Devatenáctého června v 21:11 SELČ odstartovala raketa Dněpr-1 a na orbitu vynesla rekordní počet družic, satelitů a CubeSatů. V aktuálním článku se proto podíváme blíže jak na tento start, tak na samotnou raketu a společně odhalíme, na co vše se zaměřují vynesené satelity. Zajímavostí pak jistě v současné situaci je, že raketa je z části Ukrajinská, ale startovala z ruského vojenského kosmodromu, kde v hale, kde se raketa sestavovala, visely bok po boku ruská a ukrajinská vlajka. Což je v mlýnku aktuálního dění velice hezké memento.

Nejprve se zastavme u nosné rakety. Raketa Dněpr-1 vznikla díky tomu, že skončila studená válka, během níž byla tato raketa těžkou balistickou mezikontinentální střelo, určenou k dopravě jaderných hlavic na cíl. Po roce 1990 se zrodila myšlenka na přeměnu těchto raket, které NATO označovalo zkratkou SS-18 na kosmický nosič. Pro takovou funkci však bylo třeba raketu upravit, konkrétně přidat třetí stupeň, který bude umisťovat družice na orbitu. Ten vyvíjela mezinárodní rusko-ukrajinská společnost NPO Južnoje. Tato společnost pak uvedla první letuschopný exemplář 21. dubna 1999, kdy se vydal na orbitu se satelitem UoSAT-12, který byl zajímavý tím, že testoval mnoho z technologií, které dnes využívají právě CubeSaty.

Jak již bylo řečeno, avizovaný Dněpr se postaral o vynesení rekordního množství satelitů. Bylo jich celkem 37, což je aktuální rekord – více satelitů najednou žádná raketa nevynesla. Předchozí rekord pak drží soukromá raketa Antares, která během své premiérové mise vynesla celkem třicet čtyři satelitů.

Zastoupení zemí, které vyslaly svůj satelit, bylo velice rozsáhlé, konkrétně šlo o Španělsko, Kazachstán, Itálii, Saudskou Arábii, USA, Japonsko, Kanadu, Rusko, Rusko-USA, Německo, Brazílii, Dánsko, Singapur, Ukrajinu, Tajwan, Izrael a Uruguay – ta vyslala dokonce svůj premiérový satelit.

Nyní si představíme postupně náklad. Hlavními a největšími satelity byl španělský Deimos 2 a kazašský KazEOSat 2. Oba satelity jsou zaměřeny na fotografování a natáčení povrchu země ve vysokém rozlišení (Deimos 2 rozezná detaily na povrchu o rozměrech až 30 cm). Data z těchto satelitů jsou k dispozici jak komerčně, tak pro vládní účely.

Další z větších satelitů je SaudiSat 4, který je společným dílem Saudské Arábie a USA. Tento satelit je zejména demonstrační a má vyzkoušet pokročilé technologie, které budou v dalších misích použity pro detailnější a obsáhlejší průzkum gravitačních vln, které jsou v poslední době velice skloňované.

Dalším nákladem už byly zejména malé CubeSaty. Jedenáct z nich – těch větších (Bylo k nim napsáno krásné přirovnání, prý jsou velké asi jako bochník chleba) patří Planet Labs Inc ze San Francisca, která je vyslala v rámci svého projektu 100 Earth, který má umožnit díky flotile celkem stovky CubeSatů pozorovat jakékoli místo na zemi v reálném čase. Ambiciózní projekt postavený na úsporné technologii CubeSatů prochází právě klíčovou fází testování. Samozřejmě tyto satelity nebudou jen tak snímat povrch planety, ale měly by být zamřené na sbírání dat, která pak budou užitečná pro sledování přírodních katastrof, postup odlesňování, zkoumání zemědělských výnosů a dalších změn v oblasti životního prostředí. Po startu všech jedenáct družic kontaktovalo Zemi a zdá se, že jsou v pořádku.

Zajímavý je i Italský satelit UniSat, který po oddělení od posledního stupně Dněpru připravuje vyslání dalších čtyř sub-satelitů, které jsou umístěny v jeho útrobách. Satelit byl postaven studenty univerzity La Sapienza v Římě. Jeden z těchto čtyř sub-satelitů postavili iráčtí studenti studující na této univerzitě, jeden pak sestavili zase uruguayští studenti, kteří se tak postarali o vypuštění prvního satelitu Uruguaye.

Dněpr vynesl i dvě japonské družice Hodoyoshi 3 a Hodoyoshi 4, které byly vyvinuty na Tokijské univerzitě a jsou zamřené na sledování změn životního prostředí kolem jaderných elektráren Fukušima a Černobyl.

Mezi další satelity pak patří Sputnix sro, což je komerční satelit, zamřený na otestování technologií, které umožní soukromým firmám sledovat zemi z oběžné dráhy. Satelit byl vyroben ruskou společností. Argentinský satelit BugSat se zase zaměřuje na technologické experimenty pro lepší vybavení malých CubeSatů, jako jsou méně rozměrné systémy pro navigaci, sledování, fotografování a orientaci malých satelitů. Další drobné studentské CubeSaty pak pochází z rukou studentů ze Singapuru, Belgie, Tchaj-wanu , Dánska, Izraele, Ukrajiny a Brazílie.

Záznam z tohoto startu pak naleznete zde.

Zdroje informací:
http://www.nasaspaceflight.com/
http://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
https://ukamsat.files.wordpress.com/2014/06/dnepr-space-head-module-2014-06-16.jpg
https://ukamsat.files.wordpress.com/2014/06/dnepr-cluster-mission-orbit-injection-profile-june-19-2014-credit-isc-kosmotras1.jpg
https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xpa1/t1.0-9/10481935_679568878779181_5008127081580757176_n.jpg
http://3.bp.blogspot.com/-mOvvt_R5X2s/U57CQMSm6zI/AAAAAAAAAGw/hyP-zvxAmAE/s1600/DSC_4905.JPG