Ačkoliv se tento seriál věnuje lodi Sojuz, nesmíme opomenout ani vesmírný náklaďák. Nemám tím na mysli vysloužilou evropskou loď ATV, které se tak přezdívá (ačkoliv v případě ATV by byl vhodnější termín obří tanker), ale první stroj schopný doplnit zásoby stanice. Samozřejmě se nejedná o nic menšího, než nákladní loď Progress, která umožnila delší setrvání na oběžné dráze. Vzhledem k tomu, že se jedná o upravenou kopii lodi Sojuz, určitě si zaslouží v tomto seriálu místo.

Když se rodily plány na stanici Saljut-6, počítalo se s jednou novinkou – dva dokovací uzly. Tahle vychytávka sice byla i na stanici Skylab, ale vždy byl využíván pouze jeden uzel – druhý měl sloužit jako záloha v případě neúspěšného spojení či záchranné mise. V pořadí šestá stanice Saljut měla tuhle možnost ale již využít naplno. Pojmout dva Sojuzy je super, proč to ale nevyužít pořádně? Na takovouhle stanici by mohly létat i zásobovací lodě se zásobami, experimenty a palivem. V takovém případě by se prodloužily jak délky misí, tak životnost samotné stanice.

Proto vznikla zásobovací loď Progress (v překladu z ruštiny Pokrok), odvozená od lodi Sojuz. Servisní modul byl stejný, ale návratový modul zmizel. Místo něho se zde objevil tvarově podobný modul s názvem OKD (otsek komponentov dozapravky) určený k transportu tekutého nákladu. Tím může být vzduch (směs kyslíku a dusíku, používaná na všech ruských stanicích, ISS a raketoplánu) nebo palivo. Orbitální modul přišel o potřeby pro posádku (jako například toaleta, systémy podpory života a „pohovku“ sloužící k odpočinku a uskladnění skafandrů Sokol) čímž se ušetřila spousta místa. Také jméno tohoto modulu se změnilo – na Progessu se mu říká nákladní modul a je v něm možné přepravovat až 2600 kg nákladu. Také se zde (podobně jako na Sojuzu) nachází aktivní stykovací zařízení a ostatní přístroje potřebné pro přiblížení se k tělesu. Start probíhá na raketě Sojuz-FG, nebo (až do nedávné nehody Progressu M-27M, po kterém se přešlo zpátky k Sojuzu-FG) Sojuz-2.

První z řad Progressů je 7K-TG, většinou udávaný pouze jako Progress – podobně jako Sojuz 7K-T, od kterého je odvozený. Tato loď dokázala dopravit na stanice Saljut 6, Saljut 7 nebo také  stanici Mir (zde pro něj byl určen speciální spojovací uzel na zadní části základního modulu) až 2300 kg. Tento Progress (stejně jako Sojuz, ze kterého byl odvozen) neměl solární panely a dokázal vydržet ve volném vesmíru pouze tři dny. Progres 7K-TG byl schopný vydržet připojený ke stanici přibližně měsíc.

Další verzí byl Progress M. Ten byl odvozený od lodě Sojuz TM a obsluhoval hlavně stanici Mir, kde si také zahrál roli kata – stáhl Mir zpátky na zem. Krom toho se zasloužil o poškození této stanice i jiným způsobem. Roku 1997 narazil Progess M-34 do modulu Spektr a vytvořil v něm trhlinu. Později se ukázalo, že za to mohl špatný odhad hmotnosti při nakládání odpadu do lodi, nedostatek zkušeností a narychlo splácaný nesmyslný plán. Tento Progress je schopný díky solárním panelům vydržet 30 dní v samostatném letu a oproti minulé verzi dokáže vézt o 100 kg nákladu více. Tato verze měla jednu zvláštnost – i přesto, že Progress nedisponuje návratovým modulem, dokázal část nákladu vrátit na zem. V nákladovém modulu se totiž nacházely kapsle Raduga připevněné na místě poklopu dokovacího portu. Tyto kapsle byly schopny vrátit na zem až 100kg nákladu. Do roku 2009 proběhlo dohromady 67 startů včetně letů na ISS. Nástupce lodi Progress M byl Progress M1. Jeho produkce ale byla ukončena již v roce 2004. Tento Progress dokázal dopravit více tekutého nákladu, ale na úkor množství kusového nákladu. Jinak se jednalo o stejný stroj jako předchozí verze.

Další a dodnes používaná verze je Progress M-M. První M ukazuje na spojitost s předchozím Progressem a druhé na Sojuz TMA-M. Tato verze tudíž disponuje stejným digitálním vybavením, jaké se nachází v lodi Sojuz TMA-M.

Pro stanici Mir-2 byla plánovaná loď Progress M2, ale byla zrušena z důvodu nedostatku financí. Měla disponovat mnohem větším nákladním a servisním modulem. Tahle kombinace měla umožňovat dopravu většího množství kusového nákladu. Krom toho se počítalo také se starty na levnější raketě Zenit.

Do budoucna je také plánovaná loď Progress MS s novým rádiovým systémem EKTS a náhradou zastaralého přibližovacího systému Kurs-A za Kurs-NA. Světlomety mají být nahrazeny LED světlomety a měla by být přidána možnost využití GPS/GLONASS satelitů. Vlastně se jedná o některé minoritní změny Sojuzu TMA-M které se nevešly do Progressu M-M.

Dnes jsme se seznámili se strojem, který umožnil delší setrvání na oběžné dráze. Již jsem zde ale nakousl jedno téma, na které se podrobněji podíváme příště.

Zdroje obrázků:
http://www.astronautix.com/graphics/p/progress.jpg
http://nssphoenix.files.wordpress.com/2011/02/progress-cross-section.jpg
http://space.skyrocket.de/img_sat/vbk-raduga__1.jpg