V pondělí v 1:42 SELČ proběhl úspěšný start indické rakety PSLV-G z kosmodromu Sriharikota. Stranou zájmu světových médií tak proběhla mise, při které Indie splnila poměrně ambiciózní cíle, jakým je například vylepšený poslední stupeň rakety, který umožňuje usazovat náklad na více orbitách, nebo velmi komplexní a přitom levný a rychle postavený satelit na sledování počasí na světových oceánech. Navíc data z tohoto satelitu jsou zajímavá i pro NASA. Společně s tímto satelitem pak letělo ještě dalších sedm. Pojďme se na tento zajímavý start podívat blíže.

Pro raketu PSLV-G se tímto startem otevřela cesta k většímu trhu.  Doposud totiž byl poslední stupeň rakety schopen doručit náklad jen na jednu orbitu. Vylepšení stupně o možnost restartování motoru otevírá otevírá schopnost vynést náklad složený z více satelitů, který každý bude určen pro jinou orbitu. To je důležitá vlastnost. Každá mise totiž většinou počítá s jinou výškou pro nejlepší výsledky zamýšlené činnosti, a když doposud byly menší satelity podřízeny hlavní misi, nebylo to pro mnohé vhodné a i přes relativní levnost indických nosičů musely volit dražší variantu.

Náklad rakety byl tvořen osmi satelity. Hlavní náklad byl indický satelit ScatSat-1, který má pomáhat předpovídat rychlost větru u hladiny oceánů a obecně počasí na otevřených mořích. Na tento satelit se podíváme blíže. Služby, které satelit poskytuje, jsou velmi žádány jak kosmickými agenturami, které jejich data využívají při plánování startů (rychlost větru nad oceánem, počasí v přistávacích oblastech), tak obecně pro agentury předpovídající výkyvy počasí, jakými jsou například cyklóny.

Jedná se tedy o stejný druh pozorování, které provádělo zařízení RapidScat umístěné na modulu Columbus na Mezinárodní kosmické stanici. Toto zařízení bohužel v současnosti nepracuje, protože má problémy s napájením, psali jsme o tom v Kosmotýdeníku. O to více jsou data tohoto typu vyhledávána, protože už RapidScat byl v roce 2014 na ISS doručen jako náhrada za satelit QuikScat, který v roce 2009 přestal fungovat. Data z RapidScat využívala například i společnost SpaceX. Nový satelit z Indie tak pomůže doplnit tyto chtěná data a bude je nabízet komukoli. Indové slíbili, že data budou k dispozici do několika hodin od pořízení pro celý svět. Podobných satelitů je na orbitálních drahách sice více, ale liší se přesností a čím více vstupů máte, tím může být výsledek přesnější, o což je v současnosti velký zájem.

ScatSat-1 je 371 kilogramů vážící satelit, který byl umístěn na polární oběžnou dráhu ve výšce 730 km a se sklonem 98,1 stupně. Satelit je vybaven Ku-band (13.515 GHz) anténou, která dodává data o stavu počasí těsně nad hladinou oceánu a to včetně výšky vln. Satelit byl postaven velmi rychle za neuvěřitelný rok a půl. Tato rychlost byla umožněna díky využití starších dílů z jiných kosmických misí, včetně indického standardizovaného skeletu pro satelity IMS-2 bus. Obsah náhradních dílů z jiných misí dosáhl až 40%. Satelit tak byl poměrně levný. Životnost je plánována na 5 let, což je dáno stejně jako u satelitu QuikSat mechanismem točení Ku-band antény.

Po usazení satelitu ScatSat-1 se poslední stupeň rakety opět zažehl a snížil svojí dráhu na výšku 686 kilometrů, kde na své vypuštění čekalo dalších sedm satelitů. Jedním z nich byl i satelit ze Spojených států nesoucí název BlackSky Global Pathfinder 1 od soukromé společnosti BlackSky, která chce dodávat zájemců velmi detailní snímky povrchu země. Stejně tak jako jsme nedávno informovali v Kosmotýdeníku o společnosti Terra Bella, která má úplně stejný cíl, chce tato společnost provozovat skupinu několika desítek satelitů, které budou v ideálním případě online poskytovat čerstvé snímky co největší části povrchu planety. Tyto data se pak dají využít jak pro plánování zemědělství, tak třeba při pomoci po katastrofách. BlackSky P1 je zkušební exemplář, osazený optikou, která je schopna zaznamenat objekty o rozměrech jednoho metru. Satelit váží 44 kilogramů a má plánovanou životnost 3 roky. Dalších šedesát podobných satelitů by společnost chtěla vyslat do roku 2019.

Dalším nákladem byly například tři pozorovací satelity AlSat určené pro alžírskou kosmickou agenturu (ASAL), které si nechala postavit u evropského Airbusu. Satelity mají rozlišení 12 metrů a váží kolem 100 kilogramů. Výjimkou je AlSat-Nano, který váží jen čtyři kilogramy a testuje lepší solární panely a vyspělejší technologie pro snímání z vesmíru. Náklad doplňovaly i univerzitní cubesaty z indických škol, určené pro testování různých technologií.

Zastavíme se ještě u kanadského 3U cubesatu CanX-7, který je složen ze tří klasických krychlí cubesatů. Satelit testuje lehké a nenáročné technologie pro deorbitační manévry starých satelitů. Tento je osazen plachtou, která má díky zvětšení plochy satelitu dosáhnout rychlejšího sestupu tohoto stroje zpět do atmosféry. Plachtu je možné natáčet a tím zjistit, jak dosáhnout nejúčinnějšího brzdění. Satelit zároveň testuje i software právě pro takové mise.

Zdroje informací:
http://space.skyrocket.de/doc_sdat/scatsat-1.htm
http://spaceflightnow.com/2016/09/26/india-declares-success-on-pslvs-most-complex-mission/
http://space.skyrocket.de/doc_sdat/blacksky.htm

Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/09/view5.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/09/pslv-c35withalltheeightsatellitesinsideheat-shieldisbeingclosed.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/09/Pathfinder3.jpg
http://space.skyrocket.de/img_sat/canx-7__1.jpg
http://space.skyrocket.de/img_sat/alsat-nano__1.jpg