Od spektakulární havárie rakety Antares v říjnu roku 2014 už uběhlo celkem dost času. Aby společnost Orbital ATK nepřerušila dodávku zásob na ISS, koupila si mezitím 2 starty raket Atlas V od společnosti ULA, které úspěšně dopravily k ISS dva exempláře lodi Cygnus. Nový Antares už je ale téměř připravený k návratu do služby. Tento týden je v plánu vývoz prvního stupně rakety na startovní rampu a poté série testů, včetně krátkého 30 sekundového statického zážehu, pro ověření správné funkce všech systémů. Pokud půjde vše podle plánu, mohl by se Antares vydat k obloze už v červenci tohoto roku, tedy za méně než dva měsíce.
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/
Nový vylepšený Antares 230 už nebude používat motory AJ-26 (NK33), které Rusko vyrábělo pro svojí měsíční raketu, ale nové motory RD-181. Ty jsou odvozeny od motorů RD-170, které poháněly urychlovací bloky rakety Energia. V porovnání s AJ-26 mají nové motory vyšší tah a kvůli vyššímu tlaku ve spalovací komoře také vyšší specifický impuls. Kvůli tomu se zvýší nosnost rakety Antares, což umožnilo firmě Orbital ATK prodloužit nákladní loď Cygnus a zvětšit užitečné zatížení z 2000 kg na 3200 kg. Tato prodloužená verze nákladní lodě si už odbyla svojí premiéru na raketách Atlas V, se kterými dosáhlo užitečné zatížení dokonce hodnoty 3500 kg.
Kromě výměny motorů samotných musela společnost Orbital ATK navrhnout a vyrobit nový adaptér a potrubí, který spojuje tělo rakety s motory. Dále bylo potřeba upravit řídící počítače, aby si s novými motory poradily. Jiné změny ale na raketě nebyly nutné, motory RD-181 jsou totiž rozměrově velice podobné motorům AJ-26, používají stejnou kombinaci kapalného kyslíku a speciálního leteckého petroleje ve velmi podobném poměru, mají stejný pracovní cyklus a na raketě jsou umístěny na stejných místech. Tyto skutečnosti by měly minimalizovat úpravy na pozemním podpůrném zařízení, protože raketa bude v těchto ohledech prakticky identická. Změnit se ale bude muset letový profil, nové motory totiž vypotřebují palivo prvního stupně rychleji, místo původních 235 sekund bude první stupeň hořet jen 214 sekund.
Zdroj: http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/05/cygnus_arrives_h100.jpg
Než se ale Antares opět vrátí do služby, je potřeba novou konfiguraci pořádně vyzkoušet. Tento týden je v plánu vývoz prvního stupně na rampu 0A na kosmodromu Mid-Atlantic Regional Spaceport ve státě Virginia. Po vývozu a vztyčení na rampě bude první stupeň čekat dlouhá série zkoušek. Jeden z prvních testů bude spočívat v plném natankování stupně, který bude následován odpočtem a všemi startovními procedurami až do bodu těsně před zážehem motorů, kdy bude test přerušen. Pak budou nádrže opět vypuštěny a technici zanalyzují naměřená data. Pokud nenastane žádný problém, tak se bude test opakovat zhruba za týden, s tím rozdílem, že tentokrát bude všechno završeno statickým zážehem obou motorů, který by měl trvat 30 sekund. Motory si během zážehu vyzkouší jak různé úrovně plynu, tak různé poměry paliva a okysličovadla. Také se vyzkouší vektorování tahu nakláněním trysek s různými frekvencemi, aby se vybudily případné skryté rezonanční frekvence systému, které by mohly v budoucnosti ohrozit start.
Premiérový start nového Antaresu by mohl přijít nejdříve 6. července. Bude opět vynášet nákladní loď Cygnus k ISS, tentokrát s označením CRS OA-5. Nákladní modul lodi už je připraven na kosmodromu, zatímco motorová sekce by měla dorazit v polovině května. Na Antares čeká hodně práce, Orbital ATK totiž získala prodloužení kontraktu pro zásobování ISS, což znamená, že loď Cygnus poletí k ISS ještě nejméně dvanáctkrát. Po návratu do služby by měl Antares startovat alespoň dvakrát až třikrát do roka a vedení Orbital ATK navíc prohlásilo, že zatím ještě nevylučuje další start na raketě Atlas V. Orbital ATK dále doufá, že návrat Antaresu a relativně nízké ceny přilákají zájem nových zákazníků, pro které by mohla raketa vynášet středně veliké satelity na nízké oběžné dráhy.
Zdroj: http://i1-news.softpedia-static.com/
Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/05/antaresrd181_install-768×512.jpg
http://www.russianspaceweb.com/images/rockets/engines/rd181/rd181_silo_1.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/05/cygnus_arrives_h100.jpg
http://i1-news.softpedia-static.com/…Launch-Won-t-Let-a-Frog-Get-All-the-Glory-384962-2.jpg
Orbital ATK tedy sází na RD-181 i do (delší) budoucnosti?
Co jiného jim zbyde… silně pochybuji že se s “domácím” motorem i jen přiblíží ceně RD-181…celý důvod proč je používají je cena.
Pouzivanie RD-181 nie je v principe zle. Ide o to aby riziko bolo rozdelene rovnomerne. V US uz dokaze na obeznu drahu vynasat ATK, SpX, ULA, za chvilu mozno BO. Problem by bol, keby vsetci pouzivali rovnake motory, lebo jedna chyba na nich by ovplyvnila vsetkych.
Je jasne, ze cena je klucova, a to nielen v kozmickom priemysle.
No, nejen cena, on je ten motor opravdu špičkový i z hlediska parametrů.
Těch motorů si Orbital ATK objednala celkem 60, což vystačí na 30 startů, takže v blízké budoucnosti určitě neplánují přechod na jiný motor.
Úspěch jim přeji, ale nevěřím v něj. Těžko budou moci konkurovat SpaceX. Levná pracovní síla ruského soustružníka nemůže nahradit revoluční řešení s návratem “železa” do hangáru. Snad přijdou také s nějakou formou záchrany HW.
Space-X není nafukovací, zvládnou jen určitý počet zakázek a expanze není něco co se stane přes noc, trvalo by jim to roky. Takže alespoň na pár let by ATK zakázky mít měli…
Zároveň “ruský soustružník” drží i roky výzkumu, RD-180 a bratříčci jedou na “chudou směs” (pre-burner má spaliny bohaté na kyslík), což je velmi náročné na materiál všeho, co přichází do styku se spalinami…
Všchno je to o penězích. Určitě by ho zvládli nahradit, ale ta investice by je asi potopila.
Díky za reakci (i dalším pod Vámi), nechci ani náhodou zpochybnit vyspělost ruských motorů, jen jsem naznačoval neperspektivnost sázky na levné vstupy a staré postupy. 🙂 Nějaký čas mají určitě o práci postaráno a znovupoužitelnost nemusí automaticky znamenat řádově nižší náklady, přesto se mi zdá nástup SpaceX nekompromisní.
No, přál bych jim to, ale je tu příliš otázek s celým portfoliem pana Muska.
Tak SpaceX ještě nemá vyhráno. Musí své umění přistát také prodat. Jak jim to půjde, uvidíme nejdřív za rok.
Proč? Zdá se, že se jim daří velmi dobře i bez záchrany prvních stupňů. To je další bonus a způsob, jak usnadnit dosažení dlouhodobého cíle kolonizace Marsu, ale pro přežití společnosti jako takové to nutné není. Čímž rozhodně nechci říct, že by to dělat neměli, jen že z obchodního hlediska je to jakási třešnička na dortu a náskok před konkurencí. Nehledě na to, že se nebojím, že by to neprodali.
Třešnička na dortu je slabé slovo, je to ukázání zadku veškeré konkurenci…
Pokud se jim ten šílený plán s Red Dragon povede, získají prvenství i před NASA samotnou, jako reference by to bylo dosti obrovské plus.
Myslel jsem to ve smyslu technologického náskoku a konkurenceschopnosti proti raketám s ruskými motory. Že si vedou dobře i tak, je fajn, ale kdyby nebylo tohoto a dalších ambiciózních projektů jako Red Dragon, mohla by mezi konkurencí trochu zapadnout.
To si nemyslím, jen by nevyčnívala o tolik. Koneckonců svařování třením a 3D tisk motorů se ostatní od nich rychle jali kopírovat a ceny a frekvence startů jsou více než konkurenceschopné. Ovšem to jsou všechno úvahy čistě teoretické, SpaceX má prakticky od začátku tak diametrálně odlišné cíle od všech ostatních, že nutně vyčnívat musí, má-li je naplnit aspoň z desetiny.
O nějakém “kopírování” bych tady moc nemluvil. Svařování třením se realizuje jistě už takových 70 let a s 3D tiskem částí leteckých motorů taky nezačalo SpaceX jako první. Spíš jste měl napsat “inspirovali” se. V tomhle průmyslu nikdo nikomu nic neukáže, aby si to jen tak “zkopíroval”. Ale už jen informace, že to funguje plus informace o výrobní kapacitě dané firmy je dostatečnou motivací zkusit to taky.
Zrovna tak se inspirovala SpaceX při tom svém vlastním použití metody svařování třením nebo 3D metalickém printingu ve všech předchozích aplikacích u jiných firem. Taky si nedovolíte napsat, že ten postup prostě “zkopírovala” jen pro trochu jiný výrobek – raketový motor. Ona ta náročnost na technologii u výroby turbočerpadla pro raketový motor nemusí být o moc větší než náročnost na technologii u výroby dmychadla u proudového motoru. A to už před SpaceX realizovaly jiné firmy.
Tak to já bych si to asi klidně napsat i dovolil 🙂 I když bych k tomu asi přihodil něco jako že tímhle způsobem se takhle velké věci předtím nesvařovaly. Problém je, že v téhle oblasti nejsem doma, takže mé znalosti a načtené zdroje jsou omezené. Třeba u svařování vycházím především z informací v Muskově životopisu a z toho, že následně se tak začalo dělat SLS. U 3D tisku toho vím ještě míň, jen že tiskli raketové motory jako první a jiní po tom pokukují, pokud se nepletu. O použití pro proudové motory jsem nevěděl. Takže máte nepochybně pravdu. Ovšem za tvrzením, které jsem se asi ne zcela obratně snažil ilustrovat, totiž že SpaceX by mezi ostatními výrobci raket stejně vyčnívala i bez znovupoužitelnosti, si stojím.
Motory vyrabane v US, SpX alebo BO, nie su tiez revolucne. Dokonca ani znovupouzitie nie je revolucne. Nove, a to, co hybe kozmickym priemyslom je cena a to, ze SpX dokazu pristat a dufajme, ze aj zmysluplne recyklovat. Ako to bude v skutocnosti, uvidime v najblizsich mesiacoch.
Jak moc reálná je myšlenka ULA, že zkusí zachraňovat motory na padácích? To je totiž velice rozumný kompromis. Proč komplikovaně zachraňovat celou dutou trubku spalováním vzácného paliva, když 95 procent ceny toho válce jsou “jen” motory? Jasně, i padáky něco váží. Navíc by se asi muselo startovat nad pevninou. Kdyby ale měli technologii zachycování těch padáků pomocí letadel ještě ve vzduchu, byla by to taky docela bomba.
Největší problém vidím v pyrotechnické separaci všech potrubí. To bude poměrně složité.
Pokud vim, chteji motory na padaku zachytavat pomoci vrtulniku. Sice se jeste nikdy tak tezky objekt na padaku ve vzduchu nechytal, ale existuji vrtulniky ktere by to meli zvladnout.
Tahle technika zachycení je vcelku zvladnutá už od cca roku 1970 kdy se chytaly drony USAF. Spíš to odělení a kam nacpou ten padák. Nicméně uvidíme co taky vymyslí Ariane space. Hlavně, že se konečně něco děje
Pokud vím tak se psalo něco o nafukovacím štítu ktery by zároveň motory chránil před dynamickým a tepelným namahanim při sestupu. Malý padák by měl sloužit jen k zachycení motorů ve vzduchu.