Jak jsme Vás informovali v posledním díle Kosmotýdeníku, na testovací areál McGregor v Texasu, dorazila zkušební kabina nové pilotované lodi firmy SpaceX. Jde o modul určený k testům motorů SuperDraco a nese jméno DragonFly, tedy v češtině Vážka. S pomocí tohoto testovacího zařízení by SpaceX ráda získala další zkušenosti s motorickým přistáváním. O tomto projektu jsme Vás na našem blogu již informovali v květnu loňského roku, kdy SpaceX tyto plány poprvé zveřejnila. Za tu dobu se pár věcí změnilo, některé se upřesnily a proto přicházíme s novým aktuálním článkem.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
DragonFly přijela na základnu McGregon na přívěsu nákladního auta a díky přiložené fotografii si ji můžeme poprvé prohlédnout v plné kráse. Jejím cílem je podstoupit důkladnou sérii zkoušek, která by ve výsledku měla vést k automatickému motorickému přistávání kosmické lodi. První testy by mohly začít už v nejbližších týdnech (budeme Vás okamžitě informovat), přičemž kompletní zkoušky mají trvat téměř dva roky.
Aby mohla SpaceX přistoupit ke zkouškám přistání prvního stupně rakety Falcon 9 na plovoucí, používala testovací zařízení Grasshopper a následně F9-R (též Grasshopper-2). Na zákaldě těchto dat měla firma dost zkušeností na to, aby se mohla pustit do pokusů o záchranu skutečného prvního stupně. DragonFly by měla pro pilotovanou loď Dragon plnit stejný úkol, jaký měl Grasshopper pro raketu Falcon.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Zpočátku ale nebude DragonFly létat tak vysoko, jako Grasshopper. V první fázi bude viset na laně, které ji bude poutat k velkému červenému jeřábu, kterého si místní všimli už dříve – stál totiž odděleně od běžných testovacích míst a stanovišť. V první fázi bude výška letu omezena hladinou 24 metrů. Kromě toho dostala SpaceX od federálního leteckého úřadu povinnost vytyčit kolem testovací rampy bezpečnou zónu v okruhu 900 metrů. Už nyní je ale téměř jisté, že každý letový pokus bude monitorovat několik kamer a firma se následně pochlubí sestříhaným videem na internetu.
Podobnou techniku používala i NASA pro první zkoušky automatického landeru Morpheus – více info třeba zde. Dragon Fly o suché váze 6,3 tuny bude sedět na čtyřech ocelových nožkách a testy by měly probíhat na vybetonované čtvercové rampě o hraně 12 metrů, která stojí blízko zařízení pro testy motorů SuperDraco. Jakmile skončí základní testování kabiny na laně pod jeřábem, podstoupí DragonFly celkem čtyři typy testů, z nichž každý se bude několikrát opakovat.
ZdroJ: http://ericksonaviation.com/
Prvním je “Propulsive assist landing” – DragonFly bude vynesena helikoptérou a v požadované výšce dojde k jejímu uvolnění. Kabina pak vystřelí trojici padáků. Zdrojový text to sice přímo nepotvrzuje, nicméně samotný název této pasáže by mohl naznačovat, že se v této fázi zapálí i motory SuperDraco, které budou padákům trochu pomáhat.
Druhá fáze nese název “Fully propulsive landing” – V tomto případě přijde ke slovu opět helikoptéra a padáky. Samotné přistání ale bude obsahovat 5-sekundový zážeh motorů SuperDraco, díky kterému kabina měkce dosedne na povrch.
Třetím krokem bude “Propulsive assist hop”. Tentokrát už nebude potřeba žádná helikoptéra. DragonFly sama odstartuje z rampy pomocí zážehu motorů SuperDraco trvajícího 12,5 sekundy. Následně dojde k vystřelení padáků – budou ale pouze dva. Tím pádem se budou muset zapojit motory.
Zdroj: http://www.nasaspaceflight.com/
Poslední fáze nese název “Fully propulsive hop”, který se bude podobat tomu, co známe od Grasshopperu. DragonFly zažehne své motory na 12,5 sekundy, vystoupá do výšky zhruba 2 kilometry a bez padáků následně přistane na rampě – očekává se, že brzdící zážeh bude trvat také 12,5 sekundy – tentokrát ale budou mít motory snížený tah oproti startovní fázi.
Motory SuperDraco spalují směs monometylhydrazinu a dimeru oxidu dusičitého. K jejich prvnímu ostrému nasazení (pokud nepočítáme testovací zážehy) došlo letos 6. května, kdy maketa lodi Dragon 2 absolvovala tzv. Pad abort test, tedy zkoušku, při které se simulovala závada rakety stojící na rampě a aktivace záchranného systému, který měl dostat loď pryč od rampy. A právě tímto záchranným systémem byly motory SuperDraco.
Motory SuperDrao umí poskytnout tah 55 tun a na plný výkon umí naběhnout za pouhých 100 milisekund od vydání pokynu k zážehu. Motory ale umí pracovat i s menším tahem, což se bude hodit právě při motorickém přistávání. Momentálně se zdá, že až začne nová loď vozit astronauty na stanici a zpět, tak že bude stále disponovat padáky, které poslouží jako bezpečnostní pojistka pro případ selhání motorů.
Zdroje informací:
http://www.nasaspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
http://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2014/06/Z9.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2015/10/2015-10-20-150534-350×248.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2015/10/2015-10-20-164709-350×254.jpg
http://ericksonaviation.com/eawp/wp-content/uploads/2015/02/Erickson-S-64E.jpg
http://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2015/10/Z32FF-350×139.jpg
….bude stále disponovat padáky, které poslouží jako bezpečnostní pojistka pro případ selhání ….. tak mi napadá, co když motory selžou několik desítek či set metrů nad zemí.. Konec konců, systém použitý u Sojuzu mi připadá přece jen bezpečnější. I když neumí řídit kabinu při přistání, jistě.
Při reálnném motorickém přistání Crew Dragona se počítá s krátkým testovacím zážehem SuperDraco během volného pádu v dostatečné výšce. Kabina by dokázala přistát i na 4 funkčních motorech, přičemž jich má 8. Pokud by letový počítač zaznamenal jakékoli off-nominal hodnoty už během testovacího zážehu, byly by pro finální zbrždění a přistání použity padáky.
No, na čtyřech… Dost záleží na kterých čtyřech. Pokud by vypadly oba dva v jednom rohu, nejspíš by to nedopadlo dobře. Kdyby vypadl z každého svazku jen jeden, tak by čtyři stačily bez problémů.
Myslím, že jsem četl, že by měl být schopný přistát jen na dvou a použít motory Draco ke kontrole orientace v prostoru (naklánění a otáčení)
Navíc jsou motory D i SD vrchol jednoduchosti což docela snižuje možnost poruchy…
Hmmm … no, konec konců, asi nikdo z nás v tom nepoletí, že
Padaky versus motory pri pristavani. Padaky su vyskusane, motoricke pristavanie sa len testuje. Jednoducha logika veli, ze akonahle zistia, ze motoricke pristatie je nespolahlive, budu pouzivat padaky. Na SpX je dobre to, ze skusaju nove veci, ci sa osvedcia alebo nie, ukaze cas.
Těch „několik desítek nebo stovek metrů nad zemí“ pravděpodobně bude něco jako „tři sekundy před dosednutím“, takže je otázka, kolik motorů by v té zbývající době stihlo selhat.
Nemozem si pomoct, ale dizajn Dragona je podla mna velmi vydareny … nie je to uz len taka sucha plechova nadrz so spicatym koncom.
Přesně!!!
Při čtení článku a prohlídce fotek mě napadlo totéž.
Zajímavý detail z fóra kosmo.cz:
Mirek Pospíšil: „Doplním jeden detail, který byl zveřejněn až dodatečně : kabina DragonFly je tentýž HW, jako byl použit pro Pad Abort Test.“