Začátek roku 2017 je z pohledu kosmonautiky bezesporu v režii SpaceX a tak některé další zajímavé informace zůstávají bohužel trochu ve stínu a bez většího zájmu. O naši pozornost si ale také říká soutěž Google Lunar X Prize, která se pomalu blíží do svého finále. Google v průběhu ledna potvrdil pět finalistů, kteří se ještě tento rok mají pokusit o přistání svých robotů na Měsíci, protože pokud chtějí pomýšlet na výhru, je třeba vše stihnout nejpozději do 31. prosince 2017. Moc času tedy nezbývá a bude jistě zajímavé sledovat, jestli se to někomu nakonec skutečně povede. Jen připomenu, že hlavní cenou soutěže je částka 20 milionů dolarů a výherní tým musí dopravit na Měsíc robota, který na povrchu absolvuje alespoň 500 metrů dlouhý přesun a odvysílá zpět na Zemi data, fotografie a video a pokud by splnil i bonusová zadání, může si jeho tým připsat dalších 5 milionů dolarů. Zmíněné odměny však nejsou konečné. Projekt podpořili i různé jiné instituce včetně agentury NASA a v sázce je tedy nakonec mnohem více peněz.
V roce 2010 se k soutěži přihlásilo celkem 32 soukromých týmů z celého světa, ale pouze pěti kandidátům se nakonec podaří zúčastnit se finálního klání. Na veřejnost postupně proniká stále více nových informací o detailech jednotlivých misí a tak jsem se ty stávající pokusil shrnout do jednoduché infografiky. Již na první pohled je patrná značná rozmanitost strojů. Například pojízdný rover indického týmu připomíná kresleného robota VALL-I ze stejnojmenného filmu společnosti Disney-Pixar. Naproti tomu americký „kandidát“ týmu Moon Express připomíná obří automatický vysavač a i když to na první pohled možná není zřejmé, jedná se ve skutečnosti o důmyslné stroje za desítky milionů dolarů a v žádném případě to nejsou pouze rovery jak je často mylně prezentováno.
Pomyslným „hřebíčkem do rakve“ celého projektu by však nakonec mohly být raketové nosiče, které jak dobře víme, jsou velmi drahé a to i ve srovnání s možnou výhrou. Týmy si k vynesení svého nákladu vybraly různorodé společnosti a opravdu zajímavý by mohl být například start amerického týmu Moon Express na nové raketě Electron společnosti Rocket Lab, která slibuje premiérový start tohoto nosiče již velmi brzy. Bližší sdělení však zatím nejsou k dispozici. Nebo start týmu Synergy Moon, ti se rozhodli využít raketu Neptun L- 1000 méně známé společnosti Interorbital Systems, která je součástí tohoto týmu. Prototyp nosiče lze vidět na tomto videu
Raketa Neptun L- 1000 má být schopná vynést jednu tunu nákladu na nízkou oběžnou dráhu a 190 kg nákladu na dráhu únikovou a na Měsíc pak asi 70 až 90 kg. Nosič vypadá celkem zajímavě, ale osobně mám ohledně Neptunu L- 1000 největší pochybnosti. Co však musím ocenit je odvaha, kterou lidé okolo Synergy Moon mají. Ostře sledovaný bude jistě i start týmu SpaceIL (pokud k němu dojde), který si vybral silný nosič Falcon 9 společnosti SpaceX. Start je zatím naplánován na konec roku. Poslední zatím nasmlouvanou raketou je spolehlivá Indická PSLV o kterou se společně podělí Indický a Japonský tým. Zde známe již i předběžné datum plánovaného startu.
Není žádným tajemstvím, že mnozí pochybují o všech startech v rámci soutěže Lunar X Prize v tomto roce. Nicméně jde prý definitivně o poslední šanci, jak je možné získat cenu. Naše redakce bude samozřejmě celé klání i nadále sledovat a jakmile se objeví další zajímavé informace, budeme Vás samozřejmě informovat. Nechme se tedy překvapit jak to celé dopadne a jestli se nakonec opravdu dočkáme vítěze.
Zdroj: Autor
Zdroje informací:
http://www.xprize.org/
http://lunar.xprize.org/
http://www.spaceil.com/
http://www.moonexpress.com/
http://www.synergymoon.com/
http://www.teamindus.in/
http://team-hakuto.jp/en/
https://futurism.com/
Zdroje obrázků:
http://lunar.xprize.org/…/panopoly_image_original/public/thewheel.jpg?itok=k8LdfEtI
https://futurism.com/images/the-ultimate-race-is-on-finalists-of-googles-lunar-x-competition/
Děkuji moc za tento článek. Moc se těším na další pokračování a vývoj v této soutěži
parada….diki moc
Rádo se stalo :-).
Myslím, že o prémii ani tak úplně nejde. Ta je sice pěkná, ale náklady asi stejně nepokryje. Motivaci týmů bych především viděl v odrazovém můstku k dalším experimentům a nebo třeba jako v případě Moon Express, která přímo deklaruje, že má o Měsíc dlouhodobý zájem. No každopádně by byla škoda pro týmy (i pro nás), aby veškerou do toho vloženou práci musely dát k ledu.
Skvělý článek. Jen bych dodal k větě „…. pokud chtějí pomýšlet na výhru, je třeba vše stihnout nejpozději do 31. prosince 2017“, že podle podmínek soutěže platí tento termín pro start – viz věta z druhého zdroje informací „Teams now have until the end of 2017 to launch.“
Ano to je samozřejmě pravda. Děkuji a jsem rád, že se Vám článek líbí.
bohaté společnosti by si měli vzít z Google příklad!!!to by mohla být cesta jak v budoucnu uspět v kosmu.
Je někde uvedeno jaký náklad je schopen falcon 9 dopravit na oběžnou dráhu měsíce?
Myslím, že s takto lehkým nákladem by neměl mít Falcon 9 nejmenší problém. Přesná čísla neznám, ale více určitě ví pan Majer nebo Mirek Pospíšil. Zeptám se. 😉
Odpověď pana Pospíšila je tato:
U aktuální verze F9 v1.2 SpaceX uvádí nosnost na GTO = 8300 kg a k Marsu = 4020 kg.
K Měsíci to bude něco mezi tím, hmotností spíše blíž k té hodnotě na GTO.
Druhou věcí je, jestli se druhý stupeň F9 má postarat taky o usazení nákladu na oběžné dráze Měsíce, nebo si to zajistí náklad sám. V tom bude podstatný rozdíl.
Tak snad Vám to pomohlo. Mám dojem, že bude využit druhý stupeň na usazení nákladu na oběžnou dráhu Měsíce. Tým SpaceIL má pouze lander. Hezký den 🙂
No, obávám se že…Atd. nicméně, kdyby bylo k dispozici ještě tak 5 let, tak bych tomu docela věřil. Soutěžící ale vytvořili velmi zajímavé koncepty řešeni pomocí miniaturizace hardware a jistě i softwaru, které činí tento problém technicky asi vyřešený. Zůstává jen maličkost, jako vždy. Kdo zaplatí nosič. Ale věřím, že za 5 let budou k dispozici oletane stupně Falconu, čímž by se proveditelnost jistě zvýšila. Ale ani tak to pod těch, řekněme 50 milionů dolarů nebude.
Jinak skvělá soutěž, podněcující vynalézavost a výběr nových talentů. Pokud ovšem je někdo dal podchyti.
5 let? Tohle je, podle mého názoru, až příliš pesimistický pohled. Jednotlivé týmy do toho šli s vidinou jasně dané prémie a určitě si dokázali spočítat, že bez mecenáše nebo sponzorů se neobejdou. Navíc mají snad všichni už i podepsané kontrakty na nosné rakety. A že z pěti by to alespoň jednomu nevyšlo? To se mi nechce věřit.
Byl bych rád, kdybyste měl pravdu. Ale.
Já jsem zvědavý hlavně na první automobilový závod na jiném vesmírném tělese. Snad se podaří přistát a oba rovery rozjet, aby to bylo napínavé a snad budou i pěkné záběry.
Také doufám. Sledovat závod by bylo jistě zajímavé.Snad se ho nakonec dočkáme :-).
Myslím,že takový gigant jako je Google by mohl pustit trochu víc žilou.20 milionů,to je částka tak nepatrná vůči miliardovým ziskům,že je to až směšné,pokud uvážíme,že jde o cestu na Měsíc.Nicméně jako takový počáteční impuls je to fajn.Jinak moc zajímavý článek,díky.
Není zač. 🙂
Má to svojí logiku. Kdyby dal podstatně víc, tak se tím nesplní základní předpoklad, že to má být co nejlevnější. Těch 20 mil. mi přijde tak akorát.
Musím říct, že o raketě Neptun slyším poprvé. Byl ten test vůbec úspěšný?
Byl úspěšný, ale dostali se jen pár kilometrů vysoko. Moc mi to nepřijde jako raketa, která by měla dosáhnout Měsíce. Jestli to vyjde Neptunu i Electronu, tak tu máme další revoluci v dopravě do vesmíru.
Finanční odměny v těchto soutěžích jsou spíše takové zpestření, případně aby bylo za co zapít úspěch. Většinu nákladů musí krýt sponzor. Uvidíme, za sebe bych vždy věřil klasické koncepci s výkyvnými, samostatně poháněnými nápravami na kolech. Nějaké další experimenty tu vždy byly, jenže se nakonec ukázalo, že tato „složitá“ řešení mají více neduhů a spolehlivost je na 1 místě. Čím jednodušší řešení tím menší šance, že cokoliv odejde. Subjektivní věc, dosahovat roboty Měsíce, případně zanášet oběžnou dráhu mikrosatelity (krátká životnost) je dnes již hloupost (kdo to bude uklízet?). Je třeba se soustředit na složitější věci, které ještě neumíme ne se vracet. Řešit pojezd na Měsíci ano, ale testy účinných motorů případně zdrojů energie (jiných než panely) ne. Stejné je to s astronauty, řešit jejich bezpečnější pobyt ve vesmíru, efektivní duplicitu systémů, lehké skafandry i pro pobyt v otevřeném vesmíru ne. Raději sloučit mnoho menších dotací a snažit se o pořádný projekt, než je takto rozmělňovat do stále se opakujících v podstatě školních projektů. Zde asi vidím jediný přínos, přilákání dnes mizejících technicky zaměřených lidí, ono počítat či přemýšlet bolí, viz naše Czechie (odporný název i pro rozvojovou zem).
„dráhu mikrosatelity, kdo to bude uklízet“
Nikdo – jsou na tak nízké dráze, že za pár let samy shoří v atmosféře.
Nemusí se vždy vše povést a pár let se může parádně protáhnout. Je neprozíravé vůbec tam něco takového vysílat. Zatím nemáme technologie, abychom byly takové miniaturizace schopni, resp. aby takto malé satelity byly opravdu funkční a roky pracovaly tak, jako ty ve standardní velikosti. Hračky si lze otestovat i na Zemi nebo naopak daleko od ní – jenže to by zase stálo $ za těžší nosič – že?
Bude to zřejmě hodně na těsno. Všechny týmy nechávají start na poslední chvíli a kromě PSLV moc nevěřím, že stihnou do konce roku odstartovat. Falcony se neustále opožďují, Electron ještě neletěl a testovací let se taky pořád oddaluje a u toho Neptunu se mi nějak nechce věřit, že se vyškrábe byť na LEO, natož tak k Měsíci, ale asi to nebudou blbci a mají to spočítané. Jsem hodně zvědav, ale řekl bych, že minimálně půlrok bude většině týmů chybět.
Když pomineme nosiče a termíny, jak technologicky je lehké/těžké přistát na Měsíci?
Nezdá se mi, že by to bylo něco rutinního. Mám na mysli třeba nedávný evropský pokus o přistání na Marsu. Tam to komplikuje atmosféra, která moc nezabrzdí, ale zároveň vyžaduje komplikované pouzdro, ale selhalo až samotné motorické přistání – čili něco, co se bude odehrávat i na Měsíci. Osobně pochybuju o tom, že to mohou malé soukromé projekty dát na první dobrou – automaticky dosednout tak měkce a do takové pozice a orientace, aby to pak ještě následně jezdilo či létalo mi přijde jako náročný úkol.
Automatické přistání rozhdodně není nic lehkého. Je to nejsložitější část všech misí.
Automatické přistání na Měsíci mi zas tak složité nepřipadá, tedy pokud je vám +- pár km jedno, kde přistanete. V podstatě potřebujete spolehlivý motor s regulovatelným tahem, radar a gyroskop. Uřídit to (se správným softwarem) pak zvládne i vaše automatická pračka.
Ve srovnání s přistání prvního stupně Falconu je přistání na Měsíci tak akorát zadání na diplomku pro šikovného inženýra 🙂
Zdravim
trochu off topic> film aj robot sa volaju WALL-E nie VALL-I
V našich končinách byl film prezentován jako VALL-I což je zkratka – Víceúčelově Automatický Likvidační Lisovač – Imunizátor, v originále „WALL-E“ viz třeba wiki nebo ČŠFD.