Ne každý komerční telekomunikační projekt se může pyšnit přívlastky jako nejsložitější, největší, nejznámější a zároveň také největší finanční průšvih, zbytečný, technologicky zastaralý a … stále funkční a pořád ještě „zářící“. Ale jeden takový tu určitě je. Jmenuje se Iridium. Pomalu umírá, ale stále je tu s námi, jako symbol vize, pokroku a vzdoru. Seznamte se.

Jediný satelitní systém s celosvětovým pokrytím Iridium dodnes funguje, každý z nás se může stát zákazníkem tohoto nesmírně vesmírně složitého (soustava navzájem komunikujících satelitů mezi sebou) a drahého systému, díky kterému si zavoláte odkudkoliv na Zemi i mimo ni (třeba ze stanice ISS). Používá se dnes na M2M komunikaci (Machine to machine), volání a i internet, byť základní rychlost 2,4kbit není příliš zajímavá a vypadá jak … z jiné doby… Ale nechme teď satelity Iridia létat v jejich výšce 780 km nad Zemí při rychlosti cca 28.000 km/h a přesuňme se na začátek…

Je konec osmdesátých let a Motorola, jako první firma na světě, před pár lety začala komerčně nabízet první skutečně mobilní telefon tak, jak jej známe dnes. Jmenoval se DynaTAC 8000X, byl obrovský, těžký, výdrž na jedno nabití z dnešního pohledu byla směšně nízká, ale byl skutečně mobilní! Telefon používal analogové sítě a o nějaké celosvětové standardizaci systémů (třeba GSM standard), anebo mezinárodním roamingu, si mohli uživatelé a telefonní výzkumníci nechat tak akorát zdát, přinejlepším.

„Za vším hledej ženu“ říká jedno přísloví a v roce 1987, kam by se daly datovat jedny z prvních myšlenek na celosvětový satelitní mobilní telefon, později pojmenovaný na Iridium, to tak opět bylo.

Vedoucí inženýr jedné z divizí Motoroly se chystal na dovolenou se svou manželkou, říkejme ji třeba Karen, na Bahamy a díky tomu padla z její strany otázka, proč neudělat telefon, který má všude pokrytí signálem. V tehdejší době bylo pokrytí na úplně jiné úrovni, než jak jej známe dnes. Nemluvě o tom, jak zajistit pokrytí na moři, kde prostě žádné základnové stanice nelze postavit.

Ten inženýr se jmenoval Bary Bertiger a po návratu z dovolené si tuto myšlenku nenechal pro sebe a poradil se se svými kolegy ze stejné divize. Jmenovali se Ken Peterson a Ray Leopold. Všichni tři byli inženýři a pracovali v divizi „vládní elektroniky“. Toto oddělení mělo na starosti kromě jiného návrhy a dodávky šifrovaných telekomunikačních systémů, dodávání komponent pro NASA a další podobné věci o kterých se asi moc nedozvíme. Zajímavé na tom však bylo, že projekt telekomunikační satelitní sítě s celosvětovým pokrytím nebyl vyvíjen pro armádu, ale již od samotného začátku se systém profiloval jako komerční se zaměřením na běžné uživatele a jak víme dnes, projekt byl pak o mnoho let s touto myšlenkou opravdu dokončen a spuštěn, ale vezměme pěkně postupně.

Podle tehdejších plánů měl být typickým uživatelem satelitního systému cestující obchodník, který byl všude a kdykoliv v kontaktu s kýmkoliv. Postupně na počátku devadesátých let k nim ještě přibyli v business plánu zákazníci z méně rozvinutých států bez klasické „drátové“ telefonní sítě, třeba v Africe, záchranné složky a vědci pracujících v odlehlých končinách. To byla vize ze začátku 90. let a systém byl po několika letech práce stále ve fázi návrhů a teoretických modelů. A ještě k názvu – systém měl mít původně celkem 77 satelitů, po 11 satelitech v sedmi drahách, proto se pojmenoval Iridium, znalci periodické soustavy prvků jistě ví proč. Postupem času se díky přesným výpočtům a snaze zlevnit celý projekt povedlo počet nutných satelitů zredukovat na 66, název Iridium však již zůstal.

Přenesme se o několik let později – do roku 1997, kdy do vesmíru raketa Delta II ze základny Vandenberg (Kalifornie, USA) vynesla na nízkou oběžnou dráhu (tzv. „LEO“) prvních 5 satelitů systému Iridium. Během následujících necelých 3 let pak ve vesmíru přibyla téměř necelá stovka těchto satelitů. Několik satelitů selhalo po krátce po vypuštění, zbytek byly satelity od začátku zamýšlené jako náhradní, proto jich ve vesmíru bylo více než jen těch 66, které jsou nutné pro celosvětové pokrytí.

Satelitní systém byl oficiálně spuštěn v listopadu roku 1998 a již po necelých 9 měsících provozu firma Iridium vyhlásila bankrot a požádala o ochranu před věřiteli. Přes 10 let vývoje, přes 5 miliard amerických dolarů v nákladech, téměř stovka satelitů ve vesmíru a bankrot?

Ano. Příčin bylo více, firma Motorola systém Iridium technologicky se svými partnery od začátku stavěla, ale vlastníkem systému byla samostatně založená firma Iridium a akcionáři Iridia byli telekomunikační firmy a investoři z celého světa. První typ satelitního telefonu pro síť Iridium byl již na tehdejší dobu (rok 1998) velikostně obrovský a nevzhledný (dokonce jej bylo zakázáno ukazovat v reklamách!), neuvěřitelně drahý (téměř 4.000 dolarů!) a jeho dodávky na trh vázly, průměrná minutová sazba hovoru se nepohybovala kolem plánovaných dvou, tří dolarů, ale dosáhla více než 6 dolarů! A situace na mobilních trzích se na konci 90. let diametrálně změnila. Pokryté území klasickým mobilním telefonním signálem, roamingové dohody mezi státy, standardizované technologie (například GSM – paradoxně i díky Motorole) a nutnost používání satelitních telefonů s výhledem na oblohu, to vše a další způsobilo, že zákazníků lačnících po Iridiu bylo mnohem, mnohem méně než předpovídaly studie od renomovaných firem.

Další ekonomickou zátěží pro společnost Iridium bylo, že Motorola po spuštění komerčního provozu měsíčně posílala firmě Iridium fakturu na 50 miliónu dolarů za udržování největší satelitní konstelace v provozuschopném stavu, byť to bylo vše na základě předem podepsané smlouvy. Ano, Iridium muselo platit Motorole každý měsíc 50 milionů dolarů za to, že satelity létaly tak, jak měly a v této ceně byla zahrnuta i menší částka na případnou obnovu satelitů. Ostatně plánovaná životnost satelitů Iridium byla odhadována na 5 – 8 let. A protože Iridium po několika měsících provozu v roce 1999 mělo jen něco málo přes 10.000 zákazníků (oproti původním plánům v řádech stovek tisíc), přičemž aby firma nebyla v červených číslech bylo nutné jich mít kolem 500.000 – 1.000.000, peníze docházely, banky chtěly další záruky, situace byla jednoznačná… Iridium musí zemřít, rozhodla Motorola. Ta samá Motorola, která za jeho zrodem stála a byla celou dobu tahounem celého projektu. Iridium tak bylo dítě, které musí zabít vlastní matka, Motorola. V roce 2000, kdy už síť Iridium neposkytovala žádné služby a uživatelé byli odpojeni, bylo dohodnuto, že Iridium shoří. Sebevražedný software s využitím manévrovacích trysek a navedením satelitů do atmosféry měl zabít všechny satelity. Nahrání sebevražedného programu do všech satelitů proběhlo. Stačilo jen odeslat poslední pokyn…

Konec první části.

Zdroje informací:
https://www.wired.com/1998/11/iridium-beeps- around-the- world/
https://www.wired.com/1998/10/iridium-2/
https://www.nasa.gov/centers/dryden/news/NewsReleases/1994/94-2_pf.html
Creating Iridium, autor Durrell Hillis, Vesuvius Press, 2016
Eccentric Orbits: The Iridium Story, autor John Bloom, Grove / Atlantic, 2016
Iridium Communications Dr. Raymond J. Leopold
https://www.youtube.com/watch?v=MOZRPy044xI
https://www.youtube.com/watch?v=zwj-qBoAltA
https://www.youtube.com/watch?v=74XVnqv0d5k

Zdroje obrázků:
Iridium
Archiv autora
kniha Eccentric Orbits