„Jsem zpátky ve Hvězdném městečku kvůli výcviku v Hydrolabu ve skafandru Orlan. Myslím, že je vhodná příležitost podělit se s vámi o několik dojmů. Hydrolab je bazén ve Hvězdném městečku podobný obřímu bazénu NBL (Neutral Buoyancy Laboratory) v Houstonu nebo menšímu Neutral Buoyancy Facility v Kolíně nad Rýnem. Účel Hydrolabu je jediný: vykouzlit stav beztíže za účelem výcviku astronautů ve vycházkách do volného kosmu (EVA). V kruhovém bazénu jsou umístěny repliky ruských modulů ISS reálných velikostí, které mají jednu unikátní a důmyslnou vlastnost: makety nestojí na dně bazénu ale na mobilní platformě, která může být během několika málo minut zvednuta nad hladinu.

Úterý 24. září 2013

Během mého výcviku v Houstonu jsem zvyklá prozkoumávat vesmírnou stanici v potápěčské výstroji předtím, než se k ní spustím ve skafandru. Moci se projít kolem modulů a dokonce i vlézt dovnitř přechodové komory je ale docela odlišná a příjemná zkušenost. Vlastně je to až neskutečné. Během výcviku v Houstonu jsem se naučila vnímat sama sebe při pohybu kolem repliky ISS jako ve vesmíru. Tady v Hydrolabu jsou vizuální záchytné body téměř stejné: válcovité moduly, rukojeti, antény, kabely… všechno přispívá k vyvolání pocitu, že se nacházíte vně Mezinárodní kosmické stanice. A přesto tady stojím na svých vlastních nohou.

Já a Alex jsme se s naším instruktorem Valerijem v rychlosti podívali na naši dnešní cestu, po které se budeme přesouvat a poté jsme zamířili do místnosti pro přípravu posádky, abychom se připravili. Personál Hydrolabu mezitím spustil moduly stanice do vody. Přípravná místnost je zařízena ve zvláštním stylu Hvězdného městečka, který se velmi liší od zařízení v evropských nebo amerických výcvikových zařízení, která jsou na rozdíl od těch místních chladnější a čistě účelová. U stěny stojí velká pohodlná pohovka s tmavým motivem listí, dlouhý dřevěný stůl je uprostřed místnosti a na podlaze malých prostor pro převléknutí, které jsou odděleny dvěma chatrnými zástěnami, jsou kytičkované koberce. Řízením činnosti v místnosti jsou pověřeny tři sestřičky v bílých pláštích. Nejdříve asistují při nasazování zdravotního pásu se senzory srdečního tepu a dechové frekvence. Poté nás navádějí při oblékání vodou chlazeného spodního prádla, což je zářivě modrý, těsně padnoucí, síťovaný overal s malými trubičkami zapletenými do textilu. Jeho účelem je pomocí chladící vody cirkulující v trubičkách odvést tělesné teplo vytvářené fyzickou aktivitou. Ve vesmíru je voda chlazena pomocí sublimátoru. V bazénu je do skafandru jednoduše dodávána stále nová chladící voda ze břehu pomocí hadice.

Po lékařské prohlídce, postavení se na váhu a klidném sezení po dobu několika minut za účelem zaznamenání klidových hodnot z našeho zdravotního pásu, míříme s Alexem zpátky k bazénu, kde na nás čekají skafandry Orlan. Na rozdíl od skafandru EMU od NASA, jehož finální podoba vznikne až obléknutím se do něj, je už skafandr Orlan připraven v jednom kuse. Vstup do něj je zajištěn tím, že se celá zadní část pevného trupu otevře jako dveře. V ostré verzi skafandru celá záda obsahují většinu součástí systémů podpory života od lahví s kyslíkem až po zásobník pro odstraňování CO². Na druhé straně ve skafandru určeném pro Hydrolab jsou v zadních dvířkách láhve s nouzovou zásobou vzduchu. Pokud by byla dodávka vzduchu z břehu nějakým způsobem narušena, kosmonauti mohou sami přepnout na dodávku vzduchu z lahví na zádech tím, že přepnou páčku na přední části skafandru.

Zatímco s Alexem na krátko sedíme v rámu zadních dvířek, nasazuji si komunikační náhlavku, která obsahuje mikrofon a headset, připojuji hadičky s chladící vodou a kabel zdravotního pásu a nakonec oba vklouzneme dovnitř svých skafandrů. Zadní dvířka se za námi zavřou. Orlan má jednu univerzální velikost a já se nacházím tak nějak na spodní hranici antropometrických rozměrů, které ještě Orlan může hostit díky složení nohavic a rukávů. I přesto se nemohu v nenatlakovaném skafandru narovnat do celé své výšky. Je to záměrné. S tím jak pomalu otáčím regulátorem, přetlak uvnitř skafandru se zvyšuje a já cítím, jak se vnitřní objem zvětšuje a měkké membrány okolo mých paží a nohou se stávají pevnými stěnami.

Verze skafandru Orlan pro Hydrolab nemá svou počítačovou jednotku. Mohu však monitorovat změny tlaku na analogovém ukazateli. Nominální přetlak je okolo 0,4 atmosfér, což je o dost více, než na co jsem zvyklá ze skafandru EMU. Pracovat v Orlanu je poměrně fyzicky náročné. Zčásti je to způsobeno odlišnou konstrukcí a zčásti právě vyšším vnitřním tlakem.

Jakmile jsme ve vodě, ujímají se nás potápěči, kteří se starají o bezpečnost a dovedou nás na dno bazénu, kde nastaví naší hmotnost. Přidáváním a odstraňováním závaží na různých místech skafandru zajistí náš neutrální vztlak. Poté nás vezmou do přechodové komory, kde se připravíme k výstupu a před otevřením poklopu se připojíme ke konstrukci jistícími karabinami. Od tohoto okamžiku se nacházíme ve „vesmíru“ a při pohybu po stanici jsme odkázáni pouze na naše ruce.

V souladu s plánem a briefingem, který jsme s Alexem obdrželi, uskutečňujeme normální a záložní operace v přechodové komoře, přesunujeme se podél servisního modulu, přenášíme tašku s nářadím, pracujeme s elektrickými konektory a malými nástroji, obsluhujeme jeřáb Strela a provádíme simulovanou záchranu jeden druhého. Za upřeného pohledu našeho instruktora, který nás pozoruje přes okno v bazénu a také díky plovoucím kamerám, se seznamujeme s ruským postupem při bezpečnostním upínání. Na rozdíl od amerických EVA se při těch ruských nepoužívá cívka s bezpečnostním lankem. Namísto toho jsou ke skafandru permanentně připojeny dvě lana s karabinami, které jsou používány ve stylu ferrata během celého výstupu. Neúprosným požadavkem je mít za jakékoli situace připojeny karabiny k různým madlům, pokud zrovna jednu z nich nedržíte v ruce za účelem vlastního přesunu na jiné místo.

Po čtyřech hodinách náročné práce jsou mé ruce vyčerpány ze stovek použití karabin v tuhých a tak nějak příliš velkých rukavicích. Ale jako vždy nabízejí ty největší výzvy také největší potěšení. Alex a já jsme se začali učit, jak ovládat skafandr Orlan, a získali jsme počáteční porozumění zvláštnostem a náročnostem uskutečňování EVA na ruském segmentu stanice. Možná budu mít (nebo možná také ne) příležitost mít obléknutý skafandr Orlan ve volném kosmu. Každopádně budu ještě potřebovat mnohem více tréninku, abych byla připravena. Pro tentokrát si ale užívám nesporné potěšení vyplývající z naučení se něčeho nového, zatímco usrkávám z šálku horký čaj připravený pozornými sestřičkami, sedím na té velké pohodlné pohovce se staromódním listovým motivem a stále jsem oblečená ve svém vodou chlazeném spodním prádle.

Pokud byste chtěli vidět více fotografií z výcviku v Hydrolabu, navštivte můj Flickr.“

Zdroj informací:
http://blogs.esa.int/

Zdroje obrázků:
http://blogs.esa.int/
https://www.flickr.com/