Mise DAWN nyní operuje na oběžné dráze kolem trpasličí planety Ceres, největšího tělesa pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Nyní se už nachází na nejnižší orbitě kolem tělesa, která byla plánována. Jde o výšku kolem 385 km nad povrchem. To je asi třetina vůči průměru planetky, která má bezmála 1000 km. Začínají přicházet první snímky. A je to opravdu jiná dimenze pohledů na toto vesmírné těleso. Nejprve si popišme blíže první záběr, který byl prezentován i na hlavní stránce JPL, kde je k vidění terén plný trhlin a kráterů. Snímek je k dispozici i v trojrozměrné variantě, tak případně vyhledejte své červenomodré brýle.

Jedná se o část jižní polokoule a jde o záběry ze zmíněné orbity ve výšce 385 km (tzv. LAMO = low-altitude mapping orbit). Na této dráze by měla DAWN setrvat po blíže neurčenou dobu a bude podrobně zkoumat toto bezesporu velmi neobvyklé těleso pásu asteroidů. Pro zajímavost rozlišení snímku je už kolem 35 metrů na pixel. Na Zemi bychom na takovém snímku rozeznali jednotlivé bloky budov.

Na tomto krásném záběru si můžeme povšimnout řady detailů. Je to například dlouhá brázda, nebo soustava kráterů, nazvaná Gerber Catena. Najdeme je západně od většího kráteru Urvara. Mnohé takové hluboké žlaby na Cereře vypadají, jakoby šlo o důsledek zásahu zešikma, přičemž se vytvořilo několik mezi sebou propojených kráterů. Zdá se však, že často bude za jejich původem spíše tektonika, podobně jako na řadě podobných těles a planetách. Vznikly by tedy tak, že se smršťovala nebo jinak pohybovala svrchní kůra v důsledku chladnutí nebo sopečné aktivity.

Z dalších detailů jistě zaujmou krásné nerovnosti na vzdáleném obzoru, nebo zajímavá dvojice vcelku čerstvých kráterů se strmými stěnami poblíž středu obrázku směrem doleva dolů.

Snímek je pouze produktem testování. Vznikl záložní kamerou, zatímco hlavní kamera začala snímání od 16. prosince. Obě kamery jsou v perfektním stavu. Během prosince začínají pracovat i další přístroje. Spektrometr pracující v oblasti viditelného a infračerveného záření pomáhá zjistit, jaké minerály se na povrchu nachází a jak moc a jaké vlnové délky jsou od povrchu odráženy. Aktivní je i detektor gama záření a neutronů. Měřením energie a množství gama paprsků, případně množství neutronů (dvou druhů záření vznikajícího při přeměnách jader), mohou vědci určit zastoupení některých prvků v minerálech na povrchu.

Další krásné obrázky ale na sebe nenechaly dlouho čekat. Za těmi už musíme přímo na stránku mise. První snímek ukazuje kráter Hamori a je nám pouze předehrou k těm dalším, které jsou asi ještě lepší. Hamori je kráter o průměru 60 km a je pojmenován po japonském bohu a ochránci listů na stromech. Tento záběr ještě není ze současné orbity, ale byl prezentován teprve 22. 12. Výška snímání byla 1470 km a snímek byl pořízen 18. října.

Následující záběr je ale nový a byl pořízen 10. prosince. Ukazuje téměř přesně jižní pól. Konkrétně oblast 85° jižně. Tento obrázek je už pořízen z výšky 385 km. Povrchové útvary zde pochopitelně vrhají dlouhé stíny, protože Slunce v době pořízení stálo 4° nad rovníkem směrem na sever.

Také zbývající dva záběry jsou z LAMO ve výšce 385 km. Na tom prvním se díváme opět na okrajové oblasti kotouče, jako u první fotky, tentokrát na přibližně 60° jižní šířky. Opět jej máme k dispozici v klasické a ve 3D variantě.

Poslední obrázek, který si ukážeme už se nejeví tak plasticky, protože je z asi 20° jižní šířky, kolem oblasti nazvané Samhain Catena.

Jak jistě víte, hlavní zpráva proběhla médii nedávno, když světlé skvrny, patrné především na dně kráteru Occator, ale i mnoha jiných místech, byly identifikovány jako slaný materiál. A předpokládá se, že jde o určitý druh soli hořčíku (hexahydrát síranu hořečnatého, MgSO₄.6H₂O). Podobný, tzv. heptahydrát se prodává jako tzv. „epsomská sůl“. Jak vidíme, síran hořečnatý v tomto stavu váže vodu.

Jiná skupina vědců v týmu DAWN zase zjistila, že povrch Cerery obsahuje také usazeniny čpavku. Je známo, že podobný materiál je běžný ve vnějších oblastech sluneční soustavy a tak by bylo velmi zajímavé zjistit, zda nemohla Cerera vzniknout ve vzdálených oblastech, kde je nyní Neptun. V tom případě by pak musela putovat do vnitřních oblastí.

Nezbývá, než si počkat na výsledky podrobného výzkumu ze současné nejnižší orbity. Díky tomu bude i rok 2016 v oblasti malých těles sluneční soustavy zajímavým rokem. Nesmíme totiž zapomínat, že kromě výzkumu Ceres sondou DAWN patřící NASA, tu máme také oběžnici komety v podání sondy Rosetta, kterou vyslala ESA. A to se ještě na krátkou chvíli opět ozval modul Philae, ale to už je na jiný článek.

Zdroj informací:
http://www.jpl.nasa.gov/
http://dawn.jpl.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA20186.jpg
http://photojournal.jpl.nasa.gov/figures/PIA20186_fig2.jpg
http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA20145.jpg
http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA20188.jpg
http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA20187.jpg
http://photojournal.jpl.nasa.gov/figures/PIA20187_fig2.jpg
http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA20184.jpg