Před měsícem jsme Vám přinesli fotky z Marshallova střediska, na kterých jste si mohli prohlédnout testovací exemplář horního stupně ICPS. Tento kus byl určen jen pro mechanické zkoušky a proto neobsahoval všechny díly, které najdeme na letovém hardwaru. Fotka, kterou Vám přinášíme v dnešním článku je ale jiná. Vidíme na ní výrobu skutečného letového exempláře horního stupně ICPS, který bude součástí premiérového letu rakety SLS na podzim roku 2018 a který pošle nepilotovanou kosmickou loď Orion k Měsíci.
Nejdůležitější fáze výroby tohoto letového exempláře před pár dny skončila. O výrobu se starali specialisté společnosti United Launch Alliance v alabamském městě Decatur. Samotný návrh horního stupně ICPS pochází od firmy Boeing a spaluje kapalný kyslík a vodík. Tento exemplář ale ještě čekají drobné dodělávací práce – jde třeba o instalaci avioniky. Následovat bude převoz po vodě a po silnicích až do Delta Operating Center na floridském Mysu Canaveral. Sem by měl stupeň ICPS dorazit v polovině roku 2017 a začne důkladné kolo zkoušek, které se zaměří především na správnou funkci avioniky.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2013/01/Z87.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/icps_p2.jpg
Dobrý den, můžu se zeptat, jak dlouho bude přibližně trvat (a kolik bude stát) stavba dalších raket SLS na další plánované mise?
Hezký den,
zatím je vše ve fázi příprav (navíc stupeň ICPS se pro další mise používat nebude, má být nahrazen výkonnější jednotkou), ale NASA by ráda v ostrém provozu – po roce 2025 vystřelovala jednu, možná i dvě SLS ročně. Náklady na jeden start zcela jistě přesáhnou miliardu dolarů, ale přesná čísla zatím nemáme.
Jak je na tom servisní modul? Předpokládám, že se ho finanční záležitosti ESA netýkají a rozhoduje tedy především um odborníků. Termín dodání (pokud nedošlo k dalšímu odkladu z března někam dál) se mohutně blíží.
Tohle by mohl vědět Jiří Hošek, který má přehled o všech termínech v tomto programu. Třeba si Vašeho komentáře všimne.
Letový exemplář evropského servisního modulu je nejkritičtějším rizikovým prvkem dodržení termínu startu systému SLS/Orion na misi EM-1. Modul je od července umístěn a vybavován v čisté místnosti montážní haly společnosti Airbus Defence and Space v německých Brémách. Modulu však stále nebyly dodány čtyři velké palivové nádrže, jejichž montáž byla odložena na únor, ani boxy s avionikou, které budou dodány s 3-4 měsíčním zpožděním na přelomu února a března. Funkční testy modulu sklouzly na duben a termín dodání modulu na Kennedyho vesmírné středisko se posunul z ledna na 30. duben. Dominovým efektem sklouzlo vytvoření kompletní lodi CSM spojením SM a CM z léta na říjen.
V příštích dnech by NASA měla odeslat do Evropy motor Orbital Maneuvering System (OMS-E), který bude zabudován do servisního modulu jako jeho hlavní motor.
Dnes byly zveřejněny aktuální fotografie motoru OMS-E:
Super. Díky za skvělé fotky.
Díky, těší mne, že se líbí 🙂
Díky za aktuální info o postupu prací na servisním modulu. Je to sice nemilé, ale v tomto případě naštěstí nehrozí promeškání startovního okna, jako se to podařilo u InSight s vakuovým kontejnerem.
OMS-E dorazil do Brém.
To zelené na boku větší nádrže vypadá jako hladinoměr 🙂
qa.
Kdyby to létalo na líh, jako V2, tak by ten hladinoměr i měl opodstanění – aby se neucucávalo. 🙂
Kdyby v tom byl líh z Polska, tak by se problém velmi rychle vyřešil sám.
slintam nedočkavosťou