Už když se na začátku letošního roku americká sonda Dawn blížila k trpasličí planetě Ceres, byly na fotkách vidět podivné body, které byly mnohem jasnější než okolní terén. Vědci byli pochopitelně zvědaví,z čeho se tyto útvary skládají, hledači senzací měli další z řady „potvrzených“ důkazů mimozemské civilizace a nedočkavci ještě několik měsíců hartusili, proč ta sonda neklesne níž a neprozkoumá ty skvrny? Sonda Dawn ale měla jasně daný program včetně postupného snižování oběžné dráhy. Jelikož se vědělo, že skvrny nemají kam utéci, vědci věděli, že čas na jejich průzkum přijde a nyní se zdá, že máme konečně k dispozici relevantní údaje.

Ty, kdo očekávali, že jde o cizácká města bohužel (podle očekávání) zklameme. Ovšem i ti, kdo tipovali, že jsou skvrny tvořeny ledem zřejmě hádali špatně. Jak Dawn klesala na nižší oběžné dráhy, objevila na povrchu Ceres více než 130 míst, kde jsou bílé skvrny. Zajímavé je, že skvrny najdeme téměř vždy v nějakém kráteru. Největší skvrna (průměr necelých 10 kilometrů) leží v kráteru Occator, který má průměr 90 kilometrů. Při pohledu na relativně ostré stěny  kráteru je pravděpodobné, že jde o jeden z nejmladších útvarů, které na Ceres jsou. Vědci odhadují stáří tohoto kráteru na 78 milionů let.

Momentálně vyšly v časopise Nature dvě studie, které se zaobírají trpasličí planetou Ceres. První studie naznačuje, že je světlý materiál tvořený vysráženými solemi, druhá studie ukazuje, že se na Ceres nachází specifická forma jílu bohatého na čpavek. To by bylo pro vědce hodně zajímavé, protože by to mohlo napovědět mnoho o historii trpasličí planety.

První studii představil tým Andrease Nathuese z Institutu Maxe Plancka pro výzkum Sluneční soustavy v německém Göttingenu. Podle této studie je bílý materiál tvořen síranem hořečnatým (MgSO₄), kterému se někdy říká hořká, či epsomská sůl. Podle dat ze snímkovací kamery na sondě Dawn vyslovili vědci hypotézu, že by mohlo jít o místa, kde zůstala koncentrovaná sůl poté, co v minulosti vysublimoval vodní led, ve kterém byla rozpuštěna. Dopady menších asteroidů pak mohly odkrýt svrchní vrstvu a odhalit vespod ležící solná naleziště. „celková povaha jasných skvrn na Ceres ukazuje, že tento svět má podpovrchovou vrstvu tvořenou touto vyschlou solankou,“ říká Andreas Nathues.

Autoři rovněž upozorňují na to, že některé pohledy na kráter Occator obsahují něco, co bychom mohli přirovnat k mlze, nebo lehkému oparu, který se převaluje nad terénem. To může souviset s pozorováním, které uskutečnil teleskop Herschel – data byla zveřejněna v roce 2014 a hovořilo se o objevení vodní páry v okolí Ceres – viz náš tehdejší článek. Aktuální data ukazují, že opar je vidět během poledne místního času. Naopak při svítání a soumraku není patrný. Svým způsobem to může připomínat aktivitu jádra komety, kde odpařený materiál zvedá z povrchu prach a po ochlazení klesá dolů. Blízká pozorování z nejnižší oběžné dráhy by měla přinést odpovědi na tyto otázky.

Druhá studie publikovaná v časopise Nature pochází od členů vědeckého týmu sondy Dawn. Infračervený spektrometr,který sleduje, jak se různé vlnové délky světla odráží od povrchu a na základě toho určuje jejich složení, zaznamenal přítomnost jílů bohatých na čpavek. Samotný tuhý čpavek by na současné Ceres dlouho nevydržel, povrch se příliš zahřívá a došlo by k rychlé sublimaci. Ovšem pokud je čpavek vhodně nakombinován do směsi s jinými materiály, může tyto teploty vydržet. Pokud by byla tato teorie správná, jednalo by se o velmi zajímavý důkaz pro teorii, že Ceres nevznikla mezi Marsem a Jupiterem, kde nyní obíhá.

Někteří vědci spekulují, že by trpasličí planeta mohla vzniknout ve vzdálenějších končinách Sluneční soustavy, jiní se zase kloní k myšlence, že Ceres vznikla v hlavním pásu asteroidů, ale při jejím formování se použily i materiály zanesené ze vzdálenějších oblastí – třeba od oběžné dráhy Neptunu, kde jsou „dusíkové ledy“ poměrně běžné.

Dawn v tomto týdnu dosáhla své nejnižší plánované oběžné dráhy ve výšce 385 kilometrů a za pár dní bychom mohli začít dostávat vědecká data a na fotky s rozlišením 35 metrů na obrazový bod. Informace z předešlých oběžných drah neukazují na přítomnost vodního ledu. Pokud se na Ceres nachází, měli bychom jej odhalit na nejnižší oběžné dráze. Zcela jistě se ale bude jednat jen o minimální množství. Data ze sondy Ceres navíc ukazují, jak kolísá teplota na jejím povrchu. Zatímco se strana přivrácená ke Slunci ohřívá na -33°C, odvrácená strana se ochlazuje na -93°C, přičemž nejvyšší teploty byly zaznamenány v rovníkové oblasti. Tyto teploty by znemožňovaly dlouhodobou přítomnost vodního ledu.

Ještě než ale článek ukončíme, musíme zaměřit pozornost ještě na jednu otázku, která se u bílých skvrn často skloňuje – „Proč tyto body na fotkách svítí?“. Odpověď je jednoduchá a souvisí s mírou expozice. Ceres má totiž velmi tmavý povrch, který bychom mohli přirovnat k čerstvě položenému asfaltu. Naopak bílé plochy odráží zhruba 50% dopadajícího světla. Tím pádem tu máme velký rozdíl v odrazivosti. Pokud bychom pořídili snímek, na kterém by bílé skvrny nesvítily, musela by se použít kratší expozice. Tím pádem by okolní terén byl mimořádně tmavý. Vědci ale k tomuto kroku již dříve přistoupili a mohly tak vzniknout složené fotky – pro jejich vytvoření posloužily dva snímky jeden klasický, který zachycuje detaily okolního terénu a druhý „podexponovaný“, na kterém jsou vidět detaily skvrn.

Zdroje informací:
http://nasa.tumblr.com/
http://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia20180_main.png
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia20179.png
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia20181.png
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia20136-1041.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia20183.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/10/pia19996.png