Koncem května se na kometu C/2013 A1 Siding Spring zaměřil detektor Swift. Ta proletí v druhé půli roku kolem planety Mars a dostává se proto stále častěji do hledáčku astronomů. Swift snímkoval v ultrafialové oblasti a pomohl astronomům prokázat k jak překotnému úniku vody z jádra dochází. Tím je možné zároveň lépe odhadnout její velikost.

„Siding Spring proniká hlouběji do naší sluneční soustavy poprvé, bude tedy hodně zajímavé sledovat, co s ní udělá zahřívání slunečním zářením“, vysvětluje astronom Dennis Bodewits z University of Maryland College Park (UMCP).“Tato pozorování jsou součástí dvouletého pozorovacího programu, což je dostatečně dlouhá doba na to, abychom mohli pozorovat spoustu zajímavých detailů.“

Pevné jádro komety obsahuje prvotní a nemetamorfovaný materiál ze kterého se tvořila naše sluneční soustava. jeho uvolňování z povrchu (sublimace) intenzivním slunečním zářením umožňuje vědcům stát se kosmickými archeology. Až se kometa přiblíží na vzdálenost 2,5 AU ke Slunci, její povrch se zahřeje natolik, že voda bude jedním z hlavních složek plynů, jenž se budou uvolňovat na různých místech povrchu s rozdílnou intenzitou.

Swiftův palubní detektor Ultraviolet/Optical Telescope (UVOT) zachytil řadu snímků mezi 27. a 29. květnem, kdy se C/2013 A1 promítala do dlouhého souhvězdí Eridanus na jižní obloze. V té době se nacházela 2,46AU (368 milionů km) od Slunce. I když zařízení UVOT nemůže přímo detekovat vodní molekuly, je schopen zachytit fotony vyzářené povrchem, když ultrafialové sluneční záření naruší vazby molekul vody.

„Z výsledků našich pozorování jsme vypočítali, že v době, kdy jsme kometu sledovali, se z ní uvolňovaly dvě miliardy miliard miliard vodních molekul, to se rovná necelým padesáti litrům vody za sekundu“, vysvětluje Tony Farnham z vědeckého týmu UMCP. „Takovým tempem by kometa naplnila sportovní plavecký bazén za 14 hodin. Zní to sice velmi expresivně, ale jde o nevelké uvolňování vody ve srovnání s jinými kometami, které Swift pozoroval v minulosti.“

Zde může být zajímavé srovnat míru sublimace Siding Spring s další kometou, která bude bezesporu letos tou nejsledovanější – 67P Čurjumov-Gerasimenko, ke které se blíží sonda Rosetta s landerem Philae. V pondělí 30. června publikovala agentura ESA výsledky posledních měření palubním detektorem MIRO (Microwave Instrument for Rosetta Orbiter) z počátku června, kdy sondu a kometu dělila vzdálenost 350 000 km. Sonda Rosetta zjistila, že množství vody uvolňující se z jádra komety 67P je ekvivalentní dvěma sklenicím vody za vteřinu (asi 400 ml). Tímto tempem by naplnila výše zmiňovaný plavecký bazén zhruba za sto dní. V porovnání se Siding Spring jde o zanedbatelné množství.

Prozatimní odhady posledních pozorování naznačují, že velikost ledového jádra se pohybuje kolem sedmiset metrů, což je spodní odhad předchozích pozorování jinými kosmickými a pozemními teleskopy. Nejblíže k planetě Mars se dostane C/2013 A1 19. září letošního roku a to na vzdálenost 138 000 km, tak blízko, že bude docházet k interakcím mezi částicemi komy a atmosférou planety. Pro srovnání: největší přiblížení komety k Zemi bylo zaznamenáno v případě dnes již neaktivní komety Lexell 1 července 1970. Vzdálenost činila 2,3 milionu kilometrů, celý šestinásobek vzdálenosti Země-Měsíc. Siding Spring se dostane k rudé planetě na jednu šestnáctinu této vzdálenosti. Podle posledních vyjádření vědců by nemělo dojít k ohrožení marsovských umělých satelitů na oběžné dráze ani roverů na povrchu. Sondy budou sice v dočasném bezpečnostním režimu, budou ale přesto pořizovat snímky, protože taková příležitost se nebude jen tak opakovat.

Pozorování Hubbleova teleskopu z března letošního roku:

Zdroj informací:
http://www.nasa.gov/

Zdroj obrázků:
http://swift.gsfc.nasa.gov/inc/img/Swift.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/c2013a1_v_uw1_2.46au_2.46au_labels.jpg
http://mars.nasa.gov/images/14-090-hubble-comet_0-br2.jpg