Cesta na Měsíc si vyžádala novou techniku, Vostok by toho nebyl schopen ani náhodou. Ještě dřív, než první člověk otevřel brány vesmíru, se objevuje vesmírná loď Sever, která se připojí na Koroljovův vlak, několik samostatně vypouštěných modulů. Tento komplex měl několik názvů jako třeba L1 komplex nebo Sojuz. A zde se právě poprvé objevuje jméno Sojuz (rusky Svaz), které (krom politického kontextu) poukazuje na větší počet modulů celého komplexu a zároveň se zde začíná psát historie…
Sever se skládal z pohonné sekce, která měla zajistit spojení s L1 komplexem a návratové sekce, která se podobala té ze Sojuzu, ale byla větší. Komplex se skládal z obytného modulu (měl zajistit pohodlí 3 kosmonautům po dobu 6 dní) a několika pohonných modulů, které se měly postarat o cestu. Celý komplex byl velmi propracovaný (ač měl sloužit pouze k obletu Měsíce) – měl například využívat robotická ramena pro dokování. Časem došlo ke změnám. Vznikl komplex Sojuz-A-B-V. Sojuz-A byla vesmírná loď pro posádku, už podobná té dnešní. Sojuz-B byl tažný stupeň a Sojuz-V tanker, sloužící k doplňování paliva pro další let. Koroljov mohl využít pouze kapacity svojí rakety R-7, která dokázala vynést samostatné moduly, ale ne celý komplex. To se ale změnilo s příchodem rakety Proton, které dokáže na nízkou oběžnou dráhu dopravit 20 tun. Přímo se nabízelo posadit na špici loď Sojuz. To se také uskutečnilo.
Během programu Zond bylo (mimo jiné) posláno několik odlehčených (například zde chyběl obytný modul a dokovací zařízení) bezpilotních Sojuzů (7K-L1, známější jako Zond) okolo Měsíce. Na jejich palubě se nacházela různá zvířata a vědecké přístroje. Člověk se ale na palubu nedostal. Po Apollu 8, kdy lidé poprvé vstoupili na oběžnou dráhu Měsíce, Sovětský svaz pochopil, že začíná prohrávat a dál se už o oblet Měsíce nesnažil (program Zond ale pokrčoval dále, pilotované oblety Měsíce byly totiž jen „vedlejším produktem“ tohoto programu, jehož hlavní náplní bylo zkoumání Měsíce a sousedních planet). Už nebylo politicky důležité dostat se “tam” také.
S cestou až na Měsíc to bylo složitější. Proton na takovouhle práci prostě nestačil. To už ale měl Koroljov dávno vymyšlené. Počítal se třemi starty svojí obrovské rakety N-1. Během prvního startu, měl vzlétnout lander. Lander měl vážit až 21 tun, oproti šesti a půl tunám landeru plánovaného v pozdějších plánech. Další 2 starty byly tankery s palivem. Poté měl následovat start R-7 s lodí Sojuz 7K-LOK která by se spojila s zbytkem trans-lunárního komplexu. Plány se ale změnily. Cílem už bylo pouze předběhnout Američany, nikoli „dělat vědu“.
Proto byl program seškrtán a zůstal pouze jeden start rakety N1. Na její špici se měla nacházet loď Sojuz 7K-LOK (Lunnyj Orbitalnyj Korabl) a pod ní LK (lander, Lunnyj Korabl). 4. stupeň rakety – Blok G, by měl po cca jednodenním letu na nízké oběžné dráze vyslat soulodí k Měsíci. Drobné korekce a následné zabrzdění u Měsíce by měl vykonat Blok D. Ten by zůstal pořád připojený k LK i po usazení na lunární oběžné dráze. Kosmonaut by se oblékl do svého skafandru Krječet, uzavřel průlez mezi návratovým a obytným modulem, dehermetizoval orbitální sekci a volným prostorem by dolezl k LK. Dokovací systém Kontakt totiž nedisponoval průlezem – až tak se šetřilo hmotností. Také to ale byl technologický tah, Kontakt totiž nevyžadoval až takovou přesnost při spojení. LK by se oddělil od mateřské lodi a pomocí stále připojeného Bloku D by zahájil de-orbitační zážeh. Po jednom dni stráveném na povrchu by LK odstartoval a zamířil by k LOK, který by při dokování figuroval jako aktivní člen.
LOK byl podobný pozdějším Sojuzům i přesto, že zde bylo mnoho na první pohled viditelných rozdílů. Například velikost – LOK měl delší pohonnou sekci (muselo se zde vlézt více paliva) a chybějící solární panely – místo nich byly použity, podobně jako na Apollu nebo raketoplánu, palivové články.
Všechno tohle byla samozřejmě úplně nová technologie a nic z toho nebylo vyzkoušeno. Spojování dvou vesmírných těles bylo noční můrou všech konstruktérů. Z toho důvodu byla samozřejmě potřeba spousta testovacích letů. K tomu se plánovala využít loď Sojuz 7K-OK (Orbitalnyj Korabl). Jednoho dne přišel čas na pilotovaný test…
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/40/Soyuz-A-B-C_circumlunar_complex_drawing.png
http://space.skyrocket.de/img_sat/zond_l1__1.jpg
http://www.astronautix.com/graphics/l/lokcut.jpg
http://api.ning.com/files/Vpr4eCl4n45XP-bkRuDOuibMKd4kbjqNmQz7LiODhYkTHRoiUMitwsdz*aFp4IkKz0FFzqyiXGXE7WxNnbVIhSKiJJB0GOG-/spacewalk1.jpg
Jedno slovo:
HUSTÝ!!!!!
Opět úterý a opět článek, který jsem přečetl snad druhou kosmickou rychlostí, takže jsem si musel dáti okamžitě opakování, abych mu vůbec porozuměl. ( chyba není na straně autora 🙂 )
Smekám a velmi děkuji za pravidelnou úterní dávku tohoto vysoce návykového ale naprosto neškodného narkotika.
Pedro
Já děkuji za přečtení. Jsem rád že se článek líbil.
Měl jste si ho přečíst relativistickou rychlostí, vydržel by vám do dalšího týdne. 😉
Dobrý den. Měl bych několik otázek:
(1) Sever – byl někdy postaven nebo se jednalo jen o skicu ?
(2) Poslední verzí pro let na Měsíc byl komplex Sojuz-A-B-V ?
(3) Komplex Sojuz-A-B-V někdy měl být vynášen jedním nebo více nosiči?
(4) Komlex Sojuz-A-B-V v sobě obsahuje přistávací modul?
(5) Komplex Sojuz-A-B-V někdy vzlétl nebo se jednalo pouze o skicu (případně model)?
Předem děkuji za odpovědi.
google 😉
To bych pak nepotřeboval ani kosmonutix. Což by měl mrzelo. Pan Fedič o tématu psal, tak by to pro něj mělo být rychlé :-).
Vzhledem k tomu, že jde o seriál a že tento díl skončil v půlce, se určitě dozvíte časem víc.
Ad 1) Byl to pouze rozpracovaný návrh, nedošel do fáze výroby, nicméně je předkem pozdější lodi Sojuz (7K).
Ad 2) Pokud máte na mysli přistání – ne, Komplex Sojuz měl zajistit oblet měsíce, nikoli přistání. A nebyla to ani poslední varianta obletu, po ní přišel Zond, který to dotáhnul až k testovacím letům kolem Měsíce.
Ad 3) Měl být vynášen více nosiči, plánovalo se tuším šest až sedm startů (Sojuz B (9K), pak několik tankerů Sojuz V (11K) a nakonec Sojuz A (7K)), vesměs měly být vynášeny deriváty R-7, takže dohromady by to nešlo.
Ad 4) Nikoli
Ad 5) viz. 1
Přesně jak píše kolega. Nebyl jsem zrovna u počítače, tak děkuji za dohledání.
7K-L1 byl Zond určený jen k obletu Měsíce, ať už bezpilotně nebo s posádkou vynášený Protonem. 7K-LOK již měla být určena pro přistání na Měsíci a měla být vynášena raketou N-1. Zajímalo by mě, co bylo jako užitečný náklad při zkušebních startech N-1. Jestli nějaká maketa (třeba přímo 7K-LOK spolu s LK) nebo váhové odpovídající zatížení. Každopádně ale předpokládám, že 7K-LOK se nikdy do vesmíru nepodívala.
myslim, ze pri prvom starte N1 tam bola len vahova maketa. jednak sa zistilo, ze to s nosnostou N1 nebude tak zhave a bude treba zoskrtat hmotnost (asi to bude mat nieco spolocne so znizenim planovanej hmotnosti landera o skoro 14 ton) a tusim aj vyroba LOK meskala.
LOK se do vesmíru nikdy nepodíval, ale neměl k tomu daleko. Při první startu N-1 se pod aerodynamickým krytem nacházel Sojuz 7K-L1S, neboli Zond-M. Při druhém startu taktéž. Třetí start již měl pod aerodynamickým krytem maketu lodi Sojuz 7K-LOK a maketu LK. Čtvrtý let počítal s obletem měsíce pomocí funkčního LOK a atrapy LK. Chybělo tomu opravdu málo, zbývalo jen 7 sekund a už by došlo k odpojení problémového 1. stupně, ten ale explodoval.
Píšete, že LOK neměl daleko k tomu aby se podíval do vesmíru. Zároveň uvádíte, že byl vynášen raketou N1. Ta se ale nevznesla to větší výšky než cca 40 km (až na počtvrté). Uznávaná hranice vesmíru je cca 100 km. Z toho vyplývá, že se nedostal ani na polovinu cesty.
Nedá mi to, ale musím na tohle reagovat ještě před Radimem.
Nezlobte se, ale nechápu, proč takhle trollíte.
Pokud bychom to vzali z jiného konce, můžeme říci, že po několika letech vývoje a výroby LOK skončil několik minut před dosažením vesmíru.
Můžeme spolu takto slovíčkařit donekonečna, nicméně otázkou je, zda má podobná komunikace smysl. Pakliže netrpíte Aspergerem, opravdu nechápu, kam míříte…
Zrovna teď jsem to četl na mobilu a než jsem došel ke klávesnici, to nebyla ani minuta. Takže jsi mě předběhl opravdu těsně… 😀
K původnímu komentáři: LOK měl do vesmíru rozhodně blíže, než třeba MIR-2, PPTS nebo třeba Nova.
Radime, diky za info. O to přesně mi šlo. Snad jen ještě cíle letu. Jestli všechny čtyři měly letět až k Měsíci.
První 2 a poslední let měly být oblety měsíce. Třetí jsem nedohledal (předpokládám LEO). U druhého letu se dokonce fotily potencionální přistávací oblasti.
Díky. Ale formuloval bych to „…. se měly fotit“. Takhle je to trochu matoucí 🙂
Ale ony se ty oblasti opravdu fotily. Jen se to v praxi nevyuzilo.
Tak to se omlouvám, špatně jsem to pochopil. Bral jsem to jako že se ty oblasti měly fotit při TOMTO letu 7K-LOK. Že to byl neuskutečněný plán. Ve skutečnosti tedy tyto oblasti fotil některý z Zondů L1 pro účely tohoto letu. Tak nějak?
Přesně tak.
Osekaná polofunkčná maketa LOK pod označením 7K-L1E sa do vesmíru dostala počas misie Kosmos 382. Primárne bol vtedy skúšaný s ňou spojený Blok-D, ktorý robil na orbite rozsiahle manévre. Mimochodom, na orbite sa nachádza doteraz.
Děkuji z informaci, tohle jsem opravdu nevěděl!
Někde jsem četl, že Koroljov sestavoval svůj vlak na Měsíc z Vostoků.
Pokud se týče nosiče N-1, není jisté, že by fungovaly další stupně. Nosič byl primitivní, nedokázal vypnout selhávající motor a přejít na alternativní plán letu, jako to běžně dělal Saturn-5, dokonce i s posádkou. Let k Měsíci v “ očesaném “ Sojuzu, který byl konstruována na LEO s úkoly obdobnými jako Gemini, na vrcholu nespolehlivého / tehdy/ Protonu byla čistá sebevražda, resp. vražda, proto jej Sověti nerealizovali.
O tom, že L1 komplex je z Vostoků slyším prvně. Nepřijde mi to ani moc uskutečnitelné – Vostok je odvozený z špionážních satelitů Zenit. Skládal se z návratového modulu a pohonného modulu – ani jeden by v L1 komplexu nenašel využití.
N-1 nebyla ani tak primitivní, jako spíš nedořešena. 30 motorů se (s technikou 60. let v zemi, jejíž vůdce označil kybernetiku za pavědu) prostě nedá uřídit. To byl ten základní problém. A jak už jsem psal u minulého dílu v komentářích – Sojuz nebyl určen prvně pro cesty na LEO, ale byl určen k cestám na měsíc. Sojuz pro LEO (7K-OK) nebyl jen vymyšlen později, ale vzlétl také později než verze letěná pro Měsíc (Zond).
ono podla zdrojov, ktore je mozne najst inde na internete to vyzera tak, ze riadenie N1 sice bolo primitivne a velmi zasadne poddimenzovane, ale aj tak fungovalo asi viac, nez by kto cakal. problemom bolo v mojich ociach to, ze cely koncept bol nedorieseny a brutalne provizorny.
Ale no tak. Regulace a synchronizace běhu systému několika/mnoha motorů fakt nebude kybernetika. A bez ní by jim jaksi neletěl ani ten Sputnik. Jeho raketa R7 má 5 čtyřkomorových motorů plus 12 řídících trysek. Tohle se taky musí zatraceně uregulovat, pokud to nemá spadnout hned na rampě!
„Ale no tak. Regulace a synchronizace běhu systému několika/mnoha motorů fakt nebude kybernetika.“
Kybernetika je:
– „věda o ŘÍZENÍ a sdělování v živých organismech A STROJÍCH“
– „věda o systémech ŘÍZENÍ PROCESŮ v živých I NEŽIVÝCH objektech, organismech, STROJÍCH.“
– (od Norberta Wienera) „We have decided to call THE ENTIRE FIELD OF CONTROL and communication theory, whether IN THE MACHINE or the animal, by the name Cybernetics“
atd. atd.
Zkrátka nemám tušení, jakými mentálními prostocviky jste dospěl k závěru, že řízení rakety nespadá pod kybernetiku.
Někde jsem zachytil něco podobného, ovšem s tím, že Vostok byl v soulodí jen jeden a fungoval pouze jako „řadič“ kosmického vlaku. Byla to ale jen předběžná idea, která nebyla vážněji rozpracována.
Zajímavé, zkusím to někde najít. Osobně jsem Vostoku nikdy nefandil – automatický foťák upravený pro lidi. O to víc ale obdivuji lidi, co se do něj posadili.
Pro pana Šrámka (11.8.2015 (15:56)). Opravdu NECHÁPU co myslíte tím, že trollím? Je něco na uvedených faktech chybného? Já bych zase na oplátku mohl namítnout, že pan Fedič šíří dezinformace. Prohlásit, že N1 (LOK) neměla daleko k tomu aby se dostala do vesmíru mi připadá silně zavádějící. Váš obdiv k sovětské technice vám neberu. Uvádějte ale prosím fakta v racionálním kontextu. Děkuji.
Já zase nechápu, co Vám připadá jako dezinformace. K tomu aby se LOK (v plné polní) dostal do vesmíru, už opravdu chyběl jenom úspěšný start.
Úspěšný start je v kosmonautice dost DŮLEŽITÝ, že? O tom jsme se teď přesvědčili při bohužel neúspěšné misi CRS7. Dezinformace je prohlášení, že se LOK téměř dostal do vesmíru. Což není pravda ani z poloviny – pokud budeme za metriku pravdy považovat dosaženou výšku. ISS obíhá až na cca 400 km – to by pak byla pravda jen z 1/10 (N1 při čtvrtém startu doáhla nejvyšší výšky, tj cca 40 km). Přeji pěkný den.
Nějak nechápu, čemu nerozumíte na větě: „Chybělo tomu opravdu málo, zbývalo jen 7 sekund a už by došlo k odpojení problémového 1. stupně, ten ale explodoval.“
Jmenuji se Šamárek (ale je fakt, že spousta lidí to plete :-D)
Tohle není o obdivu k sovětské/ruské technice. Problém je ve slovíčkaření.
Podle mého názoru, jestliže je nějaký koncept doveden do fáze, kdy letový hardware je postaven, otestován na Zemi, upevněn na špici nosiče a odstartuje, je to zatraceně blízko k tomu, aby se dostal do vesmíru. A je úplně fuk, jestli se zvedne 1 cm nad rampu, nebo do výšky 99 km.
Omlouvám se pane Šamárku za popletení Vašeho jména. S Vaším názorem ale nesouhlasím. Dokážete si třeba představit, že by někdo prohlásil, že CRS7 (poslední mise Dragonu) téměř dosáhla ISS, přestože vystoupala jen do cca 45 km ?
To ne, ale dalo by se to interpretovat tak, že „Dragon dosáhl ISS téměř 8x“. A u LOK nešlo o start. Tam šlo o ten vývoj, který zabral mnohem více úsilí, peněz a času než samotný start.
K tomu jménu – nic se nestalo, jak jsem už psal – jsem na to zvyklý 😉
Já se omlouvám, pokud jsem reagoval přemrštěně. Myslím, že se prostě nepotkáváme v otázce definice – zda považovat za cestu do vesmíru pouze těch pár minut při startu, nebo i ty roky, které startu předcházejí. Já jsem spíše pro tu druhou. Měl třeba Grigorij Něljubov k vesmíru velmi blízko? Podle mého měl, i když nikdy nakonec neodstartoval.
Asi se shodneme, že se v této otázce neshodneme, a omlouvám se, pokud jsem ve Vašem prvotním komentáři viděl nějakou emoci, která tam ve skutečnosti nebyla…
„Po Apollu 8, kdy lidé poprvé vstoupili na oběžnou dráhu Měsíce, Sovětský svaz pochopil, že začíná prohrávat a dál se už o oblet Měsíce nesnažil.“
Toto nie je tak celkom pravda. Prípravy programu L1 pokračovali aj po Apolle 8 a posledný Zond 8 obletel Mesiac v októbri 1970. Až potom bol program L1 oficiálne zrušený.
Zond nebyl jen testovací projekt, ale také výzkumný program. Krom těchto letů zaměřených na studium Měsíce, došlo také k výzkumu sousedních planet. Takže ukončit snažení o pilotovaný oblet Měsíce neznamená zrušit snažení o získání vědeckých dat.
No to áno, ale takto polopate to tam napísané nebolo. To len aby si nejaký laik nemyslel, že po Apolle 8 sa už k obletu Mesiaca žiadna loď Sojuz 7K-L1 nedostala.
To ano. Zkusím to mírně přeformulovat.
Přesně to mě taky zarazilo, ale pak jsem si to přečetl ještě dvakrát a zjistil, že se tam píše, že po úspěchu Apolla 8 byly zrušeny lety S POSÁDKOU. Nikoliv celý program Zond 7K-L1. Ten ještě pokračoval dvěma celkem úspěšnými lety stejné lodi kolem Měsíce i s přistáním na Zemi, jen už ne s úmyslem někdy tam posadit člověka.
Opět zajímavý článek (krátký):-) ,po pročtení jindy zajímavé diskuze jsem dnes vyděšen kam se to zvrhlo. Mne osobně drobné nepřesnosti v formulacích vůbec nevadí, protože text považuji za úspěšnou populární historii kosmonautiky a né manuál nebo technickou dokumentaci ,kde by striktní přesnost a dokonalá pochopitelnost byla nevyhnutelná.
Ke zděšení snad není důvod 🙂 Nic dramatického v diskusi nevidím.
Připomínky patří k věci a myslím, že autorům i většině čtenářů na faktické přesnosti záleží. I to je jeden z důvodů, proč je kosmonautix úspěšný. Zdroj informací, na které se dá spolehnout. Což je v oborech jako kosmonautika velmi žádoucí.
Jsem rad ze se clanek libil, i presto ze nepatri k nejdelsim. I presto ze to neni manual, chyby by v nem byt nemusely. Takze kdyz nekomu neco nesedi, vzdy to rad upravim.
Lunární modul byl při startu umístěn pod lodí 7K-LOK podobně jako v případě Apolla? A spojení tedy mělo probíhat také podle stejného vzoru?
Ano, byl tak umisten, ale pracovalo se s nim trochu jinak. Porad zustal aerodynamickym krytem pridelanny k LOK a z druhe strany mel dalsi stupen. Kosmonaut otvorem v krytu vlezl dovnitr, odpalil kryt a i s pripojenym stupnem zamiril k Mesici. Spojeni dvou dokovacich zarizeni probehlo az po navratu.
Vdaka za clanok plny informacii (pre mna mozno az prilis na jeden krat 🙂
Je jasné, že skalní příznivci sovětské vědy a techniky se snaží neustále epochální výkon Apolla 8 a 11 poněkud snížit tvrzeními, že Sověti onehdy byli jen “ krůček “ od stejného úspěchu. Příkladně pan Leonov bez uzardění tvrdí, že Sověti byli připraveni letět k Měsíci s lidskou posádkou půl roku před Apollem 8 !?
Tvrzení že N1, které “ vydržel “ první stupeň do 7 vteřin před dokončením činnosti, byla oněch 7 vteřin od úspěchu je přehnaně optimistické, podíváme-li se na N1 bez emocí a zjistíme-li, že při čtyřech startech nedokázala přežít práci prvého stupně, nutně musíme dojít k závěru, že koncepce byla zpackaná a šance na spolehlivé lety s posádkou zanedbatelná.
Já bych ve vztahu možnosti tehdy dopravit člověka na Měsíc parafrázoval Armstrongův výrok : “ pro USA to byl malý krok, pro Sověty to byl obrovský skok.“ Se zdroji a technikou, které měli tehdy Sověti k dispozici, prakticky nezvládnutelný, což JFK dobře věděl.
Možná to věděl JFK, ale asi to nevěděli v NASA, když pro jistotu pár mezikroků k Apollu 8 přeskočili. Co kdyby se těm zatraceným Rusům ten oblet Měsíce (na který nepotřebovali N1) opravdu podařil dřív! U toho Zondu šlo prakticky jen o to, jestli v něm budou sedět lidé nebo ne. Na přistání a start z Měsíce Rusové kvůli chějící raketě neměli. Ale na oblet ano.
Nezlobte se, ale podle jaké logiky jste se k tomuto dopracoval? Do kterého z těch deviti startů 7K-L1 bychom tedy ty lidi posadili, když šlo jen o to je tam dát? Čtyři havarovaly hned po startu, jeden shořel při návratu, dva sice přistály na Zemi, ale s brutálním přetížením, pak máme jeden výrazně tvrdší dopad…. Zbývá Zond 7. Ten by asi vhodný byl. Stačilo by jen si přesně tipnout ten správný start 🙂 Vlastně ani to by nevyšlo, Zond 7 startoval až po Apollu 11.
JFK po Gagarinově letu položil svým poradcům jasnou otázku : Jaký vesmírný program zvolit, tak aby na něj Sověti neměli. Jejich doporučení, že let na Měsíc a zpět DO ROKU 1970 !
V tomto datu byla nejen technologická , ale i kapacitní převaha USA.
Sověti na let na Měsíc, ale i JEN k Měsíci prostě neměli potřebnou technickou a technologickou základu a ani potřebně výkonnou ekonomiku.
Přidáme-li k tomu, že vše autoritativně řídili byrokrati v zájmu pochybné ideologie, byl výsledek předem dán.
Rusové v této “ tradici “ pokračují, za padesát let nedokázali postavit moderní nosič, vrcholem všeho je, že v nově budovaném kosmodromu Vostočnyj budují rampu pro “ prababičku “ R-7.
Další věc, která Rusům svazovala ruce, byla jejich zabedněnost ohledně mezinárodní spolupráce a nedostatek sebevědomí, aby riskovali neúspěch před celým světem. Už jen z principu utajování se nemohli obrátit na nikoho v zahraničí a vše se odehrávalo pod pokličkou doma. Američani vyhlásili akci veřejně jako obvykle a tak neměli problém v případě potřeby přizvat kdekoho. Do jaké míry se tak dělo je věc druhá.
Pane, vy opravdu neumíte číst. K provedení obletu kolem Měsíce s lidskou posádkou v Sojuzu opravdu nepotřebujete ani Saturn V, ani funkční sovětskou N1. Kouzlo obletu Měsíce je v tom, že prostě jen potřebujete dva ne nějak strašlivě velké impulsy. Jeden k uvedení kosmické lodi na eliptickou dráhu, která je protažena až za dráhu Měsíce a druhý po obletu na „ubrždění“ u Země, aby zůstala na kruhové oběžné dráze. K tomu už potřebujete jen pětinu energie navíc, než kterou jste potřeboval k dosažení oběžné dráhy kolem Země. A ktomuto manévru vám stačí už „obyčejná“ raketa Sojuz s kosmickou lodí Sojuz a urychlovacím třetím stupněm.
O poněkud komfortnější verzi pro turisty s obytným modulem vyneseným na oběžnou dráhu Země raketou Proton se dnes pokoušejí. Technicky je to proveditelné i bez Saturnu V, N1, nebo super nosiče Energia:
http://space.stackexchange.com/questions/4804/is-it-possible-to-fly-with-soyuz-spacecrafts-around-the-moon
To si nerozumíme. Samozřejmě, že k prostému obletu nepotřebujete superraketu. O tom není sporu a není nutné to dokazovat.
Píšete: „U toho Zondu šlo prakticky jen o to, jestli v něm budou sedět lidé nebo ne. Na přistání a start z Měsíce Rusové kvůli chybějící raketě neměli. Ale na oblet ano.“
Samozřejmě, že obletu Měsíce byli Rusové schopni. To dokázali. O tom se nemusíme bavit. Klidně by tam mohli i posadit člověka, ale to nepřicházelo v úvahu, protože to nebylo bezpečné (což také dokázali). Takže rozhodně nešlo jen o to „jestli v něm budou sedět lidé nebo ne“. Člověka můžete posadit kamkoliv, ale chce to dostat ho po obletu Měsíce zpět na Zemi v použitelném stavu. Z toho vyplývá, že k pilotovanému obletu Měsíce měli velmi daleko a Američané mohli být v klidu.
Aha. Ten poslední příspěvek od maro asi nebyl cílený na mě, ale na pana Aloise 🙂
Hodně hezký článek je tady:
http://www.nasa.gov/mission_pages/station/expeditions/expedition30/tryanny.html
Najdete tam hodně dobrý odstavec:
…
Cestování z povrchu Země na oběžnou dráhu kolem Země je jedním z nejvíce energeticky náročných kroků pro cestování kamkoliv dál. Tento první krok, oběžná dráha 400 kilometrů od Země, požaduje polovinu z celkové energie potřebné k letu na povrch Marsu.
U cesty třeba k Měsíci, překonat další krok, z oběžné dráhy Země k Měsíci, vyžaduje jen zlomek toho co je potřeba k dostání se jen na oběžnou dráhu Země. Náklady na tento první krok jsou vysoké kvůli velikosti zemské gravitace.
…
S poslední dost zajímavou větou:
The giant leap for mankind is not the first step on the Moon, but in attaining Earth orbit.
Překlad:
Obrovským skokem pro lidstvo není první krok na Měsíci, ale udržení se na oběžné dráze Země.
Neni zac, jsem rad ze se libil.
Co Kosmosy 146 a 154? Pokud se nemýlím, bylo to první dva starty 7K-L1. Sice se úspěšně dostaly na nízkou oběžnou dráhu Země, ale tím to skončilo. Jako často se prameny rozcházejí. Buď byly určené jen k letu na vysoce eliptickou geocentrickou dráhu nebo už k obletu Měsíce.
Spytihněv Čumpelík: Bohužel ta vlákna tady mají relativně brzo stopku pro další větvení. Ale možná je to docela rozumné utínání flamů…
To je i moje chyba. Měl jsem být pozornější 😉
Řešením samozřejmě je uvést příspěvek nickem, na který reagujeme.
Pasivní oblet Měsíce vypadá na první pohled jednoduše, ale jedná se let do značné vzdálenosti, do oblasti kde převládá měsíční gravitace nad zemskou. Je třeba přesné navigace a při návratu vstup do velice úzké trubice v atmosféře. Jakákoli nepřesnost přidává velice rychle “ géčka“.
Pokud by let pomocí Protonu v roce 1968 byl zatížen přijatelným rizikem určitě by jej Sověti podnikli. Ovšem Zond 7 nebyl lodí údajně připravenou na start s kosmonauty v prosinci 1968. Tato loď byla zničena při vzletu v lednu 1969, kdy v okamžiku selhání Protonu nebyl záchranný systém schopen loď zachránit. Pokud by tam byla posádka, zcela jistě by zahynula.
Úspěšný let Zondu 7 riziko smrtelné havárie jen poněkud snížil, navíc Apollo postupovalo tak rychle, že pokoušet se o pasivní oblet Měsíce s nejistým výsledkem nemohlo nijak Apollu konkurovat a případný neúspěch by jen sovětskou porážku podtrhl.
Proto byla zřejmě zvolena strategie dělat „mrtvého brouka“ a tvrdit, že Sověti se na Měsíc nikdy nechystali.
No tak jasně. Propagandisticky to prostě zazadili.
Ovšem je sranda, když se řeší co ten neskutečně nákladný projekt letů člověka na Měsíc přinesl a tahají se možné i nemožné věcičky, které údajně vyvinula právě NASA v rámci tohoto projektu. Ovšem Rusové si toho nakonec z toho projektu odnesli víc a dokonce to pořád ekonomicky využívají: raketu Sojuz, kosmickou loď Sojuz, úspěšnou konstrukci velice efektivních raketových motorů s uzavřeným cyklem. A nejde jen o ty konstrukce, ale především celou výrobní infrastrukturu, zaměstnávající tisíce lidí v prakticky sériové výrobě.
Takže pěknou odpovědí, co vlastně ruská kosmonautika přinesla lidstvu dobrého, je to že umí hodně efektivně, levně a bezpečně vynášet lidi na oběžnou dráhu. Tedy to, k čemu vlastně vznikla.
Jaroslav Alois:
A čo také si predstavujete pod pojmom „moderní nosič“? Sojuz už to z nějakého důvodu není? Proč? Je nějak málo efektivní nebo nějak málo ekonomický nebo nějak málo bezpečný nebo nějak málo ekologický? To asi ne, že? Že by se vám nelíbil nátěr nebo co vlastně?
Další superraketa je dnes už neprovozovaná Energija. To asi taky nebyl „moderní nosič“, že?
Maximálně flexibilně modifikovatelná Angara od nejlehčí až po nejtěžší verzi podle vás asi taky nebude „moderní nosič“.
Zenit a Proton určitě nemůžou být „moderní nosiče“, že?
Jenže on pak ani třeba ten americký Atlas asi nebude moderní nosič, natož nějaká francouzská Ariane, že?
Vlastně jediným americkým moderním nosičem tedy budou rakety společnosti SpaceX, které snad brzo dokážou po vynesení nákladu zase samotné přistát, že?
Rodina nosičů Angara nepochybně moderní nosič je . Ve VIKI se píše “ že má nahradit nehospodárné nosiče „. Její vývoj k prvnímu letu trval 20 let, pokud vím letěla 2x a verze 5 schopná nahradit / neekonomický / Proton má letět příští rok, 30 let od počátku vývoje.
Předmětem mého podivu je právě fakt, že její vývoj jde tak “ ztuha“ a že Vostočnyj s ní v dohledné době nepočítá.
Tak Angara má Pleseck, tedy taky v Rusku. Kazachstánu se tedy vyhne. Ale určitě jde taky o prachy, že? Dokud měl Kazachstán levné poplatky, tak je nic nehnalo. Proton se svým pravidelným selháním jednou z deseti letů se asi vyplácel. Teď asi Kazachstán přitvrdil.
Ale vůbec ne, Kazachstán má naopak velký zájem o pokračování. Ale Plesetsk je pro starty velkých raket nevhodný a nemít vhodný kosmodrom a spoléhat se na dobrou vůli si Rusko nemůže dovolit. Takže buduje Kosmodrom Vostočnyj.
K větě „pokud vím letěla 2x a verze 5 schopná nahradit / neekonomický / Proton má letět příští rok“:
Angara 5 už letěla. Proton je spíš neekologický než neekonomický.
pro edemski , 12.8.2015 (08:39)
Nějak nechápu čemu nerozumíte mé vítce k tvrzení pana Fediče:“LOK se do vesmíru nikdy nepodíval, ale neměl k tomu daleko“. Už jen vzhledm k výledkům letů nosiče N1 je to velmi optimistické tvrzení – mírně řečeno. N1 se dostal do maximální výšky myslím plných cca 40 km nad povrch zemský, že? A to až při 4.startu. To je jak kdyby to překládal ze sovětského Ogoňku (propagandistický časopis určený pro mladé pionýry)z 60tých let 🙂
No, obávám se, že přesvědčit Vás nelze, a asi to nemá ani cenu. Mimochodem, nějak jsem nepochopil, v čem byla N1 nemoderní či primitivní. Naopak, její parametry z hlediska poměru paliva a suché váhy tuším dosud žádný nosič nepřekonal. Parametry Kuzněcovových motorů byly též špičkové z hlediska spec. impulsu. Navíc některá řešení byla dosti unikátní, třeba podchlazení paliva (umožnilo natankovat cca 300 dalších tun bez zvětšení nádrží) a pod.
Problém bylo to, že zkoušky systému byly prováděny za letu, neboť |Sověti nedisponovali vhodným zkušebním zařízením. Takže použili stejnou metodu jako u vývoje R7, tedy zkoušky přímo za letu. V pátém připravovaném exempláři byly realizovány příslušné konstrukční změny, takže naděje pro úspěch asi byla reálná.
Ovšem pak přišlo rozhodnutí o zrušení N1, příčin je víc, byly i osobní (akademik Gluško). Ale bylo zcela rozumné. Náklad pro ní už nebyl a létat na měsíc už nemělo smysl, navíc způsob letu na měsíc byl velmi rizikový s řadou nevyzkoušených prvků. A to věděli i ruští politici. Navíc už byly téměř hotové automaty Luna pro návrat vzorků a Lunochod. První pokus byl uskutečněn právě v době letu Apolla a brzo se to i povedlo. Přispělo to i trochu k předčasnému konci Apolla z důvodů kritiky v USA s poukazem na Ruské levnější řešení (ovšem to byla z nouze cnost, jak dnes víme)
Zajímavé jsou paměti akademika Čertoka, který řídil to čtvrté vypuštění (také autor řídícího systému KORD pro první stupeň). Najdete to na Wiki, u jeho jména. Jsou uvedeny ve zdrojích, a dají se dobře stáhnout. Jsou pochopitelně v ruštině, což nám starcům nevadí :-)).
:-)) Obávám se, že není zřejmé o čem chcete přesvědčovat. Pokud o tom že 7s do vypnutí 1.stupně je důležitějších, než fakt, že N1 (která byla určena k vynesení kosmické lodi pro cestu na MĚSÍC) se nedostala ani na 1/2 polovinu cesty k dosažení hranice vesmíru, tak o tom mě opravdu NEPŘESVĚDČÍTE :-).
P.S. Nikde jsem neuvedl, že by N1 byla nemoderní. Trochu trollujete, že?
Zkoušky druhého i třetího stupně probíhaly normálně, jen první stupeň zkrátka vyzkoušet nešlo pro absenci odpovídajícího zařízení (což není pro konstruktéry žádnou omluvou, naopak podle mě šlo o hazard a v normální „nesoutěžní“ době by se jednoduše počkalo na vyrobení zkušebního stavu pro první stupeň). Dnes už nezjistíme, jak by let probíhal v případě, když by první stupeň pracoval řádně a co by předvedly ty zbývající-vyzkoušené. Všechny čtyři starty selhaly právě na prvních stupních.
V každém případě 4 pokusy s N 1, nosiče určeného pro dopravu kosmonauta na Měsíční povrch , kdy se nosič nejen nedostal ani na LEO, ale ani se “ nepodíval “ do kosmu. Max dosažená vzdálenost od povrchu Země byla 40 km a ke hranici kosmu mu tedy zbývalo 60 km !
To samo o sobě prezentuje nad Slunce jasněji “ modernost a dokonalost “ konstrukce -je třeba vůbec něco k tomu dodávat.
Historie nezná případ, že by raketový nosič vykázal tak slabé, res. žádné výsledky. To i chudák Vanguard se při třetím pokusu na LEO dostal !
No, moje první raketa byla úspěšná na první pokus. Vyrobená s alobalu z čokolády a naškrábaných hlaviček sirek doletěla až k záclonám, kde zanechala žlutý flek. No, vzhledem k tomu, že matka byla nablízku, byl jsem hned odměněn.
Přece jenom, vážený pane, nelze srovnávat pokus s celkovým řešením, tahle raketa byla prostě zrušena kvůli změně koncepce ruské kosmonautiky, neb pro ni již nebylo použití. Čtvrtý start svědčil o tom, že úspěch už je blízko.. A Vanguard, to byla nouzová složenina z několika existujících raket, samo o sobě funkčních. Moc se nevyznamenala. Vlastně to byla ostuda. |Tehdy obrovská. No a kolik Atlasů bouchlo… A ruské automaty k planetám … ono to tak prostě v té době bylo normální. Bakonec i Z marinerů tehdy úspěšně odstartoval každý druhý, a ty sondy k měsíci.
Vanguard byla raketa stavěná na specifický účel, tj. vynesení první družice do Vesmíru bez použití vojenské techniky. První stupeň byl modifikací Vikingů a další dva stupně úspěšně sloužily po skončení programu Vanguard jako součást nosiče Thor-Able.
Původní termín vypuštění družice k 1.7.1957 se ukázal jako nereálný a nový harmonogram stanovil její start na březen 1958, což se nakonec stalo.
Celá tragédie Vanguardu spočívala v tom, že po vypuštění dvou sovětských sputniků , byl proveden pod tlakem veřejnosti v prosinci pokus o vypuštění družice, ačkoli vývoj nosiče nebyl dokončen a pochopitelně skončil fiaskem, souhlasím s tím, že to byla obrovská ostuda.
Pokud se týče Marinerů tak každá mise obsahovala dvě identické sondy jako pojistku úspěchu mise. Z každé dvojice vždy minimálně jedna sonda plně splnila svůj úkol, všechny mise Marinerů byly tedy ÚSPĚŠNÉ !
První americké sondy k Měsíci typu Pioneer ze sedmi pokusů uspěly pouze jednou a typu Ranger počínaje číslem 7, souhlasím s tím, že v počátcích výzkumu Měsíce USA zaostávaly za Sověty. Počínaje Rangerem 7 již americké sondy jen excelovaly a Sověty výrazně předstihly.