehdy se opravdu věřilo, že se podobné komplexy podaří již brzy realizovat. Barron Hilton na konferenci doslova prohlásil: „Pevně věřím, že ve vesmíru budeme mít Hiltony. Možná už velice brzy, protože jsem připraven zahájit práce na prvním, ale pokud se mnou nebude osud spolupracovat, můžete si vsadit svůj poslední dolar na to, že jeden z mých synů bude součástí řetězce vesmírných hotelů Hilton.“ Kdyby jen tušil jak daleko byl ve skutečnosti od pravdy…

To vše ale tenkrát stačilo k tomu, aby si někteří zájemci dokonce budoucí pobyt rezervovali dopředu. Pouhý rok po konferenci se navíc myšlenka hotelu Hilton zhmotnila na plátnech kin v americkém velkofilmu 2001: Vesmírná odysea, ve které se objeví luxusní salónek Hilton jako součást komplexu obrovské vesmírné stanice Space Station 5. Myšlenka vesmírného hotelu byla dokonce tak úspěšná, že řetězec Hilton začal vyrábět propagační předměty na toto téma.  Klasickým příkladem z té doby je klíč od pokoje dosud neexistujícího hotelu Lunar Hilton.

Bezprostředně po vystoupení Barrona Hiltona si vzal slovo inženýr a „otec raketového stupně Centaur – Krafft A. Ehricke a představil svůj vlastní plán na „vesmírný hotel“, kterému říkal Astropolis. Což byl jakýsi obří rotující komplex pro turisty. Některé části komplexu měly dokonce rotovat rozdílnou rychlostí k dosažení rozdílných gravitací. Některé úseky komplexu Astropolis měly simulovat pobyt na Zemi, jiné třeba na Měsíci či Marsu. Do komplexu Astropolis se mělo vejít až 1,100 platících hostů. Ehricke dokonce předběžné spočítal, že výnos hotelu by byl jen velice, velice malý a to z důvodu nákladné přepravy a údržby celého komplexu. Odhadoval, že výnos bude asi jen 5 dolarů z jednoho platícího zákazníka na den a poukázal na nutnost vybudování znovupoužitelných nosičů a kosmických lodí.

Bohužel, navzdory neohroženému optimismu obou pánů, jejich smělé vize nikdy neopustily rýsovací prkna. Za to myšlenka vesmírného hotelu nikdy nezmizela. V pozdních devadesátých letech společnost Hilton podpořila plány na soukromou vesmírnou stanici a v jiném projektu zase pověřila architekta Petera Instona, aby navrhl plány na měsíční hotel s 5000 pokoji. Hned poté, co je údajně spatřil tehdejší ředitel impéria Peter George, prohlásil: „Jednoho dne budou na Měsíci hotely a Hilton chce být první.“ Svůj „vesmírný klub“ by však na oběžné dráze ráda chtěla mít také firma Playboy Enterprises, Inc., která v roce 2012 spojila síly s hlavním dizajnérem Vigin Galactic Adamem Wellsem, aby pomohl navrhnout případný Playboy klub s barem, romantickými pokoji nebo tanečním klubem…  Do jaké míry se v těchto případech jedná pouze o PR není vždy úplně jasné, ale i díky podobným vizím se myšlenkou skutečných vesmírných obydlí postupně začala zabývat celá řada firem.

Jednou s těchto firem je například japonská architektonická společnost Shimizu, která se mimo jiné už od devadesátých let zabývá (nejen) vizemi budoucnosti. Vesmírný hotel si společnost Shimizu představuje jako masivní rotující konstrukci na nízké oběžné dráze s 240 metrů dlouhým výtahem a čtyřmi úseky s proměnlivou gravitací. Smyšlená konstrukce hotelu Shimizu nabízí prostor pro 64 pokojů a pobyt by si zde mohli užít i neškolení lidé, kteří by mohli zakusit působivé výhledy na Zemi nebo nejrůznější druhy zvláštních sportů. Prvotní plány počítaly, že něco podobného bude možné uskutečnit už v roce 2020 a dopravu přislíbila společnost Kawasaki. Jenže dnes dobře víme, že je to stále jen čirá utopie.

Dalším obdobným projektem je Lunatic Hotel holandského architekta Hanse-Jurgena Rombauta a společnosti Wimberly Allison Tong a Goo (WATG), kteří předpokládají, že by se jejich projekt na Měsíci mohl stát realitou v roce 2050. Architekt navrhl tento měsíční hotel tak, aby návštěvníci luxusního hotelu Lunatic mohli žít v podmínkách nízké gravitace a využívat výhod, které tento stav přináší. K pohybu po komplexu by měl každý host speciální skafandr. Hotel by k ochraně před nežádoucím prostředím využíval své okolí, tedy měsíční skály a regolit. Podle vlastních slov architekt navrhl projekt tak, aby hotel v budoucnu dokázal odolat nejrůznějším katastrofám, které by mohly nastat, jako třeba masivní sluneční erupce, extrémní změny teploty nebo otřesy a předpokládá, že by velká část stavebního materiálu pro hotel byla vyrobena přímo na Měsíci. K hotelu budou náležet také dvě skleněné věže vysoké 160 metrů, které budou sloužit k hrám v nízké gravitaci. Věže budou vybaveny pouzdry ve tvaru slz, které poslouží mimo jiné jako osobní kosmická loď pro každého turistu. Rombaut předpokládá, že dvoutýdenní pobyt v jeho hotelu bude stát přibližně stejně jako splátka hypotéky na dům v luxusní čtvrti.

Trochu jiným směrem měla v plánu jít organizace Space Island Group (SIG). Ta se totiž rozhodla, že bude vyvíjet nejrůznější vesmírnou infrastrukturu převážně ze stávající americké nebo i ruské techniky. Mělo jít především o nevyužité části z programů Space Shuttle, které organizace měla v plánu po vzoru vesmírné stanice Skylab, přestavět třeba na vesmírné hotely. Hlavní myšlenkou bylo co nejvíce ušetřit nejen finance, ale také čas potřebný na vývoj nové technologie.

Jakkoli se podobné myšlenky zdají nereálné, Vesmírná turistika je v podstatě realitou už dnes. Samozřejmě, vesmírný let není běžně dostupný a zatím to vypadá, že ještě nějaký čas potrvá, než se z vesmírné turistiky stane masová záležitost, nicméně již dnes víme, že je o tyto exotické výlety do kosmu zájem a proto není divu, že se o vesmírnou turistiku v současnosti zajímá stále více firem. Své studie však v tomto odvětví má i legendární agentura NASA či státní korporace Roskosmos.

NASA se například kdysi seriózně zabývala myšlenkou dopravy turistů do kosmu pomocí raketoplánů. K těmto účelům měl sloužit upravený modul pro pasažéry (Passenger module), který by byl uložen v nákladovém prostoru raketoplánu. Modul byl navržen pro 74 pasažérů a startovat se v této konfiguraci mělo až dvanáctkrát do roka. Roskosmos se naopak ve spolupráci se společností Space Adventures rozhodl využít stávajících kapacit a dodnes nabízí volná místa pro turisty v kosmických lodích Sojuz pro let na Mezinárodní vesmírnou stanici. Tyto lety jsou však velmi finančně náročné a tak není divu, že o tyto cesty není valný zájem.

V současnosti je asi nejznámější koncept americké společnosti Bigelow Aerospace, která se dlouhodobě zabývá původní myšlenkou NASA na výrobu nafukovacích obytných modulů. Není divu, že firmu v roce 1999 zakládal hoteliér Robert Bigelow, který úspěšně vybudoval několik fungujících hotelů na Zemi a dodnes pevně věří, že se mu obdobně zadaří také v kosmu. Na oběžné dráze však zatím žádné obří nafukovací hotely nemáme, přesto je společnost Bigelow Aerospace v současnosti nejdále v uskutečnění vize vesmírných hotelů. V současnosti se jeden experimentální nafukovací modul této společnosti nachází na ISS a úspěšně odolává všem zatěžkávajícím testům. Zároveň byla jeho mise také prodloužena, protože funguje nad očekávání dobře. Jiné dva moduly, Genesis 1 a Genesis 2, už společnost vyzkoušela v minulosti na oběžné dráze, kde se jejich objem zvětšil prakticky trojnásobně.

Dalším článkem v řetězci, který má vést až k funkčnímu hotelu na oběžné dráze, měl být nafukovací modul Galaxy. Ten však zůstal na Zemi, aby se podařilo ušetřit finance. Dalším v pořadí byl pak obyvatelný trojlůžkový modul Sundancer, který se měl nakonec na oběžné dráze spojit s vlajkovou lodí společnosti – obřím modulem BA 330. To se však zatím nestalo a zřejmě k tomuto scénáři už ani nedojde. Společnost Bigelow Aerospace se totiž krom vývoje BA 330 zaměřila na vyslání svého modulu k Měsíci. Ředitel společnosti však dodává, že možnosti nafukovacích modulů jsou v podstatě bez hranic a dají se tak prakticky využít kdekoli. Mohou například sloužit i jako trvalá, dočasná či mobilní obydlí na Měsíci či Marsu a jeho optimismus sdílí i mnozí vesmírní architekti, kteří v této technologii vidí skutečně budoucnost.

Obdobných projektů je samozřejmě celá řada a neustále vznikají nové. Průkopník a nestárnoucí optimista  vesmírné turistiky je vesmírný architekt John Spencer, který už v roce 1996 založil první soukromou organizaci Space Tourism Society orientovanou na vesmírný turismus. Dlouhodobým projektem Johna Spencera je obří vesmírná jachta – Orbital Super Yacht,  navržená po vzoru nejmodernějších a nejluxusnějších zaoceánských lodí na světě. Vizí je přesunout část prestiže a luxusu, které tyto supermoderní pozemské jachty mají, také do vesmíru. Tím by vznikl jakýsi orbitální jachting.

Space Tourism Society jednu takovou jachtu už vyprojektoval. Jmenuje se Destiny (Osud) a je dílem hned několika architektů. Tento luxusní klub na oběžné dráze by měřil téměř 100 metrů a nabídl prostory pro 10 pasažéru a šest členů osádky. V útrobách lodi bychom ve střední části našli obří zábavní klub. Tato centrální kruhová část by byla téměř celá ze skla a dosahovala by průměru 18 metrů s výhledem do všech stran. Pro zamilované páry by byla k dispozici vesmírná horká vana. Podle slov architekta by to měla být barevná koule horké vody udržovaná na místě proudem horkého vzduchu ze všech stran. Pro ještě intimnější chvilky budou pro všechny hosty připraveny přepychové apartmány v zadní části jachty, které budou obsahovat „tulící tunel“, který bude zakončen panoramatickým oknem s výhledem na Zemi.

Přibližně před sedmi lety vypadal velice nadějně také projekt „vesmírného advokáta“ Arthura Dula, který založil společnost Excalibur Almaz. Společnost zakoupila od Rusů čtyři návratové kabiny vesmírné lodě TKS a dvě staré vesmírné stanice Saljut. Jednu měla společnost v plánu renovovat a vyslat do kosmu. Tam ji měli pravidelně navštěvovat vesmírní turisté. Do projektu byli zainteresováni velmi zajímaví lidé. Společnost zastupoval ruský kosmonaut Valerij Tokarev a velitelem vesmírných operací byl například bývalý astronaut NASA Leroy Chiao. Také víme, že Jonathan Clark, manžel tragicky zesnulé astronautky Laurel Clarkové z tragické mise raketoplánu Columbia, měl pro společnost vyvinout nové skafandry.

Přestože se společnost zapojila i do komerčního programu NASA a soutěžila o kontrakt na zajištění dopravy pro astronauty k ISS, tak ani to však nevyšlo a postupem času se nakupilo množství finančních a jiných problému, které vyvrcholily rozprodejem hardwaru v aukčních síních. Například částečně zrekonstruovanou kabinu lodi TKS koupil neznámý Američan za 1 milion dolarů okolo roku 2014.

Píše se rok 2018 a stále kolem Země neobíhá žádný dechberoucí turistický komplex a ani do vesmíru pravidelně nelétají vesmírní turisté. A krutou pravdou je, že zatím nejsme schopni pravidelně zajistit ani poměrně „jednoduché“ suborbitální lety. To se však v rozmezí několika málo let může opravdu změnit. Společnost Blue Origin v minulém roce totiž velmi působivě demonstrovala, že je připravena provozovat suborbitální turistiku a blízko k cíli se zdá být také společnost Virgin Galactic, která zatím stále testuje svůj aerokosmoplán VSS Unity.

Zájem o lety do vesmíru neupadá, ba naopak. Zdá se, že konečně žijeme na prahu skutečné kosmoturistické éry, kdy se lety do vesmíru postupně stávají dostupnější než kdy dřív. Je nesporné, že je zde velký prostor a potenciál. Mnoho lidí například projevilo zájem strávit své líbánky ve vesmírném hotelu a jsou ochotni zato také patřičně zaplatit. Jediné, co schází, je vybudovat skutečnou infrastrukturu. Osobně věřím, že se jednou do vesmíru přesune část pozemské zábavy, jen to bude ještě nějaký čas trvat…

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Barron_Hilton
https://www.interesly.com/
https://theoutline.com/post/
http://www.esa.int/dut/ESA_in_your_country/
https://www.space.com/14666-playboy
http://www.spaceislandgroup.com/home.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Excalibur_Almaz
http://www.parabolicarc.com/
https://www.shimz.co.jp/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Space_Adventures

Zdroje obrázků:
http://www.spaceislandgroup.com/Gallery/siggallery01.jpg
https://im-dev-proxy.imgix.net/
https://im-dev-proxy.imgix.net/
http://www.spaceislandgroup.com/Gallery/siggallery05.jpg
https://img.purch.com/h/1400/
http://cdn.parabolicarc.com/wp-content/